To se mi snad jenom zdá...

20. listopadu 2010 v 13:13 | Janinka |  Povídky na písmenko...

Rozplynul se věru
ten přenádherný sen
o tichém večeru
byť jednom jediném


Bouračka

Bum! Bác! Buch! Baba Blechová bolestivě bourala, blbě brzdila bicykl. Blondýnka byla báječně bezstarostná - babu budou barevné boule bolet, barák bude bezhlučný, bez bouchání. Boží!
Běžnou bytůstku by bebíčko bolelo, byla by bezmocná, bezbranná, bezradná, bezvládná. Blechová?
Bolístka byla banální, bezesporu bláznivá blínovým bonbonem bedlivě bdí, babu baví bezcitně, bez bázně běhat, bouchat, bušit.
Belhající baba bezstarostné blázny běžně blbne barvitými báchorkami, bezmála brečí, běduje, bolí boule! Bláhoví, bůhvíproč bezzásadové babě bláboby baští.
Bestie bezduchá. Blondýnka bude brzy blejt...


P.S: Jen s dovolením dodám, že Blechová přelétla přes kolo, rameno má v jakémsi krunýři, je krásně sedřená a naražená, nicméně ani to jí nebrání v její oblíbené činnosti, a to v prudění všech spolupřilehlých sousedů. Takže zase tak zlé to nebude, jak líčí svým známým a přátelům, kteří jí v dobré víře chodí domů pomáhat.
Pikantní na tom také je, že jí na ulici našla a pomohla moje tchýně, kterou Blechová nenávidí, neb jí doporučila psychiatra a léky...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama