Únor 2011

Zase nám vrže postel!

27. února 2011 v 16:48 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová
Zdravím tě, Tyvíškdo z druhého patra!

Bude to brzy rok, co jsem pro tebe vytvořila krásný virtuální dopis, který jsem s láskou pojmenovala "Ty stará teroristko, mám tě u (_I_)!". A tak mě napadlo, že jsem tě dlouho zanedbávala a že bych to měla napravit a zase ti něco pěkného napsat. To abys věděla, že pořád žiju. Jejda, slyším něco jako "chcípni, ty svině?" Ach, to jen ty dokážeš být tak něžná...
Že se toho ale za tu dobu změnilo, viď? Trošku jsi nám bourala na kole. A místo, aby ses pořádně praštila do hlavy, aby se ti rozsvítilo a ty jsi přestala dělat naschvály a skopičiny, sis musela nelogicky zlámat obě ruce a klíční kost. Máš ty rozum? Taky k nám do rodiny přibylo další dítko. To nám pořád nemůžeš odpustit a leží ti to v žaludku jako kostka sádla.

Naháněčka Nina aneb není nosál jako nosál

22. února 2011 v 14:14 | Janinka |  Povídky na písmenko...
Nosálí nesmysl na N

Nešťastný, nikým nemilovaný, nosál Norbert (není nuzákem, nedávno nabyl nemálo nemovitostí - nor) nepřítomně našlapuje náměstím. Nechce nic, než noc naplněnou něhou nějaké nosálice. Náhle Norbertův nosan nasaje něco nadpozemského, neváhá, následuje neodolatelné, nezvyklé, nedefinovatelné...
No ne! Nazrzlá nosálí nymfa! Nikdy neviděl nic nádhernějšího. Nalíčená, načesaná, navoněná nosálice Nina (nebožák Norbert nezná nudou nasáklou, nadanou nosálí naháněčku) "náhodou", naprosto nenacvičeně, nenuceně, nakrucuje na náměstí nosálí náprsenkou. Nina nese nálepku nafoukané nemravné nány, neboť nezřídka nahá na nivách natřásá nadprůměrně nadměrnými ňadry.

Hele, růžovko, jsi jedovatej, nebo děláš ramena?

20. února 2011 v 10:51 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová
Když jsem byl už hodně omšelej a prořídlej tak, že se ze mně začaly sypat piliny, na který byl můj živej kamarád alergickej, vyhodila mě jeho máma do popelnice. Dostal jsem se na skládku, odkud jsem utekl zlejm PETlahvím a igeliťákům, co se mi snažili vnutit, že když je něco na skládce, už to z ní nesmí pryč. Ale mně se to povedlo. Skrz plot jsem se dostal do lesa, ale vůbec se mi tam nelíbilo a ani ten divnej lesní nárůdek nebyl nadšenej z mojí návštěvy. Protože mám divnou barvu...

Mrzuté M

18. února 2011 v 15:11 | Janinka |  Povídky na písmenko...
Máme tu další písmenko, pár jsem jich zdárně přeskočila, nebudu se vymlouvat, na K mě napadala samá sprostá slova a L se mi úplně někde ztratilo, prostě jsem ho nezaregistrovala... Tentokrát se omlouvám všem, kteří zde hledají pobavení, protože povídka na M je lehce depresivní.
...

Degeneruju

16. února 2011 v 12:13 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová
Všechno, co mě za normálních okolností pouze udivuje a nad čím jenom nevěřícně zakroutím hlavou, mě včera vytáčelo. Stačila jenom cesta pro prvňáka - v novinovém stánku u školy ve výloze pornočasopis s dvěma pány na titulní straně. Ženská, která ve škole při čekání na své vnouče zasedla svojí zadnicí rovnou dvě židle. Zástupkyně ředitelky, která kolem mě prošla s výrazem, jako kdyby měla kořeny přinejmenším v královské rodině. Smradi, co prásknou do bláta růžovou školní tašku a oblečení, které na sebe potom postupně navlíknou. Sklopila jsem hlavu, prvňáčka čapla za ruku, nekoukala nalevo ani napravo a spěchala domů tak rychle, jak jen to šlo, abych z toho vztekání ještě nedostala infarkt. Doma mě vytočila už jen hračka z časopisu pro děti, která se jmenuje bonbonky s překvapením. To "překvapení" spočívá v tom, že si otevřete přiloženou "jako tubu na bonbony" a vylítne na vás špunt na pérku. To deseticentimetrové pérko ale nebylo nijak připevněné, takže mi málem (díky Bohu za brejle) vypíchlo oko. HA HA HA hračka letěla do koše.

