Smrťohovory

4. listopadu 2015 v 16:21 | Janinka |  Dětskýma očima
Náš pětileťák se už od velmi útlého věku zajímá o vše, co souvisí se smrtí. A můžu za to hlavně já a má hloupá poznámka:

"Matýsku, nešlapej na toho mravence, co kdyby to byl tvůj dědeček!"

Aniž bych si to v tu chvíli uvědomila, zprovoznila jsem v té malinké hlavince kolečka, o kterých potomek doposud neměl ani nejmenší tušení. Jejich roztočením jsem byla následně vystavena lavině otázek a debat, které se zprvu tvářily velmi nevinně, ovšem po čase vyústily v neuvěřitelně syrová konstatování.

"Co se teda se mnou přesně stane, až umřu?"
"Nevím. Ale říká se, že se pak znovu narodíš. Třeba jako mravenec, pes, nebo holka."
"Já se ale nechci narodit jako holka!"
"Proč?"
"Protože holka co?"
"Co?
"Rodí! A to bolí a to já nechci!"
"Aha. No tak když si to budeš asi hodně přát, tak se nemusíš nutně narodit jako holka, ale třeba jako mravenec."
"Já se ale nechci narodit jako mravenec, ani jako něco jinýho, já se chci narodit jako Matýsek! Abysme se pak poznali, až se zase jednou všichni potkáme!"


K dokonalosti našich hovorů nemalou měrou přispívá prvorozený puberťák, který už ví, jak to na světě chodí a může tak přispět svou troškou do mlýna:

"Já jsem zase slyšel, že po smrti se z tebe stane duch a dostaneš se do nebe."
"Fakt? To je hustý, to můžu lítat, že jo?"
"Jo. To je dobrý. A taky můžeš zadarmo do muzea! A strašit!"

Takže kromě varianty reinkarnace tu máme ještě posmrtný život v nebi. Synek se nějak pořád nemůže rozhodnout, co je mu bližší a tak by nejraději obojí...

"Hmm. Takže až umřeš, tak budeš v hrobu. Pak budeš klasickej chlap (???), pak zase v hrobě, zase klasickej chlap a tak pořád dokola. Těším se, až všichni umřete a já taky, to se zase všichni v nebi uvidíme!"
"To nemusíš čekat, až umřeš. Vždyť se teď vidíme každej den!"
"No jo vlastně. A mami, kdo bude bydlet v našem bytě, až všichni umřeme? Úplně cizí lidi? Já nechci, aby tady bydlel někdo, koho neznám!"
"Jestli ten barák nespadne, tak tady budou bydlet tvoje nebo bráchy děti nebo vnoučátka, neboj, nikdo cizí tu nebude."
"Dobře. A mami, když umřeš a jsi zakopaná v zemi, bolí to, když se rozpadáš?"

"Ach jo."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendea Vendea | E-mail | Web | 4. listopadu 2015 v 16:49 | Reagovat

Tak to mě dostalo! :-D
Opravdu námět k zamyšlení! Sem tam mě přepadá panika z toho, co bude, až nebudu... jestli prostě zavřu oči a pak nic? Vždycky to uzavřu s tím, že to prostě poznám, až přijde čas... na rozdíl od Janinčiných dítek to nemám v hlavě srovnané! :D Měla bych na tom zapracovat :-D

2 Hanka V. Hanka V. | Web | 4. listopadu 2015 v 17:34 | Reagovat

Pět let a už tak sofistikované rozhovory? No u vás musí sídlit nějaký intelektuální klubík.-))) Hlavně aby mladému to přemýšlení o světě a pídění se po smyslu života vydrželo co nejdéle, to je přece na našich životech jedna z nejzajímavějších věcí:-)

3 Janinka Janinka | E-mail | Web | 4. listopadu 2015 v 18:56 | Reagovat

[1]: No, mě to dostalo taky :-D.
Já nad takovými věcmi nepřemýšlím, jedno ale vím, že bych chtěla umřít ve spánku, nic víc si nepřeju :-).

[2]: No jo, už to tak bude. Někdy je to fakt neskutečný, co ty dvě hlavinky dokáží dohromady vyplodit :D.

4 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 4. listopadu 2015 v 23:18 | Reagovat

Jo, dětičky jsou někdy kouzelný, s těmi svými upřímnými otázkami.
Já jsem jako kluk sbíral angličáky a ta sbírka mi zůstala až do dospělosti. Což pochopitelně velice lákalo mé synky. Jenže byli ještě malí, 3 a 5 let, tak jsem jim je nechtěl dát na hraní, aby je nezničili. A jednoho dne se mne starší synek celkem nevinně ptá: "A tati, co bude s těma angličákama, až umřeš? Budou naše?" :D
Když byli větší, tak jsem jim ty angličáky stejně dal a celkem pochopitelně je stejně zničili. :D
Což mne nyní trochu mrzí, protože některé by dnes byly i přes šedesát let staré, tudíž vzácné sběratelské kusy.

5 Intuice Intuice | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 7:40 | Reagovat

Děti někdy mají kouzelné otázky! To ani já to nemám v hlavě tak detailně zpracované. :-D

6 VendyW VendyW | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 10:08 | Reagovat

Tak ještě že nikdy se u nás nevedl rozhovor na takové úrovni. Dneska mi, když se ohlídnu na to jaké byli moje děti když byly malé, připadá že byli strašně pragmatické a možná i tvrdé. Nikdy se nevedli u nás takhle strašně těžké filozofické rozhovory.....

7 Janinka Janinka | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 14:25 | Reagovat

[4]: To jsou :-D, ale my jsme asi nebyli jiní.

A proto jim nikdy nedám na hraní medvěda po tátovi ani toho po mně. I když v budoucnu rozhodně nebudou mít takovou hodnotu, jako sbírka angličáků :-).

8 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 15:55 | Reagovat

[4]: Taky jsem byla hodná a dala Outěžce MÉ panenky... a jakmile utrpěla jedna, zabrečela jsem, utrpěla druhá byly odebrány, řev  neřev. Moje panenky nikdo ničit nebude!!! Moje milovaný panenky.

9 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 15:58 | Reagovat

Jako dítě jsem taky pořád přemýšlela o smrti... a trápilo mě to... A ptala jsem se proč se umírá... a bála se... a mám to vlastně dodnes. Strach z definitivna je nesmrtelný, na rozdíl ode mne a všech mých milovaných :-(

Když Outěžka se zalíbením zašlapává hmyz, snažím se zapůsobit na city, že jsou to děti, na které čeká doma maminka... Sama bych se byla rozplakala, zatímco další dítě je rozmázlé po chodníku...

10 Iris Iris | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 16:38 | Reagovat

Já někdy žasnu, co s malýho vypadne :D takže asi tak nějak :-D

11 Janinka Janinka | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 17:04 | Reagovat

[5]: Taky si říkám, že to snad ani není možný, co z nich dokáže vypadnout :D.

[6]: Já bych neřekla, že by to byly nějaké filozofické rozhovory, spíš to beru jako přípravu na život, i když ne z mé iniciativy :-D.

[8]: Dobře jsi udělala! :-)

[9]: Matýska to asi taky trápí, proto se snažím to tak nějak zlehčovat, ale na druhou stranu nelhat. Někdy u toho umírají moje šedé buňky, ale zatím to dávám.

Co se týká šlapání na broučky, udělal to jednou, dvakrát, potřetí a pak jsem ztratila trpělivost a zařvala. Myslela jsem, že to bez použití násilí nedám, ale nakonec jo :-D.

12 Janinka Janinka | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 17:05 | Reagovat

[10]: Tak to já taky :-D.

13 Iris Iris | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 17:09 | Reagovat

[10]: z malýho ???

14 Malkiel Malkiel | E-mail | Web | 5. listopadu 2015 v 21:55 | Reagovat

[8]: Ale do hrobu si ty panenky nebudeš moci vzít, tak o ně jednou stejně přijdeš. :-D

15 Sugr Sugr | E-mail | Web | 6. listopadu 2015 v 8:31 | Reagovat

Výroky našich dětí jsou úžasné a nezapomenutelné. Znám, moc dobře Janinko! :-D

16 Janinka Janinka | E-mail | Web | 6. listopadu 2015 v 18:25 | Reagovat

[15]: To jo. Zrovna dneska jsme jeden vedli. Překvapivě smrťáckej :-D.

17 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 6. listopadu 2015 v 20:06 | Reagovat

To mi říkával kamarád na devítce:
"Věříš v převtělování duší? Já jo, ze mne bude kanec!"

18 ruzena ruzena | E-mail | Web | 6. listopadu 2015 v 22:04 | Reagovat

Děti jsou úžasné, bezprostřední..
a zvědavost je známkou inteligence :-)
I přes vážnost námětu je to moc zábavné čtení :-)  :-)

19 Janinka Janinka | E-mail | Web | 7. listopadu 2015 v 9:30 | Reagovat

[17]: Já bych zase chtěla být posvátnou želvou v japonské zahradě :-).

[18]: To tedy opravdu jsou, děkuji! :-)

20 Janka Janka | E-mail | Web | 7. listopadu 2015 v 16:49 | Reagovat

Dětská hlavička je nevyzpytatelná. To znám z vlastní zkušenosti. :-)

21 Van Vendy Van Vendy | Web | 7. listopadu 2015 v 17:32 | Reagovat

Kluci jsou fakt zvídaví a je vidět, že jim to pálí a zatím ještě tohle téma není pro ně tabu. Situace však nelehká, to věřím... i když i k zasmání, protože tyhle dětský otázky jsou někdy úplně neodolatelně legrační. :-D
Ten závěr neměl chybu. ;-)  :-P

22 Janinka Janinka | E-mail | Web | 8. listopadu 2015 v 8:06 | Reagovat

[20]: To tedy ano :-D.

[21]: Já tu jejich zvídavost beru, někdy je těžký odpovědět diplomaticky, ale je fakt, že se i dost nasměju :-D.

23 Anidea Anidea | E-mail | Web | 8. listopadu 2015 v 8:47 | Reagovat

To je dobrý :-) Naše dcera zase hloubá, jestli nám po domě chodí duch naší tragicky zemřelé kočičky a jestli ji není líto, že ji nevidíme a nemazlíme ji. A jestli ví, že je mrtvá.

24 Janinka Janinka | E-mail | Web | 8. listopadu 2015 v 9:13 | Reagovat

[23]: No, tak to je taky velice zajímavé hloubání! :-)

25 Van Vendy Van Vendy | Web | 8. listopadu 2015 v 23:49 | Reagovat

[23]: To si zase říkám, jestli je po smrti někde uvidím. Všechny ty naše pejsany a miciny. A kolik z nich by mě na uvítanou kouslo. Aspoň jednou, abych viděla...
I když doufám, že by mě raději přivítali vrtivě a usměvavě.
O lidských setkáních ani nemluvě...

26 Janinka Janinka | E-mail | Web | 9. listopadu 2015 v 14:16 | Reagovat

[25]: A to by mě taky docela zajímalo!

27 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 10. listopadu 2015 v 2:02 | Reagovat

Ten má teda v pěti letech kouzelné dotazy. Přání aby v domě nebydlel nikdo cizí mě vážně dostalo ;-)

28 Janinka Janinka | E-mail | Web | 10. listopadu 2015 v 15:46 | Reagovat

[27]: To tedy má, někdy je pro mně vážně složitý být diplomatická :-D.

29 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 13. listopadu 2015 v 14:10 | Reagovat

Podobné hovory jsme měli, ale týkaly se spíš toho života tady, ne po smrti. Podobný dotaz jako: Mami a kde budete bydlet, až vyrostu a budu bydlet ve vašem bytě...
Mami, můžu ti říct vtip, ale je sprostej.
Kamarádům jsi jej vykládal? - Jo.- tak mně ho taky můžeš říct, jsem už dospělá.

To jsou krásné vzpomínky- škoda, že jsem si ty jejich výšplechty nezapisovala. :-)

30 Janinka Janinka | E-mail | Web | 13. listopadu 2015 v 15:13 | Reagovat

[29]: To s tím vtipem je taky dobrý :-D.

S tím zapisováním to je v dnešní době mnohem jednodušší, články na blogu se k tomu hodí dokonale .-).

31 jessamine-rose jessamine-rose | Web | 17. listopadu 2015 v 22:29 | Reagovat

ach deti a ich večné otázky :D :D :D... toto bola iná lavína ako tak čítam :D. Myslím, že by som rezignovala podobne - s povzdychom, ešte by som asi prevrátila oči a radšej otočila tému na niečo príjemné :D... náš drobec je tiež vo fáze kedy sa začína zaujímať a tak stále je tu to známe "a prečo?" :D

32 Janinka Janinka | E-mail | Web | 18. listopadu 2015 v 16:40 | Reagovat

[31]: To tedy byla a evidentně ho to ještě nepustila, asi mi brzy praskne hlava :-D.

33 Kosma Kosma | Web | 5. března 2016 v 18:02 | Reagovat

Moje malá taky o smrti mluví stylem, ze kterýho mě mrazí...Ty děti si asi ještě plně neuvědomují, o čem to mluví. Jo a u nás je zase dědeček každej pavouk (manžel už nemá tatínka), takže pak doma nestačím srážet pavučiny! :-)

34 Janinka Janinka | E-mail | Web | 6. března 2016 v 8:16 | Reagovat

[33]: Dětská mysl v tomto věku je úžasná. Myslím, že není ani tak důležité, že si neuvědomují, o čem mluví, ale jak o tom mluví. Většinou tyhle hovory mají hlavu a patu, dospělí do toho zamotávají spoustu dalších zbytečností a kudrlinek, ale děti to vidí naprosto čistě a jasně :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama