Tvoření - velikonoční

Velikonoční kohout

21. dubna 2017 v 19:40 | Janinka

Minulý rok po Velikonocích mi do pečícího arzenálu přibyla jedna beránčí forma. Tu vysněnou oranžovou už jsem doma sice měla (po patáliích s beránkem bez formy jsem následující rok zareagovala u výlohy domácích potřeb mnohem svižněji), ale kolegyně v práci mi ji doslova vnutily, prý jde do poslední fáze výprodeje. Na první pohled byla kvalitní, ale maličká, na druhou stranu za celou jednu korunu českou - no neberte to. A udělala jsem dobře, formička se mi po roce bohatě odvděčila a vnesla do velikonočního pečení netradiční styl a notnou dávku vzrušení. Po vyklopení z formy se totiž hotový výtvor z pohledu zboku podobal spíše spokojenému štěněti a při pohledu zepředu zase kohoutovi.

Stačilo ale trochu čokoládové polevy a lentilkek a moje rozčarování bylo to tam. Aneb jak se říká, darovanému koni/beránkovi/kohoutovi na zuby/zobák nekoukej Usmívající se.

Velikonoční zažehlovací korálky, kuře zabiják a tak...

12. dubna 2017 v 13:06 | Janinka
K tomu, abych poznala, že se blíží Velikonoce, od jisté doby kalendář nepotřebuji. Stačí mi TOPlist a statistika čtených článků, která mi cca dva měsíce před velikonočními svátky řekne, že se právě odstrojily poslední vánoční stromky, ozdoby schovaly do sklepa, zbylé cukroví narvalo do mrazáku a že jsou teď v kurzu svátky jara. V tuto dobu u mě hledají návštěvníci vše, co se týká velikonočního falešného patchworku.

Že je asi měsíc před Velikonocemi poznám podle stoupající návštěvnosti u článků s velikonočními nápady a u rubriky tvoření s dětmi, častými návštěvníky tu jsou zaměstnanci škol a školek.

No a nakonec, to, že Velikonoce mlátí na dveře, poznám týden předem s jistotou stejnou, s jakou se mohl spolehnout na svou ruku Divokej Bill. V tuto dobu je totiž enormí zájem o článek Velikonoční beránek bez formy, což těší hlavně moje ego, které mělo po příhodě s formou na beránka hodně velké bolení Smějící se.

Tento rok ale formu na beránka mám (hned dvě, pro jistotu), falešný patchwork mě už nějakou dobu míjí obloukem a tak jediné, čím můžu letos přispět k tématu Velikonoc, jsou zažehlovaná vajíčka, která jsme vyráběli s chorým dítkem.

Hned na začátku se tvoření trochu zvrhlo, původně roztomilé kuřátko získalo po zažehlení vražedný pohled a protože vajíčka nebylo to jediné, co jsme vytvářeli, prvorozený hned věděl, čím kuře dozdobit...

Patchworkové vzpomínání

2. března 2016 v 16:20 | Janinka
Je to něco málo přes čtyři roky, co jsem propadla kouzlu falešného patchworku, stuhám, špendlíkům a popíchaným prstům. I když teď sedám k těm polystyrenovým nesmyslům velice zřídka, stále mám radost ze čtenářských ohlasů u návodů a inspirací, které jsem na svých stránkách publikovala jen tak, z lásky k píchání (jak jsem si tuto metodu soukromě pojmenovala a ono se to, světe div se, velice rychle ujalo Usmívající se). Možná díky blbuvzdornosti návodů články s tímto tématem za celou dobu od jejich vzniku navštívilo krásných 200 000 tisíc a zobrazilo si tři čtvrtě milionu podobně postižených. A já jim za to, spolu s mým tvořivým já, děkuji.

