Stopy

Neděle v 20:31 | Janinka |  Blejskavá
Co si budeme nalhávat, blogových výzev se v drtivé většině neúčastním a to hlavně proto, že zasahují do soukromí více, než je mi milé a že sosají informace, které nejsem ochotná vyřvávat do světa. Jo, kdyby to takhle byla výzva šunkovo-chlebíčková, jahodovo-šlehačková případně pohárovo-zmrzlinová nebo tatransko-čajová, to by byla jiná!

Jednu blogovou výzu ale přeci jen na milost vezmu. Jmenuje se Stopa zvířete a více informací o ní zjistíte na blogu beallary. Pokud si myslíte, že vám tu odhalím svou stopu po mé ladné nožce mastodontí velikosti č. 42, mýlíte se. Je pravda, že jsem často, kdovíproč, titulována slůvky "Ty zvíře!", tentokrát v tom ale budu zcela nevinně. A tak vám představuji stopy, které zde na blogu v průběhu osmi let zanechal můj svouhlavumající fotoaparát, kterému stáli jako modelové tvorové z živočišné říše Usmívající se.

Stopy luční...

 

Domácí bůžkové

17. dubna 2018 v 20:08 | Janinka |  Tvoření - s dětmi
Další článek z cyklu "Jak zabavit děti, když si z nás aprílové počasí dělá pr..." je tu. A kdo čekal fotky domácího bůčku, má smůlu Usmívající se.

Tentokrát jsem v naší tvořivé hodince, která se protáhla na hodiny dvě, před děti plácla kus hlíny. Po počátečním nadšeném "Jéééé!" následovalo obvyklé protáhlé "Mě nic nenapadá!". A tak jsem zavelela: "Každý si postaví svého bůžka!" A vrhli jsme se do toho s vervou a originálně po svém...

Matýskův "Bůh ochrany"
aneb
už v bříšku to byl rebel...


Čůrající jednorožec...

10. dubna 2018 v 20:33 | Janinka |  Blejskavá
...aneb není jednorožec jako jednorožec, další várka sprejeřinek je tu. Tentokrát je doslova unikátní, neboť všechny kousky dnes ulovené se nachází hezky pohromadě na fasádě jednoho podlouhlého domu. I v tomto případě se jedná zřejmě o plochu legální nebo tolerovanou a já musím uznat, že nevzhlednou šedou uličku docela oživila, byť jsou obrázky místy dost svérázné. Dnes se tedy můžete těšit ne čůrajícího/létajícího/blinkajícího jednorožce, opičího superhrdinu, dvě variace na srdce a ropnou skvrnu na pérkách. A aby to tu nebyl jen samý apokalyptický výjev, završíme dnešní exkurzi meditací Usmívající se.

 


Nový spolupracovník

3. dubna 2018 v 19:58 | Janinka |  Blejskavá
Kompletní přestavba obchodního domu za plného provozu je jednou velkou noční můrou pro všechny zúčastněné - zaměstnance, zákazníky i pracovníky stavby. Má bývalá kancelář je v troskách, dva měsíce byla v těch největších mrazech mým domovem stavební buňka. Všude je prach a hluk. Každou chvíli něco nefunguje - pokladny, počítače, platební terminály, telefony, elektřina nebo požární hlásiče. O teple si můžeme nechat jen zdát, jednoho za druhým kosí chřipka. Ale co si tu budu stěžovat, koho chleba jíš, toho píseň zpívej a jak říká můj polovičák, "aby to bylo krásný, musí to bejt hodně ošklivý". A tak my, co jsme ještě zbyli, večer vysmrkáme neidentifikovatelnou černou hmotu a ráno půjdeme zase do rachoty...

Aby moje nervy na pochodu neutekly dočista, je potřeba jim trochu ulevit.
Původně tenhle pán vznikl pro pobavení mých kolegyň a kolegů, nicméně současnou situaci vystihuje velice trefně.

A přidám ještě komentář, který mi k fotce nechala na FB blogerka Kerria:

Ten je super! Pracuje zadarmo, zvládne i 24 hod šichty, nepotřebuje přestávku, nechodí na záchod, nejí a nepije, nehádá se s nadřízenými, vždycky je na svém místě, stále se usmívá a zatím vydrží i celou šichtu stát. Prostě ideální zaměstnanec. Na tvém místě bych se začala bát o místo


Na zeleno-žluté vlně

30. března 2018 v 10:23 | Janinka |  Tvoření - velikonoční
V hlavní roli dva opelichaní oškubánci s mimoňským roztomilým výrazem, kteří se rodili z nouze a v ukrutných bolestech mých šedých buněk. A přesto (nebo právě proto) je prostě miluju! Usmívající se
V rolích vedlejších: polystyren, stuhy, korálky, dřevěné výlisky, kuličkový tentononc na drátku, plastová očka, kus klacku, pěnová guma, vlna. A tuna lepidla.

Krásné svátky velikonoční přeje Janinka a její kámoši Usmívající se.


Korálkové velikonoční vajíčko - návod

23. března 2018 v 8:56 | Janinka |  Tvoření - velikonoční
V minulém článku jsem vám ukázala velice netradiční velikonoční vajíčka. Pro případné zájemce a milovníky korálků přidávám i návod Usmívající se.

