Listopad 2013

Nacpi svíčku do polystyrenu...

22. listopadu 2013 v 8:51 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová
...a budeš nejspíš za cvoka Smějící se. Tímto článkem bych chtěla vznést trochu svěžích informací a vlastních poznatků a utlumit tak vášně, které poslední dobou vzplanuly okolo debaty, zda do polystyrenu nacpat svíčku či ne, a odpovědět tak na otázky nevěřícím Tomášům, které se okolo toho vyrojily.

Vše nejspíše začalo zveřejněním článku s mým svícnem, který jsem vyrobila technikou falešný patchwork - článek ZDE. Měla jsem radost, že se spousta tvořílků nachytala, vzala kudličky a pilníčky, případně zaúkolovala své drahé polovičáky Usmívající se, když v tom se, jako zázrakem, objevil k prodeji hotový polystyrenový polotovar právě na svícen, jen s tím rozdílem, že otvor byl na čajovou svíčku. Po prvotním nadšení se však objevila informace, že tento výrobek byl označen jako nebezpečný a zakázán prodávat (čemuž se snad ani není co divit), sama jsem nikde tyto informace ani na stránkách české ČOI, ani slovenské SOI, nenašla, nicméně vzhledem k tomu, že se nikde tento výrobek nedá sehnat a není v žádném obchodě obrazově v nabídce, tudíž vám ani nemohu ukázat, jak onen produkt vypadá, je tato informace velmi pravděpodobná. Dotaz jsem na stránky SOI zaslala, neboť u nás jsem tento výrobek v prodeji ani nezahlédla (i když je fakt, že oči nemám všude), prozatím ale nejsem líná udělat si malý testík sama, jak se to vlastně má s roztékáním či tavením polystyrenu od obalu svíčky...

Test jedna
Svíčka ve skle

- tato byla vložená do polystyrenové vydlabané koule potažené stuhami
- v mém návodu jsem uváděla právě svícen skleněný, neboť mi přišel nejbezpečnější a "luftoval" téměř ze všech stran

Průběh - stráááášně nudný Usmívající se

Výsledek - Po dvouhodinovém hoření svíčky, to aby se krásně celá rozpustila, byl skleněný obal horký, ale rukou bez problémů udržitelný. Po vyndání svíčky byl vnitřek polystyrenového svícnu vlažný a po odhrnutí stuhy na vnitřní straně polystyrenového svícnu byl polystyren naprosto neporušený.


Test dvě
Čajová svíčka

- tato byla vložená do polystyrenového, narychlo vydlabaného, pro mně již nepoužitelného, synkem zmasakrovaného vajíčka - smějete-li se, je to v pořádku, já se taky smála... Smějící se
- vyřízla jsem otvor a část do něj vrátila zpět, aby byla simulace originálního artiklu věrohodnější
- polystyren jsem nechala beze stuh, ani jsem ho nijak neuhlazovala, aby bylo vidět případné tání
- pro jistotu jsem toto "dílko" položila na nehořlavou plochu

Průběh - zpočátku, díky přípravě, zábavný Smějící se, ovšem posléze taktéž nudný...

Výsledek - Po dvouhodinovém hoření byla obal čajové svíčky tak horký, že se na něj nedalo sáhnout (poctivého nepálí si nechte od cesty Smějící se), a tak jsem ho musela vysunout zespodu, viz. poslední obrázek koláže. Nicméně polystyren uvnitř byl naprosto nepochopitelně lehounce vlažný a naprosto neporušený a na povrchu a v okolí svíčky byl dokonce téměř studený... Upřímně, ačkoliv polystyren netál a horký nebyl ani v nejmenším, stejně bych se bála něco takového vložit do svého výtvoru, už jenom proto, že čajová svíčka je vosku plná po okraj a hrozí znehodnocení několikahodinového špendlíkopíchání. Jen tan na okraj dodávám zajímavý poznatek, který zanechala Kerria v komentáři pod článkem - kalíšek se může i propálit... Pokud vás napadá vložit čajovou svíčku do malého skleněného svícínku, vězte, že mě to napadlo taky. Nicméně polystyren je velmi lehký a tak v tomto případě je těžiště tohoto výtovru úplně někde jinde, než když je svíčka ve skle "prolezlá" celým polystyrenovým svícnem a věřte, že stačí málo a neštěstí je na světě...


P.S: Pokud se skutečně onen polystyrenový polotovar zakázal prodávat a pokud já se svým svícnem třeba čirou náhodou byla příčinou jeho vzniku, doufám, že ten, kdo si myslel, že si namastí kapsu, po mně teď nepůjde Smějící se.

Pro příznivce falešného pachworku přidávám na TUTO stránku všechny mé návody a inspirace na toto téma Usmívající se.

Vánoční tvoření s dětmi - Píchací panenka a quillingový stromeček

20. listopadu 2013 v 18:02 | Janinka |  Tvoření - s dětmi
Poslední dobou mám podezření, že má někdo doma schovanou malou panenku, čirou náhodou dosti podobnou mé maličkosti, kterou každý večer vytáhne z šuplíku a hraje si s ní na píchanou. Tedy abychom si rozuměli, žádné nepřístojnosti, od toho tu jsou větší panenky, do téhle malé s chutí zapichuje špendlíčky, možná i párátka a někdy to vypadá, že i klacíky alias kůly. Kromě toho do téhle roztomilé panenky, zřejmě jen tak, jako bonus, zapichuje i brčko a cosi z ní vysává, neboť jsem naprosto bez energie a se silami v koncích. A protože mě tahle laškovná hra osudu nebetyčně vytáčí, rozhodla jsem se jí postavit tím, že jí budu pozitivně bojkotovat a pokud to nepůjde, tak alespoň ignorovat. Tu dlouhou řadu, s prominutím, sraček, bojkotovat nejde, ale jednu vlaštovku jsem přeci našla - po dlouhé době konečně dobrá zpráva - můžu se vrátit k relativně normálnímu fungování Mojí mozkovny, za což bych chtěla poděkovat mým ochořelým dítkám, z nichž jedno skončilo nevyhnutelně na ATB a druhé, které díky zánětu v očích vypadá jako malý upírek, se poněkud ostřeji staví k léčbě, tudíž se třikrát denně pereme a udržujeme se tak v dobré kondici Smějící se.

Tvoření - na uzdravování mozkovny jako dělané. Dnes je to rádoby vánoční stromeček tvořený technikou quilling Usmívající se-


Veselé příhody z rekonstrukce...

11. listopadu 2013 v 18:01 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová
Poslední měsíc mám pocit, že se moje ruce transformovaly. Jedna do podoby koštěte a druhá se nápadně svými funkcemi podobá šroubováku, kterému zdatně sekundují kladivo s kličkou...

V téhle chvíli jsem alergická na jakýkoliv zvuk, který se podobá řezání, zatloukání či vrtání a na vše, co tyto zvuky vyluzuje. Husí kůže mi naskakuje, když se v mojí blízkosti objeví cokoliv, co vypadá jako hřebík, šroub, čep, případně piliny a suť. Ovšem nejhorší emoce, kterých jsem schopná, a to myšlenky na vraždu, nastávají, vidím-li majitele firmy, která nám měla kompletně zrekonstruovat naše bydlení ještě před naším nastěhováním.
Vy, kteří si tipujete, že moje vražedné myšlenky neplynou z žádné skryté duševní poruchy, nýbrž z toho, že majitelé firmy jsou debilové, máte pravdu. Na rekonstrukci, která by měla za normálních okolností trvat měsíc, jsme jim dali měsíce téměř dva. A to byla chyba. Času dost, lážo plážo, byť se jim stálo stále za zadkem, výsledek byl takový, že po ujištění, že můžeme dát výpověď ze starého bytu a v daný termín se nastěhovat, to dopadlo tak, že v den stěhování stihli ti kutilové zprovoznit WC a fungovala pouze voda z hlavice ze sprchového koutu a elektřina z jedné zásuvky, kterýžto stav takhle setrval několik dní. V celém bytě nebyly zárubně ani dveře, dřez zprovoznit nedokázali, protože by si museli vypilovat do vyříznuté desky malinký otvor, umyvadlo neuměli osadit, protože takový typ ještě neviděli a sprchový kout? Po sešroubování rámu nám bylo řečeno, že máme vadný kus a že se tam nevejdou skla a ať set jdeme reklamovat. Nejsem nijak cimprlich, byla jsem zvyklá na svíčky, kadibuku a mýt se v lavoru, ale tohle bylo i na mně moc, obzvláště, když jsme začali zjišťovat další nedostatky - na jednom místě propadlá plovoučka, na některých místech vymalováno tak, že by to snad i náš Matýsek zvládl lépe plus jako bonus rozmlácený domovní telefon. Lišty u podlah přivrtané ohromnými šrouby a jako bonbonek, to se nedá slovy popsat, to se musí vidět...

...hadičky a trubky koukající zpod sprchového panelu Mlčící.


Když jsem tohle uviděla, vydala jsem zákaz sahat na cokoliv, co má spojitost s instalatérstvím a objednala si na vlastní náklady jiného. Sice to trvalo tři dny, než nám to tu dal do kupy, ale... Umyvadlo i dřez funguje bez problémů, ta prasárna na obrázku je přesekaná o dvacet čísel výše a začištěná kachličkami tak, že by jste nic nepoznali. A sprchová zástěna? Samozřejmě, že to vadný kus nebyl - ti dva debilové totiž ten rám smontovali a přivrtali jinak a jinými šrouby, než bylo v návodu a proto jim tam nesedělo nic tak, jak mělo... A o něco později nám pan instalatér opravil i odpadní trubku u pračky, kterou seřízli tak špatně, že jsme měli v koupelně při prvním praní malou potopu. Ale jen malinkou, protože jsem měla jisté podezření na kvalitu jejich práce a raději si první ždímání hlídala S vyplazeným jazykem.

Můj drahý nazval ty dva Patem a Matem. Což si myslím, že nebylo tak úplně fér, protože to byla urážka těch dvou kutilů - tedy, samozřejmě těch loutkových Smějící se. To ovšem ti dva živí nemohli nějak rozchodit, tedy alespoň ten mohutnější a agresivnější z nich, který začal plácat cosi o drzosti a vrcholu arogance. No jistě, každý by byl v klidu, kdyby se měl druhý den stěhovat a v bytě by nebyl záchod, odpady, voda ani elektřina. To jenom Procházkovi vyšilujou... Smějící se Nebudete tomu věřit, ale tak to vážně vyznělo. A když jsme upozorňovali na nedostatky, dozvěděla jsem se vskutku zajímavou věc - za všechno si můžeme vlastně sami - neměli jsme projekt (manžela detailně propočítané nákresy se nepočítají), nastěhovali jsme se před dokončením a hlavně, máme jiný vkus - lišty připevněné velkými šrouby, které z nich vyčuhují, jsou totiž normální a oni nemůžou za to, že pan Procházka má odlišný vkus. A propadlá podlaha? Prý jsme si neobjednali vylití podlahy a že je podklad křivý, za to taky, jak jinak, nemůžou, to nepoznají, oni jen pokládají...

Víte co? Když to tak po sobě čtu, jsem zralá na panáka.