Tvoření - ostatní

Melounový hulič

3. září 2017 v 8:49 | Janinka
Znáte ten pocit, že pokud si nezpestříte pracovní den nějakou blbostí, tak skončíte v blázinci? Já ano a všemi silami se snažím tomu ústavu vyhnout... Usmívající se

Nová fasáda

25. června 2017 v 19:46 | Janinka
Když něco miluješ tak moc, že se toho nechceš za žádnou cenu vzdát...

Standa

13. dubna 2015 v 17:33 | Janinka

Vážení, vůbec netuším, jaká fatální chyba způsobila, že můj umělecký příspěvěk nebyl zařazen do Standosoutěže. Pravděpodobně za to mohla lidská kůže, na kterou jsem toto dílo vytvořila, nicméně jsem se rozhodla, že vás o tento výjev nemohu ochudit.

Prosím o kritiku, nejlépe konstruktivně-destruktivní! Smějící se


Milý Stando,

musím uznat, jsi vážně třída. Jsi ten nejbáječnější společník, jakého jsem si jen mohla přát. Bylo nám sice dopřáno pouze pár společných hodin a ačkoliv jsi během této doby nepromlulvil ani slovo, i tak to stálo za to, ještě teď žasnu nad tvou všestranností!

Pomohl jsi mi připravit skvělou večeři. Pravda, byla jsem zprvu na rozpacích, když jsi mě začal krmit a pak mi dokonce až k ústům přikládal sklenku vína, ale po druhé skleničce mi to bylo celkem jedno.
Byl jsi neocenitelným pomocníkem při mém večerním rituálu, koupelí počínaje a česáním vlasů konče.
Trochu jsem znejistěla, když jsi mi pomáhal psát e-maily a když jsi ovládal i mou myš. Ale věděl jsi přesně, na co myslím a co chci udělat a tak jsem si rychle zvykla.
A pak... pak jsi se mnou hrál kostky a vůbec ti to nešlo! Asi to byla moje chyba, neměla jsem tě nutit, byl jsi po pobytu ve sprše takový pobledlý, skoro jsi se ztrácel před očima! Myslela jsem, že se z toho třeba vyspíš, jenže to už jsem nezjistila, protože když jsem se ráno probudila, byl jsi dočista pryč. Inu, nic netrvá věčně a tak ti to opravdu nemám za zlé Usmívající se.

Díky ti za báječný večer!
Tvoje Janinka.

Standa
(Holky, závidíte, co? Smějící se)

Pletení rukama

24. června 2014 v 21:30 | Janinka
Před dvaceti lety nade mnou babička zlomila hůl s tím, že když už mě, leváka, ani ona se svou svatou trpělivostí nenaučí plést, nedokáže mě to naučit prostě nikdo. Bylo mi to tak líto, jak já si chtěla vyrobit alespoň jednu blbou šálu! Jenže kdo se v tom měl vyznat? Levá, pravá, cukr, káva, čaj, rum, uzel a zapíchnutá jehlice v ruce. Nicméně jsem to nevzdala a dnes mohu směle říct, že se babička spletla. Za prvé umím skvěle po pár panácích plést nohama a za druhé jsem se rozhodla, že když už to umí i moje nohy, proč by to neuměly ruce, že jo. Je fakt, že "plést" je trochu silnější výraz, nicméně "něcojako" šálu jsem zvládla díky skvělému návodu, o který se s vámi chci podělit. Sama jsem okolo něj čmuchala tři měsíce, než jsem se odhodlala k prvnímu kroku, pořád mi hlodalo v hlavě, že to musí být jeden z těch návodů, které vypadají líbivě a snadně, ale opak je pravdou a výsledkem je vždy naprostá katastrofa. Ale taky jsem si říkala, že když to nezkusím, nebudu moci zjistit, jestli k nim opravdu patří a jestli na něj můžu nadávat právem. A tak jsem do toho nakonec šla.
Návod se mi líbil hlavně proto, že je neskutečně originální - nepoužívají se v něm totiž pletací jehlice - k tomu vám bohatě postačí dvě ruce, které jejich funkci skvěle zastoupí. No a taky mě nadchl proto, že výroba je ultramegasuperrychlá. Zvládnete to za půl hodiny, ovšem pokud jste podobného puntíčkářského založení jako já, musíte si k tomu připočítat zkušební dobu - volně přeloženo - upleteno a rozpáráno třikrát, než moje ruce pochopily, co se po nich chce a než začaly spolupracovat se šedými buňkami mozkovými. Momentálně se odvažuji považovat se za profíka, protože do půl hodiny se směle vejdu a v porovnání výkon-cena-výsledek-originalita neznám nic tak výjímečného. Už vím, co Ježuch nadělí mým nejbližším Smějící se.

A tady už je výsledek...

Decoupage krabička - návod

4. května 2014 v 15:39 | Janinka
Kapesníkáče mi vážně zalezly pod kůži, proto mi taky slíbený návod trval trochu déle. Spíše, než jemu, jsem se totiž věnovala další krabičce. Asi vás při pohledu na ní nepřekvapí, že našla své místo v dětském pokoji Usmívající se.



A protože už je hotovo, žádné vytáčky a okolo omáčky, jde se na postup. Jak tedy na to?

Decoupage - krabička na kapesníky

1. května 2014 v 12:47 | Janinka
Po zimě-nezimě, která se u nás nesla ve znamení nudlí, nikoliv však polévkových, bylo nutné řídit se heslem "Krabici kapesníčků do každého pokojíčku". Po ústupu usmrkaného období jsem zjistila, že u tohoto nápadu zůstanu, protože je to záležitost velice praktická. Ovšem pokud je jeden (já) cimprlich a chce, aby obal krabičky ladil s interiérem, je to také záležitost finančně náročnější. Takový balíček s "vystajlovanou" fasádou totiž dokáže řádně provětrat peněženku. Obzvláště příjde-li čas nudlí a denně se spotřebují třeba dvě.

A tak jsem se, z čistě praktických důvodů, rozhodla každé papírové krabici pořídit trvanlivý domeček. Jeden takový už doma pár let mám (více tutok), ale nyní se v rámci operace "škatulata" přestěhoval do jídelny, protože první dřevěná trvalka z nové série je barevně celá obýváková...Usmívající se


P.S: Návod bude Usmívající se.

Poloviční ochutnávka a prosba

25. října 2013 v 8:25 | Janinka
Nastává den B - bordel, blázinec, Bohnice, mírnější formou řečeno den S - stěhování. Musela jsem si sem neplánovaně akutně na chvíli odskočit od krabic, pytlů a popelnic, nebo by mi předčasně hráblo. Na to, že se máme zítra stěhovat a ještě včera nebylo v koupelně umyvadlo, sprchový kout, v kuchyni kachličky, v bytě odpady a správně zapojená elektřina a na podlahách lišty, je má panika zatím podezřele v mírné fázi. Ale když se nebudu ozývat déle jak měsíc, vězte, že jsem to nejspíš neustála a opravdu to byl den B. Dost remcání, je to jenom párkrát za život, pevně věřím, že mě z "nového doma" dostanou, bude-li mi přáno, až za pár desítek let už jenom nohama napřed Smějící se.

Falešný patchwork jsem musela jako uklidňovací metodu na nějakou dobu hodit za hlavu, nebo spíše do krabice, protože bych v tom bordelu stejně nic nenašla, v době předstěhovací mi ale přišlo do cesty nemocné dítko a já, protože jsem nemohla do práce, tak měla čas na ilustrace do druhého dílu Pohádek pro kulíšky. Snad se prckům budou líbit, těm našim tedy moc, Matýsek mi komentoval každý obrázek Usmívající se. A tak vám přináším poloviční ochutnávku...


...a zároveň mám na vás prosbu - na vydání terapeutických pohádek pro miminka a jejich rodiče chybí už jen necelé tři tisíce a do konce sbírky zbývá pár dní. Můžete-li pomoci, bude vám spousta lidí nesmírně vděčná, není-li to ve vašich silách, velmi pomůže i sdílení tohoto odkazu :


Vřelé díky všem! Usmívající se

Bambusová krabička

8. února 2013 v 13:35 | Janinka
Když jsem se zařekla, že si žádný nový tvořící materiál kupovat nebudu, dokud nezlikviduji ten starý, kecala jsem. Ono totiž, když chcete vymyslet a vyrobit příhodný dárek pro muže, jde to docela těžko, máte-li na skladě tunu mašlí a korálků... Smějící se
Přemýšlení, co vyrobit, zabralo jen chvilku - spatlám originální krabičky na čaj a s láskou je i naplním. Netrvalo dlouho a zanedlouho mi domů dorazil balíček s bambusovými krabičkami, papírovými ubrousky na decoupage a s nějakým tím lakem. Čajovou náplň jsem kupovala ještě před objednáním krabiček, protože jsem potřebovala vědět, jaký rozměr objednat, aby tam čaje nebyly natěsno, ale aby tam taky ani neplavaly...

A jak to dopadlo? Ubrousky pečlivě vybrané, nastříhané a nalepené, barvička i lak napatlány, nevzhledné gumičky na úchyt nahrazeny barevně odpovídajícími řetízky z bavlnky, dílka naplněna, zabalena a mé tvořivé já na čas uspokojeno. Pravda, krabička laděná do zelena je trošku křivotvará, ale co už s tím nadělám, kdo ví, na co zrovna ten chudák Číňan při pletení myslel. V úložném prostoru v posteli v ložnici mi to voní jako v čajovně a já tajně doufám, že do zítřka můj drahý nepojme žádné podezření... Usmívající se

Kuky aneb růžovka podruhé

3. února 2013 v 8:01 | Janinka
O mém milovaném plyšovém Kukym jsem psala před rokem v článku na Téma týdne Rasismus. Článek se jmenoval


a protože co jsem chtěla, jsem o Kukym napsala, rozhodla jsem se vám ho "vyrobit" Usmívající se. Ráda bych vám představila velmi jednoduchý (a dle mého silně návykový) program, na který jsem nedávno narazila. Jedná se o virtuální barvičkopatlání a překvapivě na to nemusíte být žádným umělcem, což se mi náramně hodí Smějící se. Každý krok můžete vrátit zpět, barev je tam sice jen patnáct, ale na vyblbnutí to stačí, můžete měnit tloušťku barevné čáry a dílko lze dokonce i rozvibrovat. Na závěr si obrázek uložíte, program vám vygeneruje odkaz, který následně můžete vkládat kamkoliv se vám zlíbí. Ostatní po rozkliknutí vašeho odkazu uvidí, jak jste, krok za krokem, obrázek tvořili a já tak někdy nestačila žasnout nad úžasnými dílky mých přátel...

Tady je můj Kuky...


A co vy? Podělíte se o své výtvory v komentáři pod mým článkem Mrkající?

Kreslení 3D, pokus první

5. listopadu 2012 v 19:16 | Janinka
Před nějakou dobou se mi dostal do ruky návod na kreslení 3D ruky a protože mi realizace výtvorů trvá vždy úděsně dlouho (pořadník a čekací doba každého nového tvoření jsou v současné době vážně dlouhé...), dostal se obrázek na řadu až teď. I když to vypadalo podle návodu velmi jednoduše, ve skutečnosti tomu tak nebylo ani trochu. Hlavně proto, že jsem na kreslení levá (ale vyzkoušet jsem tuhle techniku moc chtěla, páč jsem taky paličák a když to zvládnou ostatní, tak já přece taky, že jo Smějící se) a než jsem si našla správný styl a pomůcky a překonala fáze pokus-omyl, chvíli mi to zabralo. Ale nakonec se zadařilo, dětem se to líbilo a to se počítá... Usmívající se

Finální pohled

Falešný patchwork - návody

28. října 2012 v 9:44 | Janinka

Pro příznivce falešného patchworku přidávám na tuto stránku všechny mé návody a inspirace na toto téma Usmívající se.
Nově jsem také na FB a na Pinterestu.


Návody...


Inspirace...

Halloween:


Vánoce:








Velikonoce:




Podzim:


Zvířátka:


Mikuláš:


Ostatní:

Asi ti to sežeru! :)

28. července 2012 v 8:39 | Janinka

Za barem II #26: Koláčky z papíru
Zadání šestadvacátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Toto zadání mě konečně donutilo vyzkoušet techniku, kterou jsem objevila už před nějakým časem, ale nemohla jsem se dokopat k tomu, abych něco vytvořila. Se zápalem svým vlastním můžu říct, že mě to chytlo a určitě o tomhle hraní s papírem na mých stránkách neslyšíte naposledy. Takže premérově - tramtadadá, papírový koláček splněn!

Když jsem výsledek ukazovala manželovi, mlsně se na něj podíval a povídá "Asi ti to sežeru!" No tak brou chuť! Smějící se


Krása k "sežrání" :)

12. června 2012 v 18:27 | Janinka
Aneb výlet do mého zdravého žravého archívu...Usmívající se

Pamětníci možná pamatují moje "Melounohrátky",

Maňásci na prst - návod

4. června 2012 v 17:30 | Janinka
Minulý týden jsem slíbila mininávod na maňásky, tak jsem tu zpět i s ním Usmívající se.

Na výrobu maňásků budete potřebovat:

- různobarevnou vlnu - použila jsem ji na uháčkování tělíček a na vlasy

- háček na háčkování

- nůžky

- tavnou pistoli a tyčinky lepidla jako náplň do pistole

- různobarevnou pěnovou gumu nebo flísové dekorace

- plastová očka - nemáte-li, nevadí, snadno si je vyrobíte z pěnové gumy

Těla maňásků můžete vyrobit i z kousků látky nebo z ustříhaných prstíků starých zimních rukavic. V tom případě si místo háčku připravte jehlu a nit.

Maňásci na prst

30. května 2012 v 16:26 | Janinka
Už je to pár měsíců, co do mně starší synek začal hučet, že by si moc přál maňásky na prst. Že prý by s nimi hrál tomu mladšímu divadlo. Ač svoje děti miluju, nadšená jsem z toho dvakrát nebyla a tak se mi před výrobou maňásků dařílo úspěšně unikat. No jo, jenže to bych se taky mohla "prounikat" až do puberty mých dítek a to se obávám, že bych se místo poděkování za ty potvůrky dočkala tak leda označení "vrcholu trapnosti". Takže jsem se do toho pustila a protože poslední dobu není moc času nazbyt, realizace trvala s přestávkami dobře přes měsíc. Ale nakonec se zadařilo a dílko brzy doputuje do správných rukou coby dáreček na Den dětí Smějící se. Jestli fandíte více maňáskovým zvířátkům, inspiraci najdete u Kerrii.

Hotoví maňásci Usmívající se

Plyšový Sackboy

10. března 2012 v 18:11 | Janinka
Když se koncem roku 2008 na trhu objevila hra s názvem LittleBigPlanet, všichni doma jsme si jí zamilovali. Pár měsíců na to jsem synkovi slíbila, že se mu pokusím vytvořit plyšáčka alespoň trošku podobného hlavnímu představiteli této hry - "Sackboyovi". Sice mi to, než jsem se dokopala k realizaci, trvalo přes tři roky, ale nakonec se dílko povedlo. A protože jsme se od té doby rozrostli ještě o jedno dítko, které "Sackboye", v jeho řeči "ňaňa", miluje taky, exempláře jsou rovnou dva...Smějící se

Takto vypadá originál - omlouvám se za kvalitu fotografie, ale byla pořizovaná z televize, protože hru LittleBigPlanet hrajeme na konzoli PS3...


A tohle už je výsledek mého snažení. Ke konci tvoření už jsem si říkala, do čeho jsem se to zase uvrtala, ale myslím, že se dílko nakonec povedlo, i když háčkování není moje silná stránka a proto mi jistě "háčkovací" dámy patrné prohřešky odpustí... Plyšáčky jsem zatím schovala a děti je dostanou s Kinder vajíčkem na Velikonoce, jsem hrozně zvědavá, co na ně budou říkat... Smějící se

Ach to ego... :)

18. listopadu 2011 v 13:37 | Janinka
Poslední dobou jsem řešila dilema, zda mám na svých stránkách členství v Autorském klubu propagovat. Moje hnusné, vychloubavé a polichocené ego mělo navrch, takže nyní zůstala otázka, jakým způsobem. Nakonec vyhrálo mé hračičkové já Usmívající se.

Vymazlená kráska

28. října 2011 v 18:13 | Janinka
Víte, já bych se tak alespoň na pár hodin chtěla mít jako ona. Ne, nemyslím tím, že bych zrovna toužila po tom, aby mě někdo natřel barvou, polepil kousky ubrousků, pomatlal lepidlem a jako bonus mi narval do chřtánu 200 papírových kapesníčků...Smějící se Jen by se mi líbilo, aby se mi někdo věnoval tak, jako já jí.

Ééé, teď mě napadá, víte vy vůbec, o čem tu plácám?
Jasně, vzala jsem si do práce další krabičku na kapesníčky. Ta první pro maminku se docela povedla a tak jsem se s chutí vrhla na další, tentokrát určenou pro náš stůl.

Krabička na kapesníčky

30. září 2011 v 20:41 | Janinka
Poslední týdny prožívám záchvaty tvořivosti, je to taková moje malá závislost, kterou prostě, chtě nechtě, musím ukojit, jinak se dostavují abstinenční příznaky. Tentokrát jsem se vrhla na techniku decoupage (ne, opravdu to není zaklínadlo Smějící se).
A co že jsem to vlastně prováděla?
Obyčejnou dřevěnou krabičku na kapesníčky jsem natřela ve dvou vrstvách bílou akrylovou barvou. Z papírových ubrousků jsem vystřihala motivy a po oddělení jednotlivých vrstev (lepí se pouze ta část ubrousku s obrázkem) a naaranžování do finální podoby jsem je jen přetřela lakem na decoupage, který kromě přilepení motivu také hotový výrobek chrání proti vlhku a otěru. Nechala zaschnout a voilá, jeden vánoční dárek mám hotový. Dostane ho moje maminka, bylinková čarodějka, tak se jí snad bude líbit...Usmívající se

Mozaika - svícen

10. září 2011 v 21:35 | Janinka
Moje první mozaikování v životě se mi zalíbilo a já se rozhodla, že hned jak bude chvilka, pustím se do dalšího dílka. To je tentokrát o poznání menší a jednodušší, na výrobu svícnu potřebujete vše, co jsem už napsala zde, jen sklíčka musí být průsvitná, aby skrz ně prosvítalo světlo svíčky (na podnos jsem použila sklíčka, která jsou ze spodní strany pozlacená) a dřevěný tác vyměníte za skleničku. Tu je nezbytné před použitím důkladně odmastit a umýt od lepidla z etikety, nejlepší je skleničku na chvíli vložit do vařící vody, všechno se pak sloupne mnohem snadněji. Pro pobavení přidávám výjev z naší domácnosti při čištění jedné takové skleničky...
"Maminko, copak to tam v kuchyni děláš?"
"Vařím si skleničku."
"Hmmm... a nebylo by jednodušší si jí dojít koupit?"

Jen dodám, že ač by se na první pohled mohlo zdát, že otázky pokládalo moje dítě, není tomu tak. Ptal se manžel...Smějící se

A tady už je hotový výrobek, první obrázek je za denního světla, druhý za noční tmy se svíčkou...

Skládání ubrousků ála "Lotosový květ"

15. srpna 2011 v 15:17 | Janinka
Za barem #43: Skládání ubrousků
aneb
"Tohle bych bez Youtube nezvládla..."

Návod na mozaiku - tác

2. května 2011 v 9:29 | Janinka
Pro vás, kteří jste si přáli vědět, jak se taková mozaika vyrábí...

Co budete potřebovat:

Předmět, který budeme pokrývat mozaikou (v mém případě podnos) - musí být čistý a suchý.

Měkkou tužku na nakreslení motivu a gumu, protože ji potřebovala často...

Střípky mozaiky - použila jsem mozaiková sklíčka o tloušťce 0.1 mm, zdála se mi přirozenější a mnohem jemnější, než varianta 0,4 mm.

Štípačky, nebo speciální kleště na mozaiku - to pokud se nespokojíte s klasickým čtvercovým tvarem. Pokládání čtverců je sice rychlejší, se střípky různých tvarů si ale zase můžete více vyhrát, žádný vzor v tomto případě není nemožný.

Lepidlo na mozaiku - při lepení stačí velmi malá kapička na každé sklíčko.

Lepící pásku - tou jsem zakryla stěny podnosu, aby se nezašpinily při nanášení spárovací hmoty.

Hmotu na spárování, případně kapku barvy, kterou do hmoty přidáte, pokud nechcete mít spáry bílé.

Kuchyňskou houbu na mytí nádobí na roztírání spárovací hmoty.

Suchý hadřík nebo papírové utěrky na konečné dočištění výrobku.

Lak na přelakování hotového dílka.

Jak jsem tvořila:

Na tác jsem si nakreslila motiv a na něj podle vzoru (i tak jsem občas ujela) nalepila naštípaná sklíčka. Mezi jednotlivými střípky jsem nechávala dostup jeden až dva milimetry, klidně může být i víc, on se svět nezboří.
Lepidlo jsem nechala přes noc zaschnout, pak jsem tác obrátila a vyklepala případné nečistoty a tím také zkontrolovala, zda jsou všechna sklíčka přilepená.
Na okraje tácu jsem nalepila ochrannou pásku, podle návodu připravila spárovací hmotu - návod byl popsán blbě, takže jsem musela sama přijít na to, že hmota musí mít konzistenci asi jako zubní pasta. Po částech jsem ji z misky vylila na tác a houbičkou na mytí nádobí (neocenitelný pomocníček) jsem do všech spár hmotu zatlačila. Hmota rychle tuhne, proto i práce s ní musí být rychlá. Asi po pěti minutách jsem vzala houbičku a celý tác jí přejela znovu. Potom jsem papírovými utěrkami podnos vyčistila, vyleštila a nechala zaschnout.
Hotové dílko ještě doporučuji přelakovat, aby déle vydrželo. Po nanesení laku (může být více vrstev) lze výrobek normálně používat, čistí se navlhčenou houbičkou nebo hadříkem.

Nakreslený motiv

Mozaika - tác

30. dubna 2011 v 22:43 | Janinka
Zamilovala jsem se do ní na první pohled i dotek. Byla tak nádherně křehká i drsná zároveň, uchvacující barevné odlesky, které se od ní laškovně odrážely, byly potěchou pro mé oči i duši. Jediné, co jsem jí nemohla odpustit, byla její nechutná dokonalost.
A tak jsem vzala štípačky a ze všech centimetrových čtverečků té překrásné mozaiky jsem během chvíle nadělala tisíce střípků. Proč jen, pro Boha, proč jsem to dělala? Inu, dokonalost a pravidelnost je přeci tak nudná. Ovšem uznávám, chtělo by to občas dříve, než cit, použít jako první mozek. Nějak mě nenapadlo, že mi pak práce bude trvat pětkrát déle...
Náš vztah byl zpočátku hodně komplikovaný, nevím, jestli se na mně zlobila za ten Fernet a hořkou čokoládu, kterými jsem jí během výroby nechtěně nakrmila, nebo za ten štípačkový masakr. V každém případě se mi celkem zákeřně pomstila a v nestřežené chvíli se mi propašovala pod kůži. Tak nenápadně, že to ani nezabolelo. O to větší tak bylo mé překvapení, když se na vyráběném podnosu začaly objevovat kapky krve a když se moje krásné světle modré džíny z Číny začaly podobat kalhotám řezníka Špejlíka.
Ale i přes ty počáteční překážky, nadávky a vztekání, jsme k sobě přeci jen cestu nalezly. Tajně doufám, že naše spolupráce ještě zdaleka neskončila...

Fernet se skrývá vlevo nahoře, hořká čokoláda vpravo dole a krev? No, tak ta je tam všudypřítomná...

 
 

Reklama