Tvoření - vánoční

Falešný patchwork - andělka

14. prosince 2016 v 22:14 | Janinka
Rok se s rokem sešel a já již tradičně navazuji na tradici, kdy každý rok (a třeba i dvakrát) slibuji, že s falešným patchworkem už opravdu definitivně končím, abych následně zase něco drobného spíchla. Takový výkřik do tmy tomu říkám. Letos ale svůj slib splním, protože jsem si (jaký to nerozum!) trochu zabilancovala, prolistovala mé články a zjistila, že všechno, co jsem mohla vymyslet, jsem už dávno vymyslela a předala dál a že víc už z mojí mozkovny v tomto směru nevyždímu, i kdybych se na ní stavěla. Falešný patchwork je neodmyslitelnou etapou mého života, je však čas za ní zavřít dveře. Ty dveře ale zavírám šťastná, protože na některé okamžiky z "píchacícho" období jsem opravdu pyšná a nedá se na ně zapomenout. Třeba když vidím, jak je tato technika i po letech stále populární nebo jak se velmi rychle uchytilo a rozšířilo něco, co měla na svědomí má mozkovna - bylo toho více, ovšem takový svícen, to je má srdcovka.

Ale dost už vzpomínání, přeji vám všem krásné prožití adventního času, klidné a pohodové svátky vánoční a šťastný vstup do nového roku Usmívající se. A jako bonus k přání přidávám můj poslední výkřik do tmy - andělku se speciálním módním doplňkem Usmívající se.

Stromečky na stromeček

9. prosince 2016 v 12:23 | Janinka
Loňský adventní čas se nesl v duchu klidu a pohody. A to i přes to, že jsem ho trávila v nemocnici s Matějem a jeho kámoškami angínou a horečkou na kapačkách, že jsme tam oba chytili blicí chřipku, že jsem si musela propuštění týden před Vánocemi tvrdě vybojovat, aby se synkovi doma dva dny na to vyrojily neštovice takovým stylem, že jsme u toho plakali oba. Já vztekem, lítostí a bezmocí, on bolestí. I přes to jsme se snažili si udělat ze všeho legraci. Neštovice jsme třeba pojmenovávali, dvě první byly královnou a králem a ten tisíc neštovic, co se do hodiny objevil, byl nazván poddanými v podhradí, podpindí (tam se usídlil král...) a tak. Pobyt v nemocnici jsme si snažili taky zpříjemnit, obzvláště ráda vzpomínám na okamžik, když jsem Matěje vezla na kolečkovém křesle na kontrolu. Bylo to v neděli, nikde ani noha, v nemocnici se zastavil čas a my se jen tak projížděli a kochali se vánočním stromkem a výzdobou ve vestibulu u nemocniční kaple. Ozdoby na stromeček většinou vyrábí pacienti nemocnice nebo senioři na svých dýcháncích a to bych nebyla já, abych se takového tvoření nechytila jako myš na kus sejra. Minulý rok jsem se k tomu nedostala, přeci jen jsem se za ten týden snažila alespoň napéct trochu cukroví, ale letos jsem si to vynahradila a vyrobila klukům na stromeček nové ozdoby, pětiminutové korálkovo-stuhové stromky Usmívající se.

Mikuláš, anděl a čert po špendlíkovsku

4. prosince 2015 v 16:21 | Janinka
Bordel tvořící skříň jásá a já s ní, podle předsevzetí úspěšně pokračuji ve snižování stavu materiálu v ní ukrytého. K dnešnímu dni rapidně ubylo špendlíků, stuh i polystyrenových nesmyslů. Aby tomu tak bylo i nadále, mám zákaz vstupu do galanterie a k tvoření využívám jakoukoliv záminku, Halloweenem počínaje a Mikulášem konče. Ten zmíněný poslední přišel na řadu dnes a ano, kaju se, vím že inspirace přichází pozdě, ale můžu já za to, že my nemůžeme mít normální angínu, kdy vás jen bolí v krku? Že nás bolí hlava, v uších, břicho, zvracíme, máme zácpu, rýmu, zimnici, čtyřicítky a dech voňavý jako hromada hnoje? Tedy, přesněji řečeno, on je stižen chorobou jen druhorozený, ale užíváme si to náramně oba.

A teď už k samotným výtvorům. Pod mýma očima se skví dva žoky, před kterými by zbledly závistí i pytle s moukou, pravděpodobně nevyspání tak způsobilo, že Mikuláš je zjevu francouzského svůdníka z řad církve z dob Ludvíka XIV, čert vypadá jako úchyl s bradkou a anděl se transformoval do laciné nafukovací panny. Jo, jde to se mnou z kopce, ale radost snad drobotině udělají i tak a spojovat si to se svůdníkem, úchylem nebo nafukovací pannou nebudou. Doufám.

Je to cajk a zase píchám :)

20. ledna 2014 v 12:42 | Janinka
Jo, já vím, že jste mi to říkali Usmívající se. Jenže když máte ulítlou genetickou výbavu po předcích, nervy nějakými řečmi neobalamutíte, dokud to nebudete mít černé na bílém. A já to mám, takže už se nemusím namáhavě přetvařovat, že je všechno cajk, protože to skutečně cajk je. Ovšem operace mě nemine a to velmi brzy, neboť Vetřelec (jak jsem si toho "drobečka" familiérně pojmenovala), který nelegálně obsadil moje břicho, je momentálně velký asi jako grapefruit. A já si pořád říkala, že se budu muset přestat cpát tou smetanou s cukrem, protože mi to jde do břicha a vypadám jako těhotná. Mám opravdu radost, že to tou smetanou není Smějící se.

A tak teď mám víc času a zase, v rámci chvil bez bolesti, patlám, tvořím a píchám. Nejnovější dílko je zimní a píchané, ale není to proto, že by se mi po sněhu nějak stýskalo (ano, ani u nás na horách sníh stále ještě není!), nýbrž proto, že jsem do dnešního dne neměla vycházky a tak jsem si musela vystačit s tím, co jsem doma našla Usmívající se.


Pro příznivce falešného pachworku přidávám na TUTO stránku všechny mé návody a inspirace na toto téma Usmívající se.

Už nejsem kobyla!

12. prosince 2013 v 17:04 | Janinka
Jedna chvastounka se nedávno prsila, jak si napeče cukroví, umyje okna, ušije záclony, alespoň trochu vánočně uklidí a upíchne třeba i věnec na dveře. A tu spoustu času, který jí k tomu vždycky chyběl, měla mít jenom díky tomu, že jí - ano, zase - ochořelo dítko. Ovšem Janinka míní... aneb jak by řekl náš prvorozený - kecy, prdy, beďary. Ona totiž slečna angína uzavřela společenství s jakousi zákeřnou virózou a horečkou zvanou vysokou, společně ty tři přibraly do party zánět středního ucha, a aby tu fungovala nějaká rovnoprávnost ženského a mužského bacilopohlaví, ta cuchta viróza přitáhla do spolku odněkud i průjem a celou pusu aftů.

Jediné, co jsem tak po těch bezesných nocích zvládla, byl věnec, ve který jsem ani nedoufala. Paradoxně to bylo díky tomu, že jsem ho mohla (musela) dělat v blízkosti drobka, který odmítal být, byť minutu, sám. A tak tedy s hrdostí mohu vytroubit do světa, že v tomto směru už nejsem kobyla, tedy ta kovářova, a že už mi visí. Věnec Smějící se.


Pro příznivce falešného pachworku přidávám na TUTO stránku všechny mé návody a inspirace na toto téma Usmívající se.

Falešný patchwork - svícen podruhé...

12. října 2013 v 13:58 | Janinka
...aneb jak může pořádný bordel za další Janinkovský nápad...Usmívající se


To se vám má tak. Poslední dobou jsem více nervózní, než bývá obvyklé a okolo žaludku mám takový divný pocit. I když "divný pocit" asi nebude to správné slovní spojení pro "Do zadele, to nedáme, asi budu zvracet, já uteču!"

Nezasvěcení by tyto symptomy mohli připisovat těhotenství, zasvěcení možná tuší, že to vše má příčinu v neúprosně se blížícím stěhování. Ačkoliv se snažím, aby naše domácnost vypadala a fungovala v rámci možností normálně, volně přeloženo to znamená, že všechny krabice a nový nábytek je obestavěn po obvodu všech místností, tedy tak, aby se jimi dalo projít, sem tam se najdou záškodníci, kteří mi to chtějí mermomocí překazit. Třeba náš druhorozený, který měl nutkavou potřebu se ve školce skamarádit s nějakou bakterií, takže abych ho měla doma nemocného na očích, musela jsem, chtě nechtě, rozložit naší prehistorickou sedačku v obýváku, která mi ukousla notný kus prostoru. Do toho, díky báječnému teplotnímu spínači ignorujícímu náš byt na severní stranu, se přestalo v domě topit, v ložnici se opět udělala plíseň a objevili se ti hnusní brouci. A tak teď spolu všichni tak hezky bydlíme v obývacím pokoji, který neplesniví, kde žádný hmyz není a kde je největší teplo. A také kde je momentálně nejméně k hnutí, protože se sem nastěhovaly i hračky z pokojíčku Smějící se.

Další Matějovina a další falešný patchwork - zvoneček

8. září 2013 v 14:45 | Janinka
Už nějakou dobu jsem slintala nad dílky, která jsem objevila na stránce zaměřené na falešný patchwork. Ta má na FB i svojí skupinu, ke které jsem se po dlouhém váhání nesměle přidala, protože jsem si myslela, že tam nejspíše budu za trubku (tramtadadá Smějící se), neb moje dílka se s těmi mistrovskými, která tam dámy prezentují, nedají srovnávat ani v nejmenším. Je to asi jako kdyby jste vedle sebe položili jablíčko spadlé na zahradě a naleštěné jablíčko na veletrhu Usmívající se.
Ale, i přes to, že si nadále myslím, že jim sahám tak maximálně ke kolenům, protože jejich stuhy a špendlíky i zpracování jsou jako z jiné planety, ne-li galaxie Smějící se, stalo se něco, co mi udělalo ohromnou radost. Při vložení odkazu na svou hvězdičku i návod, kterou jsem tu prezentovala minule, se objevily komentáře, cituji jeden za všechny doslova, protože to jinými slovy lépe zkrátka vyjádřit nedovedu...

jeeeeeeeeeeeeej moje mozkovna je tvoja stránka ? to je super, odtial berieme návody je to super spracované klobúk dolu, mnohým z nás pomohli, dúfam že nevadí že ich máme uložene v súboroch. Tá stránka je jednička Smějící se

Jsem ráda, že moje návody k něčemu jsou. A jsem ráda, že to vypadá, že kromě ostatních tvořílků jsem nakazila i svoje děti. Po Míšovi je to i Matýsek... Smějící se


A můj poslední kousek...


Odkaz na stránky falešného patchworku na FB - ZDE
Skupina tvořílek na FB - ZDE

Pro příznivce falešného pachworku přidávám na TUTO stránku všechny mé návody a inspirace na toto téma Usmívající se.

Falešný patchwork, hvězda - návod

4. září 2013 v 13:52 | Janinka
Přeleze nepřelezitelné, podleze nepodlezitelné, už jsem to tu kdysi psala. Jo, to jsou přesně ty sudičky Usmívající se, co se mezi sebou při sudbě poštěkaly a já kvůli nim teď musím překonávat ty výzvy a postupovat do vyšších "levelů". A jedna taková výzva, dalo by se říci, jedna z největších, se mi naskytla právě teď. Ještě donedávna jsem si myslela, že o falešném patchworku vím naprosto všechno a že mě nemůže vůbec nic překvapit. A ono zatím... ta hvězda! Než jsem přišla na to, jak ji udělat koukatelnou, dostala tolik jmen, že by se za to nemusela stydět ani středně velká parta dlaždičů. A mě to navíc stálo tolik mrtvých šedých buněk, mozkovna trpěla a na internetu nikde žádná rada! Ona totiž tahle milá hvězda nejde dělat klasickým patchworkem od středu tak, jak se dělá třeba vánoční koule, protože do 360 stupňů pět pravých úhlů prostě nenarvete, ani kdyby jste se na hlavu stavěli... Smějící se Nakonec mě napadlo řešení středu při pohledu na jeden obrázek s klasickou patchworkovou hvězdou z látky, která nemá s mým pícháním vůbec nic společného, ale díky bohu za ni, protože ještě chvíli a moje mozkovna by byla dutá. Takže, jak na to?

Falešný patchwork, hvězda

3. září 2013 v 14:01 | Janinka
Když se něco může podělat, tak se to taky podělá. Naše účty byly díky bambilionu poplatků za pojištění a odhadce vysáty více, než by bylo záhodno. Ne naší vinou neodešla platba za internet (z celého srdce upřímně nesnáším O2 a jejich poplatky) a tak nás jednoduše na čas odstřihli, což je v době, kdy všechno, včetně bankovnictví, řeším přes internet, docela na pytel. Jedinou dobrou zprávou je, že máme klíčky od bytu. Ale jaksi nám nedorazily peníze na rekonstrukci, protože podmínkou jejich odeslání je zapsání v katastru nemovitostí a tam jsou neuplatitelní, ačkoliv to původně vypadalo, že by se to nějak dalo... Máme nasmlouvanou firmu na stavební úpravy, ale skoro půl milionu na rekonstrukci nám zatím někde virtuálně lítá a já půjdu nejspíš vraždit. A třeba taky ne, zatím to odskákala jen jedna hvězda a pár rychlokvašek kuliček, aby jí samotné nebylo smutno. A jeden vánoční dárek je hotový Usmívající se.

Prvotina - hvězdička

Falešný patchwork - zvoneček, návod

7. července 2013 v 9:12 | Janinka
Minulý týden jsem slíbila návod, jak na takovýto zvoneček, takže bez řečí šup na to Usmívající se.

Falešný patchwork - zvoneček

30. června 2013 v 14:44 | Janinka
Já bez toho píchání prostě nemůžu být. Vy, kteří jste mi tu říkali, že s tím určitě neseknu a že mě stejně brzy začnou svrbět ruce, jste měli pravdu a vyhráváte mojí speciální cenu. Neviditelnou Smějící se. Jenže za to rukou svrbění nemůžu já, ale náš malej nejmenší, protože ve skřínce vyhrabošil zapadlé vejce, pro situace neznalé - vejce polystyrenové, okamžitě si spočítal jedna a jedna a že chce píchat špendlíky. A protože špendlíky došly, museli jsme zákonitě do galanterie, kam nikdy nejdeme jen pro jednu věc, i když bych opravdu moc chtěla (a moje peněženka taky), ánžto jsem odtamtud odcházela o tři stovky lehčí, ale o pytlíček barevných pokladů bohatší, který si prcek následně hrdě odnesl domů...

Léto už je v plném proudu, ideální doba pro nás tvořílky začít se připravovat na Vánoce... Smějící se
Po přečtení vašich komentářů drobná editace - ty Vánoce byly míněny v žertu a za zvoneček a hvězdičku, tedy tvary čistě vánoční, opravdu nemůžu, protože ony tvary vybíral mrňousek. I když přiznávám, že se mi to náááramně hodilo do krámu Usmívající se.


A tohle už je výsledek sobotně-nedělního špendlíkopíchání, zelená especiálo pro Pukínu Smějící se.
Návod, jako vždy, bude, snad příští týden...

Perníkový věnec

1. prosince 2012 v 13:36 | Janinka
Do bronzova upečený,
přičmoudlinou ovoněný,
nadávkami kořeněný,
s láskou cukrem oblepený,
na neděli připravený,
všemi doma pochválený...

Se mě bojej, nebo co? Smějící se

A teď vážně - mám z něj ohromnou radost i přes to, že je celý nakřivo, že si poleva dělala co chtěla a že jsem málem neměla co zdobit, protože komponentům hrozilo sežrání. Jen doufám, že si věnec nevezme příklad ze své předchůdkyně - perníkové chaloupky. Ta totiž poté, co do sebe natáhla veškerou vlhkost z naší domácnosti, odešla navždy, nasáklá jako houba, do perníkového nebíčka Usmívající se.

Vánoční quilling

16. listopadu 2012 v 14:51 | Janinka
Listopad letos opravdu překvapil, sníh nikde a zimu připomíná jen Dýňulák na okně (já to těm dýním říkala, že to nemají s tou sněhovou hysterií přehánět Smějící se), což ale vůbec nic nemění na tom, že vánoční nálada tu je a to ani nemusím chodit do žádných ultrahypermegasupermarketů, kde mi budou nazdobené třímetráky větvičkama ometat obličej a kde uši budou trpět koledami ála moderna.
A když je vánoční nálada, tak je i vánoční tvoření, dnes je to vánoční quilling. Prosím, berte to s rezervou, jsou to touto technikou vůbec moje první spatlané výtvory. Jo, a návod bude taky. Někdy Smějící se.

