Zničit Krtka!

Úterý v 18:52 | Janinka |  Patlavá
Kdykoliv na mojí mozkovnu zaťuká tvořivá nálada, já otevřu, mé ručičky tvořivou přeberou a mozek jede na dovolenou a věnuje se tomu, co právě uzná za vhodné. Převážně blbostem, ale na tom teď nesejde. Zkrátka, většinou, když něco dělám, nemusím na to myslet a nechávám volnost svým rukám, kterým důvěřuji. Tak tomu mělo být i dnes, kdy jsem patlala dort k zítřejším Matýskovým druhým narozeninám.
Momentálně u nás frčí animovaný seriál s Krtečkem a malý ho opravdu zbožňuje, takže téma dortu bylo vymyšlené velmi rychle. Krteček, kterého jsem si připravila prozíravě už včera, byl hotový za chvíli, takže mě ani nenapadlo, že by naplánovaný průběh výroby dortu mohl být něčím zkomplikovaný. Mohl.


 


Týden 19. - navěky plesnivý

Pondělí v 16:06 | Janinka |  Dóbro dóšli :)
Připadám si jako v Kocourkově a protože mě rozčiluje vědomí, že s tím v téhle chvíli nemůžu absolutně nic udělat, tak to ze zoufalství alespoň vybleju sem. A prosím pěkně, je to jediné téma mého týdeníku, protože vesměs všechny události týdne byly podobného rázu či ještě horší a já nemám nejmenší zájem, abych se vrátila do původních blogových negativistických kolejí, řádky níže tudíž postačí.

To jsem se vám takhle se slzami na krajíčku vrátila s městského úřadu, kam jsem se šla přeptat, jak se to má s našimi okny, která jsou v dezolátním stavu. Odtamtud mě slušně vyrazili s tím, že nemají žádný příkaz k jakékoliv nápravě a že se s tím nic dělat nebude, i kdybych se na hlavu stavěla. Původní tklivé rozpoložení velmi rychle vystřídalo rozpoložení nasrané a tak si milá Janinka sedla a napsala dopis a spolu s fotkami ho odeslala na městský úřad...

Žirafa LEGOva

Neděle v 19:05 | Janinka |  LEGOvá
Můj neoficiální název je Žirafa LEGOva a jsem pravděpodobně jedinou svého druhu na světě. Mezi mé charakteristické rysy patří originální pestrobarevnost a výrazné kostkování...



Cvok, LEGO a Hvězdné Války

Pátek v 13:33 | Janinka |  LEGOvá
Nezapadám do zažitých představ mých bližních, že jako matka od dětí bych měla být permanentně servaná jak angrešt a v případě, že bych měla dokonale naklizeno a navařeno, měla bych chodit drbat "na kafíčko" k sousedkám, péct si šunky do ruda na sluníčku, opíjet se s kamarádkami na hopsa hejsa akcích, případně odkládat děti do dětského koutku v nákupáku a opět u kafíčka a zákusku drbat. Podle nich jsem cvok. Kdo to kdy viděl, aby si ženská, která už dávno jede čtvrtý gumy a má dvě děti, hrála s Legem, "pařila" na Playstationu, sledovala animáče, neustále něco tvořila, nebo jezdila na koloběžce? No, někdo tomu říká cvok, někdo originál Usmívající se. To však nic nemění na tom, že každou chvíli poslouchám:

"Tvoje starosti bych chtěla mít. Kde na to bereš čas? Ty se asi doma hodně nudíš, co?"

Týden 18. - růžovoučký

8. května 2012 v 9:31 | Janinka |  Dóbro dóšli :)
Týden by měl být spíše svatební, ale růžová barva v týdenní rekapitulaci svatbu dokonale převálcovala...
Prvním růžovým zážitkem bylo propašování červeného trika do světlého prádla a jeho následné vyprání. Ještě, že to byla várka s ručníky a plínkami, protože mám pocit, že růžový svestr by manžel nerozdejchal. Krom téhle růžové story (přiznávám, byla to čistě moje blbost) mám z praní další zážitek, ovšem tady už mám podezření na nějakého skřítka. Pokaždé prohlédnu všechny kapsy a obrátím je naruby a pokaždé jsem si jistá, že v nich nic nezůstalo. A skoro pokaždé mám tmavé prádlo olezlé vlákny z papírového kapesníčku. To prostě není normální...

Skřítek Botníček

4. května 2012 v 16:14 | Janinka |  Mým kulíškům :)
Jeho revírem jsou rohožky, botníky a skříně, zkrátka všechna místa, u kterých se dá předpokládat, že by se tam mohly nacházet boty. Je hodně, řekla bych místy až přehnaně, háklivý na prach a bláto a tak většinou, ještě než si stihneme boty zout, u nich už stojí s hadříkem a pucuje je. O kom že to mluvím? No přeci o skřítkovi Botníčkovi...Usmívající se
Dlouho jsme si lámali hlavu, kde se u nás vzal, nakonec jsme ale usoudili, že jsme si ho museli přinést z obchodu v krabici s novými botami. Botníček to později sám potvrdil, prý se tam schoval, protože s nablýskanými a čistými botkami v obchodě nebyla žádná zábava. Doslova to okomentoval: "Nůůůůdáááá!"

