Týden 17. - feťácký

1. května 2012 v 13:45 | Janinka |  Dóbro dóšli
Využila jsem krásného počasí a tak jsem, když Matýsek usnul v kočárku, domů rozhodně nespěchala. Sedla jsem si v parčíku u řeky na lavičku, vytáhla háčkování (docela rychle jsem se otrkala a je mi šumák, co si okolojdoucí myslí :)) a nechala si od sluníčka pálit ramena. Z mojí idylky mě vyrušila kačena. Oslepená paprsky jsem líně zvedla oči a krve by se ve mně nedořezal. V řece, asi metr a půl ode mně, za zábradlím dělícím vodu od chodníčku, v úrovni mého klína, vykukovala chlapská hlava. Vzápětí mi došlo, že to je fotograf, který má evidentně dlouholetou praxi a tak se umí plížit tiše jako stín a ještě se dokonale maskovat oblečením. Tihle pošuci mě vážně děsí!!! Stejně jako feťáci, kteří si parčík spletli s noclehárnou a co vám budou tvrdit, že to černé metrové tele bez obojku a náhubku a s obojkem s hroty, je štěně, které si chce hrát. A jako na potvoru s mým dítětem, co je o polovinu menší, než ten čokl...


Košile na svatbu kluci mají a tak mě napadlo, že by se jim k tomu hodila i kravata. U nás nikde pidi kravaty nevedou a já dostala "úžasný" nápad, že jim je vyrobím. Vyštrachala jsem kravatu, kterou měl Míša na svatbě před třemi lety, rozpůlila jí a až pak přemýšlela (au!), jak z těch dvou canců vyrobit velmi jednoduché kravaty, kterými bych svoje děťátka při jejich vázání neprudila. Než jsem na to přišla, uplynuly dvě hodiny, samotná výroba byla pětiminutová. Jo, byla to docela legrace, ale povedlo se. Prostě jsem kravatu navázala na gumičku, trochu to pošéfovala jehlou a prudění tak odpadá...Smějící se

Hádanku, co je na obrázku, který jsem vám podstrčila do minulé týdenní rekapitulace, nikdo neuhodl. Takže moji milí, je to...

Mozek!
Tedy alespoň podle našeho prvorozeného. Logiku to má - ovládá ruce, zrak, chuť, čich, nohy, jen na ucho tam zapomněl. A to černé vlevo je zásuvka, protože bez energie přece nemůže fungovat, to je jasný, ne? No a taky to trochu přepísknul s tím milionem terabytů. Vlastně, víte, že se ani nedivím, že to nikdo neuhádl? Smějící se


Moje děti. Někdy je mám sto chutí chytnout pod krčkem, ale pak stačí drobnost... To třeba letím do pokojíčku, protože na sebe ti dva vřeští a když tam doběhnu je od sebe odtrhnout, menší sedí na větším, dělá mu "malá", tulí se k němu a pusinkuje ho. Nebo při cestě pro druháčka do školy menší už od plotu z kočárku řve jeho jméno a nechce jet jinak, dokud ho nečapne za ruku. A takhle jdou třeba až domů, něco málo přes kilometr...

Jsou prostě k sežrání... :)

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 jezinka jezinka | Web | 1. května 2012 v 15:57 | Reagovat

Tak tohle se opravdu povedlo.Máš nádherné děti a syneček je prostě genius. :-)

2 Vendy Vendy | Web | 1. května 2012 v 16:10 | Reagovat

Máš nádherné kluky a přes trochu zlobení ti dělají víc radostí než starostí...
S kravatami jsi to vyřešila skvěle!
A maskovaný fotograf tě aspoň vyfotil? A věnuje ti fotku?
Mimochodem, co jsi háčkovala? :-)

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 1. května 2012 v 16:11 | Reagovat

Co máš proti fotografům, co se maskují za kačeny?

A znáš historii kravaty?

4 Martin Martin | Web | 1. května 2012 v 17:22 | Reagovat

V našem okresovém městě je to s fáťákama naprosto stejné. Prostě jak se začne stmívat, normální člověk má do parku vstup "zakázán"... je to tam jejich, člověk tam může jít na vlastní nebezpečí, je to hrozné!

Jinak, já bych tohle asi taky neuhádl, ale jak říkáte, smysl to má! :) S kravatou klobouk dolů :) A je na ně opravdu krásný pohled, taková bratrská láska :) Počkejte, až z toho vyrostou :)

5 Martin Martin | Web | 1. května 2012 v 17:24 | Reagovat

[3]: Mimochodem, trochu nechápu, o co Vám jde... Tak trapně útočit!

