Únor 2018

Korálkové lucerničky

27. února 2018 v 14:09 | Janinka |  Tvoření - s dětmi
Moje děti jsou ty nejbáječnější, nejúžasnější a nejhodnější bytosti na naší planetě, v celé galaxii a možná i vesmíru. Dokud se nezačnou pošťuchovat. A jednou za čas se to pošťuchování zvrhne tak, že si říkám, že pokud se nezabijí mezi sebou samy, tak je dodělám já. Zřejmě vlivem blížícího se úplňku tento den nastal právě včera. Alkohol došel předevčírem a tak jediným řešením bylo vyhnat je na mráz, což znamenalo vyhnat i sebe. Naštěstí nám procházka vražedné myšlenky velice rychle zmrazila a domů jsme se vraceli ruku v ruce jako nejlepší kamarádi svorně nadávající na mráz a počasí. A když jsme doma rozmrzli, bylo to zase všechno hezký, vyrobili jsme si něco pro potěšení a už jsme nepochybovali o tom, že se máme, když se máme Usmívající se.

A co že jsme patlali tentorkát? Naše oblíbené lucerničky na tisíc způsobů Usmívající se. Do misek jsme si každý namíchal podle svého výběru barevnou směs korálků. Skleničky jsme natřeli lepidlem Herkules, do kterého jsme ještě předtím přimíchali trochu glitrového lepidla a tempery v podobném barevném ladění, jako byly naše směsky korálků. Nakonec jsme korálky pocukrovali natřené skleničky a nechali je pořádně zaschnout. Po zaschnutí doporučuji pro větší fixaci skleničku přetřít ještě jednou tenkou vrstvou lepidla.

A tady už je výsledek - Matýskovo...


Valentýnský dort...

20. února 2018 v 17:36 | Janinka |  Patlám dortíky
... aneb jedno patlání z cyklu Janinčiných raritek. Tohle totiž u mě moc často neuvidíte, neb jsem tvor ironický, který nádavkem občas zakopne o cynismus a sarkasmus. No a co, i mě občas přepadne valentýnská, růžová, srdíčková a přeslazená nálada. Asi hormony, nebo co. A kdo to na mě někdy vytáhne, slepím mu pusu růžovým marcipánem Smějící se.


Náramky Matubo Rulla

14. února 2018 v 12:54 | Janinka |  Tvoření - korálkové
To vám bylo krásné ranní překvapení! Obloha vymetená, jako by jí přes noc pod dohledem Panbucha smýčili všichni andělé, sluníčko šajnilo jako ten nejzlatější metál a ptáci zpívali, jako by jim šlo o život. Iluze brzkého jara byla dokonalá, leč prchavá, neb když jsem vylezla ven, přimrzla mi šála k nosu. Jo ták, proto ti ptáčci tak řvou! A tak jo, trochu přehrávám, může být ještě hůř, ještě to není takové, že když si uplivnete, na zem dopadne led Smějící se.

A když už jsme u toho sluníčka, modré oblohy a falešného jara, hezky mi ti tři nahrávají představit vám náramkové tvoření posledních dnů. Použila jsem český rokajl a korálky Matubo Rulla, které jsem si opravdu zamilovala. I když je pravda, že to mezi námi při tvoření trochu jiskřilo a občas padly i nějaké ty nadávky. Ono když zjistíte těsně před koncem řady, že druhá dírka korálku není průchozí... Ale jinak spolu máme krásný vztah a máme se rádi Smějící se. A teď už k hotovým náramkům...

Jeden pro Matýska Usmívající se.
Moc si ho přál a sám si i vybral barvy, připomíná mi moře...


O starých fotkách a tak...

10. února 2018 v 21:41 | Janinka |  Moji pra...předkové
Genealogie je posledních deset let jednou z mých intenzivních životních náplní. Za ty roky, co se tomuto oboru více či méně úspěšně věnuji, jsem si zvykla na ledacos. Na matriční stránky, nad nimiž zapisovatel něco pojedl, popil a nakonec na ně vycintal půlku kalamáře. Na 400 let staré zápisy, nad jejichž fantastickou čitelností zůstává rozum stát. Máloco mě tedy v tomto směru překvapí a když už, je to většinou překvapení příjemné (tedy až na ten vytržený list s důležitým zápisem...). Ovšem i v tomto oboru se najdou strašáci, kteří mě zrovna nenechávají moc v klidu. V mém případě se jedná o nedílnou součást genealogie - staré fotografie. Ráda se v nich rochním, ráda je, byť s občasnými nadávkami, digitálně restauruji a přemýšlím nad tím, jací ti lidé, které neznám, asi byli. Občas se ale najdou kousky, které ve mně, mnohdy naprosto nelogicky, vzbuzují pocit nejistoty a strachu. Možná je to k smíchu, možná k pláči, tak jako tak, představuji vám moje "topky". Omlouvám se za kvalitu fotografií, přeci jen jim je i 70 a více Usmívající se.

1.
První přijímání



Malování na slano

2. února 2018 v 10:21 | Janinka |  Tvoření - s dětmi
Když se u nás doma má tvořit, musí se nejprve chtít. Když už se chce, musí to i bavit. A aby tvoření děti bavilo, téměř vždy kvůli tomu umře pár mých šedých buněk mozkových, protože je někdy těžké vymyslet nebo najít techniku, která je věku dítěte odpovídající, nepřekombinovaná, jednoduchá a při které je výsledek brzy vidět. Ale ta oběť někdy vážně stojí za to!

Při malování našich posledních dílek jsme se s Matýskem bavili přímo královsky a spojili příjemné s užitečným, protože ve školní družině právě probíhala výtvarná soutěž s názvem "Kouzlo zimy".

Matýskův soutěžní obrázek (a nepomáhala jsem mu ani trošku Usmívající se)