Květen 2013

Madam, na hubu padám!

28. května 2013 v 17:10 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová
Přesně takhle jsem odpověděla mé babičce, když se mě dnes zeptala "Tak co, Janinko, jak to zvládáš?"

Klaním se co nejníže k zemi všem pracujícím maminkám celého světa a kdyby to šlo, klaněla bych se i pod zem, nebo ještě lépe, nejraději bych se tam zahrabala tak dvacet metrů do hloubky a nějakou dobu tam zůstala a trochu se vyspala. Já totiž stále nějak nemůžu pochopit, jak například maminka mého drahého zvládla pracovat, starat se o své čtyři děti, denně jim vyvářet, vodit je a vyzvedávat z hlídání, školek, škol, kroužků a to prosím bez pomoci své drahé polovičky a bez babiček či dědečků.

Sama po necelých dvou týdnech v pracovním procesu stále nemohu najet na optimální vlnu, ačkoliv nějaký režim už mám - 3.55 budíček (bez poznámek, prosím S vyplazeným jazykem), přichystám klukům na stůl snídani, naházím jim do tašek svačiny a pití plus oběd pro menšího, vypadnu na autobus. Po práci nakoupím, příjdu domů, uklidím, uvařím oběd pro dospěláky, není-li bašta jedlá pro dítko skoroškolkové, vařím ještě polévku, protože hlídací paní nevaří, ale jen ohřívá. Když příjde starší ze školy, jdeme pro mladšího a pak domů. Připravím komínky oblečení na druhý den a tašku pro prcka k hlídací paní, zkontroluju úkoly a namátkově bordel ve školní tašce, povzdechnu si nad dalším seznamem "nutných" potřeb na výtvarnou výchovu (včera to byla chlupatá ponožka Smějící se), předpřipravím svačiny a snídaně. Umyju nádobí (chvála Bohu, že občas zaskočí manžel), udělám večeři a v době, kdy se děti koupou a čistí se jim zuby, padám na hubu. Ve volných chvilkách házím do pračky prádlo, případně ho věším nebo odnáším ze sušárny. Pak, jen tak, pro zpestření, řeším menší či větší katastrofy, jako třeba hledání toho, co nám neustále několikrát denně vyhazuje v celém bytě pojistky, čištění vylitého kafe na béžovém koberci, dilema s horečkou malého, když v žádném případě doma zůstat nemůžu. Taky přemýšlím, proč po mně všechno chce heslo - každý program v práci, dveře do zaměstnání, dokonce i když jdu pro malého, jsou tam dvoje dveře na kód. Děsím se toho, až se mi to všechno spatlá dohromady a já si nevzpomenu ani na PIN ke kartě do bankomatu.
No a další volné chvilky skoro nejsou, tedy až na tu dnešní, která vznikla díky vypatlanému zítřejšímu školení, na kterém sice budu tvrdnout čtyři hodiny, ovšem na druhou stranu je až od osmi ráno a místo konání mám půl minuty od domu, takže se konečně vyspím. A tak tu smolím cosi breptavě vysvětlujícího, proč nečtu, nekomentuju, nereaguju, o tom, že nepatlám ani netvořím, raději pomlčím.

Tím chci říct, že na vás neházím bobek Smějící se, jen to prostě nedávám...

Občas se najdou ale i rozveselující chvilky, třeba když na mně vykoukne v pokojíčku u postele tenhle páreček... Usmívající se


Dort Angry Birds

19. května 2013 v 14:54 | Janinka |  Patlám dortíky
...aneb Matýskův tříleťák, jak jsem ho pracovně nazvala. Samochvála prý smrdí, ale já si nemůžu pomoct, mně tohle dílko náhodou nádherně voní po oříšcích a marcipánu Smějící se. A úspěch? Bez výjimky u dětí a překvapivě i u dospělých takřka neuvěřitelný, ten hřející pocit u srdíčka... prostě bájo! Usmívající se


