Leden 2012

Falešný patchwork, vánoční koule - návod

31. ledna 2012 v 12:45 | Janinka |  Tvoření - vánoční

Jak jsem slíbila minulý týden, zapracovala jsem a návod na vánoční koule technikou "falešný patchwork" je hotový. Takže žádné dlouhé povídání, jdeme rovnou na píchání Smějící se. Jen ještě připomenu, že pro příznivce falešného patchworku jsem zřídila TUTO stránku se všemi mými návody a inspiracemi na toto téma Usmívající se.

Nově jsem také na FB a na Pinterestu.

Týden 4. - ukřivděný

30. ledna 2012 v 14:13 | Janinka |  Dóbro dóšli
Týden pro mně nezačal moc pozitivně. Prvorozenému Míšovi jsem dala za úkol roztřídit si ty jeho čmáranice, co mu přetékají ze všech šuplíků u stolu - bordel do koše, poklady do krabice. Jednoduché zadání? Asi ne, druhý den jsem všechno našla v "pokladech", takže jsem se na to vrhla sama. Mezi tou hromadou jsem našla papír a na něm načmáráno:

"Moje máma je nejhnusnější ze všech!!!"

Falešný patchwork - vánoční koule

27. ledna 2012 v 21:04 | Janinka |  Tvoření - vánoční
Ano, opravdu se budu měsíc po Vánocích předvádět s vánočními koulemi, kterým jsem špendlíky ubližovala metodou zvanou "falešný patchwork".
Koule jsem netradičně vyráběla po Vánocích, protože i když jsem se opravdu snažila stihnout to ještě před nimi (to aby stromeček nevypadal jako sociální případ, protože zásoba skleněných ozdob se rok od roku tenčí), časově mi to nevyšlo a naklonovat se (zatím) ještě taky nedokážu.
Prozatím přináším pouze fotografie, pro případné příznivce či nadšence, které by vytvoření něčeho takového lákalo, mám rozpracovaný podrobný návod a bude tu příští týden Usmívající se.

Nejdříve jsem udělala koulí pět...


Orientační plánek ženy

25. ledna 2012 v 15:47 | Janinka |  Dětskýma očima
Orientační plánek ženy je další perličkou mého prvorozeného. Nechť vám slouží nejen k pobavení, ale i k zamyšlení, jak ženu vnímá osmileté dítě Smějící se.
Předem upozorňuji, že já jsem svému synovi modelem rozhodně nestála, protože nenosím mašli a nemám "cecky" až ke kolenům. Ptáte-li se, kde přišel na "rybičku", vězte, že jsem na tom byla podobně a tak mi to bylo vysvětleno: "Chlapi mají pinďoura a ženský zase rybičku, protože to prostě tak vypadá." Upřímně, jsem docela vděčná za tu rybičku, protože všeobecně známou a rozšířenou "p..u" jsem mu nekompromisně zatrhla poté, co jsem u něj objevila jím napsaný příběh, ve kterém vystupoval pan "Hovno Prdel Pinďour" a paní "Hovna Prdela P..a" (červenám se, jenom si na to vzpomenu). A takové to bylo hodné a slušné dítko... Tedy, on je pořád hodný a slušný, ale asi má občas potřebu se vyjádřit trochu jinak. A že to neříká nahlas, ale hází rovnou na papír? Alespoň budu mít jednou v ruce důkaz, po kom budou mít eventuální vnoučátka svojí pestrou slovní zásobu Usmívající se.

Týden 3. - sněhový

23. ledna 2012 v 9:03 | Janinka |  Dóbro dóšli
Pondělí - chumelí
Úterý - chumelí
Středa - chumelí
Čtvrtek - chumelí
Pátek, sobota a neděle - překvapivě a naprosto nečekaně zase chumelí!

Ano, bystré hlavičky pochopily, že můj týdenní souhrn chce naznačit, že uplynulých sedm dní bylo ve znamení bílého svinstva. Ééé pardon, chtěla jsem napsat sněhu. Já jsem si totiž slíbila, že se nebudu v souvislosti s tím odporným studeným sajrajtem, který spousta lidí romanticky obdivuje a dostává je do kolen, rozčilovat. Já se vážně snažím, opravdu, můj mozek už dokonce vykazuje nepatrné známky pozitivního vnímání sněhu, ale vykládejte to těm promrzlým a pomrzlým prstům, píšou si, jak se jim zlíbí!

Máš kozy až na zem!

18. ledna 2012 v 14:57 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová
Můj syn, coby dítko předškolkové, byl snem snad každé matky. Bystrý a inteligentní. Poslouchal, nezlobil, nelhal, za ruku chodil. Zdravil, ostatním dětem bez řevu půjčoval hračky, nic neničil, neodmlouval. Bavilo ho doma pomáhat s vařením, rád tvoříl (moje tvořivé já plesalo radostí), po zdech nemaloval a co je sprosté slovo, nevěděl. Někdy to sice přeháněl s upřímností ("Mami, ten pán strašně smrdí!"), ale co, alespoň ostatní věděli, na čem jsou. Roztomilá tvářička s krásnýma očima jen umocňovala tu dětskou nevinnost.

