Únor 2014

Dělníci s bujnou fantazií

28. února 2014 v 11:09 | Janinka |  Blejskavá
Když jsme si vybírali firmu, která by nám kompletně zrekonstruovala byt, dbali jsme na doporučení. To se ukázalo jako jedna z nějvětších chyb v našem životě, ani naše nejbujnější fantazie nás nemohla připravit na to, co budeme postupem času v našem "novém doma" nacházet. Za to fantazie pracovníků této firmy byla vskutku neobyčejná, některé jejich patlaniny jsme odhalili ihned (a mohli jste je na mých stránkách vidět v jiném článku) a některé později, za pochodu, protože jsme se stěhovali do nehotového, neb firma nedodržela termín. Od datumu převzetí uplynuly čtyři měsíce a stále nemáme fakturu, protože se nás majitelé firmy snaží natáhnout o desítky tísíc a probíhá neustálé dohadování a přeměřování. Jenom na množství oštukovaných metrů se "sekli" o 60 metrů čtverečních, což v součtu dělá docela velikou sumu. Ostatních položek, z nichž jsme znechucení, váš ušetřím, ovšem místo toho vám nadělím unikátní porci obrázků, které se mi podařilo během rekonstrukce zachytit. Některé fogografie jsou nekvalitní, protože byly pořízeny mobilem nebo iPadem, některé fotoaparátem, nicméně berte prosím v úvahu fakt, že jsme občas měli špatné osvětlení, protože v bytě ještě nefungovala elektřina.
A ještě malá poznámka před prohlídkou této úžasné fotogalerie - aby jste si nepomysleli cosi o sockách Smějící se, naše bydlení teď už vypadá docela normálně, dalo by se říct i hezky, to nejhorší je opraveno, ovšem některé patlaniny se tu stále ještě nachází.

Ani nevím, čím začít. Co třeba podlahou? Po několika dnech užívání se nám v předsíni začala propadat plovoučka. Firma argumentovala, že podlaha je křivá a že jsme si objednali pouze pokládku, ale že se na to podívají (ovšem za předpokladu, že to zaplatíme podruhé). Podívali, rozebrali... a co to naše oči vidí? Místo jednolitého čtvercového podkladu, který se pod plovoucí podlahu běžně dává, se pod propadlým místem nachází míchanina malých kousků onoho podkladu a linolea... Mám takové tušení, že to tedy fakt asi podruhé platit nebudeme.


Trapná fantazie

25. února 2014 v 11:02 | Janinka |  Tvoření - velikonoční
Vždycky jsem tak nějak tušila, že nabourávám všeobecné mínění o tom, co se od matky a manželky OČEKÁVÁ. Tedy, na tom nejdůležitějším, lásce k rodině, si s očekáváním notujeme. Na čem už se shodneme méně, je vaření, uklízení, mytí nádobí a provádění všech těch činností, co mě nebetyčně prudí. Nicméně uznávám, že jsou potřebné a tak je, občas s velkým sebezapřením, toleruji. Ovšem na čem se s očekáváním absolutně neshodneme a co je tak nějak navíc, je má fantazie.

Jediná fantazie, která se podle všeobecných měřítek u manželky toleruje, je v posteli a v každodenním vymýšlení, čím nacpat břicho svým bližním. Jako matka jí pak mohu povolit uzdu při vymýšlení výletů, do jakého kroužku uklidit svoje dítě, v krajním případě při vytváření kostýmu na karneval. Ovšem to už jsem taky trochu outmatka, neboť ta moderní by měla jít s dobou a vybrat si z tuny spiderhadrů v papíráku.

Moje tvoření mě baví. Patlám dorty a mňaminy s očima, píchám špendlíky. Občas verušuju a píšu pohádky pro moje děti. Taky tvořím povídky na písmenko, u nichž jsem byla nařčená, že bych měla uvádět autora, když už si je tady takhle vesele kopíruju. Jako by máma od dětí neměla právo občas uniknout z toho mateřského kolotoče a popustit udzu své fantazii. Už dávno je mi jedno, že se na mně někteří jedinci dívají skrz prsty. No, kecám, občas mě ještě tak divně píchne, když prohodí, že to je na můj věk trapné, že se asi opravdu hodně nudím a že mám moc volného času (ještě, že netuší, že si tady pěkně bloguju). Volně přeloženo - chtějí říct, že zanedbávám svoje děti. Od matky se totiž očekává, že když už si jednou ty děti pořídila, automaticky jim věnuje 24 hodin denně a pojem volno vypustí ze svého slovníku jako to nejvulgárnější slovo.

Jinak ale hloupé poznámky, že se nechovám patřičně, snáším vcelku dobře. Hlavně proto, že mám neskutečné štěstí, že můj polovičák je založený velmi podobně a tak mu to ani divné nepříjde. Troufám si říci, že i naše děti to, spíše než trapnost, berou velmi pozitivně, obzlváště tehdy, když jim při dortíkopatlání předhodím jako divé zvěři kousky barevného marcipánu Smějící se. Kromě toho mě v tom, že nedělám nic nepatřičného, utvrzují ti, které jsem inspirovala a jejichž dílka se zájmem z povzdálí sleduji Mrkající.
A když už jsem načala to tvoření, bylo by vhodné představit moje nejnovější výtvory. Základem je polystyrenové vajíčko, stačí ale trochu zapojit, však víte co...

Falešný patchwork - prasátko


Falešný patchwork - kačenka


Pro příznivce falešného pachworku přidávám na TUTO stránku všechny mé návody a inspirace na toto téma Usmívající se.

Jsem hacker!

22. února 2014 v 16:31 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová
Jsem vytočená víc, než kolo štěstí toho zahradnickýho debila z reklamy. A omlouvám se všem, kteří jsou zvyklí na povětšinou slušnější a jemnější způsoby na mých stránkách, ale momentální rozpoložení mojí mozkovny dovoluje, aby šla veškerá slušnost stranou. A není to díky zprávě z České pošty, že můj balík, který jsem si nechala poslat "na poštu", byl neúspěšně doručován na adresu "Na Poštu" a z tohoto důvodu byl uložen na poště. ?????
Ani nejsem vytočená proto, že mi, shodou okolností také Česká pošta, poslala dvě zprávy, v nichž mi oznamovala, že můj balíček se nachází na dvou poštách zároveň. Grrr.
Dokonce to není ani proto, že moje neplánované ozdravné volno se protáhne díky dalšímu vetřelci. Tady spíš cítím bezradnost.

Ve skutečnosti jsem opravdu naprosto ukázkově vytočená tím, že mi byl zablokován můj e-mail. Nikdy mě ani v nejmenším nenapadlo, že by se něco podobného mohlo stát zrovna mně a jak bezradná bez něj můžu být. Od včerejšího dne jsem jako bez jedné ruky - bez všech kontaktů, důležitých dokumentů a e-mailů, veškerá korespondence potřebná k dalšímu vyřízení je v tahu. Byla jsem označená za spamující podezřelou osobu. Ó ano, ani netuší, jak nebezpečná jsem! Ani v Pekle není tolik zloby jako v rozzuřené ženské! Ale nejspíše tuším, odkud vítr vane - zřejmě to bude mít co dočinění s těmi ruskými spamy, které se tváří jako nedoručitelná zpráva odeslaná z mé adresy, posledních pár dní to byly stovky e-mailů denně.

Já mám takovou chuť klít jako můj nebožtík dědeček, to si ani nedovedete představit! Ono totiž jediné místo, na které se mohu obrátit je technická podpora, která má ovšem víkendové volno. Tudíž "údajní hackeři", kterým byl e-mail zablokován a kteří jsou na funkčnosti své schránky závislí, jsou o víkendu v prdeli. Dle informací má technická podpora rozhodující slovo, zda budu odblokována a pokud se tak stane, prý mi poradí, jak se podobnému problému pro příště vyvarovat. Do zadele, jak se tomu mám vyvarovat, když to jsou spamy ode mně pro mně? Jak mám asi zařídit, aby tyhle zprávy negeneroval po půlminutách nějaký ruský robot a neplnil mi tím mojí schránku? Změnou hesla? Neznalá hackerských zvyklostí absolutně netuším, co s tím a jak proti tomu bojovat.

Tak, myslela jsem, že si ulevím, ale nepovedlo se. Jestli jsem měla ještě před chvílí potřebu jenom nadávat, teď už mi to nestačí. Dostala jsem neodolatelnou chuť někomu vylepšít fasádu.


Falešný patchwork - sova

17. února 2014 v 9:28 | Janinka |  Tvoření - velikonoční
I kdybych se plazila bolestí po zemi, budu u toho alespoň syčet jako had. Já prostě nedokážu nic nedělat, i když mi je mizerně. Když jsem mamince oznámila, že si svoje špendlíky beru do nemocnice, sjela mě takovým pohledem, že jsem raději od tohoto nápadu nenápadně upustila a přibalila si místo toho kus knihovny. Hned po návratu jsem bez odkladu začala týrat další vajíčko, a tak se stalo, že kuře dostalo nové kamarády - partu doplnila paní sova a pan vajíčko, kterého má na svědomí náš tříleťák Smějící se.

Vajíčková parta Usmívající se


Sovička


Pro příznivce falešného pachworku přidávám na TUTO stránku všechny mé návody a inspirace na toto téma Usmívající se.

Valentýnské patlání

14. února 2014 v 16:00 | Janinka |  Patlám dortíky
"Mamí, já pro tebe něco mám!" zahulákal na mně náš čtvrťák.

"No co to asi tak bude", tvářím se překvapeně a v duchu si říkám, je čtrnáctého února, Valentýn, co asi, ty kozo. Než to "něco" přinese, v hlavě mi proběhne vzpomínka, jak jsme kdysi, coby děti, malovaly ve škole povinně obrázky k svátku matek, tedy vlastně k MDŽ.

"Jé, to je hezký", povídám a lípnu mu pusu na čelo. A pořád přemýšlím o tom, nakolik je to opravdu od srdce a nakolik je to zmanipulováno školou. Můj tok myšlenek je přerušen dalším "Já pro tebe ale ještě něco mám!" Dostávám nečekaně druhý dáreček a sotva jsem zapla mozkové závity k nějaké další myšlence, přiletělo potřetí "A tady máš neplánovaně ještě jeden!" a směje se od ucha k uchu. A já s ním. Byl to chips ve tvaru srdíčka Usmívající se.


"No tak když ty takhle, já pro vás taky něco mám!"
Otevřu lednici a vytahuju buchtu. Tedy původně to měla být buchta, ale nějakou záhadou se z té buchty staly řezy, neřku-li skoro dort Smějící se.


A protože mi z odřezků piškotu zbylo pár použitelných kousků, vykouzlila jsem jim ještě tohle...


Berní rula - generální rejstřík

13. února 2014 v 15:41 | Janinka |  Moji pra...předkové
Někdo nám říká pošuci nebo magoři, někdo si dělá kolečka prstem u hlavy a někdo neřekne nic, jen protočí panenky. My, tedy ti, kteří jsme objekty (ne)zájmu dotyčných, si ale říkáme genealogové Smějící se. A jako správný genealog momentálně vlastním něco, co jsem si minulý rok přála ke svým půlkulatinám - Generální rejstřík k berní rule. Toto přání mi však nebylo splněno, neboť můj polovičák řekl, že "V žádném případě, zase budeš zahrabaná v hromadě papírů a hlavu budeš mít přilepenou k noťasu". No tak ne, ať si! Koupím si jí sama, až zakopnu o přebytečné tisíce. O to větším překvapením bylo, když mi před Vánocemi můj drahý, nejspíše v návalu něhy, velkorysosti, radosti z nového bytu nebo Bůh ví, čeho všeho, řekl, ať si knihy objednám. Ani minutu jsem nelenila a protože už skvost vlastním, ráda bych vám knihu, tedy lépe řečeno knihy, představila.


Minidort s jahodou

10. února 2014 v 18:25 | Janinka |  Patlám dortíky
Při posledním dortíkopatlání jsem opět řešila, jak nezabít manželovu maminku. Nemluvím o úkladné vraždě lopatkou na dort, nýbrž o její těžké alergii na ořechy. Nejdříve mě napadlo vyhradit jí, jako minule, u dortu bezoříškové patro, ovšem ačkoliv moje představivost občas překvapuje i mně samotnou, dort Iron Man se prostě patrový udělat nedal. A protože jsem jí nechtěla ochudit o sladkou tečku, rozhodla jsem se v záchvatu dobrého rozmaru vytvořit pro maminku minidortík. Nápad není můj, jen jsem trochu "zagooglila" a první obrázek, který se mi líbil, jsem si upravila ve své hlavě k obrazu svému. To se samozřejmě neobešlo listováním ve virtuálním herbáři a studováním obrázků, jak přibližně vypadá list jahodníku. Jsem magor, já vím Smějící se.
Nakonec vznikl kouzelný deseticentimetrový dortík, který se skládal z vrstev lehkého piškotu, vynikající jahodové marmelády a našlehaného máslovo-vanilkového krému, který jsem nakonec oblékla do kabátku z potahové hmoty s pomerančovou příchutí Usmívající se.

Minidort s jahodou


Detail...


Dort Iron Man

3. února 2014 v 16:45 | Janinka |  Patlám dortíky
A je tu další rok, další narozeniny a další dort. Jednotvárné? Rozhodně ne pro mně při patlání dortů, každý oslavenec má svá oblíbená témata, se kterými se více, či méně úspěšně peru Usmívající se. Tentokrát si můj polovičák vymyslel Iron Mana. Bohužel podcenil mou fatální prostorovou orientaci, nicméně dort se nakonec oslavenci líbil (alespoň, že tak), a potomci byli z komiksové postavy nadšení. Díky Bohu za tu dětskou upřímnost, jinak bych s dortíkopatláním asi nadobro sekla, neboť můj Iron Man mi spíše, než hlavu hrdiny, připomíná hlavu zmutované opařené vosy, která oslepla při pádu do plnotučné hořčice.

P.S: Tímto převelice děkuji Červenému čudlíkovi. Díky ní jsem objevila úžasnou hmotu, ze které momentálně patlám a bez které nedám ani ránu. Domácí marcipán už nikdy více Smějící se.

Dort Iron Man