Ošoupané boty

14. ledna 2011 v 9:14 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová
Děvčátko sebou prudce škublo, zase málem usnulo. Aby svou ospalost trochu rozptýlilo, bloumalo očima po místnosti. Jeho pohled se zastavil na okně. Z levého dolního rohu na ní ze tmy zírala bledá tvář ovázaná bílým šátkem...

O týden dříve, únor, 1966
Děvčátko se dozvědělo smutnou zprávu, její bratranec, který se měl za měsíc ženit, si při cvičení vážně poranil míchu. Byl ochrnutý a napojen na  přístroje. Maminka děvčete po návratu z nemocnice nebyla k utišení, když vyprávěla, jak hoch i přes to, že komunikoval očima a plakal, byl odpojen. Neexistovala prý žádná naděje, že by bez přístrojů přežil a lékaři tak získali od matky chlapce souhlas.

Děvčátko odmítlo jít na pohřeb, protože se stydělo přijít tam  v obnošených, po sestrách děděných, botách. Maminka se tedy vypravila na pohřeb sama a chod domácnosti svěřila svému muži a dětem. Děvčátko mělo ten večer za úkol v kuchyni přikládat do kamen, aby nevyhasl oheň pod bramborami. V kamnech jemně praskalo a teplo příjemně sálalo, jaký to byl kontrast s venkovní zimou a tou spoustou sněhu všude kolem. V uších mu hučelo "nesmím usnout, nesmím usnout..."
Děvčátko sebou prudce škublo, zase málem usnulo. Aby svou ospalost trochu rozptýlilo, bloumalo očima po místnosti. Jeho pohled se zastavil na okně. Z levého dolního rohu na ní ze tmy zírala bledá tvář ovázaná bílým šátkem...
Děvče si promnulo oči a rychle se otřepalo. Podívalo se tam znovu a obličej, jehož oči několikrát zamrkaly, tam byl stále. Děvčátko začalo plakat a křičet, v obličeji poznalo svého bratrance, který měl tou dobou ležet o několik kilometrů dál v rakvi. Utíkalo pryč a vzburcovalo celý dům. Když konečně přesvědčilo starší sestru, aby se šla podívat, obličej tam již nebyl. Otec se snažil dítě uklidnit tvrzením, že to byl nejspíš opilý pobuda, když se šel ale ven přesvědčit, pod okny našel jen čerstvě napadaný sníh beze stop. Nikdo děvčeti nevěřil, všichni si mysleli, že na chvíli usnulo a něco se mu zdálo. Jen děvčátko vědělo. Vědělo, že jí hoch přišel připomenout, jak moc jí měl rád. Vědělo, že ho mrzí, že se s ním nepříjde rozloučit. Vědělo, že na ten pohřeb, boty neboty, dorazit musí.
Druhý den se vydalo na cestu. Z pohřbu si téměř nic nepamatuje. Jen to, že ještě před tím, než omdlelo a než ho vynesli ven na nosítkách, stálo v šoku nad otevřenou rakví, aby se naposledy rozloučilo. Ležel tam, ruce sepjaté a hlavu ovázanou bílým šátkem...
Později se dozvědělo, že mu hlavu, jejíž horní část byla znetvořená pitvou, bratři den předtím narychlo ovázali, aby rána nebyla vidět...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 girli girli | Web | 14. ledna 2011 v 9:53 | Reagovat

ty ovšem dovedeš vtáhnout do děje :)

2 janah janah | 14. ledna 2011 v 10:32 | Reagovat

Děkuji ti za normální článek a ne opsané nesmysly z internetu,kterým ten člověk co to tam dává stejně nerozumí.

Jen tak dál :-)  :-)

3 Arcana Arcana | Web | 14. ledna 2011 v 10:38 | Reagovat

No to každopádně, ani jsem nedýchala :-)
Moc krásný příběh, i když smutný.

4 signoraa signoraa | E-mail | Web | 14. ledna 2011 v 13:36 | Reagovat

Přečetla jsem to jedním dechem.
Je to krásně napsané, až z toho mrazí. :-)

5 Janinka Janinka | Web | 14. ledna 2011 v 14:07 | Reagovat

Děkuji vám... :-)

6 girli girli | Web | 14. ledna 2011 v 14:11 | Reagovat

závidím ti, měla jsi neuvěřitelný štěstí :)

7 girli girli | Web | 14. ledna 2011 v 14:11 | Reagovat

a ještě pořád to štěstí máš, samozřejmě :D

8 Lucerna Lucerna | Web | 14. ledna 2011 v 17:17 | Reagovat

az ma zamrazilo, normalne by som aj verila ze sa to stalo :-D velmi putavo si to napisala :-D moc pekne :-)

9 Janinka Janinka | Web | 14. ledna 2011 v 20:41 | Reagovat

[8]: Že by se to opravdu stalo? ;-)

10 Vendy Vendy | Web | 16. ledna 2011 v 22:38 | Reagovat

Fuj, to mě teda zamrazilo!
Přitom jsem si vzpomněla na onen film Pravdivá pohádka, kde jedna z těch holčiček hledala svého tátu ve vlaku plném zraněných vojáků - a jeden s rozbitou hlavou a znetvořenou tváří jí o jejím otci pověděl, a ona se ho vůbec nebála.
Tahle duchařina mi nahání husí kůži...

11 Janinka Janinka | Web | 18. ledna 2011 v 10:49 | Reagovat

[10]: Bu bu bu! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama