Jack Sparrow a špekáček

Úterý v 16:42 | Janinka |  Blejskavá

To jsem se vám jednou při nedělním lebedění zakoukala na filmovou figurku vystavenou v obýváku na poličce. K smůle mého drahého polovičáka mé tvořivé já odpolední siestu ignorovalo a vnuknulo mi úžasný nápad...

"Ty, hele, to by byla boží fotka, kdybych mu na ten mečík nabodla jakože špekáček a dala ho nad svíčku..."
"Opovaž se mi na tu figurku někdy sáhnout!"
"Ale..."
"Ani na to nemysli!!!"
"Chjo..."

Za normálních okolností bych milého polovičáka poslechla, ale... on zapomněl na naše výročí svatby... Takže teď jsme si fifty fifty Smějící se. Je fakt, že mečík jsem raději vyměnila za klacík, protože by za prvé špekáček neudržel a za druhé se nad ohýnkem roztavil. Ale pocit zadostiučinění jsem měla i tak. To zase jo Smějící se.

 

Rajčatový mužíček

14. června 2018 v 17:48 | Janinka |  Vaření s dětmi a pro děti

To rajčátko leželo v bedýnce už od rána a i když až do odpoledne vykukovalo, seč mohlo (a že mělo čím Usmívající se), nikdo ho pro jeho jinakost (já tomu říkám přednost) nechtěl.

"Jani, vem si ho, ono tu na tebe stejně čeká. A jak tě znám, ty s ním určitě něco provedeš!" povídá kolegyně.
"Myslíš? No tak jo!" Smějící se


Lívance

5. června 2018 v 13:45 | Janinka |  Vaření s dětmi a pro děti

Mí letití čtenáři možná pamatují, že jsem jeden čas trpěla ksichtofilií (více o této vážné duševní poruše, o které se ale bohužel moc nemluví ZDE). Ve zkratce a zjednodušeně to znamená, že jsem oživovala dětská jídla očima a všelijakými ksichtíky. No a když mě to alespoň trochu přešlo a já myslela, že nejhorší mám za sebou, přišla tahle dávka lívanců. Přísahám, že jsem vytváření těch šklebíků opravdu v úmyslu neměla a že jediné, co jsem s nimi udělala, bylo vykydnutí těsta na pánev. Nevím, jestli to od nich měla být pomsta za to, že je nově dělám jen ze žitné mouky, nebo že je peču na sucho bez oleje. Možná ale těm lívancům prostě jen hráblo... Smějící se

 


Jak nakrmit mravence...

31. května 2018 v 15:39 | Janinka |  Blejskavá

...aneb meruňkovou zmrzlinu on tuze rád... Usmívající se


Jaro v Jablonci

24. května 2018 v 16:24 | Janinka |  Blejskavá
Až se zase jednou budu vztekat, že se ten bílej studenej sajrajt u nás drží nějak moc dlouho a nadávat, že jaro vyškrtlo Jablonec ze svého seznamu jako nějakého zlobiváka, připomeňte mi tenhle článek. Sice si jaro dalo letos pořádně načas, ale když už přijelo, tak na úžasně voňavé růžovo-bílé vlně a s plnou parádou... Usmívající se



Dort Star Wars - BB-8

19. května 2018 v 21:05 | Janinka |  Patlám dortíky

A je tu zase květen, což znamená, že jsou tu i další narozeniny a další článek do rubriky o patlání dortů. Tento týden jsem v rámci firemních zásad pro čerpání dovolené absolvovala zrovna tu svou, takže veškeré patlání proběhlo v klidu, míru a pohodě ve vzájemné symbióze se sklenkou vína.

Matýsek si poručil jahodovo-borůvkový dort se světlým piškotem a lehkým vanilkovým máslovým krémem (díky Renušce už vím, jak ho mít krásně nadýchaný a ne tak moc máslový Smějící se), téma mělo být Star Wars. A protože dorty oblékám celé do potahové hmoty kvůli barvivům jen výjimečně, musel se spokojit s odlehčenou verzí ve formě obrázku, jak tomu u mě poslední dobou bývá zvykem. No a jeho milovaný robůtek BB-8 na něm byl pomyslnou třešničkou na dortu. Doslova Usmívající se.


Žabí žranice

12. května 2018 v 16:31 | Janinka |  Povídky na písmenko...

