Říjen 2012

Kočkočlánek

31. října 2012 v 8:06 | Janinka |  Blejskavá
Říjnovým tématem Netradiční soutěže, která potrvá až do Vánoc a kterou pro své čtenáře připravila blogerka Lucerna Usmívající se, je Šibalství. Jako první mi při vyslovení tohoto slova naskočila před očima kočka, pak Pipi dlouhá punčocha a nakonec sama blogerka Lucerna, páč její další zadání - literární útvar na téma Modrá veverka - je čertovina sama Smějící se. Ale o tom až příště, zpátky k číčám. Zapátrala jsem tedy ve svém archivu, vyštrachala tři mně nejmilejší výsledky kočkofocení a vznikl tak mini Kočkočlánek. Takže žádné dlouhé povídání, jde se rovnou na koukání...

Tohle je můj (zatím) největší úlovek, a to doslova. Tuším, že byl na některém z prvních míst v soutěži o největšího kocoura. Ale ani medaile nemění nic na tom, že to je pěknej hajzlík.
Oči jsem neopravovala záměrně, mně se takhle zfušované líbí Smějící se.


Podzimní tvoření s dětmi - Dýňulák

30. října 2012 v 13:43 | Janinka |  Tvoření - s dětmi
To si vám takhle jdu ráno okolo okna, když uslyším slabounké dvojhlasné "Fňůůůk!". Za normálních okolností se občasné fňukání ozývá z dětského pokojíčku, takže tohle procítěné slůvko z úplně jiného místa upoutalo mojí pozornost. Žádné z mých dětí na parapetu nesedí, takže ty vylučuji. Hmyzí řeči nerozumím a tak to ani ten pavouk v rohu nebude. Kytky v květináčích to taky nejsou (což by se v mém případě jevilo jako nejpravděpodobnější), protože žádné, kromě jedné palmy v rohu, v jejich vlastním zájmu doma nemám Smějící se. Takže zbývají... dýně???

Ano, dvě okrasné dýně si usmyslely, že si připadají trapně, že prý mají být podzimní dekorace a že ten sníh za jejich zády vypadá blbě a kdesi cosi a ať je vyhodím. Tak jsem těm primadonám slušně řekla, že ať ještě chvíli vydrží, že sníh zase sleze a zase jim to bude se sluníčkem a barevným listím venku slušet a že nic vyhazovat nebudu, když je mám doma něco málo přes týden, nejsem přeci blázen. Jenže ony fňukaly dál, takže jsem jim od plic pověděla, že jsou pěkně rozcapené a že nemají krapet slušného vychování, načež ony se kály a omlouvaly, že to tak nemyslely a moc prosily, ať s nima něco udělám.

No co, když tak hezky prosily, vzali jsme si je s Matýskem do parády. Výsledek se nám i jim docela líbil, jen jsem zvědavá, kdy ty dvě začnou kafrat, že ta čepice má blbou barvu, nebo kdy si jedna dýně začne stěžovat, že ta, co je na ní, je moc těžká. Jo jo, život s dýněma není vůbec lehký... Smějící se


Falešný patchwork - návody

28. října 2012 v 9:44 | Janinka |  Tvoření - ostatní

Pro příznivce falešného patchworku přidávám na tuto stránku všechny mé návody a inspirace na toto téma Usmívající se.
Nově jsem také na FB a na Pinterestu.


Návody...


Inspirace...

Halloween:


Vánoce:








Velikonoce:




Podzim:


Zvířátka:


Mikuláš:


Ostatní:


Co dělám blbě?

25. října 2012 v 14:26 | Janinka |  Blejskavá
Ještě dnes ráno jsem si říkala, jak se skvěle cítím po fyzické stránce, jak mě nic nebolí, netrápí, jak jsem relativně zdravá. To bych ale nesměla dostat pozvánku na preventivní prohlídku k lékaři. Ráno jsem sbalila obě děti, protože starší má podzimní prádzniny, nasadila s kočárkem tempo hodné vrcholového sportovce, popoháněla staršího, ať mákne, že to musíme stihnout a ať nefrfňá, že bude mít dobrý pocit, že udělá něco pro své zdraví. Ke konci jsme zvolnili, měli jsme ještě chvíli čas a uživali si, i přes to hnusné počasí, barev podzimu a záplavy listí na zemi. Sice už to není, co bývalo na fotografiích před týdnem či dvěma...


Kam se vytrácí úcta?