Marcipánoví Angry Birds

14. května 2013 v 22:38 | Janinka |  Patlám mňamky
Už jsem vám říkala o své úchylce, která mě posledních pár desítek let provází životem? Že NEE? No ale tak to musím bezpodmínečně napravit dřív, než se vrhnu do kolotoče práce-škola-školka-myčka-pračka-kuchařka-uklízečka :). Takže zpět k té úchylce - já totiž ráda biče, hlavně jejich pletení. Jak se takový bič ve skutečnosti plete fakt netuším, nemám ten pocit, že to bude jehlicema a klubkem vlny, vlastně si myslím, že se vůbec neplete, ale to je teď úplně fuk, já ho prostě pletu a už o tom nechci slyšet ani slovo. Takže já si takhle děsně ráda pletu ty biče, hlavně na sebe a dělá mi to hroznou radost. Každý takový bič je pro mně výzvou, která je ovšem někdy i takovým malým hřebíčkem do rakve, neboť bič rovná se chvílemi infarktová záležitost. Nemůžu za to, po narození mi totiž do vínku jedna sudička nadělila "Ty, děvenko, přelezeš nepřelezitelné!" Tedy, ona původně řekla "Ty, děvenko, budeš ta, co vyhraje těch 200 mega ve Sportce!", jenže to se nelíbilo těm zbývajícím dvěma sudičkám, frfňaly něco o tom, že bych to pak v životě měla moc snadný a to že teda ne a ať se v těch sračkách pěkně vykoupu. No uznejte, 200 mega vás ze sraček nedostane (???), nebo alespoň tak uvažovala první sudička, takže svojí sudbu změnila a já teď musím přelézat nepřelezitelné. No tak do toho!

A jaký že bič jsem na sebe upletla tentokrát? Roztomiloučké naštvané ptáky - ačkoliv by se mohlo zdát spojení bič-ptáci mírně zavádějící, vězte, že tito ptáci jsou marcipánoví a přichystala jsem si je pár dní předem na "Ángy-Birdí" dort, který jsem si letos vymyslela pro svého druhorozeného. Tedy přesněji řečeno - nevymyslela, jeho záliba v těchto opeřencích mi nápad tloukla o čelo už hodně dlouho a tak jsem sedla, googlila, přemýšlela a malovala. Hotový dort bude až koncem týdne, ale proč vám ptáčky neukázat už teď...

To vám takhle domů příjdou balíčky s marcipánem připomínající barevná hovínka...
Některá byla vskutku realistická! Smějící se


...a vzniknou z toho za jedno dopoledne parádní figurky a komponenty potřebné k dalšímu tvoření dortu.


Téměř infarktový stav a báječný salát, který z toho vznikl :)

8. května 2013 v 20:26 | Janinka |  Patlám mňamky
Poslední týden jsem byla chvílemi zralá na infarkt, skoro jsem nespala a tak jsem se v zájmu zachování dobrého duševního zdraví dnes večer rozhodla tento týden završit prolitím hrdla. Tedy svého hrdla a dobrým vínem, protože to je jediné, co na nervy v takovýchto situacích uznávám Usmívající se.

Už jsem si myslela, že jsme se těch sajrajtokoků zbavili a že konečně "podle plánu" navštívíme paní na hlídání a malý si na ní začne pomalu zvykat. Jenže si to s celou parádou přifrčela laryngitida, přivzala kámošku horečku a náš drobek týden zápasil s devětatřicítkou. Že se mu udělalo lépe jsem poznala podle toho, že mu to zase začalo pálit a jeho koniny nabraly obvyklý směr - jakou jsem měla radost, když pěnovou střelou z pistole zasáhl vypínač světla a místo, aby si vylezl na židli a zhasl ho rukou, namířil na něj pistolí znova a stejným způsobem i zhasl! A když večer ve vaně, kdy zahlásil, že chce čůrat, a kdy během vteřiny, než jsem stačila zareagovat, jako nočník použil svůj kyblík na hraní, bylo mi ještě lépe! Moje radost ovšem neměla mít dlouhého trvání, neboť náš drobek rád zkouší mé nervy. Korunu všemu nasadil, když jsem ho z té vany vyndávala a na břiše měl tři ohromné pupeny, které tam před koupáním neměl. Chtělo se mi ječet, brečet, vraždit a v myšlenkách jsem ho viděla na infekčním. To přece není normální!!! Chvíli mě v tom nechal máchat a pak mi vesele zahlásil, že si tam jenom přicucával velkou injekční stříkačku, co má ve vaně na hraní... Ještě se mi někdo diví, že jsem měla nutkavou potřebu se prolít? Smějící se

A protože jsem měla dnes večer naplánováno vařit salát do skleniček a odmítala jsem cokoliv měřit a hledat v receptech, spatlala jsem ho po paměti bez váhy jak jsem uznala za vhodné a musím uznat, že je ještě mňamóznější, než podle přesného receptu, který jsem na blog kdysi dávala. Asi proto, že jsem to přepískla s mrkví a rajským protlakem, což je ostatně dost dobře poznat na obrázcích - ten vybledlý je podle receptu, druhý s protlakem "vodvoka" Smějící se...