Tento týden mě postihla malá blogová pohroma ve formě spamové laviny u mých článků. Byla jsem z toho opravdu hodně rozčarovaná a otrávená, ale po hodině blokování autorů nevhodných komentářů jsem zjistila, že ty spamy přeci jen k něčemu dobré jsou. Občas totiž díky nim zabořím nos do staršího článku, tentokrát jsem natrefila na "Šarlotu Šklíbovou" z rubriky "Povídky na písmenko". Jak já se u něj bavila! A když jsem zjistila, že "nejnovější" článek v této rubrice je starý téměř sedm let (rodičovská dovolená byl opravdu ráj Usmívající se), zastesklo se mi po písmenkovém patlání a vzala jsem si na paškál písmenko Ž. Představuji vám tedy nejnovější dílko nazvané "Žabí žranice".


Žamberk, žlutozelený žabinec, žabí žranice Žabožraní...

"Žůžo!" žvatlají žabí žáčci, žabičky a žabáčci, žužlající živiny - žížalí žemlovku.
Žabák Želimír, železničář žabí železnice, žvýká ždibec železnatého žabince.
Žabí žurnalistka, Žofinka, žena Želimíra, žere žebříčkovo-ženšenové žervé.
Žabí žoldáci žvýkají žok žraločích žebírek.
Žízniví žabí žebráci žebrají: "Žejdlík žaludovo-žitného životabudiče... Živijó!"
Žabka Žanetka žužlá žluťáskovou žemli.
Živnostník železářstvím, žabák Žitomír, ženich Žanetky, žvýká žužužvejku.

Pracovní momentky...

7. května 2018 v 13:20 | Janinka |  Blejskavá

...aneb další Janinčiny psychologické pokusy. To byste totiž nevěřili, jak na skleslého zaměstnance vstupujícího do mé kanceláře zapůsobí třeba gumové prase v policejním obleku koukající z okna... Smějící se


Jednoduchá čarodějnice

29. dubna 2018 v 8:51 | Janinka |  Tvoření - s dětmi
Ne ne ne, ještě než začnete přemýšlet, mí milí letití čtenáři, kteří už něco pamatujete, o čem asi tak budu psát, hned vám vaší první myšlenku přetrhnu, tento článek opravdu nebude pojednávat o naší bývalé sousedce. Za prvé, ona nebyla jednoduchá čarodějnice, ale blbá ježibaba a za druhé je tu další díl z nekonečného seriálu Janinčiny tvořivé resty. Tento je oproti těm předchozím jen takový restík, pidirestíček, protože ho v hlavě nosím teprve dva roky. Ale i tak jsem ráda, že jsem ho mohla ze spárů šedých buněk vyrvat a uvolnit tak místo pro nějaký další Usmívající se.

V posledním ročníku školky Matýsek díky nemoci prošvihl oslavu dubnového čarodějnického svátku. Když se vrátil do školky, na lavicích v šatně měly děti úžasně jednoduché a vlastnoručně vyrobené čarodějnice připravené k odnosu domů. Bylo mu to tenkrát moc líto a já slíbila, že si je někdy vyrobíme. Pravda, sice to trvalo dva roky, ale slib jsem splnila Usmívající se.

A to bychom snad ani nebyli my, kdybychom si z předlohy něco neubrali anebo naopak něco navíc nepřidali. Za to jsme se ale královsky bavili! Smějící se


Stopy

22. dubna 2018 v 20:31 | Janinka |  Blejskavá
Co si budeme nalhávat, blogových výzev se v drtivé většině neúčastním a to hlavně proto, že zasahují do soukromí více, než je mi milé a že sosají informace, které nejsem ochotná vyřvávat do světa. Jo, kdyby to takhle byla výzva šunkovo-chlebíčková, jahodovo-šlehačková případně pohárovo-zmrzlinová nebo tatransko-čajová, to by byla jiná!

Jednu blogovou výzu ale přeci jen na milost vezmu. Jmenuje se Stopa zvířete a více informací o ní zjistíte na blogu beallary. Pokud si myslíte, že vám tu odhalím svou stopu po mé ladné nožce mastodontí velikosti č. 42, mýlíte se. Je pravda, že jsem často, kdovíproč, titulována slůvky "Ty zvíře!", tentokrát v tom ale budu zcela nevinně. A tak vám představuji stopy, které zde na blogu v průběhu osmi let zanechal můj svouhlavumající fotoaparát, kterému stáli jako modelové tvorové z živočišné říše Usmívající se.

Stopy luční...