Degeneruju

16. února 2011 v 12:13 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová
Všechno, co mě za normálních okolností pouze udivuje a nad čím jenom nevěřícně zakroutím hlavou, mě včera vytáčelo. Stačila jenom cesta pro prvňáka - v novinovém stánku u školy ve výloze pornočasopis s dvěma pány na titulní straně. Ženská, která ve škole při čekání na své vnouče zasedla svojí zadnicí rovnou dvě židle. Zástupkyně ředitelky, která kolem mě prošla s výrazem, jako kdyby měla kořeny přinejmenším v královské rodině. Smradi, co prásknou do bláta růžovou školní tašku a oblečení, které na sebe potom postupně navlíknou. Sklopila jsem hlavu, prvňáčka čapla za ruku, nekoukala nalevo ani napravo a spěchala domů tak rychle, jak jen to šlo, abych z toho vztekání ještě nedostala infarkt. Doma mě vytočila už jen hračka z časopisu pro děti, která se jmenuje bonbonky s překvapením. To "překvapení" spočívá v tom, že si otevřete přiloženou "jako tubu na bonbony" a vylítne na vás špunt na pérku. To deseticentimetrové pérko ale nebylo nijak připevněné, takže mi málem (díky Bohu za brejle) vypíchlo oko. HA HA HA hračka letěla do koše.

A proč to podráždění? Měla jsem na sebe vztek a moje já to pak tímhle způsobem řeší. Už delší dobu pozoruju, že dávám věci, které mají léta svoje místo, z nepochopitelných důvodů jinam. A samozřejmě si to nepamatuju, takže dost času pak trávím jejich hledáním. To, že ráno osladím kafe dvakrát, nebo že ho zaleju studenou vodou, protože nezapnu konvici, to je taky kapitola sama pro sebe. Tohle všechno jsem ale přisuzovala kolotoči kolem dětí. Jenže včera se mi v bance stalo něco, co mě opravdu vyděsilo. Zapomněla jsem datum. Kdybych stála u přepážky, probíhalo by to asi takhle:

"Prosím Vás, jaké je datum?"
"Patnáctého února."
"To vím, ale jaký je rok?"

Ještě, že jsem stála u sběrného boxu. Já si opravdu nemohla vzpomenout, co je za rok. Stála jsem tam jako idiot a nakonec rezignovala, musela jsem vyndat telefon a podívat se, abych ho na příkaz mohla dopsat.
Asi si řeknete, no a? To se stane... Znáte ten blbej pocit, že něco není v pořádku a ono opravdu není? Tak já ho mám. Jestli se to bude opakovat, budu s tím muset asi něco dělat. Nenechám si přece vyžrat mozkovnu nějakou potvorou...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 16. února 2011 v 12:33 | Reagovat

Zlatíčko, to je únava. Jestli tě to potěší, mně se to stává taky... Dokonce jsem si nemohla rychle vzpomenout, kolik je mi vlastně let. Tragické... Musela jsem si spočítat roky. Děsné!
To je únava. Přepracování. Máš toho prostě moc... Neboj, bude zase líp! 8-)
(P.S. já zase pravidelně zapomínám v komentářích uzavírat závorky... :-D

2 Shariony Shariony | Web | 16. února 2011 v 12:46 | Reagovat

Taky jsem občas trochu vypnutá nebo přepnutá... Udělej si na sebe víc času! ;-)

3 Kerria Kerria | Web | 16. února 2011 v 13:01 | Reagovat

To se stává. Já se zase skoro vždycky zamyslím, když se mě někdo táže na věk mě, mých dětí, manžela, rodičů. Ale když ono se to každou chvilku mění, podobně jako ten letopočet. ;-)

4 Janinka Janinka | Web | 16. února 2011 v 13:49 | Reagovat

[1]:[2]: Je pravda, že už jsem několik nocí skoro nespala, jednomu rostou zuby a druhý je nemocný a že jsem na ně pár dní úplně sama, ale necítím se unavená. Naopak, nějak mě to dobíjí a i ten čas pro sebe si udělám, dokonce zase tvořím a hodně mě to baví...
[3]: To znám, u ostatních si to pamatuju, ale jak se mi přehoupla třicítka, ten svůj věk si musím prostě vypočítat. Ještě, že si pamatuju rok narození, jinak nevím... :-D

5 signoraa signoraa | E-mail | Web | 16. února 2011 v 14:35 | Reagovat

Jak já Ti rozumím.
Dnes jsem byla u doktorky pro své léky na astma. Doma jsem si ještě napsala na papírek lék, který si volně kupuju na žlučník. No samo, papírek zůstal doma a já s receptem stála v lékárně a když jsem dostala své léky, požádala jsem ještě o ....  temno. Před očima jsem viděla tu krabičku. Magistra byla trpělivá, bylo ráno, v lékárně jsem byla jen já. Hledala jsem papírek a pak si vzpomněla, že leží v kuchyni. "Je to na žlučník" pípla jsem. "Kapky nebo prášky"? "Prášky, takový bílý, potahovaný". Nabídla mi několik nicneříkajících názvů. "Ta krabička je taková bílá se zeleným proužkem" zkoušela jsem dál. Vzala podobnou krabičku a řekla: "Ale tohle není za žlučník".
Kolem pultu se protáhla paní v kabátě, magistře řekla: "Ahoj" a pak pronesla: "Není to Isochol"? Myslím, že nás zachránila obě.
Tady vidíš, že v tom nejsi sama. :-D

