Tvoření - s dětmi

Ledulák

6. srpna 2018 v 20:34 | Janinka

Naše letní dovolenkové tvoření by mohlo leckomu navodit pocit, že jsme se doma asi hodně nudili. Opak je ovšem pravdou a jako bonus jsme se k tomu všemu ještě vařili (zdravě, ve vlastní šťávě!). A protože to horko nám už vážně lezlo na mozek, rozhodli jsme si ho trochu zpříjemnit. Ledulákem Usmívající se.

Podzimní svícny

24. června 2018 v 6:55 | Janinka

Letos poprvé chytil Matěje do svých spárů bacil, který ho na téměř dva týdny zbavil školních povinností (což ho podle jeho šťastného výrazu evidentně neskonale zamrzelo Smějící se). Naštěstí pro mě, ehm, chci říct, pro něj, byl průběh bez horeček, takže náš nucený pobyt doma se dal považovat spíše za předčasně zahájenou dovolenou. Nicméně prkotina to nebyla a přísný léčebný řežim nám nedovoloval courat venku. A tak abychom nebyli stále přilepení k žroutům duše (rozuměj elektronice), trochu jsme i vyráběli. Tentokrát si vzalo tvoření na povel dítko, vymyslelo téma "svícen", vytahalo všechny krabice z mé tvořící bordel skříně, hodinu se v nich rochnilo a pak nanosilo na stůl věci, co by se mohly hodit. Intuitivně jsme v těch šílených vedrech sáhli po podzimních barvách. Matěj si vzal do parády klubka vlny a já převzala jeho nápad s klacíky, jejichž hromada nám zbyla z posledního ježibabího tvoření ("Míšo, přines prosím z venku DVA klacíky na ruce a koště...") a jejichž část jsem, jen tak mimochodem, použila v posledním článku jako surovinu pro ohýnek pod špekáček Smějící se.

Když jsme do svícnů vložili svíčky, byli jsme mile překvapení, obzvláště proto...


Jednoduchá čarodějnice

29. dubna 2018 v 8:51 | Janinka
Ne ne ne, ještě než začnete přemýšlet, mí milí letití čtenáři, kteří už něco pamatujete, o čem asi tak budu psát, hned vám vaší první myšlenku přetrhnu, tento článek opravdu nebude pojednávat o naší bývalé sousedce. Za prvé, ona nebyla jednoduchá čarodějnice, ale blbá ježibaba a za druhé je tu další díl z nekonečného seriálu Janinčiny tvořivé resty. Tento je oproti těm předchozím jen takový restík, pidirestíček, protože ho v hlavě nosím teprve dva roky. Ale i tak jsem ráda, že jsem ho mohla ze spárů šedých buněk vyrvat a uvolnit tak místo pro nějaký další Usmívající se.

V posledním ročníku školky Matýsek díky nemoci prošvihl oslavu dubnového čarodějnického svátku. Když se vrátil do školky, na lavicích v šatně měly děti úžasně jednoduché a vlastnoručně vyrobené čarodějnice připravené k odnosu domů. Bylo mu to tenkrát moc líto a já slíbila, že si je někdy vyrobíme. Pravda, sice to trvalo dva roky, ale slib jsem splnila Usmívající se.

A to bychom snad ani nebyli my, kdybychom si z předlohy něco neubrali anebo naopak něco navíc nepřidali. Za to jsme se ale královsky bavili! Smějící se

Domácí bůžkové

17. dubna 2018 v 20:08 | Janinka
Další článek z cyklu "Jak zabavit děti, když si z nás aprílové počasí dělá pr..." je tu. A kdo čekal fotky domácího bůčku, má smůlu Usmívající se.

Tentokrát jsem v naší tvořivé hodince, která se protáhla na hodiny dvě, před děti plácla kus hlíny. Po počátečním nadšeném "Jéééé!" následovalo obvyklé protáhlé "Mě nic nenapadá!". A tak jsem zavelela: "Každý si postaví svého bůžka!" A vrhli jsme se do toho s vervou a originálně po svém...

Matýskův "Bůh ochrany"
aneb
už v bříšku to byl rebel...

Korálkové lucerničky

27. února 2018 v 14:09 | Janinka
Moje děti jsou ty nejbáječnější, nejúžasnější a nejhodnější bytosti na naší planetě, v celé galaxii a možná i vesmíru. Dokud se nezačnou pošťuchovat. A jednou za čas se to pošťuchování zvrhne tak, že si říkám, že pokud se nezabijí mezi sebou samy, tak je dodělám já. Zřejmě vlivem blížícího se úplňku tento den nastal právě včera. Alkohol došel předevčírem a tak jediným řešením bylo vyhnat je na mráz, což znamenalo vyhnat i sebe. Naštěstí nám procházka vražedné myšlenky velice rychle zmrazila a domů jsme se vraceli ruku v ruce jako nejlepší kamarádi svorně nadávající na mráz a počasí. A když jsme doma rozmrzli, bylo to zase všechno hezký, vyrobili jsme si něco pro potěšení a už jsme nepochybovali o tom, že se máme, když se máme Usmívající se.

A co že jsme patlali tentorkát? Naše oblíbené lucerničky na tisíc způsobů Usmívající se. Do misek jsme si každý namíchal podle svého výběru barevnou směs korálků. Skleničky jsme natřeli lepidlem Herkules, do kterého jsme ještě předtím přimíchali trochu glitrového lepidla a tempery v podobném barevném ladění, jako byly naše směsky korálků. Nakonec jsme korálky pocukrovali natřené skleničky a nechali je pořádně zaschnout. Po zaschnutí doporučuji pro větší fixaci skleničku přetřít ještě jednou tenkou vrstvou lepidla.

A tady už je výsledek - Matýskovo...

Malování na slano

2. února 2018 v 10:21 | Janinka
Když se u nás doma má tvořit, musí se nejprve chtít. Když už se chce, musí to i bavit. A aby tvoření děti bavilo, téměř vždy kvůli tomu umře pár mých šedých buněk mozkových, protože je někdy těžké vymyslet nebo najít techniku, která je věku dítěte odpovídající, nepřekombinovaná, jednoduchá a při které je výsledek brzy vidět. Ale ta oběť někdy vážně stojí za to!

