Mým kulíškům :)

Prádlík a Fuseklík

21. května 2016 v 12:50 | Janinka
A je to tady. Po skřítkovi Botníčkovi se v naší domácnosti objevili další dva. Jeden se v lumpárnách vyrovná Botníčkovi a možná ho i předčí, protože je to skřítek velice soutěživý, druhý je zase mazlík k pohledání. A jak to vím? No to se vám má tak...

Začaly se nám nenápadně ztrácet ponožky, občas jsem se jich po vyprání nemohla dopočítat. Všichni okolo mi říkali, že to je určitě pračkou, která vcucne ponožku do prostoru pod bubnem a až prý nám jednou pračka odejde do elektro nebíčka, budeme vědět proč. Hahaha. Prý pračka! Po zkušenosti s Botníčkem jsem moc dobře věděla, že to je jenom chlácholivé vysvětlení pro veřejnost, že to není samo sebou a že v tom bude nějaká skřítkovina. A taky že jo. Prádlík.

O skřetí holčičce Johance a třech medvědech

14. srpna 2012 v 21:04 | Janinka

Za barem II #44: O třech medvědech a ztraceném děvčátku
Zadání čtyřiačtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Povídám, povídám pohádku...
...o skřetí holčičce Johance a třech medvědech

V jednom hlubokém a tmavém lese stála chalupa, ve které žili tři plyšoví medvědi. Že plyšoví medvědi nemůžou žít v lese? Ale jděte, copak jste neviděli Příběh hraček? Viděli a že to je povídačka pro děti? No, tak v mojí pohádce to tak prostě JE a už o tom nechci slyšet ani slovo Usmívající se!

Takže, v té chalupě žili tři plyšoví medvědi a žili si tam spokojeným životem. Ptáte-li se, kde že se vzali plyšáci v hlubokém lese, pak vězte, že uprostřed něj byla ohromná skládka a jednou, když zase přijelo popelářské auto, vysypalo na ní naše tři medvědy, velkého Toníka, prostředního Lojzíka a maličkého Pepíka. Ty do popelnice vyhodila jedna lidská máma, která byla líná přišít Toníkovi oko, Lojzíkovi zašít díru v břiše, ze které se sypaly piliny a Pepíkovi opravit uši a natrhnutou tlapku. Když to ale vezmu kolem a kolem, tak to bylo to nejlepší, co naše medvědy mohlo potkat. Kdo ví, co by se jim stalo, kdyby zůstali ve spárech toho malého trapiče, který jim to udělal.

Obydlí medvědů stálo na vrcholku zeleného palouku, kam celý den svítilo sluníčko a když foukal vítr na druhou stranu, dokonce ani ta skládka moc nesmrděla. Okolo skromného domku, který si sami postavili z věcí ze smetiště, si vytvořili i malou zahrádku, kde za letních večerů posedávali, klábosili a díky těm, co je vyráběli, i bručeli. Měli totiž v břiše všitý takový strojek, který zabručel pokaždé, kdykoliv se ohnuli a narovnali. Protože to bylo to jediné, co na nich ten dětský kazounek ještě nestihl rozbít a protože medvědi nebyli líní a pořád něco kutili, na palouku to téměř neustále bručelo. Ale oni už si zvykli a tak jim to ani nepřišlo.

Mňamkové hádanky :)

25. července 2012 v 20:06 | Janinka

Za barem II #22: Hádanky pro malé kuchtíky
Zadání dvaadvacátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Ale že to bylo peklo je vymyslet Smějící se.

Hádanka č.1

Je jak míč kulatý
(někdy i šišatý :)),
slupku má zelenou,
dužinu červenou,
šťavnatý, dobroučký
jak cukr slaďoučký...

Hádanka č.2

Na stonku visí lodičky,
v nich zelené jsou kuličky.
Jako v postýlce spinkají.
A když konečně dozrají,
opustí svoje domečky
a hupsnou do polívečky...

Hádanka č.3

Jahodová, vanilková.
citronová, oříšková,
malinová, borůvková,
do kornoutku se nám schová.
Tělo vždy krásně ochladí,
mlsný jazýček pohladí.

Statečný Kulihrášek

11. července 2012 v 22:03 | Janinka

Za barem II #10: Pohádka O Kulihráškovi
Zadání desátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

V jedné vesničce, pod podlahou jednoho z mnoha dřevěných stavení, žil malinkatý hrášek. Nikdo mu neřekl jinak, než Kulihrášek a to proto, že od dětství patřilo mezi jeho největší záliby kutálení se sem a tam. Marně by jste u něj hledali zářivě zelenou barvu, za ta léta, která strávil ve svém úkrytu, patřičně vyschl a vybledl. Ale on byl i tak šťastný, spokojeně si žil svým kulihráščím životem, koulel se z místnosti do místnosti a se zájmem sledoval dění skrz škvíry v podlaze. Poslouchal vrzání houpacího křesla a vyprávění staré babičky a lahodně nasával vůni, která se, díky fantazii lidské maminky a jejím šikovným rukám, linula z kuchyně. A když se dokoulel až k prahu domovních dveří, pozoroval, co se děje venku. Nejvíce se mu líbily dětské hry v blátě a následné dohadování maminek, jestli to dítě, co před nimi stojí, je kluk nebo holka a jestli vůbec patří do jejich rodiny. Večer se pak Kulihrášek se zasněným pohledem díval na černou oblohu, která, podle něj, byla hodně děravá, protože skrz ní prosvítala mihotavá světýlka. Ven se ale nikdy neodvážil, bál se, že by ho někdo mohl, díky jeho velikosti, přehlédnout a rozšlápnout...

Skřítek Botníček

4. května 2012 v 16:14 | Janinka
Jeho revírem jsou rohožky, botníky a skříně, zkrátka všechna místa, u kterých se dá předpokládat, že by se tam mohly nacházet boty. Je hodně, řekla bych místy až přehnaně, háklivý na prach a bláto a tak většinou, ještě než si stihneme boty zout, u nich už stojí s hadříkem a pucuje je. O kom že to mluvím? No přeci o skřítkovi Botníčkovi...Usmívající se
Dlouho jsme si lámali hlavu, kde se u nás vzal, nakonec jsme ale usoudili, že jsme si ho museli přinést z obchodu v krabici s novými botami. Botníček to později sám potvrdil, prý se tam schoval, protože s nablýskanými a čistými botkami v obchodě nebyla žádná zábava. Doslova to okomentoval: "Nůůůůdáááá!"

Cinkavá

14. ledna 2012 v 14:59 | Janinka
Pokud se vám, stálicím Smějící se, bude zdát básnička povědomá, máte pravdu. Původně byla složená v roce 2010 pro Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri k jeho narozeninám, s jeho dovolením jsem jí předělala tak, aby byla dětem milejší a srozumitelnější. Obrázek je mláďátko - staré něco málo přes týden :).

Hajánková

10. ledna 2012 v 10:25 | Janinka
Už nějakou dobu jsem koketovala s myšlenkou založit novou rubriku pro moje děti. Tam jim budu kreslit, psát básničky a povídky. Pohádky ne, ty totiž nezvládnu, ani kdybych se na hlavu stavěla. Divný, že jo? Tak už je to tady a rovnou s první básničkou i obrázkem, oboje věnované blogu Kulíšků Usmívající se.
 
 

Reklama