6 Vendea Vendea | E-mail | Web | 1. května 2012 v 17:55 | Reagovat

Jsou to jednoduše zlatíčka :))))

Ten fotograf by mě taky vyděsil :D ale co by jeden neudělal pro krásný záběr ;-)

7 adaluter adaluter | Web | 1. května 2012 v 20:49 | Reagovat

Jéééé Janinko, u vás už není sníh!?!? :-D  :-D  :-D
Sem asi trochu zaspala.:-D

Nepochopila jsem toho fotografa, fotil tebe nebo kachny? :D

Tví kluci jsou prostě skvělí, ty moje dvě jsou v sobě v jednom kuse, člověk by řekl dvacítka bude mít trochu rozumu a trochu shovívavosti, ale ve skutečnosti je horší, než ta malá. :-?

8 Petra Petra | Web | 1. května 2012 v 21:28 | Reagovat

Janinko, mozek mě dostal, super ztvárnění:-). A děsně se mi líbí fotky kluků, jak se vedou, to je nádhera!

9 Janinka Janinka | Web | 2. května 2012 v 8:42 | Reagovat

[1]: Děkuji :-).

[2]: Děkuji ti :-), ne, fotograf vypadal jako zapálený kačenolog a trávolog :-D, takže fotku opravdu nedostanu...
Háčkovala jsem čtverečky na prstíkové maňásky, určitě se tu jednou objeví.

[3]: Ha! Fotograf kačen promluvil! :-D
Historii kravaty znám, otázkou je, jestli to tak opravdu bylo...

[4]: No děkuji pěkně, už teď jsou kluci kolikrát v sobě tak, že je nejde odtrhnout... :-D

[5]: Děkuji, ale v tomto případě není třeba se rozčilovat ;-).

[6]: To jsou, no :-D.

[7]: Představ si, že sníh u nás ještě je, ale naštěstí si ho užívají jenom ti horalové výš, my tu máme dnes jako u móóóře :-D.

Fotograf fotil kačeny. A trávu :D.

Naši kluci jsou v sobě taky dost často, ale tam se to dá tak nějak předpokládat. Hele, a to ta tvoje dvacítka není krotká ani když je sama maminou?

[8]: Děkuji ti :-).

10 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 2. května 2012 v 9:18 | Reagovat

[9]: Fotografové kačen nemluví...

11 adaluter adaluter | Web | 2. května 2012 v 14:07 | Reagovat

[9]: Ne, není, naopak, posedl ji asi nějaký vychovatelský syndrom a já ti tak mívám pocit, že já jsem babička obou mladších a ona máma (v případě Juli spíš macecha).

Juli by najednou měla být ta rozumnější, všechno zvládat sama, poslouchat na slovo.
Rézce chybí trpělivost, Máťa je ještě malý, u něj jí nijak nepřekvapuje, že neposlouchá, že si žije podle sebe a ona si s ním teprve musí projít tím obdobím, kdy pochopí, že dítě si prostě občas dělá co chce i když už má potenciál poslechnout a ty se můžeš třeba postavit na hlavu a je to marné.

U Juli to ovšem nemůže vydýchat a ta v ní navíc odmítá vidět autoritu, je to prostě ségra, takže jí vytáčí tím, že jí ignoruje.
A tak tu na sebe občas ječí jak bosorky a já už nevím jak je rozsoudit, Juli pak brečí a já už někdy taky, je to trochu na hlavu.

Réza mi vyčítá, že Juli nic neřeknu, že jí nechávám dělat si, co chce, jenže když jsou doma obě, tak je to každých pět minut, co jí Réza kvůli něčěmu péruje, přičemž podle mě opravdu odůvodněné je to tak třikrát za den.
Jenže zas nechci Rézinu autoritu podrývat úplně, ona má třeba i pravdu, jenže je to taková prkotina, že já bych to nechala být.
Je těžké určit, kdy jí má Juli poslouchat, protože občas jsou spolu samy a pak poslechnout musí a ještě těžší Rézku zkrotit, aby jí nebuzerovala tolik, že jí Juli začne opravdu nesnášet. :-(

12 signoraa signoraa | Web | 2. května 2012 v 14:35 | Reagovat

Tak mozek? No to jsem byla, stejně jako všichni ostatní, hóóódně mimo mísu.
Fotky kluků jsou kouzelné. Pamatuji si, jak byl syn v 2. třídě na škole v přírodě a dcera byla bez něj poloviční. "Kdy už se bráška vrátí; já chci, aby tu byl; za jak dlouho přijede?" Pak ten den nastal, šli jsme všichni ke škole, dcera se na něj vrhla aon jí odstrkoval a styděl se před kluky. Domů pak šli za ruce. Než jsem ohřála oběd, slyšela jsem řev z dětského pokoje: "Krávo; debile!" Můj muž jen pronesl: "A máme doma obě děti." :-D

13 Janinka Janinka | Web | 2. května 2012 v 16:27 | Reagovat

[10]: Aha 8-O :-).

