Říjen 2011

Týden 43.

31. října 2011 v 14:07 | Janinka |  Dóbro dóšli
Pondělí
Dostala jsem krásnou zprávu od Kláry Csirkové, ředitelky Nedoklubka. Mám ohromnou radost, že se kresby líbí, jeden je z toho tak nějak naměkko...

Vymazlená kráska

28. října 2011 v 18:13 | Janinka |  Tvoření - ostatní
Víte, já bych se tak alespoň na pár hodin chtěla mít jako ona. Ne, nemyslím tím, že bych zrovna toužila po tom, aby mě někdo natřel barvou, polepil kousky ubrousků, pomatlal lepidlem a jako bonus mi narval do chřtánu 200 papírových kapesníčků...Smějící se Jen by se mi líbilo, aby se mi někdo věnoval tak, jako já jí.

Ééé, teď mě napadá, víte vy vůbec, o čem tu plácám?
Jasně, vzala jsem si do práce další krabičku na kapesníčky. Ta první pro maminku se docela povedla a tak jsem se s chutí vrhla na další, tentokrát určenou pro náš stůl.


Pan Pinďourek

25. října 2011 v 20:25 | Janinka |  Dětskýma očima
Nedávno jsem slibovala, že určitě nepřijdete o čtyřokénkový minikomiks "Pan Pinďourek", který vymyslel můj čerstvý druháček. Takže... Pan Pinďourek přichází... Usmívající se


Týden 42.

24. října 2011 v 8:57 | Janinka |  Dóbro dóšli
Pondělí
Díky roky zatracovanému Facebooku jsem navázala kontakt s příbuznou mého "dědečka". Nikdy jsem ho neviděla a moje rodina o něm nemluví, takže všechny informace, které jsem o něm získala, byly z úmrtního listu, ke kterému jsem se dostala díky ochotnému majiteli pohřebního ústavu a výpisu z katastru nemovitostí (zlatej internet). Práce na rodokmenu, která se díky nedostatku základních informací před lety zastavila, se tak možná znovu rozjede. I když... neříkej hop, dokud nepřeskočíš, ze strany nově nabytého rodinného příslušníka jasně cítím obavy, že si budu klást nějaké nároky. Mně však jde opravdu jen o informace potřebné pro mé pátrání a sestavování rodokmenu.
Otázky, které měla, jsem zodpověděla a uvidím, co bude dál, není každodenním uživatelem počítače, počítám, že do týdne by se znovu mohla ozvat.

Podzimní tvoření s dětmi - Dýňový Emzák :)

19. října 2011 v 20:30 | Janinka |  Tvoření - s dětmi
Jo, já vím, posledně jsem tvrdila, že už nechci žádnou dýni ani vidět, ani cítit. Ale tuhle sem, s dovolením, ještě propašuju Smějící se.
Přesně takhle jsem se cítila v neděli, kdy mě přepadla deprese z toho, že si se mnou nikdo, ale vůbec nikdo, nechce stavět potvůrky z "co trh a park dal". Takže tahle "kočka" je vlastně na truc. Příště si rozmyslím courat se ve dvou stupních v dešti po parku a sbírat kaštany...S vyplazeným jazykem


Týden 41.

17. října 2011 v 10:50 | Janinka |  Dóbro dóšli
Pondělí
Cestou do školy jsem si zahrála na akrobata. To totiž nějaký troubelín (placený městem) uklízel chodníky stylem, že na mně a kočárek každých dvacet metrů čekala uprostřed chodníku kupa hnijícího listí. Už se nerozčiluju, Jablonec je prostě Jablonec.

Ukradl mi pastelku. Zmaluju mu prdelku?

15. října 2011 v 23:32 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová
Ne, nezmaluju, i když ruka mě svrbí. Nejdřív by to slíznul můj druhák, protože moc dobře ví, že pastelky a fixy patří do kelímku na stole až úplně ke zdi. Pak by jedna přistála mladšímu, kterému je necelý rok a půl, protože moc dobře ví, že po zdech se nemaluje. A tím třetím potrestaným hříšníkem bych byla já, protože jsem zase ignorovala "TO TICHO".

