LEGOvá

LEGO Creeper

16. února 2013 v 17:12 | Janinka
Poslední týden jsem měla nuceně dočasný azyl v dětském pokojíčku, neboť můj drahý ihned po "velké" oslavě čtyřicetin, na kterou díky chřipce dorazili celí tři! (tedy o šest méně, než bylo plánováno) zdraví slavící, lehl s horečkami taktéž. Naštěstí to není žádná fňukna a umí se o sebe postarat sám, chodila jsem ho tedy jen po očku kontrolovat, ovšem pořádný zápřah mi dávalo mladší dítko, které ztěžka odmítalo pochopit, že za tatínkem do ložnice prostě nesmí.
Ještě, že máme to LEGO a protože u nás stále ještě frčí Minecraft, trochu jsem zabrouzdala internetem na načerpání inspirace a postavila jsem dětem za to, že mě u sebe nechaly bydlet, Creepera. S otáčivou hlavou! Smějící se Byly nadšené, až na to, že zelené kostky, ačkoliv jich nebylo málo, zkrátka na dva zelenáče nevystačily, takže se o toho jednoho děťátka málem servaly...


Knihovna z kostiček

24. listopadu 2012 v 8:01 | Janinka
Je jen málo hmotných věcí, po kterých opravdu toužím. Jednou z nich je místnost s krbem, pracovním stolem a ohromnou knihovnou. Já vím, že to není zrovna moc skromné přání, ale knížky, které bych tam ubytovala, by měly radost, protože jejich momentální domov není moc důstojný. Jenže naše bydlení nafouknout neumím a tak to vypadá, že mě můj sen bude provázet hodně dlouho. Ale optimismus se mě drží jako klíště a tak jsem si to dlouhé čekání trochu zpestřila. Prostě jsem si tu knihovnu postavila... Smějící se

Pár detailů a záběrů z mé nové knihovny, která už je momentálně exknihovnou, neboť se chuděra, stejně jako ostatní mé stavby, nedožila moc vysokého věku. Dnes to bylo úctyhodných 25 minut, než ji synkovy nenechavé ručičky odeslaly do LEGOvého nebíčka...

Ta opravdová knihovna vážně nemusí mít nutně červené zdi a žlutý krb, ale kostek téhle barvy máme prostě nejvíc, no...Usmívající se

LEGO robot

3. listopadu 2012 v 9:15 | Janinka
Venku vítr fičel a kvičel tak, že by tam vylezl jen blázen a tak jsme si zalezli do pokojíčku a stavěli robota. Kdo viděl mojí LEGO žirafu ví, že nejsem, co se velikostí staveb týká, žádný troškař a tak nebude překvapením, že nám i ten robot trochu přerostl Smějící se.

Omlouvám se za kvalitu fotografií, kromě toho, že aparátek už dosluhuje, bylo celý den nejen hnusně, ale i děsná tma.

LEGO robot :)

Sladký LEGO labyrint

25. srpna 2012 v 9:16 | Janinka
Kostkový cukr je vděčný materiál. Kromě slazení se z něj i báječně staví, ovšem pouze v případě, že vám krabice nespadne na zem a krásně pravidelné kostky se nezmění v ruiny z 15. století, což se stalo právě nám. No co, pravidelnost a dokonalost je tak nudná Smějící se. Minulý rok jsme z cukru stavěli věže, pro zvědavé ZDE, tento rok to byl labyrint. Tedy vlastně dva. V tom prvním, Míšově, hledá Robin jakéhosi stavaře, v tom druhém, mém, jde Harry Potter tvrdě po, no však víte po kom Mlčící.

Za barem II #54: Labyrint
Zadání čtyřiapadesátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Míšův labyrint...



Františkův piknik...

10. srpna 2012 v 15:01 | Janinka

Za barem II #41: Pochoutka pro plyšáky
Zadání jednačtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

S dalším úkolem jsem se vypořádala rychle a statečně Usmívající se.
Naš malinkatý plyšový František z Kouzelné školky dostal od svých přátel ze Stokorcového lesa pozvánku na piknik s možností přespání. No kdo by takovéhle nabídce odolal?


A aby nedošlo k mýlce, nehrály si moje děti. Hrála jsem si já, když to mladší spalo. Kašlu na nádobí Smějící se.

Tea house :)

21. července 2012 v 15:49 | Janinka

Za barem II #12: Domeček z krabice
Zadání dvanáctého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Dali jsme si tvořící pauzu, hezky si odpočinuli a směle se vrháme do dalších úkolů Usmívající se.

K výrobě domečku nám stačila krabice, nůžky a kousek izolepy.
Varování: nestříhat při televizních zprávách, po návratu do vlasti jsem si málem ustříhla prst, to se jeden nestačí divit, co se ve světě za těch pár dní událo Překvapený.

Žirafa LEGOva

13. května 2012 v 19:05 | Janinka
Můj neoficiální název je Žirafa LEGOva a jsem pravděpodobně jedinou svého druhu na světě. Mezi mé charakteristické rysy patří originální pestrobarevnost a výrazné kostkování...


Cvok, LEGO a Hvězdné Války

11. května 2012 v 13:33 | Janinka
Nezapadám do zažitých představ mých bližních, že jako matka od dětí bych měla být permanentně servaná jak angrešt a v případě, že bych měla dokonale naklizeno a navařeno, měla bych chodit drbat "na kafíčko" k sousedkám, péct si šunky do ruda na sluníčku, opíjet se s kamarádkami na hopsa hejsa akcích, případně odkládat děti do dětského koutku v nákupáku a opět u kafíčka a zákusku drbat. Podle nich jsem cvok. Kdo to kdy viděl, aby si ženská, která už dávno jede čtvrtý gumy a má dvě děti, hrála s Legem, "pařila" na Playstationu, sledovala animáče, neustále něco tvořila, nebo jezdila na koloběžce? No, někdo tomu říká cvok, někdo originál Usmívající se. To však nic nemění na tom, že každou chvíli poslouchám:

"Tvoje starosti bych chtěla mít. Kde na to bereš čas? Ty se asi doma hodně nudíš, co?"

Řidič, ten tvrdej chleba má!

7. března 2012 v 17:43 | Janinka
Během tohoto tvoření nebylo ublíženo žádným cestujícím, řidičům či policistům. A ačkoliv to tak může vypadat, nemám v nejmenším úmyslu zesměšňovat nikoho z výše zmiňovaných... Smějící se

Náš nový "dům" :)

4. ledna 2012 v 21:42 | Janinka
Myslíte si, že jsem tou touhou po vlastním domečku posedlá? Ale ne. Jen na něj musím myslet každý den a každou minutu!

Sněhulák Legulák

30. listopadu 2011 v 15:03 | Janinka
Divný. První prosinec klepe na dveře a sníh v Jablonci nikde. Ano, myslím tím TEN Jablonec, kde sníh napadne většinou začátkem listopadu a začátkem května sleze. Ne že by mi to nějak vadilo - vzhledem k tomu, že musím denně ujít pár kilometrů s kočárkem, mi sucho vyhovuje a já děkuji všem Svatým, že to letos je tak, jak je.
A jestli vám sníh přeci jen chybí a chcete si postavit sněhuláka, udělejte to jako já... Usmívající se

Barový bowling

22. srpna 2011 v 15:09 | Janinka
Za barem #49: Společenská hra "Za barem"
aneb
"Máte rádi kuželky?"

Náš zvěřinec

29. července 2011 v 9:47 | Janinka
Za barem #25: Hostina pro domácí mazlíčky
aneb
"Ještě, že ty kostky máme :)"

Hrneček plný kostiček :)

20. června 2011 v 16:43 | Janinka
Na stránkách Mléčného baru se koncem dubna objevila soutěž, jejímž tématem bylo vyrobit co nejsmyslnější zmrzlinový pohár. Ten, kdo do mojí mozkovny občas zavítá, ví, že jsem tvor tvořivý a hravý. A kdo hádá, že jsem výzvu přijala, hádá správně. Když prvňáček odešel do školy, povytahovala jsem jeho boxy s kostičkama a stavěla a stavěla...
A takhle to dopadlo...

Kostička sem, kostička tam...

15. května 2011 v 21:36 | Janinka
Moje město je krásně barevné a čisté (až na ten zatracený prach, ale ten je všude, co si budeme povídat). Když půjdete po ulici, do vlasů se vám nezamotá kus igelitového pytlíku a na obličej vám vítr nepřiplácne zmuchlaný papírový kapesník. Taky se vám zcela jistě na botu nepřilepí psí (barevně neidentifikovatelné) hovínko, plivanec od toho dobytka, co bydlí nad vámi nebo žvýkačka. Trávu tu máme krásně zelenou a můžete si na ní položit deku bez obav, že se vaše pozadí na něco napíchne.
V mém městě jsou k sobě lidé milí a ohleduplní a na pitomce tam nenarazíte, ani kdyby jste moc chtěli. Máme tu stabilní teplotu plus mínus dvacet stupňů, nepotřebujeme deštníky, protože tu nikdy neprší a je tu dokonce i moře. Jenže tam moc nechodíme, protože tam jsou žraloci.
Chcete vědět, kde je moje město? No tak prosím, račte vstoupit...

Kravaťák

20. listopadu 2010 v 13:12 | Janinka
Tohohle týpka si prostě nemůžete nevšimnout. Už z dálky vás upoutá žlutou barvou "kůže" a nechutně modrým oblekem. Slepoň , na kterého se pasuji i já, tak padesát metrů před ním začne přemýšlet, co se tomu chlápkovi stalo. Když příjde blíž, slepoň zjistí, že byl oklamán - což je zřejmě i účelem.
LEGO maniak (o svém postižení píši v článku Moře... LEGA!!!), je ve svém živlu a zkoumá, z kolika kostek je modrásek asi postaven, je-li dutý, kolik může vážit, jestli je něco v tom kufříku a proč má hnízdo na hlavě...

Moře... LEGA!!!

20. listopadu 2010 v 13:11 | Janinka
Moře plné slané vody, jak ho všichni znají, je fajn.
Šumí.
Moře peněz, jaké má strýček Skrblík, je taky super.
Šustí a cinká.
Moře LEGA je ale moje největší láska.
Chrastí.
 
 

Reklama