24. října 2012 v 18:09 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová
Když mě dnes můj třeťáček ráno neprozvonil, že došel v pořádku do školy a nereagoval na volání ani na zprávu, byla jsem jako šílená. Když jsem po nekonečně dlouhých minutách uslyšela jeho hlas, omlouval se mi, že zapomněl, protože byl v šoku ze zprávy, že kamarádovi ze třídy umřela maminka. Rychle jsem mu jen řekla, ať je na něj hodný a zavěsila. Bylo mi ouzko.

Odpoledne, cestou ze školy, mi synek vyprávěl, jak ten malý osmiletý klučina seděl ve třídě na židli, hlavu schovanou v rukou a položenou na lavici, jak plakal a jak okolo něj poskakovaly ostatní děti a řvaly "Proč ti umřela máma? Proč?"

V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal, stáhlo se mi hrdlo a já měla co dělat, abych nezačala bulet. Od té doby, co jsem mámou, mě každá takováhle smutná zpráva týkající se dítěte zasáhne víc, než bych si sama přála. S přiškrceným hlasem jsem se synkem pokračovala v hovoru. Vysvětlila jsem mu, že se ke kamarádovi musí v tuhle chvíli chovat ohleduplně, i když to bylo nejspíš zbytečné, protože on je od mala neobvykle citlivý a vnímavý, takže vím, že v tom chumlu bezcitných otravů nebyl. A taky jsem mu řekla, že by bylo fajn, kdyby ty smrady mrňavý od něj příště odehnal, když to nemůže udělat paní učitelka, která ve třídě o přestávce není.

Trilobit

21. října 2012 v 17:24 | Janinka |  Střevo básnické
Já mám doma trilobita!
Co říkáte? Že jsem cvok?
Že jsem asi pěkně zlitá?
Nebo že mám nervů šok?

Tak já přidám další sloku...
Za to, že nemůžu pít
oblíbenou sklenku moku,
může právě trilobit!

Při mé cestě do marketu
je můj krásný skromný sen
(plenit fernetu paletu)
tenkým hláskem přerušen.

Malá Indiánka

20. října 2012 v 9:25 | Janinka |  Patlám mňamky
Tento měsíc jsem se uvrtala do Netradiční soutěže, která potrvá až do Vánoc a kterou pro své čtenáře připravila blogerka Lucerna. Zapojila jsem se proto, že úkoly, které budou v soutěži zadávány, jsou týdenní, případně měsíční a můžu je plnit několika navrženými způsoby, z nichž si vyberu ten, který mi vyhovuje nejlépe.

První zadání bylo na téma Indián a já, patlalka z Patlálkova, jsem si jako formu splnění vybrala, jak jinak, patlání. Nečekejte žádné zázraky, ale budiž mi omluvou, že jsem duší stále dítětem a podle toho i mé tvoření někdy vypadá Smějící se. Hotové dílko má rozměry cca 18x16 cm a použiji ho do budoucna jako vrchní vrstvu na nějaký pididortík :).

Malá Indiánka


Barboro, co mi to děláš?!

18. října 2012 v 21:44 | Janinka |  Moji pra...předkové
Poslední týden byl plný zvratů. Bylo krušně a rušně a tak jsem si šla uklidnit nervy pátráním v digitalizovaných matrikách - na píchání špendlíků, které obvykle pomáhá, totiž už byla tma, takže prstíkům nebezpečno Usmívající se.

Tentorkát jsem se asi po milionté soustředila na mého prapraděda Matěje, o kterém jsem se od své babičky, jeho vnučky, dozvěděla spoustu zajímavých informací. Tak například vím, že oficiálně byl zaměstnán jako horník, jako "vedlejšák" si ale přibral funkci anarchisty a buřiče, díky čemuž vůbec neměl lehké žití. Jeho žena Veronika, podle babičky neskutečně trpělivá žena, to neměla o moc lehčí, neboť díky manželově "bokovce" (a neschopnosti ukrýt důkladně anarchistické letáky před šťárami v jejich momentálním obydlí) musela snášet každoroční nucené stěhování s místa na místo.

No a tenhle Matěj byl v mém rodokmenu dlouho poloprázdné políčko ohraničené dalšími prázdnými políčky, protože jsem ho podle údajů od babičky prostě nikde nemohla v matrice najít. Sen se ale stal skutečností a po milionté první jsem svého prapraděda našla. Babička se sice sekla o dva roky Smějící se, ale... aspoň že místo věděla.