Podzimní tvoření s dětmi - Dýně na Halloween

14. října 2011 v 20:09 | Janinka |  Tvoření - s dětmi
To bylo žvástů, že to tu zamořím do Halloweenu dýněmi... Ale po jisté fujtajblové události jsem radikálně změnila názor a dýně už nemůžu ani vidět. Natož cítit.
Dílko, které vám předkládám, mělo být vyvrcholením mé dýňové exhibice. Jenže Janinka míní a dýně, kterou jsem si pro svoje dlabací choutky koupila a uskladnila na okně, mění. Když jsem se totiž šla pokochat nádhernou oranžovou dýní čekající na svůj den D (Dlabací Den Smějící se), který měl nastat až za pár týdnů, do její zadní části se mi čvachtavě zabořily prsty.
Sakra, co teď s ní? Míšovi jsem slíbila, že dýně bude vydlabaná, jenže mně při pohledu na ní neskutečně natahuje. No nic, přežila jsem horší, jdu dlabat. Nejdřív jsem dýni díky vyhnilé díře neplánovaně vykuchala zezadu, mezitím jsem si několikrát udělala pauzu "Běžsehnednadechnoutkoknunebosepobliješ". Pak jsem na ní nakreslila motiv...


Úterý

11. října 2011 v 21:59 | Janinka |  Dóbro dóšli
Netradičně z tohoto týdne vypíchnu jednu situaci a věnuji jí samostatný článek, protože by jste při čtení příštího týdne byli délkou jeho popisu asi pěkně zpruzení... Usmívající se
Hned brzy dopoledne se stalo něco, co jsem se už pár let snažila vysvětlit správcům města a co jsem tak nějak očekávala. A stejně jsem byla zaskočená...

Týden 40.

10. října 2011 v 13:28 | Janinka |  Dóbro dóšli
Pondělí
Matěj se naučil štěkat, celý den jede jako kolovrátek "hau, hau hau". Taky se píchá fixou do břicha a procítěně vydává "auuu, auuu" a já jsem konečně pochopila rozdíl mezi "mam" a "mňam". "Mam" je to nutné zlo, co musí jíst a "mňam" je schované nahoře ve skřínce v košíku se sladkostmi Smějící se.

Podzimní tvoření s dětmi - Bambulínkové dýně

6. října 2011 v 13:43 | Janinka |  Tvoření - s dětmi
Ono nestačí, že mě poslední dobou přepadají záchvaty tvořivosti, ony se ty záchvaty k tomu všemu, Bůh ví proč, vybíjejí zrovna na dýních. Nejdřív to byl článek Jak se z dýně stala svině a dnes tu mám dýně bambulínkové. Vyráběla jsem je pro Míšu, aby si měl čím ozdobit okenní parapet. A protože to vypadá, že nechám dýně odpočívat až po Halloweenu, další dýňo-výtvory vás nejspíš brzy neminou... Smějící se

Oranžové krasavice :)



Týden 39.

3. října 2011 v 13:11 | Janinka
Pondělí
Dnes jsem opět seděla v zubařky v křesle. Jediný moment, který mě tam pobavil, ovšem kterému jsem se díky ústní idnispozici nemohla zasmát, byl, když do ordinace telefonovala maminka, že jejího synka strašně bolí zuby. A její paní zubařka dnes neordinuje, jestli by ho tedy vzala ta má. Pak z maminky vypadlo, že ten synek už je spíše odrostlý syn a že u zubaře nebyl nejméně dvacet let. Nejdřív mě ta představa trochu natahovala, ale nakonec jsem se v duchu smála, protože moje paní doktorka je hrozná měkota a tak ať prý příjde. Až tam půjdu za týden, musím se zeptat, jak to dopadlo...