Zavyj, debile!

Čtvrtek v 18:26 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová

Aneb zcela netradiční adventní vsuvka, na jejímž konci jsem byla díky nezastavitelnému hýkání mé maličkosti asi na minutu vyřazena z běžného života smrtelníka Smějící se.

Nová sousedka v našem domě si pořídila asi psa. Tedy alespoň si to myslím, neboť nemám ten pocit, že stvoření, které, kdykoliv slečna odejde z bytu, sedí u dveří a permanentně kňučí, vyje a štěká, je její přítel. Když se to děje přes den, je mi ta přerostlá krysa úplně ukradená (omlouvám se všem krysám i psovi, protože vím, že to není jeho chyba), ale když něco takového začne vyluzovat, když se chystám jít spát, katastrofické konce s krysou v hlavní roli mi nejsou ani trochu proti mysli. Slečna si totiž o víkendu večer vyšla na pravidelný celonoční mejdan a protože naše ložnice sousedí s předsíní a ta s venkovní chodbou za dveřmi, měli jsme ten psí hlásek naservírovaný až pod nos. Tedy pod uši. A tak jsme se s polovičákem přesunuli na gauč do obýváku, protože tam by to, dle mých úžasných závěrů, prostě slyšet být nemělo...
 

Můj vánoční příběh

2. prosince 2018 v 20:28 | Janinka |  Tvoření - vánoční
Můj vánoční příběh? Ráda bych napsala, že je nějak výjimečný nebo unikátní, ale v mém podání je to jen roky opakující se historie. Ovšem, ač to leckdy k tomuto příměru svádí, rozhodně není nudná! To se vám má totiž tak... Potřebovala jsem zajít do papírnictví pro dvě malé polystyrenové kuličky, protože jsem Matýskovi slíbila, že si autíčko, které vyrobil pro Maršálkovic vánoční stromeček, vyrobíme znovu. Stejně, jako každý rok, jsem si slibovala už před vstupem do obchodu, že se nebudu koukat nalevo ani napravo, půjdu na jistotu a za dvě minuty budu venku. Do košíčku jsem si vložila ony dvě kuličky a stejně, jako každý rok, se mi vloudila do nosu vůně šišek, proutí a chemického sněhu a já zase selhala a neodolala. V papíráku totiž přeladili na vánoční sezónu. A tak se stalo, že jsem odcházela po půl hodině a o čtyři stovky lehčí. Možná je můj vánoční příběh v něčem ale přeci jen mimořádný, není totiž osamocený a může se pochlubit hned několika sourozenci. V průběhu roku se tu tak objevují jeho bratříčci, příběh jarní, velikonoční, podzimní, halloweenský a zimní. Někdy, ale jen zřídka, se zajede podívat i příběh valentýnský. Přiznávám, to papírnictví je moje droga. A jen se divím, že jim tam ještě polovičák neposlal moje foto se zákazem vstupu. A no jo, jak by mohl, vždyť on o tom vlastně neví Smějící se.

Letoční vánoční příběh končí dárkem do nového bydlení pro dva nejmilejší členy rodiny... Usmívající se


Psychologický dotazník - výsledky

28. listopadu 2018 v 17:12 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová

Tramtadadá, dobrým duším, které se účastnily psychologického dotazníku, předkládám slíbené výsledky. Tentokrát jsem pro psaní článku nemusela udělat téměř nic, grafy a barvičky (jo, je po mně Smějící se) dodal prvorozený, jen jsem do nich, pro přehlednost, dopsala procenta. Ještě jednou děkuji 150 lidem, kteří si našli chvilku a dotazník do experimentu hodiny "Výchova ke zdraví" vyplnili.

