Prosinec 2010

Galaktický galimatyáš

29. prosince 2010 v 8:07 | Janinka |  Povídky na písmenko...

Po dlouhé době jsem opět padla do tenat PŘÍBĚHOVÉ ABECEDY. Tentokrát je na řadě písmenko G...

Genocida gastronomických genů graduje...
Galaktická GPS: Gigantická galaxie Gáblík, Gourmandie, Grandhotel Groupp, Galapárty

Vánoční tvoření s dětmi - Vánoční koule

24. prosince 2010 v 7:42 | Janinka |  Tvoření - s dětmi
Nikdy bych nevěřila, co dokáží s dětskou dušičkou udělat sežrané vánoční ozdoby...
Když jsem psala o tom, že nám ve sklepě krysy spořádaly vánoční výzdobu včetně papírových, slaměných a polystyrenových ozdob na stromeček do pokojíčku (Více tutok :)), ještě jsem netušila, že z toho bude mít moje dítě dušičky bolení. Od té doby totiž cítí synek velkou křivdu a kuje pomstu. K Vánocům si přeje kus sýra a obrovskou past na myši...

Vždycky jsem věděla, že můj prvorozený je "cíťa". Někdy si říkám, že to snad ani není moje dítě, ale už jsem se s tím smířila (i když přeci jenom občas mívám tendence ho trochu "pochlapit" ).
Abych zmírnila jeho smutek, šli jsme do papírnictví koupit nové polystyrenové koule.
"Hlavně, maminko, nezapomeň tempery!"
"Blázníš? Máš jich doma plnou krabici, to je zbytečný..."
Když jsme si kuličky chtěli doma nabarvit a posypat je třpytkami, zjistili jsme, že... nemáme tempery.
Fňukání. Demonstrativně vší silou vtáhne nudli.
"Zase jsi něco slíbila a nesplnila!"
Ach jo, to jsem matka, zase další křivda. Ale na svou obhajobu musím uvést, že ty barvy jsem opravdu koupila. Jenže jako výbavu prvňáčka do školy, kterou si měl sebou 1. září přinést...
Hledám rychle náhradní řešení, než fňukání propukne v něco horšího a než se synátorovi v hlavě začne rodit pomsta, nedejbože stejná, jakou chystá na ty krysy.
Vzpomněla jsem si na svojí krabici s korálky. S frfňáním a s dalším vtahováním nudle přijato. Hurá, já se zbavila nálepky slibotechny a hrozby případné pasti, jeho to bavilo a stromeček bude mít svoje koule...


Dítě z Marsu

22. prosince 2010 v 8:59 | Janinka |  Blejskavá
Tohohle tvorečka najdete sedět na vrcholku Ještědu. Jeho tělíčko spaluje sluneční žár i třeskutý mráz a čelí častému dešti, větru, sněhu i krupobití.
Jen málokdy se stane, aby mi bylo líto neživé věci, v tomhle případě tomu ale tak je...

Perníkový přání

20. prosince 2010 v 7:54 | Janinka |  Střevo básnické

Co k životu je třeba, možná i víc,
dávno už mám.
Přesto je jedno přání, a to patří,
přátelé, vám.

Štědrý den prožijte s rodinou v klidu
a pohodě,
večer přeji uniknutí prskavkové
nehodě.
...

Ježíškovy :)

18. prosince 2010 v 22:19 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová
Teď si určitě říkáte, co za čuně tohle mohlo napsat...


Místo ksichtů smajlíky

16. prosince 2010 v 10:43 | Janinka |  Střevo básnické

Krásná Vánoční hvězdičko
musím si vylít srdíčko
mám jedno malé přáníčko

Ať dál mám svou intuici
až zas půjdu po ulici
a ten co nemá v palici

Ukňouraná mladá maminka

13. prosince 2010 v 8:03 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová
Jednou jsem někde četla článek, kde se mladým, ufňukaným, domácnost nestíhajícím maminkám, dávala za vzor žena z počátku 20. století.
Tak zaprvé: Aby bylo jasno, já nefňukám...
Zadruhé: ...jen se poslední dobou čím dál častěji přistihuji při srovnávání MNĚ, matky dvou dětí, toho času na mateřské dovolené, pokojně bydlící s manželem v nájemním bytě a JÍ, matky dvou dětí, žijící se svým mužem v domku před sto lety...
Je pravda, že občas to u nás vypadá, jako kdyby se bytem prohnalo stádo pakoňů, nicméně si nemyslím, že bych nestíhala. Když se ovšem vžiji do role té "vzordámy" a začnu, díky vyprávění mojí babičky, porovnávat, se zděšením zjišťuji, jak strašná a neschopná bych v té době byla hospodyně...

Tak pojď, kotě...

9. prosince 2010 v 10:48 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová
Postavím těžké kufry na červený koberec a rozhlížím se. Po obou stranách ohromné haly je schodiště. Vyjdu nahoru a následuje dlouhá chodba lemovaná asi dvacítkou dveří, na jejímž konci je obrovské okno.
Prý mě tu nikdo nenajde a je tu bezpečně. Mám pocit, že mě někdo sleduje. To bude asi ten, co mě má hlídat. Hlavou mi vrtá, na co potřebuju bodyguarda, když jsem tu tak v bezpečí... Vidina toho, že tu budu muset strávit nějakou dobu, se mi moc nelíbí. Vyberu si první pokoj, na který narazím, naházím do něj kufry a jdu prozkoumat dům. Míjím výklenek ve zdi. To se mi asi něco zdálo, ale pro jistotu zacouvám zpátky. Vyjeknu. Ze tmy na mně svítí bělmo očí. Po chvíli i v úsměvu vyceněné bílé zuby. V matném světle vidím, jak postava zvedá ruku a laškovně na mě zamává. Chápu, je to můj bodyguard. Černoch.

Záchodová vzpomínka

5. prosince 2010 v 18:50 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová
To si vám takhle jednou pohodlně sedím v křesle, piju kafe a čekám, až můj (tehdy tří a půlletý) synek ze záchoda zařve: "Hótóvó!". Místo toho ale dolehne k mým uším něco naprosto nečekaného. Dětský hlásek tam potichu šeptá "Slip deo dámské vložky"...

Vánocekazky

3. prosince 2010 v 9:01 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová
Za tři týdny jsou Vánoce a jediné, co mi je připomíná, je výhled z okna a úložný prostor v posteli s dárečky pro moje drobečky...
Za normálních okolností mívám nejpozději začátkem adventu vánoční výzdobu, v rámci možností uklizeno a voňavé cukroví schováno před mlsnými jazýčky. Tenhle rok je to ale jinak. Můj vánoční standard velmi výrazně (kromě nemocných robátek, které za to nemůžou a které si to jistě nenaplánovaly) narušila jedna banánová krabice přinesená ze sklepa...