Únor 2013

Bééélaxování

27. února 2013 v 18:05 | Janinka |  Patlám mňamky
Začalo mi hrabat. Už přes týden jsem v rámci možností téměř celodenně zabořená v matrikách a snažím se do příštího týdne dopátrat co nejvíce, aby narozeninové překvapení pro maminku mého manžela v podobě rodokmenu s linií jejích zatím jediných nalezených předků bylo co nejobsáhlejší. Daří se mi. A moc! Hlavně díky nezištné pomoci jiných lidiček, kteří mi pomáhají s překlady matričních zápisů, se mi ruka ještě nezastavila. Jenže! Zavřela jsem oči a viděla zápisy, vařila jsem a místo špaget tam byla změť čísel a písmenek. Šla jsem spát a celou noc jsem se hrabala v matrikách, přes den pak to samé a já začala mít pocit, že tohle dlouho nevydržím. Dneska v poledne jsem to zabalila a naordinovala si nucenou pauzu. Až mi přestanou tiky v oku, bude to známka, že můžu začít zase pátrat, dřív ne Smějící se. Přinejhorším dostane maminka narozeninový dárek později, o to větší to bude překvapení, obzvláště proto, že o tom, že jsem něco našla, nemá ani tušení.

A takhle jsem dnes bééélaxovala... Smějící se


...s lívancema, marmeládou, ovocem a šlehačkou Usmívající se.

Léta páně 1601...

22. února 2013 v 15:57 | Janinka |  Moji pra...předkové
Mé předkopátrání před Vánocemi nabralo zcela nečekaný směr plný dechberoucího vzrušení a stalo se tak napínavějším, než ty nejlepší detektivky na světě. A věřte, že když to řekne někdo, kdo je blázen do Agathy Christie a vůbec celkově do tohoto žánru, pak opravdu nekecá Usmívající se.

Ještě teď všechny události pomalu vstřebávám a stále nemůžu věřit, že se tohle stalo právě mně. V mých pátracích začátcích před zhruba šesti lety jsem si zaregistrovala všechna příjmení, u kterých jsem měla z vyprávění mé babičky jistotu, že se nachází v našem rodokmenu, na portálu s databází příjmení a čekala, zda se ozve někdo, kdo pátrá po stejných předcích. Témeř v začátcích se mi ozval Joe z Chicaga - už jsem tu o něm kdysi krátce psala, takže nyní trochu obšírněji. Tento válečný veterán je potomkem Čechů, kteří v druhé polovině 19. století z vlasti houfně utíkali právě do Ameriky, převážně za vidinou lepších životních podmínek. Emigrace byla tenkrát tak masová, že počátkem dvacátého století bylo Chicago třetím městem s největší populací Čechů na světě, na prvních dvou místech se umístila Praha a na druhém Vídeň. Joe mi na základě mých zaslaných indicií zcela nezištně poslal poštou ohromnou obálku s poznatky, které získal, když si nechával zpracovávat rodokmen přes jakousi společnost v ČR. Tenkrát jsem si o digitalizaci matrik mohla nechat jenom zdát a jet do archivu pro mne bylo naprosto nemožné a tak jsem měla alespoň nějaký základ, se kterým jsem mohla začít pracovat. Nicméně důkaz, že máme nějakého společného předka, jsem z jeho obsáhlých informací nezískala, vše bylo tak pomotané, polovina lidí v naší společné vesnici nosila stejné příjmení a moje mozkovna dostávala pěkně zabrat. Pěkně jsem mu tedy poděkovala a slíbila, že jakmile se dozvím něco nového, určitě se ozvu.

LEGO Creeper

16. února 2013 v 17:12 | Janinka |  LEGOvá
Poslední týden jsem měla nuceně dočasný azyl v dětském pokojíčku, neboť můj drahý ihned po "velké" oslavě čtyřicetin, na kterou díky chřipce dorazili celí tři! (tedy o šest méně, než bylo plánováno) zdraví slavící, lehl s horečkami taktéž. Naštěstí to není žádná fňukna a umí se o sebe postarat sám, chodila jsem ho tedy jen po očku kontrolovat, ovšem pořádný zápřah mi dávalo mladší dítko, které ztěžka odmítalo pochopit, že za tatínkem do ložnice prostě nesmí.
Ještě, že máme to LEGO a protože u nás stále ještě frčí Minecraft, trochu jsem zabrouzdala internetem na načerpání inspirace a postavila jsem dětem za to, že mě u sebe nechaly bydlet, Creepera. S otáčivou hlavou! Smějící se Byly nadšené, až na to, že zelené kostky, ačkoliv jich nebylo málo, zkrátka na dva zelenáče nevystačily, takže se o toho jednoho děťátka málem servaly...