Snové opojení, jak budu zaplňovat smutná prázdná polička, trvalo pár vteřin, neboť jsem vzápětí zjistila, že Matěj byl nemanželským dítětem, u kterého nebyl uveden otec a že jeho maminka Barbora (tímto se jí chci velmi omluvit za tu děvku do větru, jíž jsem jí v první chvíli rozhořčení počastovala) byla sirotek. To jsem poznala akorát z křížků v zápisu, protože dotyčný matrikář psal jako prase.

Jak rychle jsem tedy začala, ještě rychleji jsem skončila. Proto jsem se rozhodla požádat o pomoc vás. Pokud by někdo z vás rozluštil písmo, kterým to čuně psalo v roce 1865, prosím, dejte mi vědět. jinak mi asi nezbyde nic jiného, než zápis odnést nějakému lékárníkovi. Předem děkuji...Usmívající se

Co jsem rozluštila dle řádků...

Barbora, dcera ... Kalinovi?,
... ze Svaté 73 ... ...
.. Kaliny, ... ze Svaté 73
a ... ... ... ...
... ze Svaté 73 ... ...
... ... ... ... ... ...

Odkaz na stránku se zápisem ZDE, zápis druhý.


Falešný patchwork - vánoční koule potřetí

16. října 2012 v 12:50 | Janinka |  Tvoření - vánoční
Už jsem kdysi psala, že když na dveře zabuší paní Smutná nebo pan Žal, pomáhá mi zapomenout tvoření. A protože poslední týden byl obojím nacpán k prasknutí, píchala jsem vánoční koule ostošest. Nebo spíš ostopět Usmívající se. Jsou moje poslední, v budoucnu už nemám v plánu nic podobného tvořit, zpracovávám jen materiál, který mám doma a kterého se potřebuji zbavit. Takže mne čekají ještě dva vánoční věnečky, na jaře možná nějaká velikonoční vajíčka a s pícháním je nadobro šmytec.

Pro případné nadšené tvořílky přidávám odkaz na: Falešný patchwork, vánoční koule, návod Usmívající se.


Pro příznivce falešného pachworku přidávám na TUTO stránku všechny mé návody a inspirace na toto téma Usmívající se.

Zloděj fotografem

14. října 2012 v 13:25 | Janinka |  Dětskýma očima
"Muj!" zapištěl, když ve svém dosahu objevil jakýkoliv přístroj na výrobu obrázků, načež ho zápětí čmajznul a "fotil". Pominu-li ten bilion šmouhatých, rozostřených a jednobarevných fotografií s neidentifikovatelnými objekty, za které mohu z velké části já, protože většinou vznikaly při synkově překotném útěku přede mnou, občas se mu přeci jen zadařilo. Snad díky tomu, že jsem se jako správná matka snažila jeho tvořivost rozvíjet, fotoaparát mu přestala brát a on tak přede mnou nemusel utíkat Smějící se. Ovšem od té doby, co mi dvakrát kompletně vymazal paměťovou kartu (což můj mozek stále odmítá chápat, protože mrňous musel na přístroji zmáčknout v přesném sledu dvanáct tlačítek po sobě), z něj raději oči nespustím...

Dílka, o která se chci s vámi podělit, vznikla v jeho batolecím věku, první fotografie jsou z doby, kdy mu bylo něco málo přes rok.

Z počátku, ten malý narcisek, fotoaparát směřoval pouze na sebe - nebo se o to alespoň snažil.


Potratit postižené dítě? To je moje právo!

11. října 2012 v 14:37 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová
A nebo ne?

"To mi zase jednou páni poslanci zvedli mandle" napsala bych, kdyby se mi příčila vulgární slůvka a kdybych nějaké mandle měla. Ale protože žádné mandle nemám a protože moje huba občas potřebuje vypláchnout od toho, co je někdy schopná vyblít (snažím se to mírnit, ale život v drsném kraji jemnocitu zkrátka neprospívá), můžu směle napsat, že mě ta hovada polská poslanecká pěkně rozčílila. Ačkoliv mám z poloviny polskou krev a tuto zem velmi miluji, nemůžu pochopit, co za elitu v této vládě sedí. Ne, že by to u nás bylo lepší, ale poslanci ultrakonzervativní strany "Solidární Polsko", kteří evidentně podstoupili hodně nepovedenou lobotomii mozku v kombinaci s několika sezeními na vypatlátoru, ti se u nás hned tak nevidí. Ale o jejich nejnovějším výplodu až později, nejprve bych chtěla zmínit odpůrce Solidárního Polska, stranu, která si říká "Občanská platforma" a jejíž členové podstoupili pouze to sezení na vypatlátoru. O co tedy jde?

To, že Polsko má jeden z nejpřísnějších zákonů o potratech na světě, je všeobecně známo. Zákon povoluje ukončení těhotenství pouze v případě, že plod je následkem znásilnění či incestu (pouze do dvanáctého týdne těhotenství), pokud plod vykazuje známky těžkého poškožení, jež nejde nijak zvrátit, nebo nevyléčitelné nemoci, která vážně ohrožuje jeho budoucí život, nebo pokud těhotenství ohrožuje život či zdraví těhotné ženy.

Falešný patchwork - vánoční koule podruhé

6. října 2012 v 10:04 | Janinka |  Tvoření - vánoční
Do Vánoc zbývá necelého čtvrt roku, ale pro nás, vánoční tvořily a patlaly, sezóna začíná už teď. Tedy, až na některé výjimky zvané "těžký případ", pro které sezóna nezačíná vůbec, protože je u nich celoroční. Naštěstí patřím do skupiny číslo jedna (takže to, jak jsem píchala vánoční koule měsíc po Vánocích, raději v tichosti přejdu) a tak si v tomto období teď všude po bytě tahám krabici se špendlíky, stuhami, polystyrenovými koulemi a vším tím bordelem okolo. K tomu mi ouška hladí synátora techno koledy z kláves (příprava na letošní vánoční koncert Smějící se) a já píchám a píchám... a první várka koulí na je na světě.

Pro případné duše tvořivé přidávám odkaz na: Falešný patchwork, vánoční koule, návod.


Podzimní tvoření s dětmi - Prsatý Pinocchio, náhradní nohy a jiné obludnosti

3. října 2012 v 14:08 | Janinka |  Tvoření - s dětmi
Miluju podzim, obzvláště dny, které vypadají přesně, jako ten dnešní. Ani horko, ani zima, všude spousta barev a... kaštanů. A tak si tohle počasí snažíme užít, dokud to jde a vytěžit z něj maximum. No ano, zase jsme řádili, tentokrát jsme píchali do kaštánků Smějící se.

Prvorozený se nadchl a vyráběl "ženskou". Nohy a ruce jsem však přidělávala já, protože s výrobou dámy praštil, když mu nešlo připíchnout prso. Nos doladil v nestřežené chvíli náš dvouletý...


Pomoc, nemůžu píchat!

1. října 2012 v 16:37 | Janinka |  Tvoření - podzimní
Není na světě nic krásnějšího, než když jste skroucení do prapodivného tvaru v křesle (ale v koutku duše máte stejně radost, že se do něj ještě vejdete), teče vám z očí, vaším věrným společníkem už je nějakou dobu odporná zelená nudle u nosu, protože kapesníky jsou metr od vás, když vás bolí i to, co normálně nebolí, když o opěradlo rozpláclý koutek úst povolí a ven se pomalu táhne slina a do toho všeho příjde vaše dítě, chvíli na vás kouká, hladí vás po hlavě a povídá "Maminko, ty jsi tak roztomilá, jsi hezká, víš to?". A nic za to nechce a vám to hlava nebere, protože víte, že vypadáte jako týraný případ pro sociálku.

V tu chvíli je vám báječně a je vám úplně jedno, že vás od rána točil, že do vás celý den hučel ty svoje binární kódy a obsahy megabajtů od Bůh ví čeho, elektrotermíny a detailní popisy svých vynálezů, že vám manžel na vaše právě zakoupené a vysněné boty řekl, že "Jsou dobrý, ale že když by jste si k nim pořídili i širák a kord, tak by jste mohli na maškarní za d'Artagnana". Že vám opět dorazila domů půl hodiny předem (ne)ohlášená návštěva, což je jedna z mála věcí, která vás opravdu drtí, i když si vlastně nemáte na co stěžovat, protože ona návštěva většinou dá vědět, když už k vám míří. Že nemůžete tvořit svoje oblíbené píchané výtvory.

Ale dost už fňukání, představuji vám nejnovější výsledek špendlíkopíchání Smějící se, který vznikl o chlup dříve, než mi zatuhly prsty.

Pro příznivce falešného pachworku přidávám na TUTO stránku všechny mé návody a inspirace na toto téma Usmívající se.