S láskou - máma

11. února 2011 v 21:01 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová
Milé děti moje,

chtěla bych vám toho tolik říct, ale jste ještě malé a asi by jste to stejně nepochopily. Takže raději, než ty myšlenky, co na mně moje mozkovna valí, skrz kojení, přebalování a psaní úkolů zapomenu, vám to napíšu a vy si to třeba, až vyrostete, přečtete...

Hra na zírání

9. února 2011 v 22:55 | Janinka |  Dětskýma očima
Náplní mého života byl odjakživa humor, k němu se postupem času přidávaly další položky, které nahrazovaly již ty neaktuální. Moje momentální životní etapa je vyplněna rodinou. Tvořením. A pusou od ucha k uchu. Užívám si každou chvilku, v níž se prolíná kombinace (někdy vážně smrtící) mých dětí, mé drahé polovičky a okamžiků, kdy by jste nejraději umřeli, jenom aby jste se už nemuseli smát...
Představuji vám jeden z klenotů dětské pokladnice...

Je to hra, o které jste jistojistě ještě nikdy neslyšeli. Jmenuje se "Na zírání" a je velmi jednoduchá. Protože ji vymyslel můj sedmiletý, budu se vám snažit přeložit jeho pravidla hry do jazyka dospělých...

Marťani a uzený

6. února 2011 v 11:28 | Janinka |  Střevo básnické
Miliardářovy dětičky:
My chceme vidět hvězdičky!
My chceme je dost zblízka vidět
a ne ze Země na ně civět!
Za nima letět do vesmíru
a vidět černo černou díru,
objevit marťany zelený
(můžou bejt ale i červený),
co na hlavě tři oči mají
a divnou řečí povídají.
My chceme s nima kamarádit
a na planetě jejich řádit!

Dort - Král Jelimán

4. února 2011 v 12:36 | Janinka |  Patlám dortíky
Dnes se u nás budou slavit narozeniny živitele rodiny a protože vím, jak moc miluje můj oříškový dort, nemohla jsem ho o něj připravit ani tentokrát, i když s těma malýma piraňama bylo vyrábění trochu víc na palici, než jindy. Jako letošní motiv jsem zvolila Krále Jelimána, protože od shlédnutí Madagaskaru ho má drahá polovička miluje. Tákže...

Temně-modré překvapení

2. února 2011 v 21:30 | Janinka |  Dětskýma očima
"Pfff, pfff", zafouká mi něco do ucha.
V duchu se usměju, pootevřu jedno oko a čekám, co bude dál. Moje osmiměsíční dítko je vzhůru. Leží na bříšku, pase koníčky a samomluva pokračuje:
"Ťaťa, papa, kaka" - volně přeloženo: "Jako dobrý, vyspal jsem se dobře, mlíko taky nechci, toho mám plný břicho, jak jsem tě v noci šestkrát vzbudil a jsem docela spokojenej. Teda až na to, že nevím, jak to, že jsem v pokojíčku s mámou, když jsem usnul v ložnici s tátou." Překulí se na záda.
"Pfff, pfff" fouká si dál a tleská do toho potichu rukama. Pak sevře ručičku v pěst a pomalu, prstík za prstíkem, ji zase rozevírá. Tohle opakuje tak desetkrát, než ho to přestane bavit. Pořád dělám, že spím, vychutnávám si tu výjimečnou ranní chvilku, kdy nemusím vstávat. Moje bdělé šmírující oko zpozoruje, že se ke mně blíží ruka. "Plác!". To mělo být asi malá... Dělám, že nic. Za moment mi na nose přistane noha, "Plác, plác!" No tak jo, vyhrál jsi. Otevřu oči a povídám:
"Dobré ráno Matýsku, jak jsi se vyspal?"

Hadi v kuchyni, auto v lednici

1. února 2011 v 18:38 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová
Už dva týdny je prvňák doma a doléčuje se z angíny. Docela dobře mu hrabe, protože venku nebyl ani nepamatuju, a tak mi doma pořád dokolečka zní:

"Dědečku, dědečku, kóóóledááá,
dejte mi voříšek, nééébo dvááá.
Nedáte-li voříšek, provrtám vám kožíšek,
dědečku, dědečku, kóóóledááá..."