Týden 17. - feťácký

1. května 2012 v 13:45 | Janinka |  Dóbro dóšli :)
Využila jsem krásného počasí a tak jsem, když Matýsek usnul v kočárku, domů rozhodně nespěchala. Sedla jsem si v parčíku u řeky na lavičku, vytáhla háčkování (docela rychle jsem se otrkala a je mi šumák, co si okolojdoucí myslí :)) a nechala si od sluníčka pálit ramena. Z mojí idylky mě vyrušila kačena. Oslepená paprsky jsem líně zvedla oči a krve by se ve mně nedořezal. V řece, asi metr a půl ode mně, za zábradlím dělícím vodu od chodníčku, v úrovni mého klína, vykukovala chlapská hlava. Vzápětí mi došlo, že to je fotograf, který má evidentně dlouholetou praxi a tak se umí plížit tiše jako stín a ještě se dokonale maskovat oblečením. Tihle pošuci mě vážně děsí!!! Stejně jako feťáci, kteří si parčík spletli s noclehárnou a co vám budou tvrdit, že to černé metrové tele bez obojku a náhubku a s obojkem s hroty, je štěně, které si chce hrát. A jako na potvoru s mým dítětem, co je o polovinu menší, než ten čokl...

Míši LEGO vynálezy

24. dubna 2012 v 21:20 | Janinka |  Dětskýma očima
Náš osmiletý dnes přinesl domů vysvědčení z plavání a dalo se očekávat, že ho bude mít ze všech spolužáků nejhorší. V dnešní době už se nedávají diplomky s vodními zvířátky, jako za mých mladých časů, ale rovnou známka. Na to, že byl totální vodní outsider na něj ale byli ještě hodní - celková známka za to, že se nepotopí, neponoří, nesplývá a vůbec neplave bez ochranných pomůcek dostal dvě mínus. Na druhou stranu, my jsme vděční za to, že vůbec dokázal překonat svůj panický strach z vody a soudě dle jeho nadšeného vyprávění, ho to dokonce i bavilo... Aby mu ta známka nebyla líto, vytáhla jsem svoje dvě vodní vysvědčení z dětství, kdy první "známka" byla želva, tedy ta nejhorší. Ta druhá ho snad trochu povzbudila, o třičtvrtě roku později už jsem byla delfín, superplavec Smějící se.
A co tím chtěl vlastně básník říci? Že i ten sebevětší bambula může mít na něco talent (tím nechci v žádném případě o svém synkovi tvrdit, že je bambula, protože jeho IQ bych někdy vážně potřebovala), asi něco v tom stylu "Ten dělá/umí to a ten zas tohle". A že je to kluk šikovnej... Jeho LEGO vynálezy (vesměs nefunkční Smějící se), které jsem vám naservírovala, pochází z doby, kdy mu bylo šest...

Týden 16. - zpátky do pravěku

23. dubna 2012 v 15:59 | Janinka |  Dóbro dóšli :)
Za necelé dva týdny se vpasujeme do rolí hostů na svatbě a tak byl tento týden ve znamení shánění společenského oblečení pro mé děti. Bože, kdo nezažil, nepochopí! Tohle zboží je silně nedostatkové, v mém případě o to víc, že nechci, aby potomkové vypadali jako "každý pes, jiná ves", což v překladu znamená, že sehnat oblečení, aby kluci vypadali alespoň podobně, je nadliský výkon. A když jsem přeci jen na něco narazila, nebyla to záležitost zrovna nejlevnější. Kompletní oblek pro dítě vyjde v lepším případě na dva tisíce (přičemž už dopředu mi je jasné, že ho obleče jen jednou) plus společenské boty, vše krát dvě. Ceny v půjčovnách se pohybují okolo tisícovky plus obstarání vlastních bot, opět krát dvě, což už působí příjemněji, jenže to bych nesměla znát svoje děti, čuňátka od narození (přiznávám, jsou po mně). Slavnost si chci užít a ne trnout, kde, kdy a co na sebe převrhnou a naplácají... Naštěstí jsem tvor praktický a ekonomicky uvažující, takže jsem hodila za hlavu společenské konvence a rozhodla se koupit dětem oblečení, které jim nějaký čas vydrží a které budou moci nosit jak do společnosti, tak i ven. Zadařilo se částečně, mají alespoň stejné košile, které mně osobně drásaly nervy nejvíc, ostatní se už nějak pošéfuje Smějící se. Při nakupování v superultrahypermegamarketu jsem narazili na výstavu z pravěku...