[11]: No, nemáš to lehký, asi ti to moc nepomůže, ale jednou to přejít musí. Pamatuju si, že když jsem ještě bydlela se sestrou, doma byly pranice a řev na denním pořádku, dneska vážně netuším, kde se to rebelství ve mně tenkrát bralo, divím se, že to naše máma přežila ve zdraví... Opravdu to skončilo, až když jsem se odstěhovala, teď máme krásný vztah :-D.
Moji kluci se taky žerou, většinou proto, že menší bere věci většímu, ten na něj ječí, mrňous mu to oplácí ještě větším řevem a tak je to každých pět minut. Užívám si chvilky, kdy je Míša ve škole, protože to je balzám na nervy :D.

[12]: Děkuji :-). Jak koukám, tak to je skoro ve všech rodinách stejné, my jsme na tom byly se sestrou úplně stejně, ne-li hůře... :-D

14 Knedla Knedla | Web | 2. května 2012 v 20:56 | Reagovat

Andílci s ďáblíkem v těle. Taky jsem kdysi chtěla bráchu, nakonec mám dvě sestry, ale což.. :-D

15 adaluter adaluter | Web | 3. května 2012 v 0:08 | Reagovat

[13]: To bude možná taky jeden z důvodů, proč mě to tak bere, že já jako jedináček nemám vlastní zkušenosti se sourozeneckými vztahy a všechno to beru hrozně vážně. :-?

16 Fredy Kruger Fredy Kruger | 3. května 2012 v 0:54 | Reagovat

" Prý fetuji ! nadal mi uličníků !
... já vrazil jen hlavu do nočníku,
bych zjistil, proč oprýskl smalt !

...Strýc na mne křičí hned  " halt " !
.. prý toluen čichám ! ... mne  sočí !

Nočník však plný je moči !
.... nelze mi hlavu vyprostit ! "
Yann  Tlamatyi  šeptá si :  " To chce klid " !

" Až chytím tě, tak tě vykostím " !
( řve strýc )  " Chyťte jej ! fetuje ! "

... vzdálenost mezi muži se zmenšuje !

17 Iva Iva | 4. května 2012 v 1:22 | Reagovat

Vůbec se neptej,co by mě jako první napadlo udělat s kravatou na gumičce :-D Kluci jsou moc milí,asi to s nimi umíte, pěkný vztah mezi sourozenci vždy nastartují rodiče. :-)

18 Janinka Janinka | Web | 4. května 2012 v 11:30 | Reagovat

[14]: Lepší, než drátem do oka :-D.

[15]: To mě vůbec nenapadlo, že jsi jedináček, to mnohé vysvětluje. Ono stačí mít v paměti moje dětské třenice (slabé slovo :-D) a i když na svoje děti občas zařvu (když už to je fakt o nervy), většinou se snažím ty jejich výstupy ignorovat.

[16]: Super! :D

[17]: Éééé, co? :-D
Děkujeme, ale oni jsou milí jenom občas, ale když už, tak to stojí za to :D.

19 Iva Iva | 4. května 2012 v 13:48 | Reagovat

[18]: Natáhnout a pustit (samozřejmě na druhém,ne na sobě):-D Podobné věci se dělaly s kšandami.U toho krku by to bylo drsnější,au!

20 Elisis Elisis | Web | 4. května 2012 v 15:55 | Reagovat

Ti tví synové jsou chytří, šikovní, roztomilí, s velkou představivostí... Po kom to zdědili? :-P Toť těžká otázka :-D

21 Janinka Janinka | Web | 4. května 2012 v 16:22 | Reagovat

[19]: Tak na to jsem nepomyslela, ale znám. Moc dobře :-D.

[20]: Děkuju, se červenám :D!

22 Pozitivni blog Pozitivni blog | E-mail | Web | 5. května 2012 v 19:32 | Reagovat

Mám sestru o rok mladší a jako děti a zejména pak v pubertě jsme se dost nesnášely. Dneska spolu vycházíme naprosto v pohodě, nepamatuju, že bychom se pohádaly, přestože se vídáme skoro denně. Třeba na tom tvoji kluci budou podobně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama