Únor 2016

Panbuch

25. února 2016 v 17:02 | Janinka |  Dětskýma očima
Běžný hovor během běžné cesty autem:

"Drahý, nepořídíme si třetí dítě?"
"Ty jsi se zbláznila!?"
Vzadu ze sedačky: "Ani náhodou!"
"No, já jen, že se mi dneska zdálo, že jsme měli další. Dvojčata."

Ticho.

Sedačka povídá: "A jak si jako zařídíš, abys měla další dítě? To zavoláš Panbuchovi?"
Nanuk přecestoval z krku do nosu a na čelní sklo. "Komu?"
"No přece Panbuchovi!"
"No to mi poraď, co bych mu jako měla říct? Abych to nezvorala, kdybych si u něj náhodou někdy potřebovala něco zařídit..."
"Normálně zvedneš telefon a zavoláš Panbuchovi, aby zařídil, ať se ti v břiše objeví dítě. Abys ho pak mohla narodit."

Dohra:

"Hele, a jak myslíš, že ten Panbuch vypadá?"
"Má dlouhý vlasy a fousy a nad hlavou kolečko. V ruce má pivko a čučí na nás přes televizi."

Asi jednou umřu na psotník. Jako mí předkové.

Život Mohameda aneb kam čert nemůže, nastrčí ženskou...

16. února 2016 v 19:27 | Janinka |  Myšlenkovo-pochodová
"Drahý, kde máme Šaríu?"
"V hororech, Janinko. Ty jsi mě neposlouchala, když jsem ti říkal, že Korán, Síru a Šaríu jsem zařadil mezi horory?"

No, a tady ta humorná část končí. Šaríu jsem si vytáhla, otevřela, přečetla pár stránek a zase jí odložila. Ačkoliv jsem si myslela, že moje mozkovna je na tohle čtení připravená, nebylo tomu tak. A tak jediné, na co jsem se zatím zmohla a co jsem dokázala vstřebat, byla část islámské trilogie - síra. Tu přiblížil ve stručnější verzi nám, laikům a nevěřícím, nebo-li káfirům, jak nás mile nazývají muslimové, Bill Warner, celosvětově uznávaný odborník na politický islám.

Síra je, zjednodušeně řečeno, životopis Mohameda. Tedy, je to takový zvláštní životopis, neboť spíše, než o Mohamedovi samotném, pojednává z cca 81% o boji Mohameda s káfiry. Už jsem zmínila, že jsou tímto slovem označováni nevěřící, nicméně to je ta slušnější verze výkladu. Káfir totiž není jen někdo, kdo nevyznává islám, káfir je podle Koránu, cituji ze síry:

"...zlý, odporný, je tou nejnižší formou života. Káfir může být podváděn, nenáviděn, zotročen, mučen, zabíjen, obelháván a klamán."

Ale o káfirech někdy příště, protože předpokládám, že nebude dlouho trvat a Šaríjou a celým Koránem se prokoušu také a že si poznatky nenechám pro sebe. Dnes bych vás chtěla seznámit se životem někoho, kdo za vznikem islámu stojí - s prorokem Mohamedem. A také s velmi zajímavým poznatkem, na který jsem při čtení narazila a který se týká úlohy ženy při vzniku islámu. Jako podklad k vytvoření životopisu, u něhož jsem se snažila vynechat stovky jmen a letopočtů, mi posloužilo hned několik zdrojů, ponejvíce jsem však čerpala právě z Koránu a Síry. Možná by bylo nasnadě udělat výtah z první biografie Mohameda, která vznikla asi 120 let po jeho smrti, ale tuhle dvousetstránkovou verzi (již zkrácenou) jsem nemohla ani při sebevětší vůli překousnout. Snad leda po několika skleničkách vína a pod podmínkou, že to nebudu číst jako životopis, ale jako za vlasy přitaženou pohádku. Další zdroje nebyly o moc čtivější, líčení Mohameda v takovýchto životopisech z něj činí nedostižnou legendu:

"Mohamed byl středně vysoký a pohledný muž se světlou pletí, vlnitými hustými rozpuštěnými vlasy po ramena a plnovousem. Jeho tvář zářila jako Měsíc. Dlouhý krk byl podobný krku slonovinové sochy. Byl půvabný a elegantní, měl černé oči a dlouhé husté řasy, široké čelo a dlouhé rovné obočí. Mezi obočím měl žílu, která naběhla, když se rozčílil. Postavě dominovala široká ramena, velká chodidla i ruce a jemné dlaně. Už z dálky to byl ten nejkrásnější, nejskvělejší a nejsladší muž..."

Prostě ideál. A teď už k té uvěřitelnější realitě.

Chameleon

10. února 2016 v 14:12 | Janinka |  Dětskýma očima
Den po Vánocích, balíček na stole v pokojíčku...

"Co to je?"
"To je dárek, pro vás."
"A proč jsi ho nedal včera večer pod stromeček?"
"Protože se mi to nepovedlo..."
"Můžu to rozbalit?"
"Hmmm."
"Jééé, to je krásná... krásnej... to je chameleon?"
"To je kočka."
"Aha, jasně, kočka. No, ale chameleon to je krásnej, fakt, to se ti vážně povedlo!"
"Právě že nepovedlo."
"Já myslím, že jo. A co na to paní učitelka?"
"Prej dobrý. Ona je skvělá, ona vidí umění úplně ve všem!" Smějící se

Víc takových pedagogů. Na základce na prvním stupni by mu za to dala expančelka v tom lepším případě za tři.

Retušovaný pradědeček podruhé

2. února 2016 v 20:28 | Janinka |  Moji pra...předkové
Můj pradědeček zemřel dávno před mým narozením a i přesto mezi námi za poslední roky vzniklo velice krásné, možná až nestandardní pouto. Od mého hrabání v pradědově rozkroku a vyrábění nové židle pro něj už uplynulo hodně vody. V mezičase jsem se vrhla na další hrabání, tentokrát v matrikách, ale protože jsem se na jednom velice důležitém místě zasekla a už se asi nikdy neodseknu a protože jsem si potřebovala uklidnit nervy (koho by nenaštvalo, že váš předek, který měl prokazatelně ženu a několik dětí, se nenarodil, neoženil a dokonce ani nezemřel), rozhodla jsem se pokračovat v utužování našeho vztahu a vzala jsem si na paškál další fotografii. Ta je tentokrát z období první světové války a pradědeček na ní stojí před lazaretem, kde si léčil své válečné zranění.