Týden 45.

14. listopadu 2011 v 11:21 | Janinka |  Dóbro dóšli
Pondělí
Nikdy by mě nenapadlo, co za blbosti budu muset v Míšově škole řešit - obědy... Nejde o to, že by mu nechutnalo a on nejedl, je po mamince a tak je to spíše naopak, stejně jako já v jeho letech by si i on rád přidal Smějící se. Jde o to, že takzvaní obědváři (ti kteří jdou po obědě domů a ne do družiny) mají ve svých řadách tzv. klíčníka, který obědvá s nimi a otevírá a zavírá šatnu. Klíčník se má po týdnu střídat, leč tomu tak není a to je velký problém, protože stávající klíčník, respektive klíčnice, spěchá domů tak, že ostatní u stolu nestihnou kolikrát sníst ani polévku. Minulý týden jsem tedy pro jistotu, než všechno začnu řešit přes paní učitelku, dala Míšovi za úkol, ať se podívá, v kolik začne jíst a v kolik prťavá klíčnice ukončuje oběd. Poslechl a já dnes při jeho vyzvedávání před školou s úžasem poslouchám, že na tříchodové menu mají druháčci rovných deset minut. Mám pocit, že ve čtvrtek si na třídních schůzkách někdo něco nepěkného vyslechne...


Navztekané rozpoložení bylo zahnáno vtipem, který na mě vybafl na mých oblíbených stránkách a který mě na pár vteřin naprosto odrovnal...

Tři feministky mají na sjezdu přednášku o svých zkušenostech s přetvářením svých manželů.
Francouzská feministka říká: "Příjdu domů, manželovi řeknu - nevařím. První týden nic nevidím, druhý týden nic nevidím, třetí týden koukám a manžel vaří!" Následuje potlesk.
Německá feministka říká: "Příjdu domů, manželovi řeknu - neperu. První týden nic nevidím, druhý týden nic nevidím, třetí týden koukám a manžel pere!" Následuje ještě větší potlesk.
Česká feministka říká: "Příjdu domů, manželovi řeknu - nevařím ani neperu. První týden nic nevidím, druhý týden nic nevidím, třetí týden začínám vidět na pravé oko."

Středa
Rozhodla jsem si promluvit s maminkou holčičky, která zastává funkci třídního klíčníka. Vztek mě opustil a přeci jenom, dřív, než by se to řešilo na třídních schůzkách, je lepší dohodnout se "mezi námi děvčaty". Maminky jsem se nedočkala. Milá klíčnice totiž chodí po obědě do školního klubu, kde si jí rodiče později vyzvednou. Takže to vypadá, že naše malá tyranka honí děti na obědě jenom proto, aby si mohla hrát v klubu. No počkej, prcku!

Čtvrtek
Manžel milosrdně vzal účast na třídních schůzkách na sebe. S Míšou problémy nejsou, má samé jedničky, jen mu hrozí trojka z prvouky kvůli jedné čtyřce, kterou dostal za to, že si nepamatoval, jak vypadají listy dubu, buku a jírovce. To má po tatínkovi Smějící se. A pak ještě možná bude dvojka ze čtení, protože prý nerozumí textu. Prosím pěkně, porozumění textu znamená, že si dítě za domácí úkol přečte zadanou stránku v Čítance (v případě Míši to je hned, jak příjde ze školy) a paní učitelka náhodně druhý den děti zkouší. Pro Boha, jak si má to dítě pamatovat, co četl před dvaceti hodinami? A to nemluvím o tom, když se zkouší v pondělí z toho, co se četlo v pátek... Prý je to jediná možnost, jak kontrolovat děti, že opravdu čtou. Mimochodem, paní psycholožka, která s dětmi pracuje, má u Míši v kolonce "Porozumění textu" zapsáno "vynikající"...
Obědy se samozřejmě řešily, přidala se další maminka, jejíž robátko po příchodu domů vyplení lednici, protože je hladové díky tomu, že stihne sníst akorát polévku.
Maminka malé klíčnice se na mého manžela kouká jako na vraha Usmívající se.

Sobota
Večer jsem se pustila společně s likvidátorem plísní do zelenomodrobílé ozdoby v naší ložnici. Cítím se, jako kdybych vypila celý městský bazén pro veřejnost...

Neděle
Nějaký kretén se rozhodl, že na vykonání své malé potřeby použije sklenice v tašce, kterou jsem měla připravenou na vyhození ve výklenku na chodbě. Bohužel jsem si toho nevšimla a když jsme šli všechen tříděný odpad odnést, manžel si tašku položil na korbičku kočárku. Zjistili jsme to až venku při vyhazování, taška byla trochu děravá a odskákal to tedy nejen kočárek, ale i moje klíče a kabela. Všechno hned letělo do pračky.
Ještě teď při psaní mám co dělat, abych se nepozvracela, pořád cítím ten neuvěřitelný puch. Takže vzkaz pro tebe ty hnusný, odporný, dementní prase: "Chcípni!"
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aailyyn Aailyyn | Web | 14. listopadu 2011 v 12:04 | Reagovat

Klíčník? Tuhle funkci jsme teda na základce neměli (i když potíže s klíči občas byly - mívala je u sebe snad služba, no a zapomene se, služba odejde, služba musí zrovna jít dřív, stane se)... A pančelka to jako nevidí, že děti do sebe musí naházet oběd během deseti minut? To jako té dívence třeba nevysvětlí, že má počkat, že půjde z té jídelny poslední, má-li klíč? Vždyť to už by snad druháci pochopit mohli, za nás měla služba na povel zkontrolovat třídu, jestli jsou židle nahoře a chodila poslední.

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 14. listopadu 2011 v 12:54 | Reagovat

Klíčnice? V dnešní době kdy je už skoro všechno na čip?

3 pavel pavel | Web | 14. listopadu 2011 v 13:40 | Reagovat

Vidím že jsi rázná nejen maminka, ale i žena. :-D
Ale mám návrh, co kdyby byl klíčník tvůj syn, když je v jídle louda a tím by se všechno vyřešilo. :-)

4 Janinka Janinka | Web | 14. listopadu 2011 v 13:50 | Reagovat

[1]: No, "pančelka" tam totiž s nimi není... Asi proto :D

[2]: Já taky ještě nejsem na čip. Nebo si to alespoň myslím :-).

[3]: Ehm, noo, asi ta poslední věta není úplně košér, uznávám :-D.
S tím klíčníkem mě to taky napadlo, nakonec jím je jeho kamarád a ten dětem slíbil, že si všichni můžou baštit, jak dlouho chtějí. Dneska si dokonce stihli i přidat buchtičky se šodó :D.

5 Ebolin Ebolin | Web | 14. listopadu 2011 v 13:57 | Reagovat

Klíčník, to je zajímavé povolání, ale mě by asi nebavilo. Je to moc práce :D
Já raději píšu za studených večerů u krbu a popíjím u toho ovocný čaj s medem.
Děkuji za komentář. No jo, my máme malinký domek, jen abychom měli každý svou místnost as soukromí. Jeden obývák, dvě koupelny, dvě takové odkladovny a kuchyň.... ;-)

6 Vendea Vendea | E-mail | Web | 14. listopadu 2011 v 15:05 | Reagovat

no holčička byla pěkně vyčůraná :-/ hlavně, že teď je klíčník "rozumný"

7 Lucerna Lucerna | Web | 14. listopadu 2011 v 18:44 | Reagovat

wau, tento tyzden si potrebovala pevne nervi :-D
deti dokazu byt niekedy krutejsie ako dospely.. z jednoducheho dovodu, im sa to prepecie (dospely uz na to potrebuje plne bankove konto)
Tvoj posledny zazitok ma udivil, ale neprekvapil. Bola som raz na nakupov v jednom nemenovanom meste a pri namesti v bocnej ulicke drzala maminka dievcatko a ono curalo na dlazdenie.. pri tom keby chce najde tucet WC a viem minimalne o dvoch miestach kde su zdarma.. naozaj kusinek.
Ludi ma pravidelne udivuju, ale obavam sa ze uz asi neprekvapia :D

8 Vendy Vendy | Web | 14. listopadu 2011 v 19:27 | Reagovat

Tak nevím, jestli se mám smát nebo s tebou cítit. Asi udělám oboje.
Klíčnici bych si podala, když to vezmeš ekonomicky, tak platíš za obědy, to znamená, aby se dítě najedlo, a ne aby do sebe naházelo polívku a pak mu bylo blbě, protože jedlo ve spěchu. O pozdějším hladu ani nemluvě...
Jsi v právu!
Jinak k ohodnocení gratuluji a nenech se vystresovat tím čtením. Když se naučí číst a bude ho to bavit, bude si věci i víc pamatovat. (I když pokrok asi spěje kupředu, tyhle praktiky dělá učitel češtiny v nedaleké škole, ale aplikuje to na sedmáky až deváťáky. I když tam je nezkouší ze čtení, ale třeba z poznatků z výletu.
Ta špatně naplněná sklenice byla podraz a pěkný humus. Přidávám se k tvému přání onomu neznámému.
A musím říct, že ten vtip byl luxusní!
My v Česku máme vždycky něco extra! :-D

9 Janinka Janinka | Web | 15. listopadu 2011 v 9:07 | Reagovat

[5]: Upřímně ti domeček přeji a malilililinko tiše závidím. Ale opravdu jen maličko :-).

[6]: Tenhle to má naštěstí v hlavě v pořádku :D.

[7]: Tohle nebyl týden na nervy, tohle bylo v pohodě, takového blbosti já řeším pořád. Dny na nervy jsem si už snad vybrala :-D.

[8]: To jsem vlastně zapomněla zmínit, to že děcka pak bolí břicho, jak to do sebe hází jako do studny.
S tím čtením to neřeším, Míša uměl číst ve třech a půl letech a vím moc dobře, že tomu, co čte, rozumí. Učitelka dělá prostě jen to, co dělají všechny učitelky, hovadiny... :-D

10 Ebolin Ebolin | Web | 15. listopadu 2011 v 18:46 | Reagovat

[5]: no jo, u nás ve škole se zase řeší jedna učitelka, která si ze třídy vybírá jen některé žáky a s nimi spolupracuje. Má jí moje starší sestra. Mají třebas probírat (v angličtině) minulý čas a ona ho vysvětlí soukromě třeba jen jedné lavici a druhý den dostanou všichni písemku s tím, že je to dostatečně probrané. Ještě že máme mámu angličtinářku, jinak bychom dostávali koule. No, určitě se s tím musí něco dělat, protože je důležité jídlo správně rozkousat a polknout. Pak se to někde zasekne v krku a ani rána do zad nestačí.
Já jsem ve druhé třídě měla taky dobré známky (samé jedničky) a prvouka mi nikdy nešla. Nejsem na to moc, teď jsem na to doplatila. Včera jsem z biologie dostala 4 a na čtvrtletí mám 2- (to mi kazí vysvědčení :-? )
A vypral se ten kočárek, klíče a kabela? 8-O

11 Janinka Janinka | Web | 16. listopadu 2011 v 10:05 | Reagovat

[10]:To bude dobrý, uvidíš, malej včera přinesl celej rozzářenej z prvouky dvě jedničky, prý i paní učitelka se divila... :D
Všechno se naštěstí vypralo a krásně to voní po aviváži :-).

12 Ebolin Ebolin | Web | 16. listopadu 2011 v 15:23 | Reagovat

[11]: tak to jsem ráda ....
Neboj, vůbec mi nevadí, že jsi mi napsala. Adresu jsem poupravila a nyní jsou tam jen dvě čísla ze tří, přičemž je 10 možností. Jen náhoda by byla, kdyby to někdo trefil :-) Co se týká telefonu, nic mi nehrozí, možná jen to, že mi někdo zavolá o češtinu a učitelka mě pěkně seřve (to už se mi stalo hned první den na gymplu :D)
Myslím, že na svůj věk jsem trochu "inteligentnější" než lidé kolem mě. Ale vezmi si Mozarta, ten taky hrál ve čtyřech...Třeba budu taky tak slavná jako on (ježiš, to bych chtěla! :D)

13 Merry Merry | E-mail | Web | 17. listopadu 2011 v 14:36 | Reagovat

Krásna mozgovna pekný desing :D :D :D

14 signoraa signoraa | Web | 17. listopadu 2011 v 19:01 | Reagovat

Musím se přiznat, že už jsem ráda, že jsou moje děti dospělé. Škola byla mým zaměstnavatelem, pracovala jsem tam jako hospodářka a pamatuji, jak všichni kantoři měli potřebu se mnou řešit problémy zejména mého syna, okamžitě. Byla jsem ve stavu "permanentní nasranosti" téměř každý den. Až do doby, kdy v jedné třídě někdo zapálil nástěnku. Můj syn byl kvítko a ve škole ho téměř vsichni znali jménem. Naklusali za mnou dva učitelé s tím, že Jirka zapálil nástěnku. Kdy? Dnes? Jo, dnes. To je blbost, on je doma, protože je mu špatně od žaludku. Nakonec to dopadlo tak, že to sice byli kluci od něj ze třídy, ale nikdo je neznal jménem, proto jmenovali mého syna. Fakt jsem ráda, že už jsou dospělí.
Klíčník v té době neexistoval, ale o to víc ze ztrácely věci ze šatny.
A k té lahvi. Upřímně? Já bych toho dotyčného asi zabila a připojuji se k tvému přání. ;-)

15 Janinka Janinka | Web | 18. listopadu 2011 v 13:40 | Reagovat

[14]: Víš, že já už se na to taky těším? Až budou velké a zodpovědné samy za sebe :D.

16 danusiak11 danusiak11 | Web | 18. listopadu 2011 v 17:43 | Reagovat

ahoj :) nechcela by si sa zapojit do grafickej sutaze VGS na mojom blogu? :)

17 Tereza Tereza | Web | 27. listopadu 2011 v 13:54 | Reagovat

Výborně!

18 Arcana Arcana | Web | 4. prosince 2011 v 19:53 | Reagovat

Koukám, že zrovna tenhle týden byl nějaký zlý. Klíčník/ce je zajímavý nápad. Jen to bohužel nefunguje tak, jak by mělo :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama