Blejskavá

Adventní fotoguláš

4. prosince 2012 v 21:55 | Janinka
První adventní neděle byla plodná a kdybych nemusela vařit, doma bychom se moc neohřáli. Začali jsme návštěvou zvonohry na náměstí, na kterou jsem se opravdu hodně těšila. Tu jsme prozíravě šli okouknout hned po obědě, protože jsem měla za to, že při večerním rozsvícení stromečku toho už moc skrz tmu a ty davy vidět nebude (a taky že nebylo). Zato odpoledne jsme měli vše z první ruky, protože o tom, že bude paní carillonistka Elisabeth Debevere hrát každou hodinu několik vánočních skladeb, nikdo moc nevěděl. Paní mi bylo zprvu celkem líto, protože u nás byla zima jak v márnici a bušit rukama do jakýchsi velkých dřevěných kláves (jsem laik, snad mi prominete neznalost terminologie Smějící se), které zvony rozeznívaly, muselo být o umrznutí. Ale pak mou lítost trochu utišil fakt, že paní carillonistka byla odkudsi ze severní Evropy, takže myslím, že ji pár stupňů pod nulou moc nerozhodilo Usmívající se.

Pár obrázků Pražské mobilní zvonohry...

Kočkočlánek

31. října 2012 v 8:06 | Janinka
Říjnovým tématem Netradiční soutěže, která potrvá až do Vánoc a kterou pro své čtenáře připravila blogerka Lucerna Usmívající se, je Šibalství. Jako první mi při vyslovení tohoto slova naskočila před očima kočka, pak Pipi dlouhá punčocha a nakonec sama blogerka Lucerna, páč její další zadání - literární útvar na téma Modrá veverka - je čertovina sama Smějící se. Ale o tom až příště, zpátky k číčám. Zapátrala jsem tedy ve svém archivu, vyštrachala tři mně nejmilejší výsledky kočkofocení a vznikl tak mini Kočkočlánek. Takže žádné dlouhé povídání, jde se rovnou na koukání...

Tohle je můj (zatím) největší úlovek, a to doslova. Tuším, že byl na některém z prvních míst v soutěži o největšího kocoura. Ale ani medaile nemění nic na tom, že to je pěknej hajzlík.
Oči jsem neopravovala záměrně, mně se takhle zfušované líbí Smějící se.

Co dělám blbě?

25. října 2012 v 14:26 | Janinka
Ještě dnes ráno jsem si říkala, jak se skvěle cítím po fyzické stránce, jak mě nic nebolí, netrápí, jak jsem relativně zdravá. To bych ale nesměla dostat pozvánku na preventivní prohlídku k lékaři. Ráno jsem sbalila obě děti, protože starší má podzimní prádzniny, nasadila s kočárkem tempo hodné vrcholového sportovce, popoháněla staršího, ať mákne, že to musíme stihnout a ať nefrfňá, že bude mít dobrý pocit, že udělá něco pro své zdraví. Ke konci jsme zvolnili, měli jsme ještě chvíli čas a uživali si, i přes to hnusné počasí, barev podzimu a záplavy listí na zemi. Sice už to není, co bývalo na fotografiích před týdnem či dvěma...

Kuk a je tu terakluk!

26. září 2012 v 18:53 | Janinka
Tedy terakluci. Ne, teracísař. No, ono je to vlastně fuk... prostě si jednou takhle jdu a tyhle repliky terakotové armády na mně kuk! Smějící se

Terakluky jsme objevili úplnou náhodou, protože obchodní centra nesnášíme a když tam nemusíme, tak tam nelezeme. No a když tam musíme, prolétáváme je kosmickou rychlostí. Tady jsem ale udělali výjimku a u každé nalezené sochy jsme se na chvíli zastavili, něco si o ní přečetli a také si ji vyblejskli.

Podle organizátora výstavy jsou sochy téměř nerozeznatelné od nalezených originálů, neboť se vyrábí z hlíny dovezené z čínské oblasti, kde byla terakotová armáda objevena. Pokud budete trpěliví a prolezete celé centrum, měli by jste objevit patnáct soch. My našli čtyři, což byl vzhledem k vedru a nedýchatelnu v centru nadlidský výkon.

Sochy můžete přijet okukovat do Liberce do OC Fórum, výstava oficiálně trvá do 3.10.2012.

Více informací o tarekotové armádě a výstavě v Liberci můžete nalézt na těchto odkazech:


Pěšák

Samý kostel, fara, věž :)

28. srpna 2012 v 13:04 | Janinka
Není výhled z okna jako výhled z okna, ten můj je výrazně ovlivňován ročním obdobím a počasím. Po dvou hodinách hrabání v archivu jsem zkompletovala výběr mých "Pohledů", se kterými se účastním akce PROJEKT - Výhled z okna a seřadila je podobným stylem, jakým se rozdělují nežádoucí účinky léků v příbalových letácích Smějící se.

Ale nejprve, protože je možné se zúčastnit pouze s jednou fotografií, vybírám... prostě nějakou. Srdcovek je tu víc, ale moje šedé buňky už řvou bolestí, ať se konečně rozhodnu, takže voilá, tady je. Sice není valné kvality, ale to důležité tam je - pro mně tak vzácný západ slunce (viz níže) a kostel, který mi stojí asi deset metrů od domu.

Bandita v Tunisu

26. srpna 2012 v 10:33 | Janinka
Bandita - přesně takhle pojmenoval jeden mladý obchodník mého manžela, když jsme se při smlouvání z původní nesmyslné částky dostali na její pětinu. Kdykoliv pak procházel na pláži okolo nás, vyhýbal se nám obloukem a propaloval nás nenávistným pohledem, který doprovázelo ukazování prstem na mou drahou polovičku a hulákání "Bandita, bandita!" :)

Za barem II #56: Pozvánka na oslavu KONCE prázdnin
Zadání šestapadesátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Nenažrané bestie

15. srpna 2012 v 8:31 | Janinka

Za barem II #45: Krmení divoké zvěře
Zadání pětačtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Na tento termín, kterým jsem počastovala tisíce kaprů v naší přehradě, nejsem moc pyšná, ale když oni vážně jsou... Jakmile jde o žvanec, kapr přestane znát bratra či sestru. Dostat se mezi ně, když jim házíme nastřádaný chleba, musí být o život. Tedy alespoň ten můj, já nejsem nijak cimprlich a ruce i nohy si namočím do kdečeho, ale mám pocit, že bych to osobní setkání odnesla infarktem, protože otírat se mi tahle hora oslizlého masa o nohy...Křičící

Díky odpouštění vody z přehrady se kapříci, už takhle nahňácaní u hráze, mačkají půl metru od břehu...


Záběr z krmení...

Šnečkovrah

2. srpna 2012 v 18:24 | Janinka
Aneb jak jsem se šnečkovrahem stala...

Ten drobeček se ke mně dostal úplnou náhodou, objevila jsem ho přicucnutého na jedné z mnoha kanadských borůvek, které mi poslala babička. A když říkám drobeček, myslím tím, že byl opravdu malinkatý.

Borůvka měla v průměru asi jeden a půl centimetru...


Skřítčí hostina

24. července 2012 v 17:21 | Janinka

Za barem II #18: Večeře pro lesní skřítky
Zadání osmnáctého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Večeři jsme připravovali s předstihem už odpoledne a protože jsem neprozřetelně vybrala místo, kde pálilo sluníčko (aby to měli skřítkové teplé, to je jasný, ne? Smějící se), nedařilo se mi udělat kvalitní obrázek "prostřeného stolu", prosím proto o shovívavost...

Plivátko

23. května 2012 v 15:55 | Janinka
Tak se nám naše město rozhodlo zpříjemnit nastávající horké letní dny na přehradě stavěním protipovodňové štoly. V našich podmínkách k tomu patří odstřelování země pod povrchem a tak bylo třeba vypustit vodu. Stalo se. Tedy ne úplně, hladina se snížila zhruba o dva metry, ale co takové dva metry dokáží za divy... To plivátko, co tam zůstalo, snad ani nestojí za řeč. Což o to, my bychom se tam s kapříky nějak porovnali, otázkou je, zda k tomu budeme mít vůbec možnost, protože je tam tak málo vody, že sinice budou mít letos žranice.
Ale! Díky vypuštění máme místo pidiplácků ohromné luxusní pláže, které se jen tak v centru města nevidí... Smějící se

Hasta La Vista Baby!

17. března 2012 v 11:03 | Janinka
Minikomiks na téma "Hra na pravdu" se zaměřením na vaječnou krizi. Pro rejpálky - ano, ta vejce mi leží v žaludku Smějící se. Ale jenom malounko...

Pro Boha, lidi, chlastejte!

2. února 2012 v 16:54 | Janinka
Zoufalství nad nízkými tržbami, které patrně souvisely s ekonomickou krizí a s klesající křivkou alkoholismu českého národa, zřejmě donutilo majitele jedné místní nálevny k tomuto činu. Ani v tak těžké chvíli ho neopustil smysl pro humor Smějící se.
Foceno v říjnu 2010, od té doby jsem tou ulicí nešla a tak ani netuším, zda podnik ještě funguje. A zda majitele smysl pro humor již opustil...

PF 2012

29. prosince 2011 v 19:23 | Janinka
Přeji sobě. A taky vám :).

Procházka s Procházkovou :)

22. prosince 2011 v 14:11 | Janinka
Ačkoliv sníh z hloubi duše nesnáším, musím uznat, že bílý kabátek (nebo spíš kožich) našemu parku opravdu sluší. Což ale ani v nejmenším nijak nemění mé tajné přání, a sice to, aby přišla avizovaná obleva a ten sajrajt co nejdříve roztál... Smějící se

Retro fotografie

29. července 2011 v 9:45 | Janinka
Za barem #23: Retro fotografie
aneb
"Malinká Janinka podruhé, tentokrát s dortíkem"

Pevné zadky pro dcery a matky!

9. června 2011 v 10:02 | Janinka
Cedule s títmo sloganem visí na plotě v ulici, kterou chodíme s prvňáčkem ze školy. Ten se, když ji uviděl, mohl potrhat smíchy (ha ha ha, vtipe, kde jsi?), což mu nemám za zlé, první puberta je zkrátka první puberta.

Botanická zahrada Liberec podruhé

30. května 2011 v 14:22 | Janinka
V první části fotoreportáže z Botanické zahrady v Liberci jsem vám představila živé tvory, druhou tedy věnuji tomu, za čím se do Botanické zahrady chodí většinou - rostlinám a stromům.
Zahrada v Liberci je nejstarší botanickou zahradou u nás a před pár lety byla kompletně zmodernizovaná. Celý komplex je rozdělen do několika pavilonů - skleníků, které mají tvar rostlinných buněk a na jeho projití, pokud nejste fanatičtí "kytičkáři", vám stačí dvě až tři hodiny.

Až půjdete nakupovat...

29. května 2011 v 9:38 | Janinka
Až půjdete zase jednou nakupovat...
A až se vám v oddělení ovoce a zeleniny nebude něco pozdávat...
Pak vězte, že tam před vámi byl můj manžel, jehož kreativita nezná mezí...
Tajně doufám, že ho při tom nikdy nechytnou. A pokud ano, tak se tiše modlím, ať banán s pomeranči (ten byl na pořadí dne při minulém nákupu) a okurka s paprikami nebudou brány jako ohrožování mravnosti mládeže...

Botanická zahrada Liberec

24. května 2011 v 19:38 | Janinka
Po zimě a po sérii téměř nikdy nekončících nemocích hatících nám pravidelně naše plány jsme se rozhodli, že je na čase oprášit tradici "Každý víkend jeden výlet". A tak jsme se v sobotu ráno sbalili a namířili si to do liberecké botanické zahrady. Většina natěšených návštěvníků jezdí do tohoto malého zeleného ráje především za květenou. Já ne . Já tam jezdím v první řadě za zvířátky a pak teprve za rostlinstvem naší matičky Země. No uznejte sami, kdo by odolal tomu nádhernému akváriu, které návštěvníky vítá prakticky hned u vchodu?
První část mé malé fotoreportáže, kterou jsem pro vás uvařila, je, jak správně tušíte, právě o zvířatech. A nebojte, kytičky taky budou, ale až příště, nestíhám, nestačím...

Dítě z Marsu

22. prosince 2010 v 8:59 | Janinka
Tohohle tvorečka najdete sedět na vrcholku Ještědu. Jeho tělíčko spaluje sluneční žár i třeskutý mráz a čelí častému dešti, větru, sněhu i krupobití.
Jen málokdy se stane, aby mi bylo líto neživé věci, v tomhle případě tomu ale tak je...

Návštěva

20. listopadu 2010 v 13:13 | Janinka

Poslední týden jsem měla doma návštěvu, tudíž jsem se psaní nemohla věnovat tak, jak bych chtěla, zvládala jsem maximálně komentáře a to ještě stěží. Ubytovali se u mě tři staří známí, z nichž dva jsem hodně, ale opravdu hodně dlouho neviděla. Naštěstí už jsou pryč...

Co se stalo Koralíně...

20. listopadu 2010 v 13:13 | Janinka
To si takhle v neděli ráno sedí Koralína v koupelně na poličce a jako obvykle, kromě hlídání mých pokladů, je hluboce ponořená do svých myšlenek. Když tu najednou... Prásk! Rozplácne se na zemi jako blinkanec. Zvedám jí, abych se omluvila a... málem jsem dostala infarkt. Koralínce něco upadlo... Ještě jednou se jí omlouvám, opravuju jí pochroumanou fasádu a slibuju, že příště budu při utírání prachu dávat větší pozor... 

Smrťák a jeho pomocníci

20. listopadu 2010 v 13:12 | Janinka

Jak napsala Lucerna, tohle téma se mi opravdu zalíbilo, ale trošku jinak, než by se asi čekalo... Můj nový "článek" vám předkládá smrťáka s jeho parťáky, jak si je představuji já + smrťákovy momentky...
Na fotografiích je moje vlastní výroba ze hry Little Big Planet, kde si můžete postavit prakticky cokoliv z čehokoliv...

Vánoce se Sackboyem...

20. listopadu 2010 v 13:09 | Janinka

Sackboy - najdete ho jenom v Little Big Planet, nejúžasnější hře na světě. A tenhle Sackboy, spolu s kamarádem, k nám zavítali na Vánoce.
Nejdřív se rozpačitě rozhlíželi, dali si čaj a cukroví. Pak se trochu otrkali, prošmejdili celý byt, zahráli si na PS3 a prolustrovali počítač. Koukli z okna a uchváceni vánočním stromečkem a na míru vyrobenými čepicemi a šálkami se rozhodli, že to s námi zkusí.
Jeden je neskutečný smíšek a druhý strašný bručoun. Ale krásně se doplňují a já jsem ráda, že zůstali...
 
 

Reklama