Při malování našich posledních dílek jsme se s Matýskem bavili přímo královsky a spojili příjemné s užitečným, protože ve školní družině právě probíhala výtvarná soutěž s názvem "Kouzlo zimy".

Matýskův soutěžní obrázek (a nepomáhala jsem mu ani trošku Usmívající se)

Pouštění lodiček z ořechových skořápek...

1. ledna 2018 v 10:56 | Janinka

...aneb jak si hlavní aktéry události vyrobit, když do nich zapomenete koupit svíčky.

To jsem vám takhle chtěla na Štedrý den připravit lodičky na večer, když jsem si vzpomněla, že záměr koupit svíčky do skořápek zůstal jen v hlavě, odkud byl vytěsněn spálovými událostmi posledních adventních dnů. A tak mi nezbylo nic jiného, než jednoduchý plán A (uříznout svíčku, nahřát, přilepit do skořápky) nahradit crcacím plánem B, což znamenalo...

...rozřezat čajové svíčky a zjistit, jací jsou jejich výrobci podvodníci, viz. můj povzdech ZDE

Drátěné korálkové hvězdy

13. prosince 2017 v 10:47 | Janinka
Letošní prosinec se nese ve znamení dodělávání restů. Ten, který vám dnes chci představit - drátěnou korálkovou vánoční hvězdu - je sice starý několik let, ale premiantovi všech mých restů, nápadu na adventní svícen, jehož součástky na něj mi doma leží už šestým rokem a zřejmě ještě nějaký ten rok budou, nesahá ani po kotníky. Proti němu je hvězdička vlastně takový malý restík. Restíček Usmívající se. A asi bych se k němu tento rok sama nedostala, kdyby mě k tomu nenakopla svými hvězdami paní Hanka, se kterou jsem se, díky falešnému patchworku, poznala zde na blogu. Takže paní Hanko, děkuji, díky Vám mám na seznamu o jednu položku méně a o dvacet nových ozdob na vánoční stromek více Usmívající se.

Tvořilo se nám náramně, žádná hvězda není stejná, šlo to rychle a výsledek byl brzy vidět, což ocenily obzvláště děti. Jediné, co mě zamrzelo, byl fakt, že při objednávání drátěných koster hvězdiček nebylo vidět, že při výrobě nějaký koumák spájel prostředek ZLATÉ hvězdy STŘÍBRNÝM cínem, který ve finále zčernal. Je to asi takový estetický kousek, jaký se kolem mě nedávno mihl na ulici - modrobílý proužkovaný pletený kulich s bambulí, svítivě zelená softshellka, fialovo-žluté vzorkované aladinky a černé sněhule. A tak jo, zase tak strašný to není (ten cín, samozřejmě), ale stejně mi to je líto, protože při bližším kouknutí je tenhle nedostatek patrný. Budiž nám útěchou, že se při světle svíček na stromečku ztratí Usmívající se.

Svícen z PET lahví

15. října 2017 v 7:42 | Janinka

Tak si říkám, že je něco špatně. Z Facebooku se na mě ze všech stran valí barvičkově vytuňená panoramata s názvy "Pohádkový podzim v Kanadě", "Kouzelný podzim v Irsku" nebo "Překrásný podzim v Autstrálii" (i když tam v září zrovna začalo jaro), které autoři neopomněli doladit bambilionem sladkých barevných srdíček, ze kterých kdyby mohly, i zuby by se mi zkazily. A co třeba takový dechberoucí podzimní snímek z Jablonce, ten už jste na sociálních sítích viděli kolovat? Jasně, že neviděli, letošnímu podzimu v mém kraji totiž vládne královna hnědi a jejích padesát tisíc odstínů služebníčků.
Tento rok tedy nastala situace, kdy selhal plán A - tedy příroda sama, a nastal čas na plán B - udělat si podzimní atmosféru doma. Zadání bylo jasné - světlo plus barvy, na řadu tedy přišel opět svícen. A protože jsme už dlouho nic nevyráběli z PET lahví, jejichž zásoba se mi v mé tvořící skříni po letní dovolené povážlivě rozrostla, pustili jsme se do nich.

Nejprve jsme si umotali korálky (návod ZDE).

Podzimní svícny

30. září 2017 v 16:09 | Janinka
Podzim, listí, barvy, světlo svíček - my na těch skleničkových svícnech prostě ujížídme. Tentokrát tedy méně kecavě a více obrázkově Usmívající se.

Malováno prsty, štětcem, nehty Usmívající se

Použitý materiál - skleničky od jogurtu nebo marmelády, tempery, spadané listí, lepidlo Herkules na konečné přetření výrobku - není nutné, ale prodlužuje životnost svícnu

Večer jsou svícny příjemnou hřejivou dekorací...

Malování prsty

16. března 2017 v 18:01 | Janinka
Když máte pocit, že vám musí každou chvíli prasknout žíla a že tu drobotinu asi brzy roztrhnete vejpůl, prodýchejte to, usaďte se s dítky ke stolu, sáhněte po barvách, namočte si do nich všichni prsty a vybijte si vztek na čtvrtkách. Nakonec zjistíte, že trhat děti vejpůl byl vcelku nerozumný nápad a že to jsou docela fajn parťáci Usmívající se.

Na malování prsty (a chvílemi i nehty) jsme použili obyčejné temperové a metalické barvy v kelímku (oboje po 30 kačkách v Kauflandu), protože se domnívám, že barvy prstové jsou pouze předražený marketingový trik. Dobrým pomocníkem byly vlhčené ubrousky, do kterých jsme si prsty otírali - mrzí mě, že jsem na konci neudělala fotku i těm ubrouskům, byla to hotová umělecká díla!

O inspiraci jsme nouzi neměli, Smrtelné historky, díl "Antonio Cacto" nás naladil na kaktusy, díl "Maják" zase na stromy. A bavili jsme se u toho moc, nikdy bych nevěřila, že malování prsty bez štětců a vody je tak intuitivní a jednoduché Usmívající se.

Skleničkové svícny

22. února 2017 v 9:43 | Janinka
Už třetí den lije, venku zbývá sotva patnáct čísel sněhu a obleva odkrývá pestrobarevná psí (snad) lejna, rachejtle a plechovky ze silvestrovských mejdanů, do té doby zasypané vánoční stromky u popelnic a tuny štěrku, který ucpal všechny kanály a z ulic a chodníků se tak stala přírodní jezírka. Zkrátka procházky jako malované a jarní prázdniny jako ze žurnálu.

A tak jsme s klukama, pro zklidnění pošramocených nervů po jedné takové procházce, zase trochu tvořili...

Světlo-story

12. října 2016 v 20:29 | Janinka

Když nám kdysi z kuchyňské linky upadlo světlo, které tam bylo původně připevněno oboustrannou lepící páskou, rozhodla jsem se tenkrát tu divně visící věc provizorně podepřít klackem z bohatého klacíkového arzenálu, který se nám během vycházek nahromadil na balkoně. Dál jsem se už o osud světla nestarala, neboť jsem se řídila radou "Když muž řekne, že to udělá, tak to udělá. Nemusíte mu to každých šest měsíců připomínat!".

Podpěrátko svou funkci dokonale plnilo celé dva roky (!), jak už to ale u klacků bývá, i tenhle seschl a v tomto stavu nebyl dále schopný sloužit svému účelu. Žádný další vhodný klacík na skladě nebyl a já se rozhodla, že svého polovičáka k připevnění světla donutím stůj co stůj. A tak započalo plánování, které mělo naprosto jednoduchou geniální pointu - udělat provizorium podepírající světlo co nejhnusněji a tak, aby to polovičákovi nedalo a ještě ten den vše napravil.

Potřebný materiál jsem našla u dětí v pokojíčku, leč pouhé dvě podpěrky ošklivě nepůsobily ani náhodou (zato držely lépe než klacík) a troufám si říci, že by si jich polovičák nejspíš ani nevšiml. Přidělala jsem tedy mezi tyče poličky, ale stále to na můj vkus nebylo ono. Dokonalosti (dle mého chybného úsudku) jsem dosáhla, když jsem poličky zaplnila...


...a přidala, za vydatné pomoci druhorozeného, pár výjevů ze života zvířátek. S pocitem dobře odvedené práce jsem se těšila na pořádně přidělané světlo, tohle přece žádný chlap nemůže v kuchyni rozdejchat!

Loučení

28. června 2016 v 16:41 | Janinka
Hned na úvod, aby náhodou nevznikla mýlka a já třeba někomu neudělala radost - nejsem to já, kdo se v článku bude loučit, na to mám některé z vás příliš hluboko pod kůží. Pravda, náznaky by tu byly, poslední dobou jsem si blogového světa moc neužila a co vám budu povídat, tahle pokulhávající přítomnost bude rázu trvalého a moje články, návštěvy i komentování budou nárazové jako vítr u nás v horách. Na druhou stranu, za stávající situace je tohle řešení rozhodně to nejlepší, na které moje mozkovna přišla. Ale teď už k tomu loučení.

Možná si ještě někdo z vás pamatuje, jak jsem kdysi na minulém blogu o dementních sousedech psala článek o tom, zda mám v bříšku teroristu. Mně to přijde jako docela nedávno, jenže si představte, že ten malý terorista je šestileťák a v září jde do školy. A tak jsme loučili se školkou. Zpívalo se, diplomovalo, obdarovávalo, chválilo, sem tam i slzička ukápla. Jednu vadu na kráse to ale mělo, z těch dvaceti maminek jsme se sešly asi tři, které považovaly za přirozené poděkovat, byť drobností, učitelkám za to, jak se po ty tři roky staraly o děti. Asi jsem staromódní. Nebo blbá.

Velikonoční ponožkový zajíček

23. března 2016 v 16:37 | Janinka
V této předvelikonoční době se na mě hned z několika internetových zdrojů vyvalila videa s návodem na ponožkovo-rýžové zajíčky. Chtěla jsem odolat, vážně, ale když ono to vypadalo tak hezky a jednoduše! Rejpavá polovina mého já se to jako obvykle snažila bojkotovat:

"Hele, vždycky, když to vypadá takhle, víš, jak to dopadá? No víš, že jo?"

No jasně, že vím. A víte vy co? Tentokrát to bylo úplně jinak. Bylo to lehké (nepočítám-li to kilo rýže), rychlé (nepočítám-li sbírání rozsypané rýže) a zábavné. Na mou duši, na psí uši, na zaječí svědomí Usmívající se.

Puberta a velikonoční inspirace

13. března 2016 v 17:27 | Janinka
Letošní předvelikonoční tvoření (Kosmo, promiň, já vím, že ty tohle slůvko nerada Smějící se) považuji za malé osobní vítězství - povedlo se mi o malý kousek oddálit dobu, kdy moji potomkové řeknou této činnosti razantní NE. Byla jsem mile překvapena, protože bylo vidět, jak to ty kluky baví, a zároveň zaskočena, protože jsem měla obavy, že minimálně u prvorozeného tomu tak letos nebude. On totiž právě prochází pubertálními léty, kdy je pro tahle stvoření všechno hustý a kůůůl a dospělí jsou fosilové. Naštěstí my máme pubertu zatím velice veselou, zato doprovázenou raketovým růstem. Ještě na podzim jsem Míšovi kupovala boty podle své nohy. Nerad chodí po obchodech, takže jsem vždy vyhlídnutou oběť odpovídající šířky a délky vyzkoušela nejdřív na sobě a mohla si tak být jistá, že to bude v pohodě. Když jsem mu ale letos chtěla pořídit nové botasky a poměřila si s ním nohu... Já tedy nejsem žádný drobeček a tomu také odpovídá i moje noha, ale po zjištění, že to dvanáctiletý dítě má téměř číslo 43, se mi orosilo čelo. A to ani nemluvím o tom, že mám podezření, že mě letos přeroste. Ale dost výlevů lehce šokované matky, tady máte ta "dílka" Usmívající se.

Vlastně ještě ne, ještě předtím vám nabídnu jednu vzpomínkovou: Protože se blíží Velikonoce, ráda bych si, spolu s vámi, zavzpomínala článkem "Hasta La Vista Baby!" na "vaječnou krizi" z jara roku 2012, díky které tenkrát stálo deset vajec mezi 60 až 80 korunami. Pamatujete? Usmívající se

A teď už slíbená inspirace...