6 Lucerna Lucerna | Web | 16. února 2011 v 16:41 | Reagovat

a jednu stranu som sa pobavila na druhu si o teba zacinam robit starosti..
nebudem sa vyjdrovat k prihodam tie tusim hovoria sami za seba.. :-D mate doma merac tlaku? nemoze ti behat tlak.. alebo nebodaj na teba leze daka choroba.. davaj na seba pozor, mozno by stacilo, trochu odychu :-) skus usporiadat cez vykend sutaz kto ostane dlksie v posteli, alebo maminka je princezna a treba sa o nu starat :-D ;-)

7 Malkiel Malkiel | Web | 16. února 2011 v 20:26 | Reagovat

Neblbni, na Alzheimera máš ještě času dost. :-D

8 Malkiel Malkiel | Web | 16. února 2011 v 20:28 | Reagovat

[3]: Kerrio, to bývá u žen časté, že si nemohou vzpomenout na svůj skutečný věk. :-D To není žádná nemoc. ;-)

9 Vendy Vendy | Web | 16. února 2011 v 23:49 | Reagovat

[5]:Tak tohle mě pobavilo. Protože taky podobnou situaci znám, mám slovo takřka na jazyku a ne a ne vypadnout. A přitom jde o notoricky známé věci a jména, třeba se bavíme o filmech a hercích.
Tys měla kliku, že sis vzpomněla aspoň na žlučník! :-D
Já bych musela z lékárny ven a vracet se do okamžiku, kdy jsem šla do lékárny... :D
Janinko, to chce odpočinek a vůbec se s tím netrap! Dej si pauzičku...
[8]: To bylo velmi milé. I když dvousečné... :-D

10 Slečna barevná Slečna barevná | Web | 17. února 2011 v 14:57 | Reagovat

myslím že tohle zná každý, občas jsou dny takzvaně blbec štve nás i ta největší blbost, moc dobře to znám ještěže jsou i dny kdy je tomu přesně naopak a nic nás jen tak nerozhodí!:)

11 Janinka Janinka | Web | 17. února 2011 v 21:14 | Reagovat

[5]: No jak si to tak pročítám, je nás víc, docela se mi ulevilo... :)

[6]: Děkuji za starost, tlak mám v pořádku, tedy před rokem ještě byl, zkusím to změřit :-). Ale jinak občas mě i doma rozmazlujou, třeba mě nechají vyspat hodinu v kuse, nebo mě vzbudí v půl sedmé, místo v půl šesté... :-D

[9]: Tak jo, já se pokusím :-).

12 czokies czokies | Web | 17. února 2011 v 21:36 | Reagovat

Nejsi gravidní? :P :D

13 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 17. února 2011 v 22:05 | Reagovat

Janinko, buď úplně klidná. Já si osladím kafe i tři krát, ptám se Markéty, jestli už jsem kouřil a asi deset krát denně hledám mobil. S výpadky slov se to taky stává. Byl jsem na školení, kde do nás 4 hodiny hustili informace o léčebném potravinovém doplňku nazvaném Colostrum. Když jsem ze školení odjížděl, za nic na světě jsem si nevzpomněl, jak se ten doplněk jmenuje.

14 Janinka Janinka | Web | 18. února 2011 v 8:57 | Reagovat

[12]: Néééé, děti jsou moje všechno, ale dvě úplně stačí! :-D

[13]: No vážně, když si tak pročítám všechny příspěvky, tak na tom zase tak úplně špatně nejsem :-).

15 Jitušš Jitušš | Web | 18. února 2011 v 13:43 | Reagovat

Ahoj krásný blog..:))

Prosím naštivte můj blog děkuju...

16 mauron mauron | 18. února 2011 v 14:11 | Reagovat

Ale tohle je klasika. Taky mi to 2011 nejde na formulář úplně automaticky. A u toho sběrného boxu je vždycky razítko s nastaveným datumem. Loni jsem měl taky hezký problém. Neuměl jsem se podepsat. Prostě jsem v bance měl provést asi 6 podpisů a každý byl jiný. A to tak, že se to bankéřce nelíbilo. Tak jsem jí řekl, že si to musím přes víkend natrénovat. A do banky jsem šel znovu v pondělí.

17 Janinka Janinka | Web | 18. února 2011 v 18:57 | Reagovat

[16]: Možná to je taky tím, že nechodím do práce a nepíšu sto datumů denně :-). A ty podpisy... no to je klasika zase u mně.

18 Mami Mami | Web | 24. února 2011 v 9:46 | Reagovat

To znám :-)

19 vik vik | Web | 25. února 2011 v 10:07 | Reagovat

Děkuju za návštěvu v Kafekoutku :-)
My obrýlení máme zkrátka takovou drobnou nenápadnou výhodu :-) Mne třeba právě včera jedna andulka klovala zobáčkem do skla a obroučky brýlí. Do čeho by si asi ďobla, kdybych brýle neměl ?

20 Janinka Janinka | Web | 26. února 2011 v 12:46 | Reagovat

[19]: Brýle jsou vskutku někdy výhodou. Mně zase s oblibou ďobe prstíčkem do skel brýlí můj druhorozený... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama