Patlám dortíky

Futurama dort

24. září 2017 v 16:08 | Janinka
Během tří týdnů se s narozeninovými dorty u nás doma roztrhl pytel a musím přiznat, že souběžně se zaměstnáním, brzkým ranním vstáváním a nečekané změně z relativně pohodového termínu oslavy na termín šílený šibeniční je pak takové patlání docela vopruz. Pokud znáte taková ta roztomilá videa, ve kterých malinké děti usínají při jídle, chůzi, na nočníku a tak, nebude pro vás problémem si představit, jak jsem vypadala já, když jsem večer před oslavou modelovala motiv. Podle toho pak vypadal i výsledek...

Ještě, že mě čeká další dort až v únoru, do té doby se snad moje mozkovna z té nechuti k patlání vzpamatuje.

Dort pro babičku

14. září 2017 v 20:03 | Janinka
Moje babička je tvrdohlavá jako mezek. Většinou se její paličatost vyskytuje v přijatelné formě, ovšem jednou do roka téměř s jistotou zaperlí tak, že to i nás, zkušené a situace znalé, překvapí (třeba když tajila svou slepotu). Nejinak tomu bylo i letos, kdy babička oslavila krásné kulaté narozeniny, které už by byly hodny oslavy. Jenže babička jakoukoliv slávu odmítala, dokonce i jen náznak oslavy nepřipadal v úvahu, stejně jako dárek hodný jubilea.

"Babi, co bys chtěla k narozeninám?"
"Janinko, nic, vždyť já všechno mám..."

Jak nečekané!

"Babi!"
"No tak jo, jedna věc by tu byla, víš, já už strašně dlouho postrádám pilníček na nehty, tak ten bych si přála."
"Dobře babi, dostaneš pilníček. A teď to zkus ještě jednou a lépe."
"Dobře, podívej, já jsem si minulý rok koupila čepici a chěla bych si k ní uplést šálu ve stejné barvě, tak kdybych mohla dostat dvě klubíčka vlny..."

Chápete už, jak to s ní mám těžký? Přemluvit jí k oslavě? To bych spíš naučila balvan vyšívat!

"Víš co babi? Tak jo. Dostaneš pilníček a klubíčko. A my ti přijdeme popřát jen tak. A nic nechystej."

Víte, ona ta paličatost se u nás dědí ob generaci. Babi ji má po svém dědovi Matějovi (ano, to je ten anarchista a buřič), no a po babičce ji mám zase já. Stejně, jako obličej bez vrásek a počínající pleš. A tak jsme šli tedy babičce popřát. Jen tak. S pilníčkem a klubíčky (orchidej a obraz vnuků na plátně byl jako bonus). A taky s dortem. Protože o tom, že by nechtěla dort, nepadlo ani slůvko!

A i když je babička někdy tvrdohlavka umíněná, moc ji miluju.
Udělala bych pro ni všechno.
Jen kdyby chtěla.

Mimozemský dort

26. srpna 2017 v 13:45 | Janinka
Měl to být úplně ten nejobyčejnější dort, jaký si dovedete představit. V rychlosti spatlaný kulatý naháček máslák bez potahovky, višněmi proložený, vanilkou ovoněný, třemi kvítky ozdobený. Prostě takový dort, kterým není třeba se nikde chlubit, protože jsou na něm vidět všechny nedostatky. Jenže! Dáte-li dětem do ruky zbytky potahové hmoty, rázem se nemastný neslaný rádoby romantický dort změní v neobyčejnou mimozemskou krajinu plnou divokých květů, červohousenek a jednookých příšerek...

Dort pro prvňáčka

23. května 2017 v 9:26 | Janinka
Připadá mi, jako by to bylo včera, kdy jsem na svém prvním blogu psala o malém teroristovi, co se má brzy narodit (článek, který mi bylo líto smazat je k případnému nahlédnutí ZDE). Jenže je to k neuvěření, ale ono od té doby uplynulo přes sedm let. Ano, prvňáčkovi už je sedm a v článku o teroristovi jsem se skutečně nemýlila, když jsem napsala, že nám dá ještě řádně zabrat Usmívající se. Možná je to i tím, že prvorozený je o 7 let starší a starší brácha je holt starší brácha. Sedm let věkového rozdílu se šmahem setřelo a já někdy nestačím zírat, proč mám doma místo jednoho rovnou dva puberťáky. Každý z nich je úplně jiný a přeci jsou v lecčems stejní - za zmínku stojí třeba jejich láska ke spratkovi Bartovi a jeho nevycválanému obtloustlému tatíkovi Homerovi. Inu, alespoň vím, co jim plácnout na dort Usmívající se.

Dort Star Wars - Yoda

7. února 2017 v 17:37 | Janinka
Únor - úmor, kdyby mohl, umořil by v krávě tele a v kobyle hříbě. A já bych k této pranostice dodala, že i mojí peněženku.
To se vám má tak, v únoru totiž slavíme čtvery narozeniny a dvoje jmeniny. Ale protože je Janinka holka šikovná a lakomá (a letos jako na potvoru byli všichni zdraví a v plné síle se dostavili na oslavu!), sfoukla to tak, že dárky sice dostal každý své, ale dort byl jeden pro tři oslavence. A když jsou všichni tři fandové do Star Wars, není co řešit... Usmívající se

Čokoládový dort

19. září 2016 v 17:42 | Janinka
"Mami, uděláš mi k narozeninám stejnej dort, jako babičce? Ten čokoládovej?"
"Ty nechceš máslovej potaženej dort s figurkama???"
"No, nechci, mně to totiž moc nechutná a je to hrozně sladký..."

Kdyby mi to ten tydýt řekl o několik let dříve (tak, jak to udělala moje maminka hned po prvním potahovaném dortu ode mě), šokovalo by mě to asi méně. Nu což, změna je život a čokoládu já tuze ráda.

A když čokoládový dort, tak echt čokoládový. Kakaový korpus prokládaný banány a fantastickým krémem ze šlehačky, ledových kaštanů a čokolády na vaření, politý lahodnou polevou vytvořenou opět ze smetany na šlehání a čokolády na vaření, korunován čokoládovým obrázkem na přání. Megakalorická bomba, která ale stála za to a bez přehánění chuťově ten nejlepší dort, jaký jsem kdy upatlala. Vláčný, sladký tak akorát, chuťově skvěle nakombinovaný a na jazyku se rozplývající. Prostě mňam!

LEGO dort

16. května 2016 v 13:56 | Janinka
Hrůza mě jímá, jsem lemra líná. Dortíkopatlací rubrika byla nakrmena naposledy v září a od té doby chuděra strádá hlady. Na svojí malou obhajobu mohu snad jen říct, že obvyklý únorový dort pro polovičáka byl odložen na neurčito (rozuměj na příští rok), neb se kvůli řádícím bacilům žádná oslava nekonala. A březnový dort či pididortíky pro tchyni už nějaký ten pátek nevyrábím a ani tak činit nehodlám, maximálně tak ještě oříškový/pistáciový/malinový či jakýkoliv vyrobený z dalších stovek alergenů, po nichž se tchyně dusí a otéká jako ropucha. Ale to byla jen taková malá bezvýznamná rejpavá vsuvka, protože tchyně zase rozjíždí kotle a mně tohle ulevení si udělá náramně dobře.

Ale zpět k rubrice - dnes její trápení končí, protože jí nakrmím dalším dortem, který byl tentokrát s láskou spatlán pro druhorozeného, dnes šestileťáka. Jako vždycky, dort není podle mých prvotních představ a mé kritické oko zaplakalo, ale troufám si říci, že Matějovi byly nedostatky úplně šumák :-).

Z důvodu výšky dortu bylo nutno přeorganizovat a přestavět vnitřek lednice. Manžel si tento postoj pojmenoval jako
"Panáček na hanbě" Smějící se.

Dort Mimoň

20. září 2015 v 10:46 | Janinka
...aneb patálie s barvením.

Na jaře za mnou prvorozený přišel s tím, jestli vím, že v těch lentilkách, co jsou přibaleny k jogurtu Kostíci, jsou broučci. Už jsem se skoro chystala jogurty vracet s tím, jak je možné, že jsou v jogurtech brouci, když mě můj inteligentní syn poučil, že ti broučci tam jsou úmyslně rozemletí a použití jako červené barvivo známé jako karmín nebo košenila. Jeden by řekl, že když je barvivo z broučků, je přírodního původu a tedy zdraví neškodné. Omyl, je stejně škodlivé, jako některá chemická barviva a výrobci ho cpou téměř všem (od kojenců počínaje) a všude, velice často ho najdete v jogurtech, cukrovinkách, paštikách, salátech (ach, moje oblíbená topinková pomazánka!) a uzeninách, zmrzlinách či nápojích.

Poté se mi od mého dítěte dostalo přednášky, byla mi do mobilu nainstalována aplikace s "éčky" a byla odstartována éra "stop nebezpečným látkám a azobarvivům zvlášť". Doma byla provedena čistka a do koše letěla prakticky celá vykoledovaná velikonoční výslužka a co mě mrzelo ze všeho nejvíc, také gelové barvy na potahovou hmotu, kterou zdobím dorty. Všechny obsahovaly ona zmíněná azobarviva, která jsou v USA zakázaná a v ČR byla, před vstupem do EU, zakázaná také. A u kterých bylo při dlouhodobých studiích prokázáno, že kromě toho, že jsou extrémně škodlivá, některá z nich zvyšují výskyt nádorů.

Byla jsem zoufálá, protože dortíkopatlání byla jedna z mých tvořících lásek, které jsem se nemohla jen tak vzdát. A tak jsem pátrala, až jsem objevila "zdravé" gelové barvy, které se však u nás téměř nedají sehnat a když už, o kompletní barevné řadě jsem si mohla nechat jen zdát. Nakonec se na mně usmálo štěstí v podobě sady práškových barev bez škodlivých látek, u kterých jsem neváhala ani minutu, neboť v celé republice se nacházely pouhé dva kousky těchto sad.

První barvení narozeninového dortu proběhlo téměř na jedničku, hmota byla barevně úžasná, ne tak sytá, jako u původních gelových barev, spíše pastelovější. Jednu vadu to však mělo - modrá barvila fialově. Což je v případě modrých montérek, které můj Mimoň nutně potřeboval, fatální nedostatek. Můj zoufalý výraz "Ježíši, co budu dělat!" nezmírnil ani panák vodky, zato ale zabodoval polovičák, který zmínil, že ve filmu neměl Mimoň jen montérky, ale i hnědý kožíšek. I když ten panák vodky je na výsledku dost vidět, radost byla i tak! Smějící se

Dinosauří dort

18. května 2015 v 14:08 | Janinka
Aneb žádná dlouhá omáčka okolo, jsou tu další narozeniny a další dortopatlání.

Zadání pětileťáka znělo "dinosaurus". Není se čemu divit, v současné době prožíváme dinosauří období, což v praxi znamená, že v naší domácnosti je nepoměrně více těchto tvorů, než lidí. A aby toho nebylo málo, jeden se nám dokonce líhne, tuším, že zítra už by mohl být z toho vejce venku.

Ale k patlání - dinosaurus zcela nesplnil mé očekávání, neboť připomínal spíše potomka krokodýla, který měl něco s dračicí a do cesty se jim, jako bonus, připletla ještěrka. ALE! Na druhou stranu dort udělal velikou radost a hlavně chutnal, z čehož jsem měla mírné obavy, protože jsem poprvé neplnila máslovým krémem, ale lehkou náplní z mascarpone, šlehačky a malin. A bylo to vážně žraso. Takže cajk! Usmívající se

Jak pejsek s kočičkou pekli dort

21. března 2015 v 17:29 | Janinka
To se vám takhle jednou, když Janince zbyly kousky piškotového těsta, krému, ovoce a barevné potahové hmoty, ta dobrá žena rozhodla, že udělá tuze velkorysé gesto a všechny ty dobroty předhodí své drobotině. No dobrá, nebyl to ani pejsek, ani kočička, ale prvorozený s druhorozeným. A taky ten dort nepekli, páč Janinka si své duševní zdraví cení měrou velikou a k celé výrobě děti nepustila. Ono totiž úplně stačilo, že si polotovar pěkně, po svém (s maličkou pomocí), opatlali...

Pididort by se svým zaměřením dal rozdělit na tři části. Prvním tématem byli hadi...

Zelený čuně

1. března 2015 v 17:53 | Janinka
Já do lesa šla lovit jélený
měla jsem špatnou mušku
odneslo to prase zélený
sežrat ho dalo fušku!

A ne, vážně jsem nic nepila! Smějící se

Pididort

15. února 2015 v 18:06 | Janinka
Bezoříškový minidortík, který jsem spatlala tentokrát, byl, stejně jako minidort v roce minulém, určen pro alergickou tchýni. Oproti tomu loňskému, který jsem vyráběla díky mé neskonalé dobrotě a soucitu s alergikem, byl tento vytvořen se speciálním záměrem, který měl za úkol zjistit, zda se skutečně tchýně bojí, že jí chci otrávit Smějící se.

Od akce "Sektářský tábor" si během svých návštěv u nás nikdy nevzala do úst nic, co jsem připravila a pokud výjímečně ano, tak to bylo něco, co jedl i někdo jiný. Nikdy nechtěla žádný čaj, kávu, maximálně vodu a tu si nenechávala přinést, ale sama si jí nalévala z vodovodu do jí přinesené PET lahve. Když se to stalo jednou, podruhé, nepřikládala jsem tomu pozornost, ale ono se to pokaždé opakovalo. A tak jsem vymyslela ďábelský plán vytvořit pididort jenom pro ní. Původně jsem jí chtěla koupit kousek dortu bez oříšků z cukrárny, ale tenhle pokus byl více, než lákavý.

Nevypadalo, že by byla kdovíjak nadšená, rozhodně ne tak, jako v roce minulém. Což mě vlastně ani nijak nesejří, protože mi příprava dortíku sebrala z mých hodin života všehovšudy dvacet minut. Pak poprosila, zda bychom jí mohli dort vyfotit, což jsem učinila a ona poté naporcovaný dort nabízela ostatním. Všichni se ale vrhli na ten oříškový a tak, po chvíli váhání... kousek snědla. Byla jsem z výsledku pokusu zklamaná. A pak, kdo je tu paranoidní! Smějící se

Abe

12. února 2015 v 18:53 | Janinka
A je tu únor, další narozeniny a další patlání. Tentokrát jsem dostala za úkol vytvořit dort s tvorem, který nese jméno Abe. Se známým Lincolnem toho má ale ten můj společného pramálo, možná snad jen to, že jejich obličeje působí poněkud strašidelněji, než bývá obvyklé.

Abe je herní postava z herní plošinovky Oddworld: Abe's Oddysee. Máme ho doma všichni moc rádi a tak není divu, že se potomkové shodli a svorně navrhli jako sladké překvapení pro živitele rodiny právě jeho. Originální ksichtík k nahlédnutí a případné porovnání s mým výtvorem ZDE.

Rozdílů a nedostatků najdete bambilion, ale budiž mi omluvou, že byl plácaný v časové tísni, za to ale s láskou Usmívající se.

Dort - dýně

31. října 2014 v 21:26 | Janinka
Na ten svátek Halloweena
připíjím si láhví vína.

Pak vytáhnu ze skříně
kostlivce a dvě dýně.

Taky jednu z lednice.
Byla chutná, velice!

Dort "Homer na koblize"

21. září 2014 v 13:15 | Janinka
V minlém článku jsem psala o dvou dortech, které se mi povedlo spatlat během jednoho týdne. První, pařez, jste už viděli a teď vám mohu ukázat i ten druhý. Víte, u prvorozeného nikdy nevím, kdy mi na na moje stránky zavítá a tak jsem musela čekat, až bude dort oslavenci předán a z větší části sežrán Smějící se.

Pařezový dort

20. září 2014 v 11:28 | Janinka
Ještě nikdy se mi "nepoštěstilo", abych patlala dva droty v jednom týdnu. Záměrně používám uvozovky, protože musím přiznat, že to bylo náročný, obzvláště dort první, který jsem vyráběla v běžný pracovní hektický den a který byl naprosto neplánovaný. Nakonec se ale zadařilo a tak vám mohu dnes představit dort, který soukromně nazývám "pařezová rychlovka". Nejsem z něj moc nadšená, vznikal v časovém presu a vůbec se mi nedařilo tak, jak bych chtěla, aby vypadal, ale mamince se nakonec líbil, takže... v poho Smějící se.

No a jak se mi nedařilo, tak ani fotky nic moc. Ale co už s tím nadělám.

Patlavá

23. července 2014 v 9:58 | Janinka
Od posledního článku do této rubriky už uběhl nějaký ten pátek a tak vám představuji další dva kousky, které se mi podařilo spatlat.

Prvním z nich je dort pro našeho čerstvého čtyřleťáka. Je stylizovaný do naší oblíbené hry LittleBigPlanet - planetka se Sackboyem nahoře. Pán poručil, pán dostal... Usmívající se Obrázek vcelku odpovídá realitě, jen barvy na planetce byly v originále trochu sytější, asi jako na fotografii níže.

Dort pro tchyni

12. března 2014 v 18:12 | Janinka
Víte, nemám ráda slovo tchyně, evokuje ve mně ztělesněné zlo, které si představuji jako hadí hlavu se svítícíma očima a syčící rozšklebenou tlamou, která na mě cení špičaté tesáky. Možná čekáte tlemícího se smajlíka, ale já to myslím opravdu vážně. Stručněji řečeno jsem jen chtěla říct, že slovo tchyně musel vymyslet někdo, komu opravdu ležela v žaludku, protože je, dle mého, velmi nelibozvučné. Ovšem vzhledem k tomu, že jsem tak trochu v ráži, budu dnes psát o tchyni a nikoliv o manželově mamince. Varování - kdo nesnáší tchyně-story, ať raději klikne na křížek a zavře stránku Usmívající se.

Před tchyninými pětašedesátinami jsem se jí ptala, jestli má na svou oslavu zamluvený dort a pokud ne, že se toho velmi ráda ujmu. Však mě znáte, patlání mě těší a to rovnou dvojnásobně - když dortík vyrábím a když pak vidím, že dělá radost i jiným. Tchyně byla nadšená a souhlasila a mně nic nebránilo v nejzábavnější části - vymýšlení motivu.

"Udělej z marcipánu mojí mámu se svatozáří a s andělským rouchem, jak od sebe odtrhává dva chlapy, co se rvou". Zdánlivě vtipná odpověď mého polovičáka na mou otázku, jaké téma dortu mám zvolit, vystihuje naprosto její charakter. Žena s ochranitelským pudem a s neustálým nutkáním řešit (ne)problémy ostatních, která nabyla pocitu, že je to tak pro ně nejlepší, že ona to umí nejlépe a je k tomu nejpovolanější a ačkoliv při tom sama trpí a překonává spoustu překážek, je přesto ochotná to kvůli dobru ostatních podstoupit. No fuj, mělo by mi být za tahle slova zle a měla bych se za ně asi stydět, ale nějak mi to nejde od srdce.

Manželovu poznámku o andílkovi se svatozáří jsem přešla s úsměvem (protože i přes výše zmíněné mouchy jsem měla s tchyní velmi přátelský vztah) a šla patlat. Základem byl jemný piškot spojený našlehaným vanilkovo-máslovým krémem a třešňovou marmeládou, který jsem nakonec potáhla hmotou s pomerančovou příchutí, motivem byly kytičky. Dort nebyl ani malý, ani velký, byl tak akorát, aby se z něj najedlo třináct hladových lidí...

Valentýnské patlání

14. února 2014 v 16:00 | Janinka
"Mamí, já pro tebe něco mám!" zahulákal na mně náš čtvrťák.

"No co to asi tak bude", tvářím se překvapeně a v duchu si říkám, je čtrnáctého února, Valentýn, co asi, ty kozo. Než to "něco" přinese, v hlavě mi proběhne vzpomínka, jak jsme kdysi, coby děti, malovaly ve škole povinně obrázky k svátku matek, tedy vlastně k MDŽ.

"Jé, to je hezký", povídám a lípnu mu pusu na čelo. A pořád přemýšlím o tom, nakolik je to opravdu od srdce a nakolik je to zmanipulováno školou. Můj tok myšlenek je přerušen dalším "Já pro tebe ale ještě něco mám!" Dostávám nečekaně druhý dáreček a sotva jsem zapla mozkové závity k nějaké další myšlence, přiletělo potřetí "A tady máš neplánovaně ještě jeden!" a směje se od ucha k uchu. A já s ním. Byl to chips ve tvaru srdíčka Usmívající se.


"No tak když ty takhle, já pro vás taky něco mám!"
Otevřu lednici a vytahuju buchtu. Tedy původně to měla být buchta, ale nějakou záhadou se z té buchty staly řezy, neřku-li skoro dort Smějící se.


A protože mi z odřezků piškotu zbylo pár použitelných kousků, vykouzlila jsem jim ještě tohle...

Minidort s jahodou

10. února 2014 v 18:25 | Janinka
Při posledním dortíkopatlání jsem opět řešila, jak nezabít manželovu maminku. Nemluvím o úkladné vraždě lopatkou na dort, nýbrž o její těžké alergii na ořechy. Nejdříve mě napadlo vyhradit jí, jako minule, u dortu bezoříškové patro, ovšem ačkoliv moje představivost občas překvapuje i mně samotnou, dort Iron Man se prostě patrový udělat nedal. A protože jsem jí nechtěla ochudit o sladkou tečku, rozhodla jsem se v záchvatu dobrého rozmaru vytvořit pro maminku minidortík. Nápad není můj, jen jsem trochu "zagooglila" a první obrázek, který se mi líbil, jsem si upravila ve své hlavě k obrazu svému. To se samozřejmě neobešlo listováním ve virtuálním herbáři a studováním obrázků, jak přibližně vypadá list jahodníku. Jsem magor, já vím Smějící se.
Nakonec vznikl kouzelný deseticentimetrový dortík, který se skládal z vrstev lehkého piškotu, vynikající jahodové marmelády a našlehaného máslovo-vanilkového krému, který jsem nakonec oblékla do kabátku z potahové hmoty s pomerančovou příchutí Usmívající se.

Minidort s jahodou


Detail...

Dort Iron Man

3. února 2014 v 16:45 | Janinka
A je tu další rok, další narozeniny a další dort. Jednotvárné? Rozhodně ne pro mně při patlání dortů, každý oslavenec má svá oblíbená témata, se kterými se více, či méně úspěšně peru Usmívající se. Tentokrát si můj polovičák vymyslel Iron Mana. Bohužel podcenil mou fatální prostorovou orientaci, nicméně dort se nakonec oslavenci líbil (alespoň, že tak), a potomci byli z komiksové postavy nadšení. Díky Bohu za tu dětskou upřímnost, jinak bych s dortíkopatláním asi nadobro sekla, neboť můj Iron Man mi spíše, než hlavu hrdiny, připomíná hlavu zmutované opařené vosy, která oslepla při pádu do plnotučné hořčice.

P.S: Tímto převelice děkuji Červenému čudlíkovi. Díky ní jsem objevila úžasnou hmotu, ze které momentálně patlám a bez které nedám ani ránu. Domácí marcipán už nikdy více Smějící se.

Dort Iron Man

Dort z "pičvorku" :)

13. října 2013 v 10:42 | Janinka
To vám takhle jeden oblíbený bloger Malkiel frfňal, že to je na mém blogu furt samý "pičvork" a nic, co by dráždilo chuťové buňky. A to vám na to takhle jedna neméně oblíbená blogerka Mengano vtipně reagovala, že mám těm žroutům udělat dort z "pičvorku". A tak těm dvěma vděčím za to, že tenhle šílený slepenec vznikl, nebýt jich, nikdy by světlo světa nespatřil. Obzvláště ale děkuji fantazii Mengano, protože mě napadne ledasco, ale na tohle bych nepřišla ani v nejdivočejších snech Smějící se.

No a teď to, co se mi píše už hůře. S hotovým výsledkem nejsem spokojená ani trochu, marcipán, kterého jsem se potřebovala před stěhováním zbavit, se po rozmrazení nechoval úplně kamarádsky a naprosto odmítal spolupracovat. Nebo je tu ještě varianta, že jsem prostě střevo a neměla jsem svůj den. Abych to tedy shrnula, raději se vrátím k tomu "opravdovému" falešnému pachworku, kde se místo neposlušného marcipánu a krému používají neméně neposlušné stuhy a špendlíky. Mno, alespoň, že chutnalo.

Dortík vánoční koule ála falešný patchwork Smějící se

Minecraft dort

22. září 2013 v 10:46 | Janinka
Letošní rok by se dal nazvat kulatinový - slavil drahý polovičák a teď prvorozený, o mých půlkoulích raději pomlčím. To jen druhorozený si ty svoje nechává extra zvlášť, aby si je náležitě mohl užít Usmívající se. Ale zpátky k prvorozenému - k jeho desítce jsem mu spatlala dort v jeho oblíbeném stylu, tedy ála hra Minecraft. Nečekejte zázraky. Do poslední chvíle jsem netušila, jak dort bude vypadat, jediné, co jsem s jistotou věděla, bylo, že bude patrový. Kluci totiž bezpodmínečně vyžadují dort oříškový - mít na oslavě dusící se tchýni alergickou na ořechy by sice pro leckoho mohlo být to pravé zpestření, leč ne pro mně, protože jí mám opravdu ráda, takže poslední patro bylo v plánu bez skořápkových plodů. A to byla asi tak jediná vize, kterou jsem před patláním měla. Ostatní vznikalo za pochodu, na oficiální měřítka či vztahy (Creeper a Steve ve skutečnosti nejsou kamarádi Smějící se) jsem se tentokrát vykašlala a puntíčkářství hodila za hlavu.

Překvapení pro prvorozeného se ale nevydařilo. Protože já KOZA jsem před obědem poslala oslavence do lednice, aby vyndal tatarku na stůl. Úplně mi vypadlo, že jsem ten dort chvíli před tím vybalila, aby trochu oschl. Vlastně to překvapení tak trochu bylo, i když v jiném čase a na jiném místě, než bylo plánováno Smějící se. Mééé.


Chrocht detail :)


Creeper a Steve - detail

Prasečí dortík

23. června 2013 v 14:32 | Janinka
Od posledního dortíkopatlání mi zbylo poměrně dost marcipánu, který se mi brzy náramně hodil, když jsem Míšovi slíbila, že k vysvědčení dostane prasečí dortík. Sice ho dostal s týdenním zpožděním (vysvědčení dostávali o dva týdny dříve, než bývá zvykem), ale i to, že jsem se k tomu (v tom stále ještě zatím neutuchajícím pracovně-rodinném kolotoči) dokopala, považuji za úspěch.
Bohužel, marcipánu bylo od každé barvy kousek, což je pro tvorbu dortu s jasným tématem hotová tragédie, ale nějak se povedlo. Takže na barevné kombinace nehleďte, spotřebovat se to muselo. A to jsem tam ještě nedala tu zelenou, to by byl teprve masakr... Smějící se

Dort Angry Birds

19. května 2013 v 14:54 | Janinka
...aneb Matýskův tříleťák, jak jsem ho pracovně nazvala. Samochvála prý smrdí, ale já si nemůžu pomoct, mně tohle dílko náhodou nádherně voní po oříšcích a marcipánu Smějící se. A úspěch? Bez výjimky u dětí a překvapivě i u dospělých takřka neuvěřitelný, ten hřející pocit u srdíčka... prostě bájo! Usmívající se

Komiksový dort

10. února 2013 v 14:25 | Janinka
Dlouho jsem si lámala hlavu, jaký dort bych svému drahému polovičákovi spatlala k jeho kulatinám. On chtěl mermomocí alespoň pididortíček s logem Apple, jenže to mi přišlo strašně jednoduché a hlavně jsem se na tom nemohla nijak výtvarně vyřádit. Ale protože oslavy měly být dvě, jedna pidi a jedna veliká, na pidi jsem mu ten jeho vysněný "Applí" dort spatlala. Bohužel, ačkoliv dort z ořechového těsta prokládaný vanilkovým krémem a višňovou marmeládou potažený marcipánem chutnal všem, oslavenec nadšen nebyl, neboť starého psa novým kouskům nenaučíš a tak moje snaha konečně utnout letitou éru piškotových dortů s ořechovým krémem vyšla nazmar. Ale jedno se mu musí nechat, alespoň přiznal barvu, přeci mi prý nebude nalhávat, že se po něm mohl utlouct. Já si prý totiž všechno moc pamatuju a to bych pak při dalším dortíkopatlání mohla dostat jalový nápad "Áááá, to mu přece tak moc chutnalo, to já mu udělám!" a to by nemohl dopustit...Smějící se

Omlouvám se za kvalitu obrázku, foceno brzy ráno ve tmě a u ostatních fotek raději pomlčím, kdyby jste viděli, jakým chromým nemocňáčkem fotím, asi by jste se slzami na krajíčku založili sbírku... Smějící se


Ne, opravdu se na něj nezlobím, ačkoliv jsem v první chvíli měla velikou chuť ten dort vzít a... No nic, takže k patlání hlavního narozeninového dortu jsem sáhla zpátky k osvědčené ořechové (a dle mého šíleně nudné) klasice. Mé hlavolámání s tématem velkého dortu ukončilo nečekané ohlášení hry, která má vyjít na konci roku - LEGO Marvel Super Heroes. No a když máte doma někoho, kdo miluje komiksy, LEGO a hraje hry na PS3 a jako náhodou se tu objeví hra tři v jednom, nebylo už vůbec co řešit...

Dort sněhulák

7. prosince 2012 v 15:08 | Janinka
Zastesklo se mi po dortíkopatlání a tak jsem se rozhodla, že klukům uberu sladkosti na Mikuláše a něco jim vyrobím. Kecám, odmrazovala jsem lednici a bylo mi líto ty zbytky marcipánu vyhodit... Smějící se
Konečně je ten bílý sajrajt za oknem k něčemu dobrý, když už nic jiného, tak mě alespoň inspiroval, protože marcipánu bylo nejvíce bílého. Čímž se dostávám konečně k jádru věci a tím je nejnovější přírůstek do rodinky dortů - sněhulák. Není dokonalý, občas mu jeho bílý kabátek kazí vráska nebo celulitida či co to vlastně je, ale myslím, že děti tohle řešit fakt nebudou. No a já to taky neřeším, protože se mi líbí i tak a už se těším, až ho večer zblajzneme Usmívající se.


Sonic dort :)

15. září 2012 v 17:16 | Janinka
Nějak rychle ten rok utekl a tak tu mám zase další, v pořadí už devátý, narozeninový dort pro Míšu...

Volba tématu, vzhledem k tomu, že už nějakou dobu u nás doma frčí Sonic, a to jak hry, tak seriál, byla jasná. Ani realizace nebyla nijak zvlášť náročná, protože jsem pro tentokrát nevytvářela žádné patvary, ale jako podklad pod marcipán jsem zvolila obyčejný piškotový korpus ve tvaru obdélníku s ořechovým máslovým krémem. No a práce s marcipánem... to je jako s modelínou, už jsme se za těch pár "patlání" celkem skamarádily, takže to byla docela zábava Smějící se.

Hotové dílko


A detail

Dort houba - návod

7. září 2012 v 7:55 | Janinka
Sladká houba pro maminku sklidila úspěch a tak bych se s případnými příznivci chtěla podělit o návod na ní. V postupu na výrobu najdete i pár vychytávek, jak si trochu usnadnit práci, na které jsem přišla za tvůřčího pochodu Smějící se .

Protože by obrázků bylo zbytečně moc, scvrkla jsem fotografie do několika koláží, snad to přežijete.

Houbová máma

26. srpna 2012 v 13:40 | Janinka
Mí prarodiče o mojí mamince tvrdili, že se narodila v porodnici, ačkoliv to tou dobou ještě nebylo vůbec obvyklé a její předchozí sourozenci přišli na svět doma na vesnici. Já mám ale už dlouho podezření, že si tu báchorku vymysleli, aby zamaskovali fakt, že si z lesa přinesli pařez nebo polínko, ze kterého si mojí mámu vyřezali. Ne, nejsem blázen, k této domněnce mne dovedlo hned několik indicií...Smějící se

Za prvé - její hlava je, řekla bych, více dubová, než je zdrávo, takového paličáka hned tak nepotkáte. Jestli byl ten pařez z dubu, a že jich v té lokalitě roste požehnaně, pak je původ mojí maminky nad slunce jasný.

Za druhé - vrací se ke svým kořenům. Když není v práci, je v lese. V každém ročním období. Když les dává, maminka s úctou bere, když nedává, alespoň po něm osm hodin šmajdá, aby všichni v lese věděli, že přišla "domů".

Za třetí: můj dědeček byl velmi dobrý řezbář!

A já blázen jí v tom jejím lesním šílenství pomáhám. Minulý rok k narozeninám ode mně například "kousek lesa" dostala. Tedy přesněji, on je to kousek pralesa, pro případné zvídavé ZDE. Myslím, že z dárku měla radost, ovšem ještě větší měla z toho, který na ní čekal letos. Dostala ho trochu s předstihem, protože dnešní narozeniny "slaví" v práci, ale i tak svůj účel splnil, takhle smát se jsem svojí "houbovou mámu" dlouho neslyšela. A potom mě objala, dala mi pusu a pošeptala "děkuju". A ani jí nevadilo, že ten marcipán v těch tropech už začal pomalu stékat dolů...

Dort Houba :)

Jahodovo-borůvkový dort

9. srpna 2012 v 15:06 | Janinka

Za barem II #39: Nepečený dort
Zadání devětatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Nepečené dorty u nás doma letí, všichni je milujeme pro skvělou, neotřelou a osvěžující chuť a já je miluju o to víc, že jejich příprava zabere maximálně patnáct minut Smějící se. A jako bonus k rychlosti si můžete přičíst i jejich finanční nenáročnost, cenově se takový dortík vejde do sta kaček, kdo má vlastní zahrádku s ovocem, může si ještě třetinu ubrat Usmívající se.

Nejoblíbenějším nepečeným dortem je u nás piškotový dort s tvarohovo-smetanovým krémem a ovocem...

Dort - Dárek

10. června 2012 v 13:52 | Janinka
Během patlání Krtečkovského dortu mi zbylo celkem dost marcipánu a protože nemám zkušenost s tím, jak dlouho vydrží hmota "jedlá", přemýšela jsem, jak ji zužitkovat. Nápad se dostavil a tak dětičky dostaly minulý týden ke Dni dětí neplánovaný pididáreček. Jo, já vím, umím i lepší, ale mám teď nějak předortíkováno. A mňamózní byl i tak Smějící se.

Hravým tvorům připomínám rychlou a jednoduchou "Korálkovou soutěž", vše o ní se dozvíte ZDE. A teď už ten dortík Usmívající se.

Dort Krteček - návod

26. května 2012 v 12:03 | Janinka
O mých patáliích s patláním dortu ála Krteček jste si mohli přečist v článku "Zničit Krtka". Pro případné nadšence, které to neodradilo, přináším mininávod :).

Výroba takového dortu je časově velmi náročná, takže je dobré si část připravit předem, konkrétně mluvím o marcipánu, který jsem vyráběla několik dní dopředu.
Marcipán na mém dortu jsem si spatlala sama, receptů je spousta a na internetu jich seženete víc, než dost. Já použila recept z této stránky a musím uznat, že ačkoliv jsem salámista Smějící se nevlastnící žádnou kuchyňskou váhu, marcipán "od oka" se mi povedl jak chuťově, tak i konzistencí.
Přiznávám se bez mučení, barvy jsem použila potravinové práškové, které jsou díky "éčkům" pro děti extrémně nevhodné, ale barvila jsem opravdu velmi malým množstvím. Mohla jsem barvit přírodně, to ano, ale nemám zkušenost s tím, jak chutná marcipán obarvený špenátem, kurkumou nebo řepou... Největší kus marcipánu, který jsem potřebovala na pokrytí kopečku, jsem ale barvila holandským kakaem, které má nádhernou barvu.
Hotový marcipán jsem zabalila do mikrotenových sáčků a uložila do ledničky.

Dort Krteček

15. května 2012 v 18:52 | Janinka
Kdykoliv na mojí mozkovnu zaťuká tvořivá nálada, já otevřu, mé ručičky tvořivou přeberou a mozek jede na dovolenou a věnuje se tomu, co právě uzná za vhodné. Převážně blbostem, ale na tom teď nesejde. Zkrátka, většinou, když něco dělám, nemusím na to myslet a nechávám volnost svým rukám, kterým důvěřuji. Tak tomu mělo být i dnes, kdy jsem patlala dort k zítřejším Matýskovým druhým narozeninám.
Momentálně u nás frčí animovaný seriál s Krtečkem a malý ho opravdu zbožňuje, takže téma dortu bylo vymyšlené velmi rychle. Krteček, kterého jsem si připravila prozíravě už včera, byl hotový za chvíli, takže mě ani nenapadlo, že by naplánovaný průběh výroby dortu mohl být něčím zkomplikovaný. Mohl.


Dortík herní :)

4. února 2012 v 18:19 | Janinka
Dortík, který jsem spatlala dnes, je o dost "vymakanější", než ten včerejší. Postavička na obrázku se jmenuje Ratchet, což bude asi něco říkat pouze těm, kteří se pohybují v herním prostředí, nebo doma vlastní nějakou herní konzoli, na které si hru ze série Ratchet and Clank zahráli Usmívající se.

Dort - Provokace :)

3. února 2012 v 20:30 | Janinka
Dnes jsem probudila rubriku "Patlavá" z hlubokého zimního spánku. Ne proto, že jsem saďour, ale proto, že tahle rubrika ožívá, jen když má někdo narozeniny. Dnes vám servíruji dortík první, který jsem své drahé polovičce v tuhých mrazech předložila se sladkým úsměvem (ano, i já to občas umím) a s nevinnou otázkou...

Dort - Mobilní telefon :)

17. září 2011 v 22:35 | Janinka
Haló, haló! Něco se stalo... Nadání na patlání odcestovalo! Kdo viděl předchozí článek, pochopí, když napíšu jen "Zlatej Gary". No zkrátka a jasně, patlání dortů se mi poslední dobou prostě nějak nedaří. Po dlouhém dumání, proč tomu tak je, jsem zjistila, že se mi mnohem snadněji dělají složitější tvary a obrázky, než ty jednoduché. Není to náhodou nějaká nemoc Smějící se?
I přes to, že jsem byla strašně sprostá a měla jsem sto chutí té čokoládové polevě udělat něco hodně ošklivého, si dortíku vážím, protože... už jste někdy "mleli" lískové ořechy na struhadle? Já jo...

Dort - Šnek Gary

16. září 2011 v 11:14 | Janinka
Díky účasti v soutěži na stránkách Mléčného baru Míšu chytlo tvoření z marcipánu a tak mi z něj tenkrát nadělal spoustu malých šnečků. Zabalili jsme je do alobalu a on si na mně vymámil, že až bude mít narozeniny, tak mu je musím dát na jeho dortík. No tak je tam teda má, ten obr uprostřed vznikl mojí rukou a kdyby to někoho zajímalo, má to být šnek Gary ze seriálu Sponge Bob.
Dort se mi moc nepovedl, řekla bych, že je to takový sladký paskvil, ale co, jak říká manžel "To nevadí, v bříšku se to srovná" Smějící se. Zítra, kdy bude oslava druhá, přidám další dortík, ten snad bude koukatelnější.

Borůvkové pohlazení

13. července 2011 v 9:27 | Janinka
Za barem #9: Narozeninový dort
aneb
"Borůvkový pro babičku rozplyne se na jazýčku"

Zadání devátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Dort
Dort

Postup:


Nejprve jsem si scedila sklenici kompotovaných borůvek (ale mám osvědčené i jahody, ananas, broskve, višně...).
Pak jsem smíchala dva vaničkové tvarohy, dvě zakysané smetany, tři vanilkové cukry a přidávala cukr do požadované sladké chuti.
Dno dortové formy jsem vyložila dětskými piškoty (pro někoho mohou být moc sladké, občas tedy dělám alternativu, že piškot prostě upeču a tolik ho nesladím) a ty jsem pak pokapala borůvkovou šťávou. Na piškoty jsem nanesla polovinu tvarohové směsi, na ní rozprostřela borůvky, ty jsem pokryla piškoty, opět pokapala a nakonec vše přikryla zbytkem směsi. Tu jsem nakonec lehce pokapala borůvkovou šťávou a vidličkou opatrně roztirala do stran, až vzniklo mramorování.
Výhodou tohohle dortíku je to, že je neuvěřitelně dobrý a rychlý, jeho výroba zabere asi 20 minut. Před podáváním se musí alespoň několik hodin chladit, nejlépe ale přes noc, aby piškoty nasály vlhkost tvarohu a smetany a dort se při krájení nerozpadával. Dobrou chuť!

Narozeniny a Dort - dětské kostky

19. května 2011 v 10:27 | Janinka
Ahoj,
já jsem Matěj a chtěl bych vám napsat, jak jsem oslavil svoje první narozeniny. Teda, bylo to docela překvapení, já jsem totiž vůbec nevěděl, že mám narozeniny, ale že se něco asi děje, jsem vytušil z toho, že se máma s tátou na střídačku zavírali do pokojíčku a něco tam kutili. No a když tam šla naposledy máma, tak do nečeho hrozně bouchala, to se mi samozřejmě nelíbilo a tak jsem stál u zavřených dveří a bouchal do nich taky. Byl jsem z těch mých rodičů docela na nervy, protože jsem si v pokojíčku nemohl hrát a musely mi stačit hračky v obýváku. Máma pak běhala po kuchyni, krájela, pekla, mazala, patlala, zdobila. Pořád otvírala lednici a blahořečila si, že je fajn, že udělají oslavu na dvakrát, protože nemáme tak velkou lednici, aby se do ní vešlo všechno pití a pohoštění. A navíc by se těch patnáct lidí a dětí k nám ani nevešlo, máma říkala, že by to byl masakr.

Dort - Mickey Mouse

26. dubna 2011 v 21:39 | Janinka
A je tu další várka dortíků... :)

Dort - Ježek a další

23. dubna 2011 v 18:59 | Janinka
Zjistila jsem, že trestuhodně zanedbávám rubriku "Patlavá". Hodila jsem tedy háček do svého fotoarchivu a vylovila pro vás pár úlovků.
Dle libosti se koukejte, slintejte a třeba se i inspirujte .

Ježek

Dort - Král Jelimán

4. února 2011 v 12:36 | Janinka
Dnes se u nás budou slavit narozeniny živitele rodiny a protože vím, jak moc miluje můj oříškový dort, nemohla jsem ho o něj připravit ani tentokrát, i když s těma malýma piraňama bylo vyrábění trochu víc na palici, než jindy. Jako letošní motiv jsem zvolila Krále Jelimána, protože od shlédnutí Madagaskaru ho má drahá polovička miluje. Tákže...
 
 

Reklama