Tvoření s dětmi - Pečené voskovky

15. prosince 2015 v 9:12 | Janinka
Nedávný pobyt v nemocnici mi přinesl mnoho dobrého.
Především mi tam uzdravili dítko.
Taky jsem tam chytila blicí chřipku a parádně zhubla, což je před Vánocemi naprosto ideální.
No a do třetice - díky spoustě času a Kouzelné školce, na kterou se doma běžně nedíváme, jsem objevila kouzlo pečených voskovek. Možná by se v této vánoční době mohlo zdát, že se jedná o cukroví, ale není tomu tak, jedná se skutečně o voskovky na malování. Tato záležitost se mi jevila přímo snová, protože za mě vyřešila dilema, jestli ty rozlámané, oňoupané, rozkousané či přestříhané voskovky mám vyhodit nebo nechat opět na zlé časy, jak to poslední roky z lítosti dělávám. A tak jsme se do toho s Matýskem vrhli...

Podzimní tvoření s dětmi - Halloweenská "lucerna"

29. října 2015 v 18:50 | Janinka
Když mi maminka minulý rok přinesla lískáče, přesně jsem věděla, co vyrobím ze sklenice, která ořechy ukrývala. Na její "A tu skleničku chci vrátit!" jsem nevychovaně a drze reagovala "Na to zapomeň, je boží!"
Když se minulý týden schylovalo k finální fázi mého výrobku, shodou okolností u toho byl i můj drahý rodič...

"Hele, to je přece ta moje sklenice!"
"Ne, to jsi se asi spletla, není!"
"No to teda je, naval!"
"Ne, není!"
"Jano!"
"Neříkej mi Jano!"
"Jano!"
"No tak je. A co? Jsem ti přece minulej rok říkala, že ti ji nevrátím, ne?"

A jak jsem řekla, tak bylo. Nakonec se ukázalo, že maminka má doma ještě jednu, tu samou, nicméně neopomněla suše dodat, že jestli mi ještě někdy přinese ořechy, tak v téhle to tedy rozhodně nebude. Tvrdě vybojovanou sklenici jsem tedy mohla v klidu dokončit...

Ve dne je úplně obyčejná...

Podzimní tvoření s dětmi - Babička na zabití

24. září 2015 v 14:21 | Janinka
Ale co se divím, už jsem si měla dávno zvyknout, že všechny důležité informace pečlivě ukrývá a ventiluje jen ty bezvýznamné tak, aby zakamuflovala ty podstatné. Někdy si říkám, že musím být úplně blbá, protože jak jinak mi mohlo uniknout, že je téměř slepá? Nepořádek v bytě a několik centimetrů tlusté krajíce chleba jsem si chybně přiřadila ke stáří a nemotorným rukám, mohutně podporována babiččiným tvrzením, že už jí fakt to uklízení nebaví. Ale jedno se jí musí přiznat, ty její kamufláže, to je něco, ta být špiónkou nebo zločincem, byla by na ní radost pohledět!

Ještě, že si tuhle tajnůstku nenechala tak úplně pro sebe a byla odeslána lékařkou na oční, kde už to šlo jako po másle. Po třech týdnech má za sebou dvě operace šedého zákalu na obou očích, vidí jasně barvy a tvary a achá u toho jako malé děcko, protože se konečně může dívat na televizi a ví, co v ní dávají a co tam těmi malými písmenky dole píšou. A já achám s ní, byť jsem maloučko nakrklá, páč ona, na rozdíl ode mně, ta písmenka přečte bez brýlí. Ke svým 88 narozeninám si tak nadělila nová očka a já doufám, že si náš barevný narozeninový dárek patřičně vychutná Usmívající se.

Tvoření s dětmi - Antistresový míček

13. května 2015 v 19:36 | Janinka
Nafukovací balónky, vteřinové lepidlo, hladká mouka, prázdná malá PET lahev a nůžky. Nad ingrediencemi potřebnými k výrobě míčků zaplesala hlavně moje peněženka, která poslední dobou nad mými tvořivými počiny spíše skučí, než plesá. A návod vypadal taky jednoduše, tak proč ne?

Oficiální název míčků je Ninja Balls, funkci mají ale úplně stejnou, jako míčky antistresové. A navíc se nám víc líbilo čmárání než škraboška (no tak jo, moc nám to nešlo Smějící se), takže si k potřebám připište i permanentní fix.

Velikonoční tvoření s dětmi - Perníčky

6. dubna 2015 v 14:32 | Janinka
Letošní Velikonoce jsme se opravdu překonali. Postavili jsme zajduhuláka, nalakovali vajíčka, spatlali berana a dokonce jsme i upekli a pomalovali velikonoční perníčky...

Velikonoční tvoření s dětmi - Zajduhulák

3. dubna 2015 v 16:06 | Janinka
Tuhle zimu jsme sněhuláka nestihli. Buď sníh byl, ale nedalo se z něj stavět. Nebo byl a stavět se z něj dalo, ale my chořeli. A když už jsme byli zdraví, tak zase nebyl. Tento týden ale nastala speciální konstelace sníh-dobrej-žádná nemoc, akorát už nebyla zima, ale jaro. Takže... veselé Velikovánoce! Usmívající se

Velikonoční tvoření s dětmi - Netradičně

31. března 2015 v 17:39 | Janinka
To vám takhle jednou jdu, když mě v obchodě cvrnkne do nosu krabice. Tedy, nebylo to zrovna do nosu, ale do nohy, protože se válela na zemi, ale i tak to bolelo! No a v té krabici byla spousta holčičích malovátek na nehty za úžasnou výprodejovou cenu pět káčé. Troufám si tvrdit, že všechny dámy zabořené v krabici si laky pořizovaly za účelem, ke kterému většinou bývají určeny, to jenom Janinka musí mít zase něco extra. V momentě, kdy laky uviděla, přesně věděla, že je použije na velikonoční tvoření s potomky. Je pravda, že to u nás během patlání bylo chvílemi jako ve feťáckém doupěti, ale přežili jsme všichni bez úhony Usmívající se.

Konečně jsem mohla zužitkovat bílá plastová vajíčka, která mi doma ležela několik let ladem...

Vánoční tvoření s dětmi - PETšiškostromeček

14. prosince 2014 v 14:02 | Janinka
Aneb patlání do třetice a neplánovaně naposledy, anžto nestíhám, chořím a hořím, a když nechořím, tak (peču)ju, abych pak zase chořela. Už aby bylo léto.

Když jsme vyráběli korálky z PET lahví, byly mi kladeny dotazy, co s nimi dál zamýšlím. Od začátku jsem věděla, že půjdou na stromeček. Na šišku. PETŠiškostromeček.

Jedna divočina...

Vánoční tvoření s dětmi - Dubánci

28. listopadu 2014 v 13:52 | Janinka
Pod dubem, za dubem
měla jedna dvě
červená jablíčka...

Tedy přesněji, nebylo to ani pod dubem, ani za dubem. Bylo to pod fíkusem...

Vánoční tvoření s dětmi - Koule z flitrů

26. listopadu 2014 v 12:10 | Janinka
Bylo by hloupé porušit každoroční tradici a tak vás ani letos vánoční patlání nemine. A aby to mělo nějakou šťávu, bude to rovnou v minisérii článků Smějící se. V tom dnešním jsme si vzali na paškál polystyrenové koule, které jsme výjimečně nezdobili stuhami, nicméně tejrání špendlíkama je stejně neminulo. Inspiraci jsme čerpali z mailu od paní Hanky, díky za něj! Usmívající se

A jak jsme tvořili?

Podzimní tvoření s dětmi - Dýňové tvoření

9. listopadu 2014 v 15:31 | Janinka
Trojitá dávka dýňové inspirace, tentorkát s křížkem po funuse. Tedy s křížkem po Halloweenu Usmívající se.

Pomerančový svícen
Stačí nějaké to dlabání a vystřihování a velmi působivá (a voňavá!) rychlovka je na světě...

Tvoření s dětmi - Korálky z PET lahví

15. září 2014 v 18:13 | Janinka
To vám takhle jednou dopiju minerálku z krásně fialkové PETky a říkám si, že je tak hezká, že je škoda jí vyhodit. A tak jsem začala zkoumat internetové vody a zjišťovala, co by se z takové PET lahve asi tak dalo vyrobit. Šperky jsem zavrhla téměř okamžitě, ony ty kytičkové brože a ozdoby jsou sice koukatelné, ale na můj vkus strááášně laciné. A tak jsem skončila u korálků, které mě na jednom obrázku zaujaly. A které jsou sice lacinější jen o něco méně, ale můžou se u toho, na rozdíl od šperků, vyblbnout i děti. A to je cajk Usmívající se.

Následující dny jsem tedy trávila okukováním regálů s minerálkami. Musela jsem vypadat jako pitomec, když jsem dětem vysvětlovala, že tuhle ne, protože je průhledná a tuhle taky ne, protože ta zelená je nějaká vyblitá. Nakonec se mi ale během pár dnů podařilo nasbírat celkem slušný PETkový arzenál, nicméně pořád sháním láhev žluté barvy, takže pokud o nějakém tom pitivu v tomto obalu víte, sem s výrobcem.

Edit/17.05.2018 - žlutou PETku už nesháním, na trhu jich je hned několik Usmívající se.


A od zásoby PETek přes zvýšený pitný režim byl už jenom krůček ke korálkům.
Nejkrásnější na nich je, že ani jeden není stejný...

Tvoření s dětmi - Podtácky z kamínků

19. srpna 2014 v 12:56 | Janinka
Už jsem tu kdysi psala, že když nemám mozkovnu v pohodě, jako lék mi většinou poslouží všelijaké patlání a tvoření. Díky nejnovějšímu tvořícímu počinu - podtáckům z kamínků - se tak moje mozkovna dostala ze stavu absolutního k.o. do stavu zdravého nasrání. A to je, vzhledem k okolnostem, docela cajk.

Z těchto dílek mám ohromnou radost a to hlavně proto, že to se mnou není zase až tak špatný, když se mi v hlavě ještě pořád, byť zřídka, líhnou takhle ženiální nápady Smějící se.

Vánoční tvoření s dětmi - Píchací panenka a quillingový stromeček

20. listopadu 2013 v 18:02 | Janinka
Poslední dobou mám podezření, že má někdo doma schovanou malou panenku, čirou náhodou dosti podobnou mé maličkosti, kterou každý večer vytáhne z šuplíku a hraje si s ní na píchanou. Tedy abychom si rozuměli, žádné nepřístojnosti, od toho tu jsou větší panenky, do téhle malé s chutí zapichuje špendlíčky, možná i párátka a někdy to vypadá, že i klacíky alias kůly. Kromě toho do téhle roztomilé panenky, zřejmě jen tak, jako bonus, zapichuje i brčko a cosi z ní vysává, neboť jsem naprosto bez energie a se silami v koncích. A protože mě tahle laškovná hra osudu nebetyčně vytáčí, rozhodla jsem se jí postavit tím, že jí budu pozitivně bojkotovat a pokud to nepůjde, tak alespoň ignorovat. Tu dlouhou řadu, s prominutím, sraček, bojkotovat nejde, ale jednu vlaštovku jsem přeci našla - po dlouhé době konečně dobrá zpráva - můžu se vrátit k relativně normálnímu fungování Mojí mozkovny, za což bych chtěla poděkovat mým ochořelým dítkám, z nichž jedno skončilo nevyhnutelně na ATB a druhé, které díky zánětu v očích vypadá jako malý upírek, se poněkud ostřeji staví k léčbě, tudíž se třikrát denně pereme a udržujeme se tak v dobré kondici Smějící se.

Tvoření - na uzdravování mozkovny jako dělané. Dnes je to rádoby vánoční stromeček tvořený technikou quilling Usmívající se-

Tvoření s dětmi - Melfoun

19. září 2013 v 19:15 | Janinka
Někdo v tomhle krásném - stále ještě letním - počasí pilně dlabe dýně, někdo zase melouny. Já na dýně dlabu a radši dlabu ty melouny. A tak vznikl meloun ne nepodobný ufounovi, pracovně nazvaný Melfoun... Smějící se

Tvoření s dětmi - Bambulínci - návod

3. dubna 2013 v 14:57 | Janinka
Poslední dobou se mi rozmnožily dotazy ohledně bambulínků - snažila jsem se informace postupně doplňovat do původních článků, ale poslední e-mail mne doslova nakopl a já se rozhodla návod na bambulínky sesumírovat na jedno místo. Takže žádné dlouhé otálení, jdeme na to Usmívající se.

Nejtěžší z celého návodu bylo vymyslet bambulínka, na kterém bych demonstrovala většinu technik a přitom použila materiál, co mi doma zabírá místo. "To by musela být leda nějaká příšera!", říkala jsem si. No a taky že jo... Berte ji proto prosím s rezervou a jen jako učební materiál Smějící se.


Než začnete dělat bambulínky, rozmyslete si, jaké bambulky použijete. Můžete si je sami vyrobit...

Velikonoční tvoření s dětmi - Inspirace

24. března 2013 v 10:09 | Janinka
Válí-li se vám doma dřevěné výlisky a máte-li jich minimálně 750 625, můžete si s nimi třeba zatopit, což jen tak mimochodem, v těch mínus třinácti dnes docela bodne Usmívající se. Máte-li jich ale méně, jako třeba já, přináším pár (možná netradičních) nápadů, co s nimi...

Nevíte-li, jak takové výlisky vypadají nahé, máte unikátní možnost Smějící se.


A tady už jsou slibované inspirace - malinko časově náročnější mozaika...

Velikonoční tvoření s dětmi - Ptákvejce

13. března 2013 v 14:40 | Janinka
Tramtadadá, určitě máte ohromnou radost Smějící se, je tu další velikonoční výtvor. Tedy spíše patvor, nebo ptáktvor, nebo možná ještě lépe ptákvejce. Ono se to má tak - já se vážně snažila, aby to vajíčko vypadalo jako kuřátko s roztomilým kukučem a zobáčkem a křidýlkama a tak. Jenže mi to prostě tentokrát vůbec nešlo přes prsty a ať jsem se snažila, jak chtěla, ve finále vejce vypadalo k uzoufání retardovaně. Bylo mi ho fakt líto a tak jsem raději sáhla po osvědčené inspiraci ála Angry Birds a to se tvořilo hned jinak. Ne, že by konečný výsledek vypadal méně postiženěji, ale mám k němu alespoň citový vztah Smějící se. Tak mi snad prominete netradiční (ne)velikonoční výzdobu, ze které se starší synek málem pominul radostí a ten mladší rozplakal, ačkoliv ty potvory jinak miluje...

Velikonoční tvoření s dětmi - Modelína na vejcích...

9. března 2013 v 16:58 | Janinka
Aneb jak jsem k dalšímu jalovému nápadu přišla... To jsem vám takhle při pohledu na krabici mých potomků, která se se zarputilou pravidelností zaplňovala kelímky modelíny Play-Doh, propadala lehké depresi, neboť mi bylo naprosto jasné, jak krásně zářící barvičky hmoty po nějaké době skončí - v jedné velké matlanině neidentifikovatelné barvy. Nicméně částěčně se mi podařilo této katastrofě předejít a to tím, že jsem dětem dovolila barvičky smatlat dohromady sama a ještě jsem jim s vervou pomáhala Smějící se. Po náhodném nálezu týden zapadlého kousku této modelíny, která na vzduchu báječně ztvrdla a přitom si zachovala tvar i barvu, mě totiž cosi osvítilo a tak vám předkládám čistě nefalšované "vejce made in moje mozkovna". Opravdu by mě zajímalo, jestli se na světě najde další magor, který zdobí vyfouklá velikonoční vajíčka modelínou... Smějící se

Omlouvám se za focení s bleskem, ale u nás je dnes mlhavo a vůbec fujtajblově...

Tohle vajíčko tvořil náš devítiletý...Usmívající se


...a tady už jsou moje patlaniny :)

Tvoření s dětmi - Hrníčky Minecraft :)

28. ledna 2013 v 16:14 | Janinka
Minulý rok našli kluci na Mikuláše ve svých balíčcích, kromě nějaké té dobroty, prázdné hrníčky. Tedy přesněji řečeno, v těch hrníčcích byly barvy na porcelán a štětce (to bych snad ani nebyla já, abych jim místo tuny čokolády nedala něco na patlání Smějící se). No a protože nedávno nastal ten správný čas na zužitkování hrníčků - to se pozná tak, že moje žíla na spánku nebezpečně tepe, v oku i v rukách mi cuká (ano, zjednodušeně to znamená, že kluci byli dočista na zabití), vytáhla jsem hrníčky, opatrně je donesla s poslední špetkou ovládání na stůl a začali jsme tvořit. Všechno v dosahu bylo od barvy, my byli jako čuňata, ale mně to bylo vážně šumák - všichni jsme se u toho uklidnili a to je hlavní Usmívající se.

Naše patlání...


A protože u nás momentálně frčí hra Minecraft, hrníčky byly s touto tématikou. Tedy Matýskův tak úplně ne, jeho styl byl na skoro dvouatřičtvrtěleťáka vskutku originální :). Postavičku Creepera ze hry mu tam dokreslil Míša...

Vánoční tvoření s dětmi - Píchání pomerančů

4. ledna 2013 v 13:37 | Janinka
Na Štědrý den jsem se snažila dětem i nám, dospělákům, zpestřit čekání na zacinkání zvonečku všemi možnými způsoby. Kromě vánočních zvyků, o kterých jsem psala v minulém článku, jsem letos naplánovala i píchání do pomerančů (ne, opravdu se nejedná o žádný voodoo rituál :)). Letos jsem neponechala nic náhodě, podmínky k tvoření jsem vyšperkovala k dokonalosti a tak když jsem shledala, že by to už zase "něco chtělo", začaly se během chvilky na stole objevovat misky s gumovými medvíky, pěnovými a ovocnými bonbony, rozinkami a voňavým hřebíčkem. Pravda, část materiálu záhadně zmizela ještě před samotným začátkem tvoření a část ho zmizela v jeho průběhu, ale pořád zbylo dostatečné množství na to, abychom se patřičně vyřádili. Výtvory papírkově komentoval náš devítiletý... Smějící se

Babička tiše a nenápadně kutila až vykutila... BABI(Y) PANKÁČE. S cígem, jak jinak Mlčící.

Vánoční tvoření s dětmi - Sněhová vločka

19. prosince 2012 v 9:05 | Janinka
Stačí dřevěný výlisek sněhové vločky za pár kaček z papírnictví, lepidlo, třpytky, kousek nylonového vlasce, pár minut práce a jakou parádu to udělá Usmívající se. Jen si nesmíte hotový výrobek zavěsit na lampičku nad jídelním stolem, protože jste-li nemehla, jako třeba já, každou chvíli o něj zavadíte hlavou, která je pak celá od třpytek a vy vypadáte jako někdo, kdo se právě vrátil z maškarního candrbálu. Na druhou stranu, třpytky v talíři dodají pokrmu netradiční nádech! Smějící se

Vánoční tvoření s dětmi - Mozaika - návod

17. prosince 2012 v 17:47 | Janinka
V posledním mozaikovém článku jsem slíbila návod, jak si podobnou parádu vyrobit a tak tu jsem i s ním :).

Vánoční tvoření s dětmi - Vánoční mozaika

16. prosince 2012 v 9:01 | Janinka
I nadále se držím svého předsevzetí, že dřív, než nakoupím nový tvořící materiál, spotřebuji ten, co mi doma už nějakou dobu straší. Tentokrát jsem si vzala do parády sklíčka mozaiky, i když je pravda, že tolik místa mi v krabici neušetřila. Navíc jsem je nespotřebovala všechna, takže i v budoucnu můžete očekávat další moje otravování s nějakou tou mozaikou. Myslím, že na Velikonoce se budete mít na co těšit Smějící se. Přeji (snad) příjemné pokoukání a pohodovou adventní neděli... Usmívající se

Mozaiková sklíčka jsou nalepená na dřevených výliscích s předkreslenými konturami, návod dodám brzy :)


Nebylo by možné v klidu tvořit, kdybych nějaký ten materiál nešoupla našemu dvouapůlletému. Bavilo ho to moc, jen to lepidlo bylo úplně všude (ne, že bych na tom byla o moc lépe :)). Spárovací hmotu jsem proto, s ohledem na mé vyvážené duševní zdraví, raději na dílko napatlala sama...Smějící se

Vánoční tvoření s dětmi - Sněhuláci, milí chlápci...

27. listopadu 2012 v 14:01 | Janinka
...ale jen v případě, když kvůli jejich tvorbě nemusím mrznout a brodit se tím bílým sajrajtem. Minulý rok mě tohle sněhulákování minulo, letos se tomu nejspíš nevyhnu. Ale ještě nevěším hlavu, třeba mi to synkové odpustí, když jsme si udělali prima odpoledne a postavili si sněhuláky, kteří jsou na dotek mnohem příjemnější, než ti ledoví Usmívající se.

Každý náš sněhulák je vyrobený ze dvou polystyrenových koulí (větší a menší), které jsme nacpali do bílé ponožky, nahoře zavázali a odstřihli zbytek. Jako čepice a šály posloužily rozstříhané dětské punčošky, které měly ošoupaná kolena a navíc velikostně dosloužily. Oči jsme koupili v papírnictví, místo uhlíků na břiše máme nepotřebné knoflíky a pusu jsme namalovali fixou. Ruce jsou z párátek, které Míša natřel hnědou fixou a jako koště posloužil, stejně, jako na nos, plyšový drátek. Všechno jsme pak kompletovali s pomocí špendlíků, lepidla a vlny, kterou jsme zavazovali bambule na čepicích.

Večer jsem sněhuláky zapíchla do jediného květináče v domácnosti, který patří naší palmě...


Vánoční tvoření s dětmi - Stromeček podruhé

11. listopadu 2012 v 8:04 | Janinka
První přetváření šišek na vánoční stromečky sklidilo úspěch a protože ještě dvě šišky zbyly, snažila jsem se vymyslet něco, u čeho by děti vydržely a co by je bavilo. Povedlo se a tak vám přináším další tip na tvoření s dětmi, který je sice trochu složitější, než ten předchozí, na druhou stranu je ale kreativnější a výrobu si děti užijí, protože je pracnější a trvá déle Usmívající se. Takže, představuji vám nové šiško-stromečky ála quilling...

Tenhle vyráběl Míša...

Vánoční tvoření s dětmi - Stromeček z šišky

10. listopadu 2012 v 11:17 | Janinka
Máte-li doma čirou náhodou šišky z borovice a vykouzlíte-li si k nim odněkud pár korálků, mohou z této kombinace vzniknout neobyčejné vánoční stromečky. Tvoření je jednoduché, děti se zabaví a navíc si tak mohou vytvořit nevšední dárečky pro své blízké, kterým takový stromeček určitě udělá radost Usmívající se.

Další články o vánočním tvoření najdete zde: http://moje-mozkovna.blog.cz/rubrika/tvoreni-vanocni.

Podzimní tvoření s dětmi - Dýňulák

30. října 2012 v 13:43 | Janinka
To si vám takhle jdu ráno okolo okna, když uslyším slabounké dvojhlasné "Fňůůůk!". Za normálních okolností se občasné fňukání ozývá z dětského pokojíčku, takže tohle procítěné slůvko z úplně jiného místa upoutalo mojí pozornost. Žádné z mých dětí na parapetu nesedí, takže ty vylučuji. Hmyzí řeči nerozumím a tak to ani ten pavouk v rohu nebude. Kytky v květináčích to taky nejsou (což by se v mém případě jevilo jako nejpravděpodobnější), protože žádné, kromě jedné palmy v rohu, v jejich vlastním zájmu doma nemám Smějící se. Takže zbývají... dýně???

Ano, dvě okrasné dýně si usmyslely, že si připadají trapně, že prý mají být podzimní dekorace a že ten sníh za jejich zády vypadá blbě a kdesi cosi a ať je vyhodím. Tak jsem těm primadonám slušně řekla, že ať ještě chvíli vydrží, že sníh zase sleze a zase jim to bude se sluníčkem a barevným listím venku slušet a že nic vyhazovat nebudu, když je mám doma něco málo přes týden, nejsem přeci blázen. Jenže ony fňukaly dál, takže jsem jim od plic pověděla, že jsou pěkně rozcapené a že nemají krapet slušného vychování, načež ony se kály a omlouvaly, že to tak nemyslely a moc prosily, ať s nima něco udělám.

No co, když tak hezky prosily, vzali jsme si je s Matýskem do parády. Výsledek se nám i jim docela líbil, jen jsem zvědavá, kdy ty dvě začnou kafrat, že ta čepice má blbou barvu, nebo kdy si jedna dýně začne stěžovat, že ta, co je na ní, je moc těžká. Jo jo, život s dýněma není vůbec lehký... Smějící se

Podzimní tvoření s dětmi - Prsatý Pinocchio, náhradní nohy a jiné obludnosti

3. října 2012 v 14:08 | Janinka
Miluju podzim, obzvláště dny, které vypadají přesně, jako ten dnešní. Ani horko, ani zima, všude spousta barev a... kaštanů. A tak si tohle počasí snažíme užít, dokud to jde a vytěžit z něj maximum. No ano, zase jsme řádili, tentokrát jsme píchali do kaštánků Smějící se.

Prvorozený se nadchl a vyráběl "ženskou". Nohy a ruce jsem však přidělávala já, protože s výrobou dámy praštil, když mu nešlo připíchnout prso. Nos doladil v nestřežené chvíli náš dvouletý...

Tvoření s dětmi - Výroba magnetek

27. srpna 2012 v 20:30 | Janinka
Tak, nikdo se, kromě nás, na oslavě (více zde) neukázal. No asi proto, že se nějak rozkřiklo, že pohoštění nebude zrovna dvakrát jedlé... Upřímně, koho by lákalo cpát se upečeným slaným modelovacím těstem, které je z jedné strany pomalované fixami a přetřené lakem a ze strany druhé je na něj připevněný vteřinovým lepidlem magnet...Smějící se

Za barem II #57: KONEC párty
Zadání sedmapadesátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

K mání byla zmrzlina, bonbónky, pití, bagetky, koláče i čokoláda...



Tvoření s dětmi - Dort s mořským překvapením

12. srpna 2012 v 18:37 | Janinka

Za barem II #43: Dort z písku
Zadání třiačtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Když jsem se ráno podívala na zadání úkolu - postavit dort z písku - a pak ven z okna, říkala jsem si, že dnes bude soutěžní volno. Ale osm stupňů dlouho nevydrželo, mlha hustá jako mlíko se rozpustila a vylezlo sluníčko, které nám to krásně prohřálo na příjemných dvacet. A tak Procházkovi vyrazili na procházku k přehradě, na pískovišti jsme vysypali tašku s pískověcmi a měli radost, že na nás vykoukly i mořské kamínky z dovolené, na které jsme jaksi zapomněli, protože jsme od návratu na pískovišti nebyli. Kamínky nám posloužily jako zdobení na dort, který jsme společně s Matýskem "pekli". Míša měl snahu, ale poté, co zjistil, že se na hřišti nachází spolužačka, mu to asi bylo "blbý a trapný". Chápu ho, já zase nesnášela, když mě máma držela ještě v pubertě na přechodu za ruku Smějící se.

"Pekli" jsme dort


Tvoření s dětmi - Originální WC cedulky :)

10. srpna 2012 v 11:22 | Janinka

Za barem II #40: WC cedulka
Zadání čtyřicátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

Vážili jsme, míchali a patlali, řezali, lepili a stříhali, pekli, barvili a fotili, až z toho nakonec vznikla malá originální dílka Smějící se.

Míšova WC cedulka ze slaného těsta... Usmívající se

Tvoření s dětmi - Těžítko - návod

18. dubna 2012 v 16:51 | Janinka
Další tip na jednoduché tvoření s dětmi, tentokrát tu mám návod na těžítko (nebo sněžítko? Smějící se), které v našem případě posloužilo jako dáreček pro tátu Usmívající se.

Na výrobu těžítka budete potřebovat:

Prázdnou a odmaštěnou malou skleničku s víčkem - ta naše je od marmelády

Předmět do těžítka - my použili malé figurky - razítka - Pata a Mata, které se nám doma sešly dvakrát, ale lze použit takřka cokoliv, co se ve vodě nerozmočí, třeba figurky z Kinder vajíček.

Třpytky - ty jsem koupila v papírnictví, jsou velmi jemné a vypadají asi jako tyhle

Voděodolné lepidlo - nejlépe silikonové

Vodu

V některých návodech se používá i glycerin, ale osobně si myslím, že je to zbytečné, pokud se dolije správně voda, efekt sněžení je díky jemnňounkým třpytkám dokonalý i bez něj.

Návod
Figurky naaranžujte na víčko a přilepte. Nechte dobře zaschnout.

Pokud se vám zdá, že na fotografii vidíte na postavičkách třpytky, máte pravdu. Původní těžítko jsme vyráběli před dvěma lety, ale použili jsme nevhodné lepidlo a museli jsme tak teď skládat reparát, ze kterého vznikl návod Usmívající se.

Tvoření s dětmi - Lucerničky

3. března 2012 v 9:45 | Janinka
Nejdřív byly děti nemocné, pak zaťukaly na dveře jarní prázdniny a venku bylo takové počasí, že na jeho popis je škoda slov a nám nezbylo nic jiného, než sedět doma. Svoje děti miluju, ale někdy... už je toho moc a mně se honilo hlavou, jestli by šlo oba kluky najednou narvat do jednoho babyboxu. Ne, to byl samozřejmě vtip Smějící se, chci tím říct, že někdy není jednoduché dítě zabavit...
Pro ty, co jsou na tom podobně a už neví, kudy kam, přináším návod na tvoření, který je jednoduchý a prakticky každému dostupný. Budeme vyrábět lucerničky Usmívající se.
Na tvoření budete potřebovat:

Sklenice (například od instantní kávy) zbavené etikety - nejlepší je sklenici ponořit na chvíli do vařící vody, etiketa se odlepí sama. Případný zbytek lepidla jsem odstraňovala odlakovačem.

Papírové ubrousky s různými motivy - většinou se dají koupit po jednom v papírnictví

Štětec

Lepidlo na decoupage nebo obyčejné lepidlo Herkules

Nůžky

 
 

Reklama