Než se vrhneme do víru modro-zeleno-žluto-oranžových koláčů, začnu netradičně odtajněním výsledků předposlední otázky - Jaká barva ve vás nejvíce vzbuzuje klid? Ze 32 barevných variant byly vámi nejvíce preferovány tyto - číslo v políčku rovná se počet těch, kteří si barvu vybrali:

 


Vánoční akce "Ozdob nám stromeček"

24. listopadu 2018 v 13:03 | Janinka |  Tvoření - vánoční

V říjnu jsem slíbila, že se zúčastním charitativní akce pro Maršálkovic stromeček. A jak jsem slíbila, tak se stalo. Šlo to o to snadněji, že jsem měla poměrně dost volného času, neb druhorozený ochořel. Naštěstí to nebylo s horečkami, a tak jsme mohli tvořit spolu Usmívající se. A protože nejsme žádní troškaři (překládám - vymklo se nám to z rukou), nakonec se nám ozdob sešlo sedm. Chvílemi to vypadalo, že si Matýsek na tu svou vytvořil citovou vazbu a nebude ji chtít přidat do balíčku, nakonec ale svolil, když jsem mu slíbila, že všechen chybějící materiál dokoupím a autíčko si vyrobí znovu. Marti, prosím, chraň ji jako oko v hlavě, Matýsek by sněhulákovu bolístku asi nepřežil Smějící se.


Podzimní skřítkové

20. listopadu 2018 v 18:25 | Janinka |  Tvoření - s dětmi
Po výrobě podzimního věnce mi v krabici zbyla spousta malých živých či umělých dekorací. Nechtěla jsem je sušit do příštího roku ve skříni, protože byly většinou po jednom nebo dvou kouscích a tak to s nimi na nějakou velikou parádu opravdu nevypadalo. Jenže tentokrát se na mě inspirace vykašlala a já měla vymeteno jako ve mlejně. A pak... pak mi Matěj zabavil malá plastová jablíčka, že prý si z nich udělá postavičku, kterou posadí do autíčka z ruličky od toaletního papíru. A protože zase tak velikou spotřebu nemáme a rulička byla jen jedna, inspirovala jsem se jeho nápadem s figurkou. Snad to, pro jednou, může být u nás i obráceně Smějící se.

Matýskovo vozítko Usmívající se


Unikátní příčiny úmrtí v 19. století

10. listopadu 2018 v 15:32 | Janinka |  Moji pra...předkové

Je to téměř čtyři roky, kdy jsem začala pracovat na rozsáhlé statistice narození, úmrtí a příčin úmrtí v 19. století. K tomuto tématu jsem zde publikovala dva články, první nesl název Úmrtnost dětí v 19. stletí, druhý pak Věk a příčiny úmrtí v 19. století. Možná si na texty plné barviček a grafů pamatujete Smějící se.

V druhém článku jsem příčiny úmrtí rozdělila na deset nejčastějších (graf č. 1), které jsem doplnila jedenáctou položkou - "ostatní". Tu jsem pak rozvinula v dalším grafu (graf č. 2), i ten však musel obsahovat kolonku "ostatní", protože se jednalo o úmrtí v rámci jednoho či dvou výskytů. A protože některé příčiny úmrtí byly opravdu zajímavé, ať už názvem nebo charakteristikou, slíbila jsem tenkrát, že se jim budu věnovat v některém z dalších genealogických článků. Intenzivně jsem na tom pracovala přes tři roky a dílko je konečně hotovo. Překládám - úplně se mi to vykouřilo z hlavy a vzpomněla jsem si na to až nedávno, kdy jsem byla požádána o souhlas s citací mých závěrů v již výše zmiňovaných článcích Smějící se.

Graf č. 1


Graf č. 2


Podzimní skřítkovský věnec

4. listopadu 2018 v 11:05 | Janinka |  Tvoření - podzimní

Za oknem je pošmourno, šedivo, mlhavo, větrno, po dešti blátivo a blog a jeho (ne)fungování mě ne pomalu, ale s naprostou jistotou dovádí k šílenství a zákeřným myšlenkám. Na tuhle prapodivnou náladu mi vždy nejvíce pomáhalo tvoření, a tak jsem si sedla, na stůl vytahala materiál z bordeltvořící skříně a pustila se do toho. A když už nemám moc chuť smát se já, zakomponovala jsem úsměv alespoň do toho podzimního věnce Usmívající se.


Svítící dýně

27. října 2018 v 9:39 | Janinka |  Tvoření - s dětmi

V posledním dýňovém článku jsem psala, jak jsme se při tvoření příšerek náramně bavili. Zapomněla jsem ale zmínit, že to nebylo jen tím, jak jsme si pálili prsty lepící pistolí, že jsme vypadali mezi těmi vlákny z tavné tyčinky jako pavoučí oběti a že tato atmosféra, byť tak úplně neplánovaná, byla dokonalým bonusem Smějící se. Bylo to také tím, jak tvoření pojal prvorozený. On je prostě originál, na všechno jde vědecky a z úplně jiného konce. A snad se na mě nebudete zlobit, že jsem si jeho výtvor záměrně nechala na samostatný článek, protože by byla škoda, aby se mezi těmi našimi ztratil Usmívající se.

Na první pohled vypadá dýně jako hezká pomalovaná sklenička, která bude sloužit jako roztomilá svítící dekorace...


Kulatiny

24. října 2018 v 16:36 | Janinka |  Patlám dortíky

Má letošní oslava narozenin se odehrávala v úplně jiném duchu, než by kdekdo čekal. Většinou totiž není žádná Smějící se. Jenže jednou za deset let přijdou kulatiny a očekávání rodinných příslušníků jsou mé nikdy nenaplněné vizi "vypnu si telefon a odjedu hodně daleko" na hony vzdálená. Jen tak mezi řečí jsem se svěřila se svými obavami švagrovi a nebudu lhát, jeho reakce mě opravdu dojala...

"Víš, tak jsme přemýšleli. Vždycky, když je nějaká oslava, vaříš, pečeš, všechny nás obskakuješ. No a nás napadlo, že bychom tentokrát udělali oslavu my pro tebe. U nás. Všechno bysme připravili a ty bys nemusela nic."

A protože švagrova přítelkyně je jen o deset dní starší, než já, oslava to byla dvoukulatinová. Jediné, co mi bylo dovoleno, bylo upatlání dortu, jehož pracovní název zněl "Jeden pro dvě (cítky)" Usmívající se.

Omluvte prosím kvalitu obrázků, ten den bylo nevídaně hnusno a šedivo. Naštěstí ale jen venku, oslava byla vskutku parádní Usmívající se.


Dýňové příšerky

18. října 2018 v 19:52 | Janinka |  Tvoření - s dětmi

...aneb dýňová šou pokračuje. Ze sestřiny zahrádky doputovaly až do našeho proutěného košíku tři malé ozdobné dýně. Dva týdny jen tak spokojeně odpočívaly na stole a snažily se navodit podzimní atmosféru. Pohled se mi na ně svezl při každém jídle a pokaždé, když jsem vysávala drobky, leštila stůl či odlepovala od stolu prostírání, které připlácnutím šikovně zakamuflovalo rozlitý jogurt. A koukala jsem se na ně tak často, až mě napadlo, že s jejich potenciálem by byla škoda na ně nechat jen tak sedat prach. To ať ten prach sedá raději na naše výtvory Usmívající se.

A tak jsme si sedli a tvořili. Téma bylo překvapivě "Dýně", použili jsme opravdové i polystyrenové a náramně jsme se u toho bavili. Snad se budete bavit i vy Smějící se.


Babičkovská dýně

9. října 2018 v 9:06 | Janinka |  Tvoření - podzimní

Letos, pod vlivem mediální masáže, jsem se poprvé rozhodla uvařit dýňovou polévku. Koupila jsem na ní překrásnou muškátovou dýni, k tomu další ingredience, které prý zaručeně způsobí strávníkům explozi chuťových buňek a dala se do díla. Pečlivě jsem vydlabala dýni (protože jsem žena praktická a slupku jsem chtěla použít na podzimní tvoření) a pak podle superúža receptu polévku uvařila. Výsledek mě opravdu překvapil - překrásně voněl a vypadal jako svíčková. Škoda, že tak i nechutnal. Polévková omáčka skončila v odpadní rouře, ale toho Bohdá nebude, aby Janinka z boje utíkala a házela dýni do žita. Gurmánským pokusům není zdaleka konec, polovičák mi ze svých cest přivezl osvědčený recept od paní domácí, po jejíž pikantní dýňové polévce s klobáskou se může utlouct.

No, tak alespoň že mi zbyla ta vydlabaná slupka na to tvoření. Hezky jsem si s ní vyhrála, vyřezala, nazdobila. Kráska to byla. Ale vy ji v denním světle bohužel neuvidíte. Ono když si vzpomenete vyfotit ji až po několika dnech a poté, kdy v ní hořela svíčka, má taková dýně do krasavice daleko. Postupná deformace proběhla v několika fázích, rozštěpem horního patra počínaje, přes ztrátu jediného zoubku a zapomenutím vložit si do úst zubní náhradu konče. No nic, ve tmě se to ztratí. Neztratilo. I v té tmě vypadala v poslední fází svého života jako to největší ubožátko ze všech. Letos nám prostě ta dýňová spolupráce tak úplně neklapla Usmívající se.

Den první
Jediný normální obrázek letošní dýně...


Krásný den

1. října 2018 v 18:37 | Janinka |  Zákaznické špeky

Další příhoda do rubriky "Zákaznické špeky" je tu a já ji raději zapisuji hned, abych náhodou nezapomněla. I když... v tomto případě bych možná zapomněla i ráda. Takový neprávem nas...upený zákazník se objevuje celkem často, většinou ale za pomoci diplomacie a vstříného jednání problém společně se zákazníkem zlehčíme, pohřbíme a nakonec se loučíme s chacha úsměvem jako dva staří dobří známí. Tentokrát se to ale trochu nepovedlo. No, nepovedlo se to trochu víc. Skoro bych řekla, že se to i podělalo.

Dotazník

25. září 2018 v 8:41 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová

Milí blogoví přátelé,

tento článek je tak trochu netradiční a já jen doufám, že se nebudete zlobit, když pro tentokrát nepolechtá vaši bránici, nepoškádlí chuťové buňky a dokonce ani nepotěší vaše oko. Nedělám takové věci často a vlastně si nepamatuji, kdy a zda vůbec, ale ráda bych vás poprosila o pomoc. Svou prosbu jsem již zveřejnila na FB účtu a její znění vám teď servíruji ve stejném znění zde:

Ahoj lidi, v synově škole probíhá experiment do hodiny "Výchova ke zdraví" (jo, fakt se to tak jmenuje Smějící se) a on se svou skupinkou dostal za úkol vytvořit dotazník týkající se lidské psychiky a posbírat informace od co nejvíce účastníků. Protože je to hoch inteligentní, dotazník naprogramoval a já mám na vás velkou prosbu - zda byste si nenašli minutu na vyplnění, případně na sdílení. Čas máte do poloviny října a dotazník najdete zde: http://formularppsychika.wz.cz. Moc vám všem děkuji! Usmívající se

Spider-Man v Liberci

19. září 2018 v 13:51 | Janinka |  Blejskavá

V tomto týdnu se v mém rodném městě na náměstí před radnicí odehrává nevídaná událost - Pražský karneval světel. Všude samá světýlka, žárovičky, spousta stánků, kouzelný historický kolotoč a báječné atrakce, hotový lunapark! Jenže tu něco nehraje. Proč si nemůžu ve stánku koupit preclíček? Proč je PRAŽSKÝ karneval zrovna v LIBERCI? Co je to za sousoší na kašně a kam se poděl náš Neptun? Proč se na náměstí nedostanu v noci, kdy ta světýlka svítí nejvíc? A proč je na všem napsáno "zákaz vstupu" a skrývá se to za plotem?

A tak jo, nebudu vás už dál natahovat, jsou to všechno jen velice realistické kulisy. Po natočení úspěšného seriálu o Albertu Einsteinovi filmaři opět zavítali do Liberce a natáčí zde scénu do nového amerického trháku, velkofilmu Spider-Man: Far From Home. Tedy... oficiálně se tu natáčí film s krycím názvem "Bosco", ale i vrabci na střeše si cvrlikají historky o tom, že se v Čechách pohybuje režisér předchozího dílu Spider-Man: Homecoming a že hlavní představitel pavoučího muže, hollywoodská hvězda Tom Holland, právě dotočil scény k filmu na Karlově mostě Usmívající se.

Zajímavosti a informace:

- natáčení má představovat davovou scénu ze slavnosti hudby a světla v Praze
- děj filmu by měl pojednávat o cestách hlavního hrdiny, mladého Petera Parkera, po Evropě
- film má na svědomí studio Sony a v Liberci se jedná o jednu z největších filmových produkcí za několik let
- Neptunova kašna byla kvůli natáčení skryta pod kulisu sousoší
- z prostoru před radnicí byla dočasně odstraněna socha bronzového jezdce na koni
- natáčí se pouze ve večerních a nočních hodinách
- po dvou natáčecích dnech v Praze se dnes, tedy 19.září, štáb přesouvá z Prahy do Liberce, kde by měl zůstat do 29. září
- Benešovo náměstí před radnicí bude po dobu natáčení uzavřeno od večerních 18.00 do ranních 07:00, stejně tak přilehlá Železná ulice
- ve filmu si zahraje několik stovek komparzistů, převážně z Liberce a okolí
- štáb má v České Republice během 14 natáčecích dní utratit v přepočtu čtvrt miliardy korun
- světovou premiéru by měl mít film 5. července příštího roku

A nakonec něco málo ze zákulisí...


Patnáctileťák

16. září 2018 v 9:47 | Janinka |  Patlám dortíky

Když jsem začínala psát své první blogové články, prvorozený Míša byl v posledním ročníku mateřské školy a druhorozený Matýsek se ještě nenarodil a měl u mě třetím měsícem přechodné pupkové bydliště. Z Matěje je dnes "hustej a životem protřelej" třeťák, kterému táhne na devátý rok a z Míši gymnazista s velice veselou pubertou, který stihl přerůst 99% příbuzenstva a se kterým jdeme příští týden pro občanku, protože mu bude zítra patnáct. Jsou to fajn kluci a je s nimi neuvěřitelná sranda, ale občas mě stejně tak zvláštně zabolí u srdce, když si vzpomenu, jací to byli drobečkové s ručkou velkou jako malá švestka.

Konec sentimentu, je čas na zábavu, takové patnáctiny se musí pořádně oslavit. A co by to bylo za oslavu bez dortu, že jo Usmívající se. Letošní patnáctileťák mi dal pěkně zabrat, obzvláště výběrem tématu, až jsem nakonec rezignovala a nechala oslavence, ať si vybere sám. Motiv mi vytiskl a jako bonus upekl piškotový korpus a pomohl s krémem. No nebudu vám lhát, pomohlo mi to moc. Většinou si totiž beru před oslavou den dovolené, tentokrát to ale pracovně nešlo a já byla za každou pomoc moc ráda, protože času opravdu nebylo nazbyt.

Na složení dortu neměl Míša nijaké zvláštní požadavky, jen aby byl ovocný. No tak ho má. Kulatý, tříkilový, piškotový, malinovou zavařeninou promázlý, poctivou dávkou malin prosypaný, lehounkým vanilkovým krémem naplněný a téměř nahatý, jen peřinkou z potahové hmoty zdobený... Usmívající se


Obsluha

11. září 2018 v 19:16 | Janinka |  Zákaznické špeky

Pracuji v obchodním řetězci už léta a ačkoliv není obsluha či kontakt se zákazníkem mou primární náplní práce, nelze se jí v rámci reorganizace, která postihla i naší firmu, vyhnout. Mně to ale nevadí, lidi mám ráda a tajně doufám, že snad i oni mají rádi mě. Třeba takový "štamgast" pan Vaníček se svým "Uctivě ruku líbám, milostpaní, přeju krásnej den" mi dokáže rozjasnit i ten nejblbější den, kterých bývá sice jen velmi málo, ale občas se zkrátka zadaří. Opakem pana Vaníčka jsou zákazníci, jejichž, byť jen teoretická existence, je pro mě noční můrou. No a pak je tu ohromný houf zákazníků "něco mezi". Všichni dohromady tvoří velice zajímavou směsici, kterou bych doporučila každému budoucímu psychologovi/psychiatrovi jako studijní materiál.