Na výrobu budete potřebovat:

- plastové vajíčko podobné velikosti, jako je vejce slepičí
- korálky - použila jsem malý český rokajl velikosti 11, pro efekt je dobré mít v zásobě alespoň tři až čtyři barvy
- pevnou nit - osvědčila se mi bílá nylonová nit značky Nymo
- tenkou jehlu s ještě tenčím ouškem - dobře mi posloužila jehla 10 cm dlouhá, kterou jsem zabořila do směsi korálků, kdy se mi jich samo navléklo hned několik najednou
- nůžky
- lepidlo - ještě docela nedávno jsem nedala dopustit na Herkules, nyní jsem si zamilovala fešáka jménem Pritt, viz. obrázek níže
- nějaké udělátko, na kterém hotové vajíčko pověsíte, aby řádně zaschlo - třeba háček nebo kancelářská sponka


A pak ještě trpělivost, protože první věc, kterou je na vajíčko potřeba udělat, je navléknout dlouhého korálkového hada. Ten by měl měřit cca 5-5,5 metrů (podle velikosti vajíčka) a jen pro zajímavost - počet korálků na něm se pohybuje mezi 3500-4000. Zní to děsivě, ale se správnou jehlou to dáte za hodinku. Nebo dvě, když u toho koukáte Rangera Smějící se. A jak tedy na to?

Korálkové velikonoční vajíčko

18. března 2018 v 16:32 | Janinka |  Tvoření - velikonoční
To překrásné blyštivé korálkové velikonoční vajíčko na mě vykouklo před pár lety z hlubin internetu. Protože však bylo korálky obháčkované (zní to divně a ještě divněji se to vyrábí) a mě se ta metoda ani trochu nezamlouvala, nápad jsem po pár pokusech najít srozumitelný návod zavrhla. Jenže vajíčko si v mé hlavě žilo svým vlastním životem. Každý rok v čas předvelikonoční se ozvalo a prudilo tak dlouho, až jsem letos dospěla k názoru, že pokud s tím něco neudělám, bude mojí mozkovnu otravovat i rok příští. Trochu (hodně moc) jsem původní háčkovaný nápad pozměnila a vajíčko bylo na světě. A aby mu nebylo smutno, udělala jsem mu ještě vejcosourozence Usmívající se.

Sice nejsou úplně taková, jak jsem si je představovala, ale svůj účel tohle tvoření splnilo - vejce v hlavě přestalo dělat neplechu a já si mohu v neviditelném notýsku směle odškrtnout jeden letitý rest Usmívající se.


Jarní tání

11. března 2018 v 17:32 | Janinka |  Blejskavá
Zatímco vztahy ve společnosti jsou dlouhodobě na bodu mrazu, roztržka stíhá roztržku a jejich aktéři pukají vzteky, protože poměřování pindíků nemá jednoznačného vítěze, u nás tají a pukají jen ledy. No a když u nás tají ledy a sníh a jako bonus nám k tomu nádherně hřeje sluníčko, které nás takhle obdařilo naposledy před půl rokem, všichni jsme z toho naměkko a jsme tak nějak vlídnější a usměvavější. Než šlápneme do čerstvě odkrytého psího h...a.

Tak snad raději zpět k tomu ledu Usmívající se.


Surfující dinosaurus aneb další várka Matějovin

8. března 2018 v 12:45 | Janinka |  Dětskýma očima
Po dlouhé době se mi podařilo nastřádat pár špeků a špíčků do rubriky Dětskýma očima. Další várka Matějovin je tedy tady, pro případné nadšence je celá jeho dosavadní "kariéra" k nahlédnutí v galerii ZDE Usmívající se.

Surfující dinosaurus


Korálkové lucerničky

27. února 2018 v 14:09 | Janinka |  Tvoření - s dětmi
Moje děti jsou ty nejbáječnější, nejúžasnější a nejhodnější bytosti na naší planetě, v celé galaxii a možná i vesmíru. Dokud se nezačnou pošťuchovat. A jednou za čas se to pošťuchování zvrhne tak, že si říkám, že pokud se nezabijí mezi sebou samy, tak je dodělám já. Zřejmě vlivem blížícího se úplňku tento den nastal právě včera. Alkohol došel předevčírem a tak jediným řešením bylo vyhnat je na mráz, což znamenalo vyhnat i sebe. Naštěstí nám procházka vražedné myšlenky velice rychle zmrazila a domů jsme se vraceli ruku v ruce jako nejlepší kamarádi svorně nadávající na mráz a počasí. A když jsme doma rozmrzli, bylo to zase všechno hezký, vyrobili jsme si něco pro potěšení a už jsme nepochybovali o tom, že se máme, když se máme Usmívající se.

A co že jsme patlali tentorkát? Naše oblíbené lucerničky na tisíc způsobů Usmívající se. Do misek jsme si každý namíchal podle svého výběru barevnou směs korálků. Skleničky jsme natřeli lepidlem Herkules, do kterého jsme ještě předtím přimíchali trochu glitrového lepidla a tempery v podobném barevném ladění, jako byly naše směsky korálků. Nakonec jsme korálky pocukrovali natřené skleničky a nechali je pořádně zaschnout. Po zaschnutí doporučuji pro větší fixaci skleničku přetřít ještě jednou tenkou vrstvou lepidla.

A tady už je výsledek - Matýskovo...