Těžítko - návod

18. dubna 2012 v 16:51 | Janinka |  Tvoření - ostatní
Další tip na jednoduché tvoření s dětmi, tentokrát tu mám návod na těžítko (nebo sněžítko? Smějící se), které v našem případě posloužilo jako dáreček pro tátu Usmívající se.

Týden 15. - Tetovací

16. dubna 2012 v 15:08 | Janinka |  Dóbro dóšli :)
Vyhrála jsem Míšou vlastnoručně vyrobené tetování (překlad - Míšovo tetování = velký kus izolepy pomalovaný permanentním fixem). Tetování jsem po návštěvě "Mekáče" hrdě přijala, jeho odstranění po pár hodinách se už v tak hrdém duchu neneslo Smějící se.

Veselá jídla pro děti - Večeře s upírem

12. dubna 2012 v 19:18 | Janinka |  Patlavá
To jsme takhle jednou šli ze školy a druháček se mě ptá:

"Mamííí, máme doma mlíko?"
"Jo."
"A mamííí, máme doma vločky?"
"Ne."
"Škoda. A mandle? Šlehačku? Marmeládu? A čokoládový tečky na oči?"
"Ne, ne, jo, ne. Na co to potřebuješ?"

Týden 14. - antiklausovský

9. dubna 2012 v 16:07 | Janinka |  Dóbro dóšli :)
Tento týden nazývám antiklausovským, protože první zážitek, který mne v souvislosti s týdenní rekapitulací napadl, byl ten s naším panem prezidentem.

To jsem si vám takhle šla do trafiky pro jízdenku...

Veselá jídla pro děti - Ať vám to pípá!

7. dubna 2012 v 14:17 | Janinka |  Patlavá
Veselé (veselé = alespoň 38% alkoholu) Velikonoce
vám přeje
Janinka Usmívající se.


Falešný patchwork - vejce - návod podruhé

4. dubna 2012 v 15:14 | Janinka |  Tvoření - velikonoční
Plním co jsem slíbila, návod na vajíčka, ne nepodobná jarním poupátkům, je tu. A protože jsem ho musela díky šikovnosti mého druhorozeného, který zvládl naformátovat paměťovou kartu ve foťáku a zničit tak původní návod, dělat nadvakrát, važte si ho Smějící se.


Falešný patchwork po Bůhvíkolikáté :)

3. dubna 2012 v 15:39 | Janinka |  Tvoření - velikonoční
A zase jsem kecala, když jsem psala, že už se do Velikonoc špendlíků nedotknu. Nepamatuju si, že by mě nějaké tvoření tak moc chytlo. Nejen, že mě nesmírně baví, ale ještě si u toho vyčistím hlavu. Ale slibuju, tohle už jsou vážně poslední výtvory. Došla mi totiž inspirace i vajíčka... Smějící se

Týden 13. - něco je ve vzduchu

3. dubna 2012 v 8:32 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová
Vypadá to, že někdo, nebo něco, nechce, abych popisovala uplynulý týden. Papírek, na který jsem si psala poznámky, zmizel. Když jsem ho našla, byl zmuchlaný do kuličky a moje, už tak nečitelné škrábanice, se staly ještě nečitelnějšími. S obrázky do článku to bylo podobné, náš skoro dvouletý mi naformátoval kartu ve foťáku. Jeho šikovnost mě nepřestává překvapovat, k tomu, aby se mu to povedlo, totiž musel zmáčknout třináctkrát tlačítka ve správném směru a pořadí...

Velikonoční cukroví - Velikovánoce

31. března 2012 v 11:43 | Janinka |  Patlavá
Oslava svátků jara u nás doma není ničím zvlášť výjimečná, pokud tedy do té nevýjimečnosti nepočítám velikonoční pečivo. Nepeču beránka, mazanec, jidáše a koláče, nepatlám dokonce ani velikonoční dort. Své tvořivé já vybíjím na cukroví. A protože klukům do výslužky dávám i drobné dárečky, říkáme těmto svátkům Velikovánoce Smějící se.

Já, matka...

27. března 2012 v 14:05 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová
Syrově, bez kudrlinek, aneb jak to chodí u nás doma...

Týden 12. - lékárenský

26. března 2012 v 14:16 | Janinka |  Dóbro dóšli :)
Tento týden bude, jak se poslední dobou stává pravidlem, více obrázkový, než kecavý. A lékárenský proto, že se mi v týdnu hned dvakrát staly události související právě s lékárnou...

Ta první je spíše k pobavení. I když, jak se to vezme.

Pan lékárník, ke kterému si pravidelně každý měsíc, někdy i dvakrát, chodím pro léky, mi povídá:
"Vy máte ty migrény dost často, že jo?"
"Hmmm..."
"To vás docela lituju, mně stačí ta, co mám vždycky po vopici, Ježíši, to je pokaždý tak děsný... To máte ale docela drahej koníček!"
"No jo, ale zase to pomáhá, tak si člověk rád zaplatí. A taky existuje ten limit..."

Další články


Kam dál