Prosinec 2012

Veselé Jelimánoce a šťastný konec světa

20. prosince 2012 v 12:30 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová
Tak tu máme po roce zase Jelimánoce. A tak i já vám přeji, aby ty vaše byly plné pohody a klidu a aby dopadly dle vašich představ, ať už ty vypadají jakkoliv. Sobě a ostatním "vykopávkám" přeji hlavně to zdraví, protože MY VÍME, mláďatům přeji splnění jejich tajných přání (ale ne všech, život už je holt takový a pro rozvoj jejich osobnosti to je jen dobře :)), protože se zdravím mě většina z nich pošle do háje. No a kdyby náhodou dřív, než Jelimánoce, přišel Konec světa, který má nastat při přechodu přes nulové galaktické pásmo (které sice vůbec neexistuje, ale co už s tím naděláme Smějící se), tak vám přeji, ať je ten Konec šťastný a ať vás to moc nebolí. A také chci, aby jste, dřív, než nás to tu všechny smete, spálí, utopí, rozdrtí, oslepí a sežere, věděli, že mi tu s vámi bylo moc fajn Usmívající se. Pokud si tyto řádky nemůžete přečíst z důvodu svého zakopání pod zemí v zemljance, posílám vám toto přání telepaticky Líbající.

Jo, a kdyby jste náhodou někdo nevěděl, co jsou to Jelimánoce, vysvětlí vám to (můj oblíbený a skvěle nadabovaný) krátký animovaný příběh s hrdiny filmu Madagascar, kde je zprvu Santa Claus označován za Lópeživého rudého nočního šotka, příběh, ve kterém figuruje kostra pilotky Amélie Earhart a její vrak letadla ve větvích stromů jako zpovědnice, příběh, ve kterém lze nalézt i ponaučení... A když už nic jiného, třeba vám pomůže tento hravý snímek zpříjemnit čekání na Ježucha. Nebo na Konec světa Smějící se.


Vánoční tvoření s dětmi - Sněhová vločka

19. prosince 2012 v 9:05 | Janinka |  Tvoření - s dětmi
Stačí dřevěný výlisek sněhové vločky za pár kaček z papírnictví, lepidlo, třpytky, kousek nylonového vlasce, pár minut práce a jakou parádu to udělá Usmívající se. Jen si nesmíte hotový výrobek zavěsit na lampičku nad jídelním stolem, protože jste-li nemehla, jako třeba já, každou chvíli o něj zavadíte hlavou, která je pak celá od třpytek a vy vypadáte jako někdo, kdo se právě vrátil z maškarního candrbálu. Na druhou stranu, třpytky v talíři dodají pokrmu netradiční nádech! Smějící se


Cukroví pro děti po Bůh ví kolikáté...

18. prosince 2012 v 13:00 | Janinka |  Patlám mňamky
Každý rok tvrdím, že ten další se s cukrovím rozhodně patlat nebudu a prostě si ho někde objednám. A stejně, jako každý rok, podlehnu třem párům očí, jejichž psí srdceryvné pohledy by zcela jistě vyhrály soutěž Vyděrač století. No tak jo, vyhráli jste, spokojení? Usmívající se

Ale je fakt, že letos to bylo všechno tak nějak v klidu a pohodě a dokonce mě to i bavilo, obzvlášť, když jsem si zařídila, abych se na patlání mohla kreativně vyřádit... Smějící se

Myši, čuňata a vrány jsou hudbou Vánoc minulých, letos u nás frčí tučňáci...


...a ježci maskovaní za chlupaté hrochy. Ale co, v bříšku se to srovná... Smějící se


Vánoční tvoření s dětmi - Mozaika - návod

17. prosince 2012 v 17:47 | Janinka |  Tvoření - s dětmi
V posledním mozaikovém článku jsem slíbila návod, jak si podobnou parádu vyrobit a tak tu jsem i s ním :).


Vánoční tvoření s dětmi - Vánoční mozaika

16. prosince 2012 v 9:01 | Janinka |  Tvoření - s dětmi
I nadále se držím svého předsevzetí, že dřív, než nakoupím nový tvořící materiál, spotřebuji ten, co mi doma už nějakou dobu straší. Tentokrát jsem si vzala do parády sklíčka mozaiky, i když je pravda, že tolik místa mi v krabici neušetřila. Navíc jsem je nespotřebovala všechna, takže i v budoucnu můžete očekávat další moje otravování s nějakou tou mozaikou. Myslím, že na Velikonoce se budete mít na co těšit Smějící se. Přeji (snad) příjemné pokoukání a pohodovou adventní neděli... Usmívající se

Mozaiková sklíčka jsou nalepená na dřevených výliscích s předkreslenými konturami, návod dodám brzy :)


Nebylo by možné v klidu tvořit, kdybych nějaký ten materiál nešoupla našemu dvouapůlletému. Bavilo ho to moc, jen to lepidlo bylo úplně všude (ne, že bych na tom byla o moc lépe :)). Spárovací hmotu jsem proto, s ohledem na mé vyvážené duševní zdraví, raději na dílko napatlala sama...Smějící se


Filmové figurky

12. prosince 2012 v 12:12 | Janinka |  Blejskavá
Má moc rád svoje figurky. Má je tak rád, že je v jejich blízkosti zákaz dýchání a okolo nich se nesmí utírat prach, ba co víc, ani odfouknout se nesmí! "Já sám!" Jsem zvědavá, kdy si všimne, že už to dávno dělám, páč by skrz ten prach ty postavičky ani nebyly ani vidět. A svého demonstrativního "He... he... he... hepčíííí!", když jdu v těsné blízkosti poličky, se ani za nic nezvdám... Smějící se
Tak, kdo mě trochu zná, ví, že předchozí řádky musí brát trochu s rezervou, můj drahý polovičák je jinak báječný člověk a navíc, figurky jsou to opravdu koukatelné a sama se u nich často zastavím. A odfukuji prach... Smějící se. Dnes jsem připravila fotomix filmový...