Minulý rok jsem se rozhodla, že si své příhody budu zapisovat a protože se mi jich pár nastřádalo, občas se o ně s vámi podělím. V někerých případech by totiž byla veliká škoda, kdybych si je nechala jen pro sebe Smějící se.

Bude to dobrý?

8. září 2018 v 14:17 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová

Poslední blogový týden byl velice náročný. Když budu hodně slušná, použiji výraz na palici, ovšem tomu, co se dělo, bych se nebála přiřadit výrazivo mnohem jadrnější. Doba strávená u čtení článku se výrazně prodloužila, neboť přidat komentář byl skutečně nadlidský výkon. A když už se to po hláškách typu "Doba pro přidání komentáře již uplynula", "Komentář nelze přidat, zkuste to prosím později" a pecce nakonec "Nelze vkládat duplicitní komentáře", konečně podařilo, nešlo na něj zase odpovědět, protože byl "smazaný", případně zmizel úplně i se všemi dalšími bratříčky. Po desítkách takovýchto nepovedených pokusů jsem zjistila, že se mi objevil tik v oku a proto jsem se v zájmu zachování zdravého rozumu rozhodla vykašlat se na psaní článku a opustit dočasně blogové vody. Včera jsem se po několika dnech odvážila nakouknout. Kromě toho, že jsem konečně viděla u posledního článku všechny komentáře a nejen první tři, vykouklo na mě tohle...


Děkuji tedy po mně příchozímu 777777 návštěvníkovi za to, že si v tak brzkou ranní hodinu našel cestu na mé stránky a posílám mu neviditelný metál. Milý návštěvníku, užij si ho, neboť ho tu uděluji zřejmě naposled. Já vám totiž mám hrozné dilema...

Zimní donuty

31. srpna 2018 v 17:56 | Janinka |  Vaření s dětmi a pro děti

"Mamííí, můžeme si udělat donuty? Prosííím!"

Vidina koblížků smažících se v rozpáleném oleji a vidina sama sebe škvařící se ve čtyřiceti stupních u rozžhaveného sporáku ve mně vzbudila vlnu upřímného a nefalšovaného nadšení a veselí, jen při té představě mi začaly téct po zádech radostné čůrky potu.

"Ale to víš, že jo, co byste nemohli..."

No nejsem já blbá?!?!

Donuty jsme si vyladili do zimního stylu a trochu se zchladili alespoň při tom zdobení. Kuličky z lahviček se mi ještě dva týdny potom záhadně objevovaly na podlaze a pokaždé tak pěkně křuply, ale co by pro ta dítka jeden neudělal... Usmívající se


Jindřich Kašpar de Sarth

17. srpna 2018 v 14:18 | Janinka |  Moji pra...předkové
Málokdy se genealogovi stane, že při pátrání po svých kořenech narazí na informace, u kterých mu tlak vystřelí někam k Marsu a musí si třikrát promnout oči, jestli se třeba náhodou nespletl. Tento stav mívá o to horší průběh, pokud se genealog o svém předkovi ze 16. století během chvíle dozví téměř všechny informace z jeho života i přes to, že v té době byly matriční zápisy vzácností a že to nebyl král Smějící se. Představuji vám zatím největší celebritu z mého rodokmenu, která předstihla i porodní bábu Dorotu, železáře, slévače a stavitele první vysoké pece v českých zemích - Jindřicha Kašpara de Sarth. A protože o něm, i přes jeho nesporný přínos v oblasti železářství a slévárenství, najdeme v internetových vodách jen velmi málo zmínek, jako jeho krev cítím potřebu to napravit Usmívající se.

Šnečí vandalové

12. srpna 2018 v 8:11 | Janinka |  Blejskavá

Vždy jsem si myslela, že aktuální vyžranou, vytrhanou a rozmočenou podobu reklamní plochy na naší autobusové zastávce mají na svědomí pubertální vandalové. Sice jsem si nedovedla (nebo možná raději nechtěla) představit, jakým způsobem k takovému výsledku došli, pravdu jsem ale asi měla. I když se přiznám, že podoba výrostků mě skutečně zaskočila... Smějící se

My rádi papír žereme
plakáty rádi máme
zda-li pak je vysere..
ééé, pardon, vykakáme?