Červen 2013

Falešný patchwork - zvoneček

30. června 2013 v 14:44 | Janinka |  Tvoření - vánoční
Já bez toho píchání prostě nemůžu být. Vy, kteří jste mi tu říkali, že s tím určitě neseknu a že mě stejně brzy začnou svrbět ruce, jste měli pravdu a vyhráváte mojí speciální cenu. Neviditelnou Smějící se. Jenže za to rukou svrbění nemůžu já, ale náš malej nejmenší, protože ve skřínce vyhrabošil zapadlé vejce, pro situace neznalé - vejce polystyrenové, okamžitě si spočítal jedna a jedna a že chce píchat špendlíky. A protože špendlíky došly, museli jsme zákonitě do galanterie, kam nikdy nejdeme jen pro jednu věc, i když bych opravdu moc chtěla (a moje peněženka taky), ánžto jsem odtamtud odcházela o tři stovky lehčí, ale o pytlíček barevných pokladů bohatší, který si prcek následně hrdě odnesl domů...

Léto už je v plném proudu, ideální doba pro nás tvořílky začít se připravovat na Vánoce... Smějící se
Po přečtení vašich komentářů drobná editace - ty Vánoce byly míněny v žertu a za zvoneček a hvězdičku, tedy tvary čistě vánoční, opravdu nemůžu, protože ony tvary vybíral mrňousek. I když přiznávám, že se mi to náááramně hodilo do krámu Usmívající se.


A tohle už je výsledek sobotně-nedělního špendlíkopíchání, zelená especiálo pro Pukínu Smějící se.
Návod, jako vždy, bude, snad příští týden...


Jsem delfín?

25. června 2013 v 14:41 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová
V životě jsem byla počastovaná mnoha výrazy, ať už libozvučnými, těmi ušitrhajícími nebo takovými, při kterých velmi snadno zčervenám jako zadek kápa paviána. Těch krásných, které pohladí, je opravdu hodně, ovšem v poslední době vede maminka Janinka a všechny lichotky mé drahé polovičky. Ano, i po patnácti letech mi zní kouzelně, že jsme jeho lásky největší a srdíčka Usmívající se. Ježíš, to je tak sladký, nezačaly se vám z toho kazit zuby Smějící se? Neutrální výrazy, které ještě snesu, ale odvařená z nich zrovna dvakrát nejsem, jsou Jaňule, Janina, Janice vopice nebo Janice z papírový ulice. Ovšem při výrazech, kdy jsem byla nazvaná okatým hospodářským zvířetem, ženským pohlavním orgánem na čtyři či lehkou děvou na písmenko k, bych se nejraději vyzmizíkovala.

A když už si myslím, že jsem byla počastovaná snad všemi názvy a že mě nemůže nic překvapit, příjde si jeden frajer a dokonale mě rozhodí. No aby ne, ještě nikdy mě nikdo nenazval HUDBOU! Oním průkopníkem je náš tříleťák, který mě při poslechu oblíbených vypalovaček našeho devítiletého při jedné skladbě přitáhl do pokojíčku a neustále opakoval "To je maminka, to je maminka! Maminka je hudba!" A kdyby jste chtěli vědět, co že jsem za hudbu, můžete si mě poslechnout, já vám to dovolím, protože jsem mírumilovný a laskavý delfín Smějící se.

Enigma - The Dream of The Dolphin


Prasečí dortík

23. června 2013 v 14:32 | Janinka |  Patlám dortíky
Od posledního dortíkopatlání mi zbylo poměrně dost marcipánu, který se mi brzy náramně hodil, když jsem Míšovi slíbila, že k vysvědčení dostane prasečí dortík. Sice ho dostal s týdenním zpožděním (vysvědčení dostávali o dva týdny dříve, než bývá zvykem), ale i to, že jsem se k tomu (v tom stále ještě zatím neutuchajícím pracovně-rodinném kolotoči) dokopala, považuji za úspěch.
Bohužel, marcipánu bylo od každé barvy kousek, což je pro tvorbu dortu s jasným tématem hotová tragédie, ale nějak se povedlo. Takže na barevné kombinace nehleďte, spotřebovat se to muselo. A to jsem tam ještě nedala tu zelenou, to by byl teprve masakr... Smějící se


Potravinový inspektor...

21. června 2013 v 17:58 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová
...aneb "Víte o tom, že podobný idiot teď řádí na další TV stanici?" Při těchto slovech jsem na jednom školení zbystřila a při těch dalších se už nestačila divit...

V prostředí obchodu se pohybuji dobře přes patnáct let a tak vím, jaké nástrahy a problémy se tu vyskytují. A i když se permanentně řeší tak, aby všechno šlapalo jako hodinový strojek, stejně se někdy něco po.... tento Smějící se. To samozřejmě nikoho neomlouvá a ani to nemám v úmyslu, nicméně bych chtěla nastínit, jak pán z oné "další TV stanice" hodlal firmu, ve které pracuji, naprosto znemožnit. Což by za normálních okolností asi nebyl takový problém, kdyby si k tomu pod vidinou trháku a ohromné sledovanosti nechtěl pomoci podvodem, za který bych, třeba já, svým dětem zmalovala zadel, že by se nestačily divit.

To si takhle ten pán příjde na informace a povídá, že v regále našel prošlou plechovku Pikaa. Inu, výjímečně se stane, a tak se odpovídající pracovník jde podívat, zda jich tam třeba není víc. A ejhle! Regál s Pikaem je narvaný jako odpolední autobus a žádná plechovka se z něj od doplnění nevzala. Což znamená... že tu někdo pěkně kecá. Při následném rozboru bylo zjištěno, že číslo šarže, které je vytisknuté na plechovce, naší firmě nikdy nebylo dodáno. Ano, i takové věci si umíme zjistit Usmívající se.

Aha, když to nepůjde s Pikaem, zkusím to se sýrem, řekl si pán a přiklusal s baleným sýrem z pultů.
"Jak je možné, že tu prodáváte prošlý sýr?"
Pán měl asi ten den hodně špatnou karmu, neboť nemohl v nejmenším tušit, že když si přinese sýr z jiné naší prodejny, který nechá mezitím projít a příjde s ním zrovna do této, udělá ze sebe akorát šaška. Právě této prodejně totiž byly, jako jediné, omylem dodány jiné váhy, které tam nakonec byly ponechány, což laicky znamená, že tyto váhy tisknou naprosto odlišné eitkety pultového zboží, než jaká byla ta, kterou si přinesl i se svým smradlavým sýrem...

Ani nevím, jestli nakonec byla reportáž vysílaná, i když by mne finální podoba opravdu velmi zajímala... Smějící se