Když myši šeptají

10. prosince 2012 v 20:49 | Janinka |  Střevo básnické

Šeptá tiše táta myší
z křesla ve své tajné skrýši:
"Maminko, to je krásný den,
copak té Velké provedem?"

Šeptá tiše, když to slyší
od sporáku máma myší:
"Velká dnes dře do úmoru,
vrhneme se na komoru!"

Šeptá tiše dítko myší
z pokojíku v tajné skrýši:
"Co kabely jí překousat?
Nahraná je bez TV/SAT!"

Šeptá tiše děda myší
který trochu špatně slyší:
"Já bych si dal dnes k obědu
dva plátky sýra na medu!"

Dort sněhulák

7. prosince 2012 v 15:08 | Janinka |  Patlám dortíky
Zastesklo se mi po dortíkopatlání a tak jsem se rozhodla, že klukům uberu sladkosti na Mikuláše a něco jim vyrobím. Kecám, odmrazovala jsem lednici a bylo mi líto ty zbytky marcipánu vyhodit... Smějící se
Konečně je ten bílý sajrajt za oknem k něčemu dobrý, když už nic jiného, tak mě alespoň inspiroval, protože marcipánu bylo nejvíce bílého. Čímž se dostávám konečně k jádru věci a tím je nejnovější přírůstek do rodinky dortů - sněhulák. Není dokonalý, občas mu jeho bílý kabátek kazí vráska nebo celulitida či co to vlastně je, ale myslím, že děti tohle řešit fakt nebudou. No a já to taky neřeším, protože se mi líbí i tak a už se těším, až ho večer zblajzneme Usmívající se.



Jeden prstem vládne všem...

6. prosince 2012 v 7:40 | Janinka |  Blejskavá

Jeden prstem vládne všem, Jeden jim všem káže,
až se koukat nebude, schovám do garáže
v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem,
všechny jeho figurky. To se nas...!

No tak ne, neschovám. Nemáme totiž garáž...Smějící se Občas mi sice leze to množství na nervy, na druhou stranu, bez nich a bez pomoci mé drahé polovičky bych nesesmolila sedmé zadání (téma Fantasy) Netradiční soutěže, která potrvá až do Vánoc a kterou pro své čtenáře připravila blogerka Lucerna Usmívající se.

A když Fantasy, tak Pán prstenů. Snad mi prominete, že většina postav nepatří zrovna ke kladným hrdinům, ale já jsem vždycky fandila víc záporákům, zrůdičkám, příšerám a hnusákům...


Adventní fotoguláš

4. prosince 2012 v 21:55 | Janinka |  Blejskavá
První adventní neděle byla plodná a kdybych nemusela vařit, doma bychom se moc neohřáli. Začali jsme návštěvou zvonohry na náměstí, na kterou jsem se opravdu hodně těšila. Tu jsme prozíravě šli okouknout hned po obědě, protože jsem měla za to, že při večerním rozsvícení stromečku toho už moc skrz tmu a ty davy vidět nebude (a taky že nebylo). Zato odpoledne jsme měli vše z první ruky, protože o tom, že bude paní carillonistka Elisabeth Debevere hrát každou hodinu několik vánočních skladeb, nikdo moc nevěděl. Paní mi bylo zprvu celkem líto, protože u nás byla zima jak v márnici a bušit rukama do jakýchsi velkých dřevěných kláves (jsem laik, snad mi prominete neznalost terminologie Smějící se), které zvony rozeznívaly, muselo být o umrznutí. Ale pak mou lítost trochu utišil fakt, že paní carillonistka byla odkudsi ze severní Evropy, takže myslím, že ji pár stupňů pod nulou moc nerozhodilo Usmívající se.

Pár obrázků Pražské mobilní zvonohry...


Perníkový věnec

1. prosince 2012 v 13:36 | Janinka |  Tvoření - vánoční
Do bronzova upečený,
přičmoudlinou ovoněný,
nadávkami kořeněný,
s láskou cukrem oblepený,
na neděli připravený,
všemi doma pochválený...

Se mě bojej, nebo co? Smějící se

A teď vážně - mám z něj ohromnou radost i přes to, že je celý nakřivo, že si poleva dělala co chtěla a že jsem málem neměla co zdobit, protože komponentům hrozilo sežrání. Jen doufám, že si věnec nevezme příklad ze své předchůdkyně - perníkové chaloupky. Ta totiž poté, co do sebe natáhla veškerou vlhkost z naší domácnosti, odešla navždy, nasáklá jako houba, do perníkového nebíčka Usmívající se.