Listopad 2012

Jedenáctka blogu vládne...

30. listopadu 2012 v 14:58 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová
...nakažlivost je ohromná a ano, i mně dostihla malá blogová pohroma v podobě jedenáctek, která se šíří rychleji, než chřipka v čekárně u doktora. Zadání je jednoduché - odpovědět na 11 položených otázek, napráskat na sebe 11 zajímavostí, zaúkolovat 11 nových blogů a vymyslet 11 otázek pro nové účastníky. Byla jsem zaúkolována hned dvakrát a snad se na mne nikdo nebude zlobit, když úkol splním jen částečně a odpovím pouze na otázky. Jedenáct zajímavostí o sobě si můžu leda tak vycucat z prstu a oslovovat další účastníky je doslova o hubu, protože v současném blogovém světě, který je jedenáctkami prošpikovaný, ztrácím přehled o tom, kdo už se v tomhle letadle proletěl a kdo ne...

První série otázek od Petry...

1) Jaké je tvé nejoblíbenější jídlo?
Manželova játra Smějící se (kuchařské veledílo mé drahé polovičky - kuřecí játra s pikantní sladkokyselou omáčkou, sypaná kolečky cibule, s hranolkami a mojí epes rádes tatarkou).

Vánoční tvoření s dětmi - Sněhuláci, milí chlápci...

27. listopadu 2012 v 14:01 | Janinka |  Tvoření - s dětmi
...ale jen v případě, když kvůli jejich tvorbě nemusím mrznout a brodit se tím bílým sajrajtem. Minulý rok mě tohle sněhulákování minulo, letos se tomu nejspíš nevyhnu. Ale ještě nevěším hlavu, třeba mi to synkové odpustí, když jsme si udělali prima odpoledne a postavili si sněhuláky, kteří jsou na dotek mnohem příjemnější, než ti ledoví Usmívající se.

Každý náš sněhulák je vyrobený ze dvou polystyrenových koulí (větší a menší), které jsme nacpali do bílé ponožky, nahoře zavázali a odstřihli zbytek. Jako čepice a šály posloužily rozstříhané dětské punčošky, které měly ošoupaná kolena a navíc velikostně dosloužily. Oči jsme koupili v papírnictví, místo uhlíků na břiše máme nepotřebné knoflíky a pusu jsme namalovali fixou. Ruce jsou z párátek, které Míša natřel hnědou fixou a jako koště posloužil, stejně, jako na nos, plyšový drátek. Všechno jsme pak kompletovali s pomocí špendlíků, lepidla a vlny, kterou jsme zavazovali bambule na čepicích.

Večer jsem sněhuláky zapíchla do jediného květináče v domácnosti, který patří naší palmě...



Knihovna z kostiček

24. listopadu 2012 v 8:01 | Janinka |  LEGOvá
Je jen málo hmotných věcí, po kterých opravdu toužím. Jednou z nich je místnost s krbem, pracovním stolem a ohromnou knihovnou. Já vím, že to není zrovna moc skromné přání, ale knížky, které bych tam ubytovala, by měly radost, protože jejich momentální domov není moc důstojný. Jenže naše bydlení nafouknout neumím a tak to vypadá, že mě můj sen bude provázet hodně dlouho. Ale optimismus se mě drží jako klíště a tak jsem si to dlouhé čekání trochu zpestřila. Prostě jsem si tu knihovnu postavila... Smějící se

Pár detailů a záběrů z mé nové knihovny, která už je momentálně exknihovnou, neboť se chuděra, stejně jako ostatní mé stavby, nedožila moc vysokého věku. Dnes to bylo úctyhodných 25 minut, než ji synkovy nenechavé ručičky odeslaly do LEGOvého nebíčka...

Ta opravdová knihovna vážně nemusí mít nutně červené zdi a žlutý krb, ale kostek téhle barvy máme prostě nejvíc, no...Usmívající se


Pyžamo

22. listopadu 2012 v 15:20 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová
Každý rok dostáváme od mojí maminky měsíc před Ježuchem korunky, které si rozdělíme na čtyři díly a každému z rodiny se pak pod stromeček koupí to, po čem jeho srdíčko touží. Dospěláci si vyberou sami a jako malá děcka jásají "Babi, jak jsi věděla, že přesně tohle jsem si přál? Ty jsi úžasná!" Děti dospěláků zase nevědí, že vybírají rodiče a tak výskají "Babi, ty jsi ta nejlepšejší babička na světě, jak jsi to uhodla?" A babička se tetelí blahem a je šťastná, jak to zase letos se všema skoulela.
Ani tento rok tomu nebylo jinak a já si chtěla pořídit něco, co postrádám už několik let. Rozhodla jsem se investovat svůj šustivý dárek do dvou regulérních pyžam s dlouhými rukávy a nohavicemi a nahradit tak vyplandaná trika ukradená manželovi. To jsem ovšem ještě netušila, co mě čeká za pyžamovou story. Kdybych si bývala vzpomněla na svoje utrpení se sháněním pyžama před lety (taky mi mohlo dojít, že právě od té doby jsem na ně zanevřela a žádné nevlastnila), asi bych si běhání po městě ušetřila. Tam na mně totiž čekaly pouze velikosti mastodontí 50XL a výše, ve kterých lze hrát sice krásně na schovávanou, nicméně účel pyžama neplní, nebo velikosti mínusové XXXXXS, které si na sebe pochopitelně nenarvu, protože vlastním normální postavu. I když podle výrobců pyžam zase tak normální proporce nemám, protože další specialitka, která na mně v obchodě vykoukla, byla sice moje velikost, nicméně pyžamo, které bylo deklarováno jako DLOUHÉ, mi bylo k lýtkům, ale za to si asi můžu sama, protože podle paní prodavačky mám prý moc dlouhé nohy.

Quilling - inspirace a návod

18. listopadu 2012 v 13:47 | Janinka |  Tvoření - jarní
V posledním chlubícím se tvořivém článku Smějící se jsem slíbila návod na quillingové tvoření, takže žádné kudrlinky okolo, jde se na věc.

Možná by ale nebylo na škodu nejprve si tuto techniku trochu přiblížit. Co tedy je quilling? Jedná se o tvoření, které je založeno na práci s papírovými proužky. Ty se většinou navíjí na jehlu k tomu určenou (lehce seříznutá počeštěná špejle nebo párátko bohatě postačí :)) a vzniklá kolečka se pak podle představ a fantazie následně tvarují a slepují do obrazců...


Já a moje opice

17. listopadu 2012 v 14:40 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová
Když jsem se narodila, babička o mně řekla, že jsem strašně šeredná. Pravda, mohla to říct trochu ohleduplněji, ale když se to vezme kolem a kolem, měla pravdu. Po narození jsem byla malá, chlupatá, černovlasá a ošklivá opice. S odstupem času se téměř nic nezměnilo, jen jsem trochu vyrostla a barva vlasů záhadně vybledla, což mělo za následek, že ze mně byla v jednom roce malá chlupatá blondýnka. Což mě na jednu stranu trochu mrzí, protože se mi černá barva vlasů líbí, na stranu druhou jsem ale vděčná, protože představa mých světlounkých chloupků na rukách v černé variantě se mi nezdá příliš lákavá. To by jste mě taky mohli místo na blogu potkat třeba v ZOO jako raritu v podobě nejtvořivější opice na světě. To je totiž zvíře, které mne dokonale vystihuje. No nemyslete, nejsem tím zrovna dvakrát nadšená a mnohem radši bych byla třeba kočkou, jenže já, jako na potvoru, musím mít zrovna osobnost opičí.

Vánoční quilling

16. listopadu 2012 v 14:51 | Janinka |  Tvoření - vánoční
Listopad letos opravdu překvapil, sníh nikde a zimu připomíná jen Dýňulák na okně (já to těm dýním říkala, že to nemají s tou sněhovou hysterií přehánět Smějící se), což ale vůbec nic nemění na tom, že vánoční nálada tu je a to ani nemusím chodit do žádných ultrahypermegasupermarketů, kde mi budou nazdobené třímetráky větvičkama ometat obličej a kde uši budou trpět koledami ála moderna.
A když je vánoční nálada, tak je i vánoční tvoření, dnes je to vánoční quilling. Prosím, berte to s rezervou, jsou to touto technikou vůbec moje první spatlané výtvory. Jo, a návod bude taky. Někdy Smějící se.


Politické desatero

14. listopadu 2012 v 20:08 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová
Když Pepa umřel, dostal se do nebe. Protože byl celý život poctivý (v dnešní době se tomu říká blbý), byl ochotně vpuštěn svatým Petrem za nebeskou bránu. Pepův pohled upoutala zeď plná hodin.
"Na co tu máte ty hodiny?" zeptal se.
"To jsou hodiny lží" odpověděl svatý Petr. "Každý člověk na světě má jedny a kdykoliv dotyčný zalže, ručičky na hodinách se pohnou."
"Páni! Čí jsou tyhle hodiny?"
"Ty jsou Maruš, vdovy po tvém kamarádovi Lojzovi, nikdy se nepohnuly, to znamená, že nikdy nelhala."
"A čí jsou tyhle?"
"Ty patří vašemu bývalému faráři Antonínovi, pohnuly se za celou dobu dvakrát, takže nemluvil pravdu dvakrát za život.
"Aha. A kde máte Kalouskovy hodiny?"
"V pracovně. Používám je jako větrák..."

Anekdota na podobné téma mne nakopla k sepsání malého Politického desatera, které je zároveň i splněním pátého zadání (téma Požaduji) Netradiční soutěže, která potrvá až do Vánoc a kterou pro své čtenáře připravila blogerka Lucerna Usmívající se.

Vánoční tvoření s dětmi - Stromeček podruhé

11. listopadu 2012 v 8:04 | Janinka |  Tvoření - s dětmi
První přetváření šišek na vánoční stromečky sklidilo úspěch a protože ještě dvě šišky zbyly, snažila jsem se vymyslet něco, u čeho by děti vydržely a co by je bavilo. Povedlo se a tak vám přináším další tip na tvoření s dětmi, který je sice trochu složitější, než ten předchozí, na druhou stranu je ale kreativnější a výrobu si děti užijí, protože je pracnější a trvá déle Usmívající se. Takže, představuji vám nové šiško-stromečky ála quilling...

Tenhle vyráběl Míša...


Vánoční tvoření s dětmi - Stromeček z šišky

10. listopadu 2012 v 11:17 | Janinka |  Tvoření - s dětmi
Máte-li doma čirou náhodou šišky z borovice a vykouzlíte-li si k nim odněkud pár korálků, mohou z této kombinace vzniknout neobyčejné vánoční stromečky. Tvoření je jednoduché, děti se zabaví a navíc si tak mohou vytvořit nevšední dárečky pro své blízké, kterým takový stromeček určitě udělá radost Usmívající se.

Další články o vánočním tvoření najdete zde: http://moje-mozkovna.blog.cz/rubrika/tvoreni-vanocni.


Vysmáté rizoto

8. listopadu 2012 v 20:09 | Janinka |  Patlám mňamky
Už jsem vám říkala o tom, že doma nesmím vařit rizoto? Ne, a opravdu to není proto, že jsem na jeho kopečky na talíři nasadila kukadla a papulu Smějící se. Ty tam jsou kvůli splnění smajlíkovského úkolu - čtvrtého zadání Netradiční soutěže, která potrvá až do Vánoc a kterou pro své čtenáře připravila blogerka Lucerna Usmívající se. Tohle jídlo prostě nesmím vařit proto, že má můj drahý problém MOJE rizoto pozřít. Pán je totiž fajnšmekr, víme? Ale budiž mu k dobru (a k zachování jeho fyzického i psychického zdraví), že hned vzápětí za větu "Tohle jídlo vážně neumíš uvařit" dodal "Ale jinak všechno od tebe mi strašně moc chutná, fakt!"
Smějící se


Kreslení 3D, pokus první

5. listopadu 2012 v 19:16 | Janinka |  Tvoření - ostatní
Před nějakou dobou se mi dostal do ruky návod na kreslení 3D ruky a protože mi realizace výtvorů trvá vždy úděsně dlouho (pořadník a čekací doba každého nového tvoření jsou v současné době vážně dlouhé...), dostal se obrázek na řadu až teď. I když to vypadalo podle návodu velmi jednoduše, ve skutečnosti tomu tak nebylo ani trochu. Hlavně proto, že jsem na kreslení levá (ale vyzkoušet jsem tuhle techniku moc chtěla, páč jsem taky paličák a když to zvládnou ostatní, tak já přece taky, že jo Smějící se) a než jsem si našla správný styl a pomůcky a překonala fáze pokus-omyl, chvíli mi to zabralo. Ale nakonec se zadařilo, dětem se to líbilo a to se počítá... Usmívající se

Finální pohled


LEGO robot

3. listopadu 2012 v 9:15 | Janinka |  LEGOvá
Venku vítr fičel a kvičel tak, že by tam vylezl jen blázen a tak jsme si zalezli do pokojíčku a stavěli robota. Kdo viděl mojí LEGO žirafu ví, že nejsem, co se velikostí staveb týká, žádný troškař a tak nebude překvapením, že nám i ten robot trochu přerostl Smějící se.

Omlouvám se za kvalitu fotografií, kromě toho, že aparátek už dosluhuje, bylo celý den nejen hnusně, ale i děsná tma.

LEGO robot :)


Veverka v montérkách

1. listopadu 2012 v 11:22 | Janinka |  Střevo básnické
Než začnete číst, ráda bych vás předem upozornila, že ačkoliv by to tak mohlo vypadat, báseň nevznikala pod vlivem žádných omamných látek ani za přítomnosti alkoholu, neb v lednici je místo něj mléko a bar v obývací stěně sice praská ve švech, ale ne obvyklou barovou náplní, nýbrž pohádkovými DVD. Mé skromné tajné přání, že by eventuelně něco ostřejšího tekutého do naší domácnosti přibylo, byla velmi rychle pohřbeno, protože mě všichni o narozeninách obdarovali bonboniérami. Ale abych nekřivdila, jedna byla s koňakem Smějící se.

Báseň je splněním třetího zadání (téma Modrá veverka) Netradiční soutěže, která potrvá až do Vánoc a kterou pro své čtenáře připravila blogerka Lucerna Usmívající se.

Jo, a nesmějte se. Zkuste si něco vymyslet s modrou veverkou Smějící se.