Červenec 2014

Plyšmix

29. července 2014 v 15:33 | Janinka |  Blejskavá
Za posledního půl roku se mi sešlo pár obrázků na plyšový článek, o kterém jsem si ještě nedávno myslela, že světlo blogového světa nikdy nespatří. Nakonec se podařilo a když o tom tak přemýšlím, my asi nejsme Procházkovi. My jsme Plyšákovi.

"A co ta ovečka papá, Matýsku?"
"Maminko, ona nepapá...


...ona přece blinká!"


Já mám hlavu jako dýně...

26. července 2014 v 15:00 | Janinka |  Tchýněstory

...může za to moje tchýně, aneb vy(b)lejvání srdíčka i mozkovny podruhé.

Po akci "Párek v rohlíku" nikdo ani v nejmenším nevěřil, že by chyba mohla být na jiné straně, než na té naší, obzvláště tchýnina dcera s přítelem byli aktivisté k pohledání. Jaké bylo jejich překvapení, když jim zanedlouho vyvedla několik podobných kousků. Tenkrát ve své situaci rozčileně tvrdili, že je blázen, ale po čase zapomněli. Stejně, jako my, uchlácholeni tím, že za vše mohla nevhodně zvolená kombinace léků na srdce, šítnou žlázu, případně artrózu a nějakého toho zobu na nervy či jinou chorobu, který si sama tchýně běžně ordinovala. Špatné vzpomínky se vytratily a vztah byl jako dřív, kromě toho, že můj polovičák její návštěvy a povídání občas nezvládal.

"Víš, Jani, to její žvanění je někdy stejně výživný, jako když by mi vyprávěla, jak šla ráno na záchod, zatlačila, vykadila se, popsala strukturu, barvu a tvar hovna, kolika papírky si utřela zadek a jak spláchla. Prostě o hovně."

Chápu ho, potřebuje akčnější téma, informace, kolik kde co stojí, "drbání" ostatních nebo popisování "dobrých skutků", které vykonala, ho drtí. Poslouchá se to o to hůře, vycházejí-li tato slova od osoby velmi chytré a vzdělané, se kterou dříve vedl rozhovory příjemné a skutečně "na úrovni". Zřejmě pro mou vrozenou diplomacii mi její klíny do hlavy většinou jedním uchem vešly a druhým vzápětí odešly. I tak mi ale v mozkovně utkvěla spousta informací, které jsem snad ani vědět nechtěla a které kdyby vyslechli jejich aktéři, zvrátili by se nejspíše vzad. Nicméně zkušenosti mě naučily nevěřit jí, co se týká zaručených informací, ani její falešný zuby, většinou si totiž danou situaci tak dlouho přehrávala v hlavě, až z ní vznikla úplně jiná, kterou pak brala jako tu prvotní.

I přes tuto mouchu, nebo spíše vypasenou masařku, jsem jí měla na české poměry a zvěsti šířící se okolo tohoto "druhu" ráda. Dalo by se i říct, že mi byla takovou druhou mámou. Kdykoliv se mě na ní někdo zeptal, nemohla jsem říct špatného slova - pomáhala nám, měla ráda nás (nebo jsem si to alespoň myslela) i naše děti, i když je pravda, že poslední dobou upřednostňovala prvorozeného, což bych začala nejspíše řešit, pokud by to trvalo delší dobu. Ale zatím žádný extrém, chci tím říct, že jsme neměli nejmenší problém. Až do začátku prázdnin.

Patlavá

23. července 2014 v 9:58 | Janinka |  Patlám dortíky
Od posledního článku do této rubriky už uběhl nějaký ten pátek a tak vám představuji další dva kousky, které se mi podařilo spatlat.

Prvním z nich je dort pro našeho čerstvého čtyřleťáka. Je stylizovaný do naší oblíbené hry LittleBigPlanet - planetka se Sackboyem nahoře. Pán poručil, pán dostal... Usmívající se Obrázek vcelku odpovídá realitě, jen barvy na planetce byly v originále trochu sytější, asi jako na fotografii níže.


Moje tchýně není svině...

21. července 2014 v 19:49 | Janinka |  Tchýněstory

...jen je asi tak trochu nemocná, aneb vy(b)lejvání srdíčka a mozkovny poprvé...

Celá patálie začala kdysi dávno babičkou mého polovičáka. Jako její vnouček tenkrát s úžasem naslouchal jejímu vyprávění o tajných agentech a superšpiónech, o tom, co s nimi prožila a obdivoval a trochu i záviděl, jak báječně dobrodružný život to vede. Když byl trochu starší a dozvěděl se, že babička trpí bludy, byl zklamaný, že to, že jeho máma a táta unesli ve svatební den letadlo, není pravda a taky pochopil, proč se jeho rodiče od babičky odstěhovali jak nejdále to šlo.

V pokročilém věku se babička dostala do domova pro seniory, kam, kvůli své psychické poruše, paranoidní schizofrenii, vůbec nepatřila, nicméně díky druhému zesnulému manželovi byla zámožná a tak se místo našlo. Za úplatu. Jmění se babičce podařilo ve velmi krátké době rozházet, pravděpodobně na další úplatky za menší donáškové služby - jako velmi těžká diabetička s mnoha dalšími zdravotními problémy si i přes svou nemoc dopřávala pečená kuřátka a dorty v množství, které by porazilo i zdravého člověka. Ke konci života se zjistilo, že zřejmě díky podvodu ze strany zaměstnanců domova či úřadu žádné další jmění ani nemovitost již nevlastní, a tak má tchýně, jako její jediná dcera, jak se říká "utřela nudli".