Komiksový dort

10. února 2013 v 14:25 | Janinka |  Patlám dortíky
Dlouho jsem si lámala hlavu, jaký dort bych svému drahému polovičákovi spatlala k jeho kulatinám. On chtěl mermomocí alespoň pididortíček s logem Apple, jenže to mi přišlo strašně jednoduché a hlavně jsem se na tom nemohla nijak výtvarně vyřádit. Ale protože oslavy měly být dvě, jedna pidi a jedna veliká, na pidi jsem mu ten jeho vysněný "Applí" dort spatlala. Bohužel, ačkoliv dort z ořechového těsta prokládaný vanilkovým krémem a višňovou marmeládou potažený marcipánem chutnal všem, oslavenec nadšen nebyl, neboť starého psa novým kouskům nenaučíš a tak moje snaha konečně utnout letitou éru piškotových dortů s ořechovým krémem vyšla nazmar. Ale jedno se mu musí nechat, alespoň přiznal barvu, přeci mi prý nebude nalhávat, že se po něm mohl utlouct. Já si prý totiž všechno moc pamatuju a to bych pak při dalším dortíkopatlání mohla dostat jalový nápad "Áááá, to mu přece tak moc chutnalo, to já mu udělám!" a to by nemohl dopustit...Smějící se

Omlouvám se za kvalitu obrázku, foceno brzy ráno ve tmě a u ostatních fotek raději pomlčím, kdyby jste viděli, jakým chromým nemocňáčkem fotím, asi by jste se slzami na krajíčku založili sbírku... Smějící se


Ne, opravdu se na něj nezlobím, ačkoliv jsem v první chvíli měla velikou chuť ten dort vzít a... No nic, takže k patlání hlavního narozeninového dortu jsem sáhla zpátky k osvědčené ořechové (a dle mého šíleně nudné) klasice. Mé hlavolámání s tématem velkého dortu ukončilo nečekané ohlášení hry, která má vyjít na konci roku - LEGO Marvel Super Heroes. No a když máte doma někoho, kdo miluje komiksy, LEGO a hraje hry na PS3 a jako náhodou se tu objeví hra tři v jednom, nebylo už vůbec co řešit...


Bambusová krabička

8. února 2013 v 13:35 | Janinka |  Tvoření - ostatní
Když jsem se zařekla, že si žádný nový tvořící materiál kupovat nebudu, dokud nezlikviduji ten starý, kecala jsem. Ono totiž, když chcete vymyslet a vyrobit příhodný dárek pro muže, jde to docela těžko, máte-li na skladě tunu mašlí a korálků... Smějící se
Přemýšlení, co vyrobit, zabralo jen chvilku - spatlám originální krabičky na čaj a s láskou je i naplním. Netrvalo dlouho a zanedlouho mi domů dorazil balíček s bambusovými krabičkami, papírovými ubrousky na decoupage a s nějakým tím lakem. Čajovou náplň jsem kupovala ještě před objednáním krabiček, protože jsem potřebovala vědět, jaký rozměr objednat, aby tam čaje nebyly natěsno, ale aby tam taky ani neplavaly...

A jak to dopadlo? Ubrousky pečlivě vybrané, nastříhané a nalepené, barvička i lak napatlány, nevzhledné gumičky na úchyt nahrazeny barevně odpovídajícími řetízky z bavlnky, dílka naplněna, zabalena a mé tvořivé já na čas uspokojeno. Pravda, krabička laděná do zelena je trošku křivotvará, ale co už s tím nadělám, kdo ví, na co zrovna ten chudák Číňan při pletení myslel. V úložném prostoru v posteli v ložnici mi to voní jako v čajovně a já tajně doufám, že do zítřka můj drahý nepojme žádné podezření... Usmívající se


Kuky aneb růžovka podruhé

3. února 2013 v 8:01 | Janinka |  Tvoření - ostatní
O mém milovaném plyšovém Kukym jsem psala před rokem v článku na Téma týdne Rasismus. Článek se jmenoval


a protože co jsem chtěla, jsem o Kukym napsala, rozhodla jsem se vám ho "vyrobit" Usmívající se. Ráda bych vám představila velmi jednoduchý (a dle mého silně návykový) program, na který jsem nedávno narazila. Jedná se o virtuální barvičkopatlání a překvapivě na to nemusíte být žádným umělcem, což se mi náramně hodí Smějící se. Každý krok můžete vrátit zpět, barev je tam sice jen patnáct, ale na vyblbnutí to stačí, můžete měnit tloušťku barevné čáry a dílko lze dokonce i rozvibrovat. Na závěr si obrázek uložíte, program vám vygeneruje odkaz, který následně můžete vkládat kamkoliv se vám zlíbí. Ostatní po rozkliknutí vašeho odkazu uvidí, jak jste, krok za krokem, obrázek tvořili a já tak někdy nestačila žasnout nad úžasnými dílky mých přátel...

Tady je můj Kuky...


A co vy? Podělíte se o své výtvory v komentáři pod mým článkem Mrkající?