Falešný patchwork - vánoční koule potřetí

16. října 2012 v 12:50 | Janinka
Už jsem kdysi psala, že když na dveře zabuší paní Smutná nebo pan Žal, pomáhá mi zapomenout tvoření. A protože poslední týden byl obojím nacpán k prasknutí, píchala jsem vánoční koule ostošest. Nebo spíš ostopět Usmívající se. Jsou moje poslední, v budoucnu už nemám v plánu nic podobného tvořit, zpracovávám jen materiál, který mám doma a kterého se potřebuji zbavit. Takže mne čekají ještě dva vánoční věnečky, na jaře možná nějaká velikonoční vajíčka a s pícháním je nadobro šmytec.

Pro případné nadšené tvořílky přidávám odkaz na: Falešný patchwork, vánoční koule, návod Usmívající se.


Pro příznivce falešného pachworku přidávám na TUTO stránku všechny mé návody a inspirace na toto téma Usmívající se.

Falešný patchwork - vánoční koule podruhé

6. října 2012 v 10:04 | Janinka
Do Vánoc zbývá necelého čtvrt roku, ale pro nás, vánoční tvořily a patlaly, sezóna začíná už teď. Tedy, až na některé výjimky zvané "těžký případ", pro které sezóna nezačíná vůbec, protože je u nich celoroční. Naštěstí patřím do skupiny číslo jedna (takže to, jak jsem píchala vánoční koule měsíc po Vánocích, raději v tichosti přejdu) a tak si v tomto období teď všude po bytě tahám krabici se špendlíky, stuhami, polystyrenovými koulemi a vším tím bordelem okolo. K tomu mi ouška hladí synátora techno koledy z kláves (příprava na letošní vánoční koncert Smějící se) a já píchám a píchám... a první várka koulí na je na světě.

Pro případné duše tvořivé přidávám odkaz na: Falešný patchwork, vánoční koule, návod.

Skládání ubrousků - Vánoční Elfí botka :)

24. srpna 2012 v 13:34 | Janinka
Loňský úkol týkající se skládání ubrousků jsem zvládla takto a proto jsem letos zavrhla květiny a šla do bot. Přesněji řečeno, do elfích bot. Nevím sice, jestli elfové nosí i boty bílé, žluté, meruňkové, lila nebo růžové, v každém případě jsem se u skládání velmi bavila Smějící se.

Za barem II #55: Origami z ubrousku
Zadání pětapadesátého kola najdete na stránkách Mléčného baru ZDE :).

V originále je to botka zelená, skládaná z plátěného ubrousku obdélníkového tvaru, já jsem si to opět pojaninkovštila a botky jsem vyrobila v jiných barvách a z papírového ubrousku tvaru čtvercovitého. No to bych snad ani nebyla já Smějící se.


A barevné variace...

Slavnostní tabule se boty nedočkaly, protože v nich druhorozený neviděl elfí obuv, ale pistolky. Podle toho také ubrousky vypadaly a tak ty zmuchlaniny skončily jako papírové utěrky na stůl Usmívající se.


Měl-li by někdo zájem si elfí botu vyzkoušet, zde je video-návod :).

Falešný patchwork, vánoční koule - návod

31. ledna 2012 v 12:45 | Janinka

Jak jsem slíbila minulý týden, zapracovala jsem a návod na vánoční koule technikou "falešný patchwork" je hotový. Takže žádné dlouhé povídání, jdeme rovnou na píchání Smějící se. Jen ještě připomenu, že pro příznivce falešného patchworku jsem zřídila TUTO stránku se všemi mými návody a inspiracemi na toto téma Usmívající se.

Nově jsem také na FB a na Pinterestu.

Falešný patchwork - vánoční koule

27. ledna 2012 v 21:04 | Janinka
Ano, opravdu se budu měsíc po Vánocích předvádět s vánočními koulemi, kterým jsem špendlíky ubližovala metodou zvanou "falešný patchwork".
Koule jsem netradičně vyráběla po Vánocích, protože i když jsem se opravdu snažila stihnout to ještě před nimi (to aby stromeček nevypadal jako sociální případ, protože zásoba skleněných ozdob se rok od roku tenčí), časově mi to nevyšlo a naklonovat se (zatím) ještě taky nedokážu.
Prozatím přináším pouze fotografie, pro případné příznivce či nadšence, které by vytvoření něčeho takového lákalo, mám rozpracovaný podrobný návod a bude tu příští týden Usmívající se.

Nejdříve jsem udělala koulí pět...

 
 

Reklama