Vzpomínky mojí babičky...

20. listopadu 2010 v 13:09 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová
Pokaždé, když navštívím svou babičku, odnáším si nějaké poučení nebo moudro. Je to pár měsíců, co jsme se spolu bavily o tom, jak se k sobě lidé chovají a přišla řeč i na mé sousedy. A nečekaně jsme zabrousily do doby před více než půl stoletím, kdy se babička rozpovídala, jaké to jeden čas měla ona se sousedy těžké a jak to jednou pro vždy vyřešila…

Do domu, kde nyní bydlí, se přistěhovala před více než 55 lety. Byt byl ruina a stálo hodně sil, aby se dal obývat. A když už se to konečně povedlo, začala mít problémy se sousedy. Tedy se sousedkou - už si nevzpomenu, jak se jmenovala, takže to pro Vás bude bába Vopajšlice.
Babička v té době byla vě věku okolo třiceti let a bydlela v prvním patře cihlového domu, Vopajšlice by mohla být její matka a bydlela s rodinkou nad ní. Kromě nezdravení a takových běžných naschválů, jako je zametání smetí k jejím dveřím, si bába vymyslela jeden, který mě opravdu dostal - pokaždé, když si její vnouče ulevilo do nočníku, otevřela okno a… babička to měla všechno na parapetu a skrz sklo nebylo vidět. Také babi neustále vytápěla - došlo to tak daleko, že se jednou propadl Vopajšlice záchod skrz strop na ten babiččin… Když si šla babička stěžovat na město, tak jí ten pán, co tam úřadoval, poradil:
"Paninko, s tou nic nezmůžeme, ani vy, ani my… Takovýhle typy já znám, na ty nic neplatí, já bych Vám doporučil si na tu babiznu někde za rohem v baráku počkat a beze svědků ji zmydlit hlava, nehlava…"
Babička naprosto v šoku odešla, když ještě předtím pánovi vysvětlila:
"Vy nejspíš žertujete? Já mám mlátit babu, která je o dvacet let starší a padesát kilo těžší? Já, která bych neublížila ani mouše??? Tak Vám pěkně děkuju a nashledanou…"
No, ale popojedem - i tenkrát se kradlo a protože byl dům hotový průchoďák, dohodla se moje babi s jinou sousedkou, že půjdou na úřad, který spravuje byty a poprosí je o pár laťek, že by jim jejich chlapi stloukli takové kóje na půdě, dali by si na to zámek a věci tak měli alespoň trochu v bezpečí. Na městě nebyl žádný problém, celkem ochotně jim dřevo na vrata dali (no to bych chtěla vidět v dnešní době) a chlapi se pustili do práce. Protože to dřevo bylo opracované nahrubo, všude po schodech až na půdu byly třísky a tak babi vzala koště a zametala od shora dolů. A to by v tom byl čert, aby nevykoukla ze dveří Vopajšlice a nezačala rýt:
"No, to se to dělá pořádnou, ale aby to vzala až k mejm dveřím, to ne, co?"
Ale moje babička nic a zametala si dál to svoje. Babizna provokativně přinesla kýbl s hadrem, koště a že si jde jako uklidit před dveřmi, když to ta z prvního neumí. A k tomu přidala samozřejmě spoustu dalších peprných nadávek a urážek. Babička to vydržela dlouho, ale pomalu, ale jistě, se to v ní začalo vařit. A tak opáčila:
"To jako mluvíte na mně?"
"No a na koho jinýho asi?"
Další várka nadávek. V babičce to dosáhlo bodu varu a vzpomněla si na slova toho moudrého pána z města. Koukla vlevo, koukla v pravo, z očí jí začaly šlehat blesky a zařvala:
"Ty babo jedna zlá, ty babizno jedna jedovatá, dlouho a hodně jsem si od tebe nechala líbit, ale už toho mám dost! Ještě jednou mi uděláš nějaký naschvál, ještě jednou mi budeš nadávat a přetáhnu tě tím koštětem a zmydlím tě tak, že tě ten tvůj dědek nepozná!"
A rozehnala se za ní s tím smetákem - jak to babka uviděla, vytřeštila oči, zbledla, zrudla, otočila se na podpatku a utíkala domů, co jí nohy stačily. Práskla za sebou dveřmi, i ten kýbl s hadrem nechala na chodbě.
A od té doby byl klid. Dřív, když se potkaly ty dvě na schodech na chodbě, byla babička tou, která se musela přimáčknout na zábradlí, aby tlustá Vopajšlice mohla s těmi narvanými taškami vůbec projít. A potom? Hádáte správně, nebyla to babička, kdo první pozdravil a přimáčknul se strachem ke zdi…

Snad Vás to alespoň trochu pobavilo, tak jako mně...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 girli girli | Web | 25. listopadu 2010 v 14:31 | Reagovat

mimořádně pobavilo :D

2 Janinka Janinka | Web | 25. listopadu 2010 v 16:28 | Reagovat

To jsem ráda :-)

3 perrine perrine | Web | 12. ledna 2011 v 23:24 | Reagovat

mimořádně mě to pobavilo... Až mi bude smutno, tak si vzpomenu na babu Vopajšlici, a hned tu bude úsměv :))

4 Janinka Janinka | Web | 13. ledna 2011 v 8:52 | Reagovat

[3]: Jo Vopajšlice, to bylo dílo, ono stačí už jen to jméno k vyloudění úsměvu... :-)

5 Beltrix Beltrix | Web | 1. března 2015 v 21:07 | Reagovat

Taky znám pár lidí podobných Vopajšlici a není to žádný med s nima jednat. Ale mám pocit, že jednou, až mi vážně dojde trpělivost, tak to dopadne podobně jako u vaší babičky. :)

6 Janinka Janinka | E-mail | Web | 3. března 2015 v 13:41 | Reagovat

[5]: To vskutku není, někdy to chce holt ráznější řešení :-D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama