Patlám mňamky

Velikonoční patlání

26. března 2016 v 13:00 | Janinka
Nedávno jsem tu psala, jak se někdy pobavím nad hesly, která do internetových vyhledávačů zadávají budoucí návštěvníci mého blogu. Občas se nestačím divit, ale většinou cílem bývají články, u nichž se to dá logicky předvídat. V předvánoční době jsou to články o vánočním tvoření, sotva se přehoupne nový rok a už je sháňka po velikonočních výtvorech. No a pak bývá většinou útlum až do dalších Vánoc, s malou výjimkou čarodějnickou a halloweenskou. Tento rok je ale celkem neobvyklý, neb mi poslední dny rapidně přibylo návštěv u článku Velikonoční beránek bez formy. Ani nevíte, jak moc jsem ráda, že takovým ukázkovým lemplem, jakým jsem byla v onom článku, nejsem jen já, ale že se s podobným problémem potýká spousta dalších hospodyněk Smějící se.

Letos už formu mám, berana taky a spoustu dalších tradičních či netradičních mňamin, které se nám vychrlily z trouby. Krom mlsných a hladových krků je třeba nakrmit také velice zanedbávanou rubriku a tak se kochejte, slintejte, kritizujte, v každém případě vám však přeji krásné Velikonoce!

Letošní novinka - beránkovy vejce.
Při jejich výrobě nebylo ublíženo žádnému beránkovi, jedná se pouze o zbytky beránkového těsta Usmívající se.

Beránek

19. dubna 2014 v 19:48 | Janinka
Patálie s beránkem, kterého jsem díky vlastní blbosti minulý rok pekla bez formy (pamatujete?), se mi tak vryly do zbývajících šedých buňek, že jsem se letos rozhodla žádnou další neobětovat a formu na berana jsem si pořídila už v únoru.
Výtečné vyzkoušené těsto z minulého roku jsem nadšeně nalila do formy, která se mi sice zdála trochu větší k množství těsta, kterým jsem jí naplnila, nicméně poučená, že beránkovi stejně vždycky "vytečou zádíčka", jsem jí šoupla do trouby. A sledovala skrz sklo, jak beran utěšeně kyne... Sakra, proč mu rostou jenom záda, proč ne i hlava? Ano, tušíte správně, po loňském beránkovi (alias bišonkovi ve tvaru boty s tisícem včelích bodnutí) máme i letos postiženého beránka. Ona mu totiž nevyrostla při pečení hlava tak, jak by měla, těsto tedy nedosáhlo až k uchu ve formě a tak na mně po vyklopení zíral beran bez ucha...


Trochu jsme mu tedy opravili fasádu - já ho dozdobila svými připravenými čokoládovými ozdobami a děti na něj namatlaly lentilky. O tom, jak na sebe, na stůl a na podlahu namatlali i čokoládovou polevu raději psát nebudu, při vzpomínkách na úklid mám stále tiky v oku.

Jarní muffiny

15. března 2014 v 15:28 | Janinka
Venku řvou ptáci, pupeny pučej, sluníčko šajní, včeličky bzučej. A alergici se můžou udusit, jak všechno kvete. Naše jarní muffiny by jim ale záchvat nepřivodily, maximálně tak smíchu Smějící se.


I dětem jsem, coby matka podporující kreativitu, předhodila hmotu na zdobení Usmívající se. Víc jí sice snědly, ale i tak vystačila i na prapodivně vykynuté bábovičky...

Čumí jako sůvy z nudlí

16. ledna 2014 v 16:01 | Janinka
Poslední dobou jsem na blbiny spíš myslela, než je vymýšlela a tak jsem se rozhodla skóre ve prospěch blbin vymyšlených trochu vylepšit. Představuji vám tedy náš dnešní exoběd, sůvy z nudlí. Co na tom, že sůvy vypadaly jako mimoňové a místo nudlí jsme měli špagety... Mimochodem, nevíte náhodou někdo, kde a kdy se vzalo "Čumí/kouká jako sůva z nudlí? Usmívající se


Během oběda se Matýsek kreativně vyjádřil a sůvu přeměnil na "Kuliočko" Smějící se.

Mňaucukroví

18. prosince 2013 v 10:04 | Janinka
"Letos nebude na talíři s cukrovím žádný okatý, zvířecí či jiný ksichtík!" Toto předsevzetí vyplývající z "postěhovacího" šílenství se ukázalo jako silný držák, nicméně ve chvíli, kdy dvě várky plněných ořechů, které nikdy nenaplníte, protože jejich pečení a následné vyklepávání je, hodně slušně řečeno, "nasírací", se vaše mínění velmi rychle změní. Do zmasakrovaných exořechů jsem zamíchala trochu oříškového krému a zkaramelizovaného Salka a zaúkolovala děti, ať navrhnou něco s kukadly, ale tak, aby to nebylo nic, co už jsme měli v letech minulých - tedy žádní ježci, bubáci, myši, čuňata, ba ani vrány a tučňáci. Po krátkém přemítání to vyhrály kočky...

A tak na nás bude z vánočního stolu zírat kočičí armáda, jejíž někteří jedinci vypadají jako kočkokrálíkopsi. Ale jak se říká, v bříšku se to srovná Smějící se.

Nekulím oči s Kuliočkem

4. července 2013 v 18:31 | Janinka
Okolo zelené krasavice alias Goudy Wasabi jsem chodila několik týdnů, než jsem se k její koupi odhodlala. Tedy spíše k jejímu plátku, lépe řečeno plátu, který se paní za pultem jaksi nevyvedl dle mých představ, ale co už s tím nadělám. Rozdělit na tenčí nešel a tak místo plánovaných jednohubek ála Kuliočko, ke kterým mě evokovala krásně zelená barva Goudy, vznikly spíše "jednohuby"...

Marcipánoví Angry Birds

14. května 2013 v 22:38 | Janinka
Už jsem vám říkala o své úchylce, která mě posledních pár desítek let provází životem? Že NEE? No ale tak to musím bezpodmínečně napravit dřív, než se vrhnu do kolotoče práce-škola-školka-myčka-pračka-kuchařka-uklízečka :). Takže zpět k té úchylce - já totiž ráda biče, hlavně jejich pletení. Jak se takový bič ve skutečnosti plete fakt netuším, nemám ten pocit, že to bude jehlicema a klubkem vlny, vlastně si myslím, že se vůbec neplete, ale to je teď úplně fuk, já ho prostě pletu a už o tom nechci slyšet ani slovo. Takže já si takhle děsně ráda pletu ty biče, hlavně na sebe a dělá mi to hroznou radost. Každý takový bič je pro mně výzvou, která je ovšem někdy i takovým malým hřebíčkem do rakve, neboť bič rovná se chvílemi infarktová záležitost. Nemůžu za to, po narození mi totiž do vínku jedna sudička nadělila "Ty, děvenko, přelezeš nepřelezitelné!" Tedy, ona původně řekla "Ty, děvenko, budeš ta, co vyhraje těch 200 mega ve Sportce!", jenže to se nelíbilo těm zbývajícím dvěma sudičkám, frfňaly něco o tom, že bych to pak v životě měla moc snadný a to že teda ne a ať se v těch sračkách pěkně vykoupu. No uznejte, 200 mega vás ze sraček nedostane (???), nebo alespoň tak uvažovala první sudička, takže svojí sudbu změnila a já teď musím přelézat nepřelezitelné. No tak do toho!

A jaký že bič jsem na sebe upletla tentokrát? Roztomiloučké naštvané ptáky - ačkoliv by se mohlo zdát spojení bič-ptáci mírně zavádějící, vězte, že tito ptáci jsou marcipánoví a přichystala jsem si je pár dní předem na "Ángy-Birdí" dort, který jsem si letos vymyslela pro svého druhorozeného. Tedy přesněji řečeno - nevymyslela, jeho záliba v těchto opeřencích mi nápad tloukla o čelo už hodně dlouho a tak jsem sedla, googlila, přemýšlela a malovala. Hotový dort bude až koncem týdne, ale proč vám ptáčky neukázat už teď...

To vám takhle domů příjdou balíčky s marcipánem připomínající barevná hovínka...
Některá byla vskutku realistická! Smějící se


...a vzniknou z toho za jedno dopoledne parádní figurky a komponenty potřebné k dalšímu tvoření dortu.

Téměř infarktový stav a báječný salát, který z toho vznikl :)

8. května 2013 v 20:26 | Janinka
Poslední týden jsem byla chvílemi zralá na infarkt, skoro jsem nespala a tak jsem se v zájmu zachování dobrého duševního zdraví dnes večer rozhodla tento týden završit prolitím hrdla. Tedy svého hrdla a dobrým vínem, protože to je jediné, co na nervy v takovýchto situacích uznávám Usmívající se.

Už jsem si myslela, že jsme se těch sajrajtokoků zbavili a že konečně "podle plánu" navštívíme paní na hlídání a malý si na ní začne pomalu zvykat. Jenže si to s celou parádou přifrčela laryngitida, přivzala kámošku horečku a náš drobek týden zápasil s devětatřicítkou. Že se mu udělalo lépe jsem poznala podle toho, že mu to zase začalo pálit a jeho koniny nabraly obvyklý směr - jakou jsem měla radost, když pěnovou střelou z pistole zasáhl vypínač světla a místo, aby si vylezl na židli a zhasl ho rukou, namířil na něj pistolí znova a stejným způsobem i zhasl! A když večer ve vaně, kdy zahlásil, že chce čůrat, a kdy během vteřiny, než jsem stačila zareagovat, jako nočník použil svůj kyblík na hraní, bylo mi ještě lépe! Moje radost ovšem neměla mít dlouhého trvání, neboť náš drobek rád zkouší mé nervy. Korunu všemu nasadil, když jsem ho z té vany vyndávala a na břiše měl tři ohromné pupeny, které tam před koupáním neměl. Chtělo se mi ječet, brečet, vraždit a v myšlenkách jsem ho viděla na infekčním. To přece není normální!!! Chvíli mě v tom nechal máchat a pak mi vesele zahlásil, že si tam jenom přicucával velkou injekční stříkačku, co má ve vaně na hraní... Ještě se mi někdo diví, že jsem měla nutkavou potřebu se prolít? Smějící se

A protože jsem měla dnes večer naplánováno vařit salát do skleniček a odmítala jsem cokoliv měřit a hledat v receptech, spatlala jsem ho po paměti bez váhy jak jsem uznala za vhodné a musím uznat, že je ještě mňamóznější, než podle přesného receptu, který jsem na blog kdysi dávala. Asi proto, že jsem to přepískla s mrkví a rajským protlakem, což je ostatně dost dobře poznat na obrázcích - ten vybledlý je podle receptu, druhý s protlakem "vodvoka" Smějící se...

Štrůdlí had :)

30. dubna 2013 v 8:24 | Janinka
Další jedlá ptákovina, nebo lépe řečeno hadovina, o které si myslím, že na oslavě narozenin u dětí (a možná nejen u nich) sklidí úspěch. Nejnovější výplod mojí mozkovny "Slaný štrůdlí had" (nebo hadice, chcete-li Smějící se) je tu...

Nejlepší vajíčková pomazánka na světě a rituál, se kterým jsme odehnali zimu :)

13. dubna 2013 v 17:23 | Janinka
To vám takhle v pondělí, když jsem koukla z okna, venku zase chumelilo. A protože už jsme toho měli doma plné kecky, nebo spíš sněhule, rozhodli jsme se uspořádat rituál a zimu poslat do pr...yč Smějící se.

Jako základ rituálu jsem spatlala nejlepší vajíčkovou pomazánku na světě, metodě pokus-omyl tentokrát dávám palec nahoru a klidně bych dala ještě jeden, protože takovou mňaminu jsem už dlouho nejedla - do misky jsem najemno nastrouhala jednu cibuli, dvě sterilované okurky a devět vařených vajec (vy nemusíte takové kvantum, to jen u nás zbyla nálož velikonočních vajíček :)), do toho jsem dala asi 100 ml majonézy, pořádnou lžíci plnotučné hořčice a ochutila solí a pepřem. Úplně obyčejné a přitom tak neobyčejně dobré...
Pak jsem postavila z vajec sněhuláka, trochu ho pomučila a propíchala (ne, milá Adaluter, ani tentokrát to nebyly jehly, jenom salátová okurka Smějící se), posadila do loďky s pomazánkou, sbalila mu saky paky a odeslala ho do věčných lovišť. Skoro to vypadá, že to i zafungovalo! Venku se udělalo krásně, haldy sněhu i led na přehradě taje, sluníčko svítí a zimní boty i oblečení jsme snad definitivně schovali do skříní. Tak teď už jen čekat na říjen, až nám to začně znovu... S vyplazeným jazykem

Velikonoční beránek bez formy

31. března 2013 v 16:11 | Janinka
Aneb kdo dřív příjde, ten dřív mele. Nebo spíše žere. Nebo taky kdo nechodí dva měsíce okolo domácích potřeb a nečučí do výlohy na nádhernou oranžovou formu beránka a neříká si, že hned zítra jí půjde koupit, ten je na Velikonoce vysmátej. Já jsem bohužel ten první případ, a to přímo ukázkový lemplovský.

Synkovi se totiž zastesklo po tradičním beránkovi a tak jsem se rozhodla, že letos vypustím cukroví a upeču berana, ačkoli pečení à la mazance, vánočky a beránci zrovna nikdy nebylo mojí silnou stránkou. No a když jsem se konečně po měsících okukování výlohy rozhoupala, byl můj obdivovaný beránek pryč. Ony totiž v moment mého rozhoupání začaly velikonoční trhy, stánky stály přímo naproti Domácím potřebám a všichni návštěvníci, stejně jako já, slintali nad beránčí formou. Jenže byli o poznání akčnější.

A tak jsem si uchodila nohy, abych zjistila, že v celém pitomém městě není jediná pitomá forma na pitomého beránka a byla jsem na sebe pořádně naštvaná, protože svým slíbeným beránkem jsem si pěkně zavařila. Kromě toho jsem si málem zavařila taky svojí mozkovnu, ale nakonec se "dílo" podařilo. Co na tom, že beránek nevypadá jako beránek, ale jako bišonek ve tvaru boty s dírou v břiše, který nádavkem dostal asi tisíc žihadel. Hlavní je, že byl synek nadšený a že já si při tvorbě prodloužila smíchem život Smějící se.

Zaječí lívancový minikomiks

27. března 2013 v 12:44 | Janinka
Všem mým milým návštěvníkům přeji, stejně, jako minulý rok, krásné prožití Velikovánoc, letos si k tomu ani nemusíte domýšlet mráz a sníh, který před rokem nebyl. A taky mám pro vás dárek. Dáreček. Pididárek. Blbinu. Mebablbinu Smějící se.

Takhle vypadaly lívance před "úpravou"...

Rumulák

15. března 2013 v 14:02 | Janinka

Jen si užívej, rumuláku sněhuláku, stejně zákonitě, jako musí roztát ten sajrajt venku, tak i tobě už čas pomalu odtikává.
Je to jasný, hrabe mi. Všude sníh a mráz a já si vyrobila zmrzlinu...


I když se to bílé blé drží zuby nehty a i když se snaží tvářit se romanticky a roztomile, já mu na to po těch třech napadaných metrech už vážně neskočím. Mně vážně připadá, že tu něco není v pořádku, místo, aby jaro malovalo kytičky na louce, chrupčí si vesele dál a místo něj mi čmárá květy na okno zima...

Bééélaxování

27. února 2013 v 18:05 | Janinka
Začalo mi hrabat. Už přes týden jsem v rámci možností téměř celodenně zabořená v matrikách a snažím se do příštího týdne dopátrat co nejvíce, aby narozeninové překvapení pro maminku mého manžela v podobě rodokmenu s linií jejích zatím jediných nalezených předků bylo co nejobsáhlejší. Daří se mi. A moc! Hlavně díky nezištné pomoci jiných lidiček, kteří mi pomáhají s překlady matričních zápisů, se mi ruka ještě nezastavila. Jenže! Zavřela jsem oči a viděla zápisy, vařila jsem a místo špaget tam byla změť čísel a písmenek. Šla jsem spát a celou noc jsem se hrabala v matrikách, přes den pak to samé a já začala mít pocit, že tohle dlouho nevydržím. Dneska v poledne jsem to zabalila a naordinovala si nucenou pauzu. Až mi přestanou tiky v oku, bude to známka, že můžu začít zase pátrat, dřív ne Smějící se. Přinejhorším dostane maminka narozeninový dárek později, o to větší to bude překvapení, obzvláště proto, že o tom, že jsem něco našla, nemá ani tušení.

A takhle jsem dnes bééélaxovala... Smějící se


...s lívancema, marmeládou, ovocem a šlehačkou Usmívající se.

Angry Birds jednohubky

22. ledna 2013 v 19:29 | Janinka
Původně jsem chtěla článek okrášlit titulkem "Kdo má chuť na ptáka?", ale už mám vypozorováno, že podobné názvy jsou sice magnetem pro návštěvníky, nicméně toto lákadlo je většinou velmi krátkodobé a za pár hodin končí článek v propadlišti dějin. Zvítězilo tedy mé praktičtější a umírněnější já, což ale vůbec neznamená, že jsem se mírnila v patlání jednohubek. A protože u nás letí právě Angry Birds, trochu jsem zabrouzdala světem internetovým a inspirovala se podobnými výtvory dalších ángřích šílenců Smějící se. Lednička nestávkovala, měla na skladě všechny požadované ingredience a tak si kluci pochutnali na ptačí sváče...

Štrůdlí želvy a sendvičový kocůr

15. ledna 2013 v 17:34 | Janinka
Štrůdlí želvy (vlastní novotvar :)) vznikly z náhlého tsunamího přílivu mateřské lásky, kterou způsobila svým lísáním má drobotina, která jej cíleně provozovala za účelem mého zapomenutí na jejich koniny. A já jim to ještě zbaštila... Lísání, ne ty želvy Smějící se.

Obří larvy a další bláznivé experimenty

11. ledna 2013 v 15:55 | Janinka
Říká se, že štěstí přeje připraveným. V mém případě si však troufám tvrdit, že je štěstí slepé jako já tenkrát, když jsem si protřela oči rukama, které jsem předtím hodiny máchala v cibuli a pálivých paprikách.

Včera jsem si k obědu naplánovala pizzu, protože poměr takřka nulové vynaložené úsilí versus výsledek ve formě slastně se olizujících strávníků v kombinaci s mým nafoukaným "To jsem to s nima zase dneska skoulela" byl více než lákavý. A když už budu v tom patlání, zkusím i ty rohlíčky, o kterých psala Kerria, napadlo mě. Jedno těsto nebo dvě, to je fuk. Fuk to sice bylo, ovšem to, že mi na pizzu chyběla důležitá ingredience - kečup, už mi fuk nebylo. Tohle zjištění mě opravdu hodně rozladilo, byla jsem si tak jistá! Už ráno jsem si slíbila, že ven do toho hnusavce nevystrčím čumák ani za nic a náhradní varianta poledního jídla, vzhledem k plačící ledničce, nepřicházela v úvahu. Naštěstí, kromě lednice, plakala už týden i rajčata, která kdyby mohla mluvit, poslala by na mně přinejmenším hygienu. Což jsem nemohla v žádném případě dopustit (co kdyby se náhodou mluvit naučila) a tak mě napadlo udělat z nich domácí kečup a navždy je umlčet. Tento experiment se mi vryl hluboko do paměti a budu ho tam mít nejspíše nadosmrti. Za prvé - poměr vynaložené úsilí kontra výsledek už tak lákavý nebyl a za druhé - díky třičtvrtě litru kečupu a snaze mého batolete mi mermomocí pomáhat to v kuchyni vypadalo stejně, jako by mi tam někdo vyvrhnul divočáka. Ale víte co? Kdybych měla místo, kde lahvičky s kečupem skladovat, v létě bych do toho klidně šla v masivním měřítku znova a bylo by mi jedno, že bych u toho vypadala třeba jako hraběnka Báthory, co právě vylezla ze své lázně. Takovou dobrotu alias "žraso", jak se u nás teď s oblibou říká, jsem totiž už dlouho nejedla...

Kam zmizel Santa?

9. ledna 2013 v 17:14 | Janinka
Patříte k těm, kteří na něj
zase marně čekali?
To bude tím, že jsme vám ho,
moji milí, sežrali...


Mimochodem, věděl jste někdo, že Santa byl, jak to jen říct a neurazit... přičmoudlý? No nevadí, i tak chutnal Smějící se.

Domácí zmrzlina

8. ledna 2013 v 14:48 | Janinka
Týden před Štědrým dnem jsem důrazně kladla na srdce mojí mamince, která u nás měla vánoční svátky strávit, aby zásadně nic nevozila, že tu bude všeho opravdu dost.

"No ale to přece nejde, alespoň něco!"
"Tak víš co? Přivez pár oříšků a trochu ovoce, třeba nějakýho exota, ale nic víc, jasný?!"

Maminka opět dostála své přezdívce "Pojízdná prodejna" a přijela s kufrem... A protože jsme pod stromečkem našli zmrzlinovač a ovoce bylo jako pro školní jídelnu, udělala jsem svojí první exotickou zmrzlinu. Potřebovala jsem na ní:

400 gramů ovoce
200 ml 31% šlehačky
200 ml smetanového bílého jogurtu
120 g cukru (každý si může ubrat nebo přidat dle chuti či sladkosti ovoce)

Nejprve jsem rozmixovala ovoce a směs propasírovala přes síto. K ovocné hmotě jsem přidala šlehačku, jogurt a cukr, promíchala, přelila do zmrzlinovače a zapnula dle návodu. Po půl hodině byla nadýchaná zmrzlina na světě Usmívající se.


A jak chutnala? No, jak bych to řekla... nemáte-li po ruce jahody a nechcete si hrát na Marušku z pohádky O dvanácti měsíčkách, vezměte jedno mango, osm liči a dvě tamarilla, smíchejte s výše uvedenými ingrediencemi a máte jahodovou zmrzlinu v poněkud luxusnější verzi Smějící se. Byla vážně báječná! Usmívající se

Cukroví pro děti po Bůh ví kolikáté...

18. prosince 2012 v 13:00 | Janinka
Každý rok tvrdím, že ten další se s cukrovím rozhodně patlat nebudu a prostě si ho někde objednám. A stejně, jako každý rok, podlehnu třem párům očí, jejichž psí srdceryvné pohledy by zcela jistě vyhrály soutěž Vyděrač století. No tak jo, vyhráli jste, spokojení? Usmívající se

Ale je fakt, že letos to bylo všechno tak nějak v klidu a pohodě a dokonce mě to i bavilo, obzvlášť, když jsem si zařídila, abych se na patlání mohla kreativně vyřádit... Smějící se

Myši, čuňata a vrány jsou hudbou Vánoc minulých, letos u nás frčí tučňáci...


...a ježci maskovaní za chlupaté hrochy. Ale co, v bříšku se to srovná... Smějící se

Vysmáté rizoto

8. listopadu 2012 v 20:09 | Janinka
Už jsem vám říkala o tom, že doma nesmím vařit rizoto? Ne, a opravdu to není proto, že jsem na jeho kopečky na talíři nasadila kukadla a papulu Smějící se. Ty tam jsou kvůli splnění smajlíkovského úkolu - čtvrtého zadání Netradiční soutěže, která potrvá až do Vánoc a kterou pro své čtenáře připravila blogerka Lucerna Usmívající se. Tohle jídlo prostě nesmím vařit proto, že má můj drahý problém MOJE rizoto pozřít. Pán je totiž fajnšmekr, víme? Ale budiž mu k dobru (a k zachování jeho fyzického i psychického zdraví), že hned vzápětí za větu "Tohle jídlo vážně neumíš uvařit" dodal "Ale jinak všechno od tebe mi strašně moc chutná, fakt!"
Smějící se

Malá Indiánka

20. října 2012 v 9:25 | Janinka
Tento měsíc jsem se uvrtala do Netradiční soutěže, která potrvá až do Vánoc a kterou pro své čtenáře připravila blogerka Lucerna. Zapojila jsem se proto, že úkoly, které budou v soutěži zadávány, jsou týdenní, případně měsíční a můžu je plnit několika navrženými způsoby, z nichž si vyberu ten, který mi vyhovuje nejlépe.

První zadání bylo na téma Indián a já, patlalka z Patlálkova, jsem si jako formu splnění vybrala, jak jinak, patlání. Nečekejte žádné zázraky, ale budiž mi omluvou, že jsem duší stále dítětem a podle toho i mé tvoření někdy vypadá Smějící se. Hotové dílko má rozměry cca 18x16 cm a použiji ho do budoucna jako vrchní vrstvu na nějaký pididortík :).

Malá Indiánka

Lívancové čuně

19. září 2012 v 16:57 | Janinka
...aneb jak šetrně a s láskou sdělit svému dítku, že jí jako čuně a že má při jídle pod sebou hotovou podestýlku... Smějící se

Naše dnešní svačina...

Houby ála caprése

14. září 2012 v 7:50 | Janinka
Inspirace na letní chuťovku, i když ty čtyři stupně dnes ráno už moc letně nevypadaly...S vyplazeným jazykem
Na houbičky jsem použila cherry rajčata a mozzarellu. Rajčátka jsem rozpůlila, vykuchala a nechala pouze pevný obal. Mozzarellu jsem nakrájela na kvádry (nebo jsem se o to alespoň snažila, v případě gumové mozzarelly je to trochu složitější :)), na ně nasadila osušená rajčata, dozdobila pažitkou a lístky máty. Originální caprése je zakápnuté olivovým olejem a bylinkou je zde bazalka, ale vykládejte to panu Albertovi, který jí zrovna nemá v regále, že jo Usmívající se.
Houbičky jsem připravila chvíli před konzumací, protože i když rajčata osušíte... No, jsou to prostě rajčata...

Nezaměňovat s muchomůrkou červenou, tahle houba nemá tečky a jmenuje se... Caprésovka Smějící se.

Ksichtofilie

1. září 2012 v 12:32 | Janinka
Ksichtofilie je duševní porucha, při níž mají osoby jí stižené permanentní nutkání vše poživatelné dozdobovat (a někdy i prznit) očima. Jedinci s těžší formou této poruchy vytváří z pokrmů dokonce obličeje, celé postavy nebo zátiší. Nemocní s nejtěžší formou, o kterých se z taktických důvodů pouze mlží, se prý vyznačují tím, že svá "umělecká" díla dovedli k dokonalosti a naučili je mrkat (díky Lucerničko Smějící se) a dokonce i mluvit. Tito lidé jsou ale separováni v přísně střežených podmínkách, protože v dobách, kdy měli volnost, v jejich blízkosti raketově vzrostl počet nových šílenců. Později se zjistilo, že to byli převážně konzumenti jejich mrkacích a mluvících pokrmů...

No řekněte, je tohle ještě NORMÁlNÍ? Co myslíte? Je?

Rychle, než ti to sežerou!

30. srpna 2012 v 9:29 | Janinka
Dnešním úkolem je sepsat cenné rady, jak nafotit jídlo, aby vypadalo lákavě. Tak tedy... Byli-li by jste (nemáte zlomený jazyk? :)) u mně doma, návod je takový:

- naaranžuj pokrm na světlý či tmavý talíř
- utíkej s ním rychle do pokojíčku, než se ti třeba rozteče (jó, fotit takové ledíky v pětatřiceti stupních byla vážně zábava Smějící se)
- polož talíř na koberec
- odhrň z okna závěsy i záclony na jednu stranu, aby bylo v místnosti co nejvíce světla
- otři objektiv zapatlaný od druhorozeného
- rychle foť, než ti do toho děti hrábnou nebo ti to rovnou sežerou...

Pokud někoho tento výraz jakkoliv pohoršuje ve spojitosti s dětmi, pak vězte, že já ty své nade vše miluji, ale slovíčko "sežerou" je opravdu dokonale vystihuje.

Za barem II #61: Jak fotit jídlo
Zadání jednašedesátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Pár mých pokusů, jejichž množství výrazně přibylo po loňské a letošní soutěži na stránkách Mléčného baru.
Některé obrázky jsou povedené více, jíné méně, ale co, živit se tím nebudu Smějící se.

Puding bez očí

28. srpna 2012 v 19:23 | Janinka
Ani netušíte, jaké jsem měla tiky narvat na ten puding oči, čumák, případně nějakou tu parádní čupřinu. Ale protože jsem slíbila, že v letošní soutěži už kukadla nepoužiji (a sliby se mají plnit), tak je tu dvoubarevné cosi s čokoládovým čímsi Smějící se.

Za barem II #59: Dezert s pudingem
Zadání devětapadesátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

"Tlustý nudle"

21. srpna 2012 v 18:34 | Janinka
Na polici v kuchyni (tedy pardon, vlastně na úžasné dřevěné konstrukci, kterou mi postavil manžel Smějící se) už nějakou dobu leží voňavý balíček s kořením. Některé druhy znám, některé jsou mi naprosto neznámé a o některých jsem slyšela, ale neměla možnost je ještě ochutnat. Doposud jsem se na krabičku jenom koukala, tedy až dodnes, kdy jsem se odhodlala koření otevřít (normálně mi to bylo líto!) a ochutit s ním domácí těstoviny.
Otevřela jsem čtyři balíčky, kari, papriku, šafrán a luční kmín. Překvapilo mě, že chuť i vůně tohoto koření je úplně odlišná od toho, co se prodává u nás v obchodech. Tedy kromě šafránu, který byl doposud mým chuťovým buňkám utajen a tak nemohu posoudit, jestli takhle vážně voní i chutná...

Originální ledové kostky

21. srpna 2012 v 13:50 | Janinka
Jak z úplně obyčejného udělat neobyčejné? Jak zařídit, aby vaše návštěvy nevěřícně nadzvedávali obočí, aniž by tím důvodem byl prach na skříni či vaše vřískající dítka? Stačí malý trik - když ve své skleničce najdou kousek originálu, který jste vyrobili speciálně pro ně... Smějící se

Co k tomu budete potřebovat? Vodu, tvořítka na led a různé druhy ovoce (třešně, jahody, citrusy, kiwi, meloun...), bylinek či okvětních plátků jedlých květin. Já měla na skladě jen mátu a kiwi, ale svůj účel to, myslím, splnilo Usmívající se.

Za barem II #51: Rady a triky v kuchyni
Zadání jednapadesátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Kombinace máta-lístek


Kombinace kiwi-srdíčko

(kiwi jsem vykrojila malým vykrajovátkem ve tvaru srdce, ale nožem to jde stejně dobře :))

Bubáci

20. srpna 2012 v 7:54 | Janinka

Za barem II #50: Drobná cukrátka
Zadání padesátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Na co všichni upírají své marcipánovo-čokoládové pohledy? No přeci na...

Voňavý jablíčkový

19. srpna 2012 v 17:28 | Janinka
Ptáte-li se, co že je voňavé a jablíčkové k tomu, pak je to džemová dobrota na zimu, kterou jsem včera vyráběla. Trochu jsem odběhla od klasiky a zaexperimentovala a na to, že mé nápady občas končí katastrofou, výsledek moje chuťové buňky krásně pošimral Usmívající se.

Za barem II #49: Domácí zavařenina
Zadání devětačtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Likvidátor svačin

18. srpna 2012 v 13:11 | Janinka
Aneb jak sobecký hajzlík dostal pořádně za uši, ačkoliv vůbec za uši nedostal...

Už to bude dvacet let, ale je to pořád tak živé, jako by se to stalo včera... Nevím, jak to máte (nebo jste měli) vy se školními svačinami, ale já je ze srdce nesnášela. Houska nebo chleba s máslem a se salámem nebo sýrem, pokaždé to samé a mně to po nějaké době začalo lézt pořádně krkem. Tedy spíš, do krku mi to vůbec nelezlo. Stávalo se, že jsem svačinu nesnědla a protože jsem se bála, že dostanu doma vynadáno, prostě jsem je vyhazovala. Problémem bylo, že na dost podivné místo. Cestou ze školy jsem na to totiž občas zapomněla a tak jsem je (za vydatné pomoci mé sestry, která na tom byla podobně) házela doma do šachty, která bývá v panelácích na WC...
Uhodnete, co se dělo, když to naše máma, samoživitelka, objevila?

Ačkoliv jsme byly se sestrou celkem dost řezané (asi jsme si to fakt zasloužily), tentokrát to bylo jinak. A já mám dodnes před sebou ten pohled, jak maminka dírou v šachtě vytahuje jednu svačinu v ubrousku za druhou a jak u toho pláče. Tenkrát neřekla nic a bylo to pro mně mnohem horší, než pár ran vařečkou na zadek.

Za barem II #48: Studentská houska
Zadání osmačtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Nechte si čvachtat!

18. srpna 2012 v 7:41 | Janinka
Poslední dobou mi příjde, že jsem v kuchyni víc, než by bylo záhodno. Hlavně ten pocit sílí teď, přes prázdniny, kdy je náš skoro třeťák, který si ve škole běžně třikrát přidává oběd, doma. Vážně to občas hodně bolí vymyslet, co těm věčně hladovým chlapům předhodit. A tak se to snažím ošulit, jak se dá, vařit na dva dny, nebo je mezi jídly zaplácnout pořádnou polívčičkou - ne Kinder Mléčným řezem, jak se nám snaží namluvit reklama, to bych jich potřebovala asi tak dvacet... Smějící se

Za barem II #47: Zeleninová polévka
Zadání sedmačtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Tak si nechte čvachtat - dnešní polévka je zeleninová, ale uzená, protože:
"Polívka bez masa? No maminko?!" Smějící se

Výroba mascarpone a "Moje tiramisu" :)

17. srpna 2012 v 19:30 | Janinka
Nápad vyrobit si pravé italské tiramisu už se mě drží nějaký pátek, ale pořád jsem se k tomu nemohla dokopat. Moje nadšení ale oživila soutěž na Mléčném baru a tak jsem se směle vrhla do práce. Bohužel, moje euforie klesala do záporných hodnot a to hned poté, co jsem si přečetla nefalšovaný recept na pravé tiramisu.

Jakožto zarytý odpůrce syrových vajec v jídle a zároveň máma od dětí, které v dezertu rozhodně neocení dva panáky amaretta a hrnek silné kávy, jsem s tím chtěla praštit. Ale já z boje neutíkám a podle mlaskající drobotiny jsem ho snad i vyhrála. Takže vám bez ostychu můžu predložit recept na "Moje tiramisu" a zároveň i na domácí "eňo ňuňo" mascarpone Smějící se.

Rádoby italská žranice :)

16. srpna 2012 v 19:41 | Janinka

Za barem II #46: Italský den
Zadání šestačtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Itálii - kulinářskou velmoc - znám tak akorát z pohledu leteckého a z pohledu sedačky v autobuse. Těch pár zastávek u pumpy mi rozhodně gastronomický zážitek nepřipravilo, takže nemohu říct, jaká vlastně italská kuchyně je. Asi jako každá jiná, všude najdeme nějaké to ňááám a nějaké to blééé. Schválně, kam patří třeba taková pizza s bramborovou oblohou? Smějící se
Moje rádoby italské menu, které jsem si pro vás připravila, je Janinkovsky počeštěné a přizpůsobené chuti mojí a mé rodiny a zásobám oblíbeného supermarketu. A komu se to nelíbí, ať... ať si jde dát třeba bramborovu pizzu Usmívající se.

Předkrm
Jednohubky ála Caprese

(jednoduché, rychlé a hlavně moc dobré - mezi rozpůlené cherry rajčátko jsem vložila plátek mozzarelly, kterou jsem předtím několik hodin marinovala ve směsi oleje, natenko nakrájeného česneku a sušené bazalky, kuličku jsem spíchla párátkem a ozdobila lístkem máty, protože bazalku, jako na potvoru, neměli...)

Šmoulí gáblík

8. srpna 2012 v 8:10 | Janinka

Za barem II #38: Šmoulí svačinka
Zadání osmatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Tak se mi zdá, že si z nás Mami pěkně střílí, nebo potřebuje udělat modře šmoulí dort a neví, jak ho přírodně obarvit a tak nám to chytře dala za úkol Smějící se.

No, a teď vážně. Po dlouhém bádání a zkoumání se přiznávám, že stejně, jako neexistuje na zemi mně známá čistě tyrkysová potravina, ani v mém mozku není nápad, jak udělat šmoulí tyrkysovou sváču, aniž bych ji neobarvila chemií - tak zní totiž včerejší úkol. Jak snadné je sáhnout po prášku zvaném "Námořnická modř, který krásně modře obarví na přání, jen při častějším užívání po něm můžou být dětičky hyperaktivní a my si můžeme odnést sem tam nějaký nádor.
Děkuji za dnešní úkol, inspiroval mě k dalšímu článku a také jsem začala detailně studovat sladkosti od babiček a dědečků v naší "sladkosťárně". Byla jsem opravdu překvapená, v jakém množství a kde všude se nebezpečná barviva vyskytují. Myslím, že jednou za čas takové obarvení, třeba marcipánu na dort, nikoho nezabije. Ale to, co jsem našla u nás doma, bylo i na mně moc. V té spíži je vám najednou tolik místa!

No a teď už k té svačince - uprostřed je originální barva pistáciového pudingu, ten je barven výrobcem přírodním barvivem chlorofylem. Zbytek už jsem experimentovala a kombinovala, přidávala a ubírala odstíny, barvila čerstvými i sušenými švestkami, borůvkami, marmeládou i světlým kakaem. Nejvíce se modré nakonec podobala bábovička nahoře uprostřed, kam jsem přidala malinké množství šťávy z povařených čerstvých švestek a borůvek. Na fotografii je puding trochu světlejší, než v originále, ale co naplat. V každém případě nám všechny bábovičky opravdu moc chutnaly...Smějící se

Indiáni

7. srpna 2012 v 14:48 | Janinka

Za barem II #37: Recept na indiána
Zadání sedmatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Indoši nikdy nepatřili mezi moje oblíbence, i když sladké mám ráda moc. Ale v tomto případě mi nikdy hlava nebrala, co pro Boha lidi vidí na suchém piškotu, na kterém je napatlaná hromada bílku s takovým množstvím cukru, že by dodala energii menší vesnici? Ale můj muž o mně nedávno řekl, že jsem "strašně soutěživej typ", a protože má drahá polovička má vždycky pravdu, úkol - napsat recept na indiány - jsem začala, s vervou sobě vlastní, plnit.
Sehnat návod na výrobu tohoto sladkého "týpí" bylo velmi jednoduché, stačilo jen trochu "zagooglit". Jenže! Co když ten recept bude "mimo mísu", někdo to podle něj zkusí a pak mi tu bude nadávat, že se mu to nepovedlo? Raději jsem si tedy jednu minivárku vyrobila a trochu si i přidělala práci, protože vše je domácí - od piškotu, který chutná jako piškot z obchodu, jen je vláčnější, až po polevu.
A víte co? On ten výsledek vůbec není marný! Dokonce bych řekla, že díky nižšímu množství cukru jsou ti indiánci výborní a že je určitě nedělám naposledy. Jen příště zkusím improvizovat a udělat různé náplně, taková pařížská nebo ovocná vůbec nemusí být špatná...

Nejsou dokonalí, ale jsou moje! Usmívající se


Blafy, co letí :)

6. srpna 2012 v 12:57 | Janinka

Za barem II #36: Kulinářský paradox
Zadání šestatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Tak to nechápu, já si tady málem zavařím své šedé buňky nad vymýšlením a kombinováním zdánlivě neslučitelných pochutin, které ale chutnat mají, vymyslím příšerný patvor (nejsem dokonalá, můj minulý článek ZDE to jenom dokazuje a překvapivě jsem hrdá na to, že jsem se takhle náramně ztrapnila a vůbec ho zveřejnila) a přitom běžně jím něco, co z vás možná málokdo... Blafíky jsem si pro vás připravila dva, oběma jsem byla krmená od dětství, stejně, jako moje maminka, která si tyto lahůdky přinesla do Čech ze své polské domoviny a oběma se dá říkat kalorická bomba. Oprava nepovedeného se tentokrát povedla.

Prvním blafíkem je variace na housku s máslem, marmeládou a tvarohem, jen místo odkapaného tvarohu z folie jsem náhodou použila sýr cottage, protože tvaroh nebyl. Prosím vás, cottage jen přírodní, ne s pažitkou, nejsme prasátka! Smějící se A ačkoliv může moje kombinace nahánět husí kůži, vězte, že to je opravdu mňamina.

Tak mě napadlo: Máte-li chuť, napište mi do komentářů, s jakými nejneobvyklejšími kombinacemi chutí jste se u sebe, svých příbuzných či známých, setkali?

Růže z rajského jablíčka

5. srpna 2012 v 14:43 | Janinka

Za barem II #35: Rozvíjej se poupátko
Zadání pětatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Včerejší úkol byl ve znamení pupátek růží, podmínkou bylo, aby se dala zbaštit. Jako materiál jsem si vybrala rajské jablíčko...

Mrkvička a očička?

4. srpna 2012 v 14:07 | Janinka

Za barem II #34: Mrkvový salát
Zadání čtyřiatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Doháním včerejší úkol a tím je připravit mrkvový salát. A protože jsem ráda mimo dav, připravila jsem salát, který jste možná ještě nejedli...
Recept na tuhle mrkvovou dobrotu jsem si přivezla z Polska, oficiálně se jí tam říká "Zimní salát" a co si pamatuju, nikdy nechyběla na stole, když se podávalo maso a brambory. Chuťově by se salát dal přirovnat k naší čalamádě, jen je o dost sladší, v zálivce nenajdete vodu, ale olej a místo známých čalamádových paprik obsahuje právě mrkev.

A co název článku? Zase tak růžově bych to neviděla, ačkoliv mrkev nesporně přínosná pro naše tělo je. Já se jí totiž cpu od mládí a jsem slepá jako krtek, na druhou stranu, ještě se mi nestalo, abych po její konzumaci byla oranžová, jak se často stává Smějící se.

Šnekoužrout

1. srpna 2012 v 13:54 | Janinka

Za barem II #32: Rychlá večeře za pět minut
Zadání dvaatřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Příprava této šnečí bašty byla jednoduchá - pomazánkou jsem slepila plátek šunky a sýra, srolovala do tvaru šneka a toho pak posadila na chleba s pomazánkou. Pět minut na výrobu stačilo bohatě. Tedy, ony by stačily i minuty tři, ty dvě jsem totiž vyplácala na piplačku se šnečíma očiskama Smějící se.

Pták Ovocňák a Kyti myti

30. července 2012 v 17:34 | Janinka

Za barem II #30: Mozaika z ovoce nebo zeleniny
Zadání třicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Mozaikování patří k mým velmi oblíbeným tvořícím technikám, zadání dnešního úkolu se lišilo pouze použitým materiálem a tím, že Míšovo i mé dílko nebylo ve finále zasádrováno, ale sežráno. Fakt, kdyby jste ta cpoucí se děcka viděli, neřekli by jste to jinak Smějící se.

Míšova květinka Usmívající se


Pták Ovocňák Usmívající se

Sssyčáci

29. července 2012 v 17:56 | Janinka
Za barem II #28: Palačinky
Zadání osmadvacátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Opět musím poděkovat Mléčnému baru za inspiraci, konkrétně za
dnešní "hadí" večeři Smějící se.

Blog k večeři

27. července 2012 v 19:27 | Janinka

Za barem II #27: Jedlý nápis
Zadání sedmadvacátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Dalším zadáním bylo vytvořit název svého blogu v jedlé formě. Okamžitě mě napadl úžasný nápad použít jako materiál kukuřičné křupky, které u nás doma frčí a tak je jich tu vždycky dostatek, jen bylo potřeba trochu víc prostoru na realizaci a ten na koberci se jevil více než lákavě. Úžasný nápad s křupkami vzal za své velmi rychle, neboť můj roztomilý druhorozený odmítal pochopit, že to NENÍ pro něj připravená pozdně-odpolední svačinka. Poskládané křupky mi přestavěl a zbaštil a tak jsem zaimprovizovala...

Kaše pro Matýska

27. července 2012 v 8:36 | Janinka

Za barem II #25: Pohádka mládí - Krupicová kaše
Zadání pětadvacátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Dalším úkolem byla krupicová kaše, snad nejjednodušší jídlo na světě. Matýsek si jí za neustálého svého breptání "mňam, mňam, mňam" sám míchal a když bylo umícháno, stačilo ji jen nazdobit a vyfotit. "Výrobní proces" kaše by byl naprosto bezproblémový, kdyby Matěj během té fotící chvilky nestihl zblajznout zbytek čokolodádových dekorací, které jsem neprozřetelně nechala na lince. Když jsem ho uviděla, zlobit jsem se na něj opravdu nemohla. Ona by taková zlobící se máma, která se při tom chechtá, nejspíš nebyla brána moc vážně ...Smějící se. Jen tu kaši pak už nejedl, vždyť už povečeřel čokoládu...

Hmyzáci

26. července 2012 v 8:10 | Janinka

Za barem II #23: Slané pohoštění
Zadání třiadvacátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Konečně jsem se taky dostala ke slanému pečivu. Tedy, já se k němu dostala už dřív, jenže moje vypiplané slané tyčinky neměly doma valný úspěch, protože v nich nebyl alespoň kousek něčeho, co by připomínalo maso Smějící se. Takže jsem se vrátila ke starému a osvědčenému receptu na slané pohoštění - minišnečkům z listového těsta plněným uzenou šunkou a taveným sýrem v plátcích.

Tentokrát jsme ale kromě nájzedu pidišnečků měli pro oživení i nálet motýla...Usmívající se


A tady je oblíbená šnečí klasika...

Limčonáda

25. července 2012 v 11:47 | Janinka

Za barem II #21: Osvěžující nealkoholický nápoj
Zadání jednadvacátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Trocha višňového sirupu, nadrobno nakrájené ovoce a citronová perlivka na dolití a jakou parádu to ve vedru udělá...
Však ta nenechavá packa moc dobře věděla, jaký osud za pár vteřin obsah skleničky čeká Smějící se.

Sladkohubky :)

25. července 2012 v 8:09 | Janinka

Za barem II #20: Minizákusky pro mlsouny
Zadání dvacátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Žádná velká dřina, ale doba, za kterou sladkohubky zmizely, byla podstatně kratší, než ta, kterou jsem potřebovala na jejich vytvoření Smějící se.

Červeno-bílá bábovička

24. července 2012 v 14:20 | Janinka

Za barem II #17: Domácí bábovka
Zadání sedmnáctého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

No to bychom snad ani nebyli my, kdybychom neměli něco, co se vymyká zažitým receptům Smějící se. Jenže nám se v tomhle vedru opravdu nechce péct! Příjde-li vám kombinace kokosu a višní ujetá, nejspíš máte pravdu, protože tento recept byl experiment z náhlého pohnutí mysli, ovšem ve finále vzniklo něco, co předčilo veškerá má očekávání. No prostě božská mana Usmívající se.

Na přípravu této dobrůtky budete potřebovat:

kokosový puding
0,4 l mléka
tři lžíce cukru
kompotované višně
čokoládovou dekoraci na ozdobu

Dle návodu uvaříme puding, jen s tím rozdílem, že dáme o 100 ml mléka méně. Dno menší formy na bábovku (ta naše měla průměr 10 cm) vyložíme višněmi, přelijeme polovinou pudingu, poklademe další vrstvou višní a zalijeme zbytkem pudingu. Necháme vychladit, více, či méně úspěšně, vyklopíme, ozdobíme a zblajzneme Usmívající se.

Matla-patla dezertík

23. července 2012 v 11:48 | Janinka

Za barem II #16: Tvarohový dezert
Zadání šestnáctého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Recept je jednoduchý, spatlej dohromady všechno, co ti chutná a co najdeš doma Smějící se.
Drahá polovička tvrdila, že to bylo mňamózní. Mrňous nic netvrdil, jen mlaskal, tak asi jo Usmívající se.

 
 

Reklama