Po nástupu do školky byl pořád bystrý a inteligentní. Pořád mě poslouchal, nezlobil, za ruku chodil, zdravil. Ale stačilo pro něj přijít do školky trochu dřív a postavit se u dveří tak, aby mě neviděl a...
Měl to hošík pěkně pošéfovaný. Holčičky ho v dětské kuchyňce obskakovaly a on se tam rozvaloval jako paša. No co, s dětmi do té doby moc v kontaktu nebyl, tak ať pozná, jak se to s těma ženskýma vlastně má.
Po pár dnech ve školce přišel domů a začal si stavět z LEGA "střílítko". Ano, já, zaostalá matka, jsem mu v jeho čtyřech letech zatajila, že existují zbraně a tak si vymyslel svůj vlastní název... Aby nebyl pro ostatní školkové "znalce" terčem posměchu, vysvětlila jsem mu, že "střílítku" se správně říká pistole a protože se ptal, k čemu to vlastně je a proč se z toho střílí, v rámci možností jsem mu to vysvětlila. Jeho nevinné smýšlení se pomalu, ale jistě, začalo měnit.
Další tři roky jsem trnula, o jaké "znalosti" bohatší příjde ze školky domů. A ono nic! Sem tam nějaká blbinka nebo slovíčko, pro které si ani já někdy nejdu daleko, ale jinak nic.

První třída byla pohodová, taková "poškolková" atmosféra. Takže blbiny, které se vyváděly ve školce, se děly i tady. Ovšem přibyly prapodivné hry ve formě trapných otázek...

"Chodíš do Billy?"
"Potkals' tam debily?"

"Chodíš do kostela?"
"Bojíš se Lucifera?"

"Chodíš do krámu?"
"Bojíš se salámu?"

...na které jsem musela odpovědět ano/ne. Poté mi bylo tlesknuto před očima a když jsem se lekla a zamrkala, znamenalo to ano a to i v případě, že jsem před tím odpověděla ne, takže jsem vlastně byla za lhářku. Nerozumíte tomu? Ale to nic. Ve druhé třídě začalo přituhovat...

"Mami, řekni pes!"
"Pes."
"Nemel a jez!"

"Hmmm..."

"A řekni zatáčka!"
"Zatáčka."
"Máš v posteli miláčka!"

"No to by stačilo, ne?"
"Mami, ještě jednu, prosím!"
"Tak jo."

"Řekni bazén!"
"Bazén?"
"Máš kozy až na zem!"

Víte, když si tak oživuju ty vzpomínky, docela se začínám děsit toho, co asi příjde ve třídě třetí... A ještě více toho, s čím mi příští rok začne chodit ze školky synek druhý, který je, až na tu bystrost a nechutnou roztomilost, pravým opakem svého sourozence...

Týden 2. - silikonový

16. ledna 2012 v 8:34 | Janinka |  Dóbro dóšli
Rozhodla jsem se vykurýrovat kočárek vrzající od té prosolené sněhové břečky a v domnění, že mi maminka přinesla klasický olej na promazání ve spreji, jsem se dala do díla. Pozdě jsem přišla na to, že byla chyba stříkat kočárek v předsíni, byť jsem pod koly měla noviny. Přišla jsem na to v okamžiku, kdy jsem se začala klouzat po podlaze. V předsíni, v obýváku, všude. Olej to sice byl, ale silikonový - částečky si létaly vzduchem jak chtěly a zbytku pomohl Matěj, když rozťapal kde se dalo to, co bylo na zemi kolem kočárku. Nejhorší je, že ten zatracený olej není vidět. To, že něco není s podlahou v pořádku zjistíte, až když si rozbijete kokos. Nevím co s tím a tak si zatím hraju na Sáblíkovou a bruslím ze strany na stranu... Což mi připomíná:

Mohl by mi prosím někdo poradit, čím ten sajrajt dostat z podlahy?

Cinkavá

14. ledna 2012 v 14:59 | Janinka |  Mým kulíškům :)
Pokud se vám, stálicím Smějící se, bude zdát básnička povědomá, máte pravdu. Původně byla složená v roce 2010 pro Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri k jeho narozeninám, s jeho dovolením jsem jí předělala tak, aby byla dětem milejší a srozumitelnější. Obrázek je mláďátko - staré něco málo přes týden :).


Hajánková

10. ledna 2012 v 10:25 | Janinka |  Mým kulíškům :)
Už nějakou dobu jsem koketovala s myšlenkou založit novou rubriku pro moje děti. Tam jim budu kreslit, psát básničky a povídky. Pohádky ne, ty totiž nezvládnu, ani kdybych se na hlavu stavěla. Divný, že jo? Tak už je to tady a rovnou s první básničkou i obrázkem, oboje věnované blogu Kulíšků Usmívající se.

Týden 1. - povánoční

9. ledna 2012 v 9:21 | Janinka |  Dóbro dóšli
Pan Pinďourek v naší domácnosti (a v Míšově hlavě) neupadl v zapomnění, jak jsem se mylně domnívala (a tajně doufala). Máme nový komiks a Pan Pinďourek posílil své řady, věrně ho provází nová postava. Paní Rybička...

Náš nový "dům" :)

4. ledna 2012 v 21:42 | Janinka |  LEGOvá
Myslíte si, že jsem tou touhou po vlastním domečku posedlá? Ale ne. Jen na něj musím myslet každý den a každou minutu!

Týden 52.

2. ledna 2012 v 20:04 | Janinka |  Dóbro dóšli
Zalíbila se mi týdenní rekapitulace v obrázkové formě a tak tu mám stručně (jsem hrozně líná) další týden Usmívající se.