Duben 2015

Náramky Šambala

26. dubna 2015 v 13:31 | Janinka |  Tvoření korálkové
Aneb jak neobyčejná otázka vedla ke stejně neobyčejnému tvoření...

Není to tak dávno, co se mě můj skoropětileťák zeptal:
"Maminko, co je to energie Šambaly?"

No a protože jsem byla z otázky zmatená stejně, jako Goro před Tokiem, začala jsem pátrat v internetových vodách, neb moje mozkovna zásuvku s takovou odpovědí prostě neobsahovala. A když jsem potřebné vypátrala, začala jsem přemýšlet, jak skloubit zázračné místo, moudrost světa a energii tak, aby to pochopilo malé dítě. No a při tom hledání a přemýšlení jsem narazila na něco, co se mi, vzhledem k mé korálkové zálibě, moc líbilo. A protože korálkový kufřík zrovna nezel prázdnotou a obsahoval potřebné náležitosti, slovo dalo slovo a ruka byla v rukávu. Ehm, v náramku.

Místo plastových obr korálků jsem použila trochu umírněnější velikost a korálky z polodrahokamů - tygří oko alias krokydolit, achát a variscit.


O válce a o tom, jak umřel Hitler, jak byla babička za hvězdu a jak se všichni radovali...

18. dubna 2015 v 22:29 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová
...aneb jak se může debata o hubnutí zvrtnout v povídání o válce a Hitlerovi.

Mám svou babičku moc ráda. Každý týden vedeme dlouhé hovory po telefonu a když čas netlačí, zajedu za ní a jen tak tam vysedáváme a krafáme. O všem a o všech, nejčastěji ale o dávné minulosti a lidech, kteří již desítky let nežijí. Jako zrovna nedávno...

Při mé poslední návštěvě jsem si všimla, že babi zase zhubla. Nic jí nevyčítám, ono to chtělo, ale takové tempo nikdo nečekal, za rok asi třináct kilo. K přemýšlení o hubnutí jí donutil pořad, kde se doporučovalo nejíst po páté hodině odpolední. A tak se milá babi ve svých sedmaosmdesáti letech rozhodla, že to zkusí. A jak vidno, daří se jí to skvěle, občas sice pravidlo poruší a k večeru si zobne kousek ovoce, ale jinak hlad nemá. Prý kdyby měla, tak se na to vykašle, protože za války se nahladověla dost.

Je to paradox, ale i když babičky rodina nouzí netrpěla, přesto její členové velmi často chodili spát s plačícími žaludky. Mohl za to přídělový systém, potravinových lístků byl daný počet a za peníze, jen tak, se jídlo koupit nedalo. Moje prababička, maminka babičky, tuhle situaci řešila tak, že jednou za čas provětrala šatníky, vybrala nejlepší kousky oblečení a šla je vyměnit za jídlo k hranicím. Pravda, ta hrst krup, které za jedny šaty dostala, byla spíše k pláči, ale v nouzi a hladu člověk pro sousto udělá cokoliv. Poslední šaty babička oplakala, maminka jí chlácholila, že po válce si koupí oblečení, kolik bude chtít. A ono houby, přídělový systém skončil až v roce 1953. A když už si babi pomyslela "Konečně!", tři roky nato, kdy měla malé miminko, jí utekl manžel a byla z ní na dvacet let samoživitelka. Pak si ale s plnou parádou dopřála všeho odpíraného. Aby skončila tak, že dnes musí dostávat příspěvek na bydlení od státu, protože by jí po zaplacení nájmu v domě, ve kterém žije už šedesát let a který před pár lety koupil asociální podnikatel, zbylo z důchodu 300 korun na jídlo a léky...

Standa

13. dubna 2015 v 17:33 | Janinka |  Tvoření - ostatní

Vážení, vůbec netuším, jaká fatální chyba způsobila, že můj umělecký příspěvěk nebyl zařazen do Standosoutěže. Pravděpodobně za to mohla lidská kůže, na kterou jsem toto dílo vytvořila, nicméně jsem se rozhodla, že vás o tento výjev nemohu ochudit.

Prosím o kritiku, nejlépe konstruktivně-destruktivní! Smějící se


Milý Stando,

musím uznat, jsi vážně třída. Jsi ten nejbáječnější společník, jakého jsem si jen mohla přát. Bylo nám sice dopřáno pouze pár společných hodin a ačkoliv jsi během této doby nepromlulvil ani slovo, i tak to stálo za to, ještě teď žasnu nad tvou všestranností!

Pomohl jsi mi připravit skvělou večeři. Pravda, byla jsem zprvu na rozpacích, když jsi mě začal krmit a pak mi dokonce až k ústům přikládal sklenku vína, ale po druhé skleničce mi to bylo celkem jedno.
Byl jsi neocenitelným pomocníkem při mém večerním rituálu, koupelí počínaje a česáním vlasů konče.
Trochu jsem znejistěla, když jsi mi pomáhal psát e-maily a když jsi ovládal i mou myš. Ale věděl jsi přesně, na co myslím a co chci udělat a tak jsem si rychle zvykla.
A pak... pak jsi se mnou hrál kostky a vůbec ti to nešlo! Asi to byla moje chyba, neměla jsem tě nutit, byl jsi po pobytu ve sprše takový pobledlý, skoro jsi se ztrácel před očima! Myslela jsem, že se z toho třeba vyspíš, jenže to už jsem nezjistila, protože když jsem se ráno probudila, byl jsi dočista pryč. Inu, nic netrvá věčně a tak ti to opravdu nemám za zlé Usmívající se.

Díky ti za báječný večer!
Tvoje Janinka.

Standa
(Holky, závidíte, co? Smějící se)


Vyděrači

10. dubna 2015 v 10:34 | Janinka |  Dětskýma očima
Dnes vám dávám jedinečnou šanci nahlédnout do dětských duší a odhalit jejich ďábelské taktiky, aneb co všechno jsou potomkové ochotni udělat proto, aby dosáhli svého cíle...

Maminko, jestli... tipujte v anketě dole, tak ti nedáme tyhle obrázky!

Matějovina


Velikonoční tvoření s dětmi - Perníčky

6. dubna 2015 v 14:32 | Janinka |  Tvoření - s dětmi
Letošní Velikonoce jsme se opravdu překonali. Postavili jsme zajduhuláka, nalakovali vajíčka, spatlali berana a dokonce jsme i upekli a pomalovali velikonoční perníčky...


Velikonoční tvoření s dětmi - Zajduhulák

3. dubna 2015 v 16:06 | Janinka |  Tvoření - s dětmi
Tuhle zimu jsme sněhuláka nestihli. Buď sníh byl, ale nedalo se z něj stavět. Nebo byl a stavět se z něj dalo, ale my chořeli. A když už jsme byli zdraví, tak zase nebyl. Tento týden ale nastala speciální konstelace sníh-dobrej-žádná nemoc, akorát už nebyla zima, ale jaro. Takže... veselé Velikovánoce! Usmívající se