Stejně tak jsem ráda, že jsem nepropadla davové hysterii a nebyla zatažená do špíny, která se kolem této metody později vyrojila, když se na různých FB stránkách, které jsem díky tomu také opustila, rozjela mašinérie pomluv a nenávisti. Velice často jsem narážela na případy, kdy tvořilka vymyslela nový styl metody a pochlubila se s ním, jiná ho "odkoukala", svůj výsledek taktéž zveřejnila a neštěstí bylo na světě. A to ani nemluvím o drsné kritice začátečníků, kteří potřebovali spíše poradit a povzbudit, než setřít jako mokrou podlahu. Nikdy bych nevěřila, že i na obyčejném tvoření se dá napáchat tolik zla. A samotnou mě to mrzí o to víc, že si pamatuji, jak jsme v začátcích falešného patchworku byli všichni jedna rodina, radili si a pomáhali. Nikdy by mě nenapadlo si své nápady jakkoliv nárokovat, ke štěstí a spokojenosti mi stačilo pár milých komentářů. Je pravda, že i já jsem se občas musela (a vlastně stále musím) potýkat se stinnou stránkou popularity patchworku - většinou se jedná o vypůčení si obrázku s mým výrobkem bez uvedení zdroje, ale jsou to drobnosti a snažím se je řešit slušným upozorněním. Jen jedinkrát se mi stalo, že jsem byla sprostá jako cikán Ferenc a to proto, že si jistá dáma obrázek nejenže zapůjčila bez uvedení zdroje, ale výrobek na něm pak prezentovala jako svůj. I tady jsem si ale zachovala dekorum, postačilo jen docela maličké "bububu" Smějící se.

Za ty čtyři roky ušel falešný patchwork pěkný kus cesty a já můžu nad dílky ostatních tvořilek a tvořílků jen tiše achat. Kam se na ně hrabou ta moje, několik let stará. Jsou jednoduchá, bez různých kudrlinek a zdobení, ale víte co? Jsou to moje patchworkové děti a já jsem na ně pyšná Usmívající se.

Žabinec

7. března 2014 v 13:25 | Janinka
Další blbé období, které soukromě nazývám "malou, leč velmi otravnou periodou", mám celkem úspěšně téměř za sebou. Že jste ještě nikdy neslyšeli o mé malé, leč velmi otravné periodě? No jo, to bude nejspíš tím, že o ní moc nemluvím.

Občas, tak jednou za rok, se v mojí mozkovně začnou štěkat dva - vlastně ani nevím, co jsou zač. Prostě je to Jeden a Druhej. No a ti dva mají, jak jinak, rozdílný názor na moje blogování. Pominu jejich debaty o útěku z reality, mém věku a virtuálních (ne)přátelích, to beru jen jako tlachání o ničem. Jedno jejich téma mě ale vždy dokáže blogování řádně znechutit:

"A náhodou, to její patlání se lidem líbí! Kdyby ne, tak by k ní přece nelezli, ne?"
"Jo? A tý návštěvnosti se asi nažere, co? K čemu jí to je, když jí skoro nikdo nenechá žádnej komentář? Třeba ty její píchací návodový články - každej den na ně vleze tak sedumset píchalů. A kolik z nich jí napíše aspoň "Dík"? Skoro nikdo! A některý články, co se s nima tak smolí, stojí nejspíš za starou belu, protože vůbec nikoho nezajímaj!"

No, trochu to oba přehánějí, ale v jádru mají pravdu. I tentokrát jsem to jejich blábolení ustála bez většího úmrtí šedých buňek a opět zvítězil ten pozitivněji myslící, přeci jen, těm čestným výjimkám bych křivdila. Akorát si dám pár dnů, možná týdnů pauzu. On se mi totiž nejšpíš při proplouvání blogovými vodami dostal do žaludku takový hnusný žabinec a ten, to by jste nevěřili, dokáže nadělat pěknou paseku.

Tak se tu zatím mějte, já se jdu léčit z blogového nechutenství. Budu si jako lék dávkovat tvoření, to je takový všelék, který zabere skoro na všechno. Vidím to na rozšiřování naší mini ZOO :)



Pro příznivce falešného pachworku přidávám na TUTO stránku všechny mé návody a inspirace na toto téma Usmívající se.

Trapná fantazie

25. února 2014 v 11:02 | Janinka
Vždycky jsem tak nějak tušila, že nabourávám všeobecné mínění o tom, co se od matky a manželky OČEKÁVÁ. Tedy, na tom nejdůležitějším, lásce k rodině, si s očekáváním notujeme. Na čem už se shodneme méně, je vaření, uklízení, mytí nádobí a provádění všech těch činností, co mě nebetyčně prudí. Nicméně uznávám, že jsou potřebné a tak je, občas s velkým sebezapřením, toleruji. Ovšem na čem se s očekáváním absolutně neshodneme a co je tak nějak navíc, je má fantazie.

Jediná fantazie, která se podle všeobecných měřítek u manželky toleruje, je v posteli a v každodenním vymýšlení, čím nacpat břicho svým bližním. Jako matka jí pak mohu povolit uzdu při vymýšlení výletů, do jakého kroužku uklidit svoje dítě, v krajním případě při vytváření kostýmu na karneval. Ovšem to už jsem taky trochu outmatka, neboť ta moderní by měla jít s dobou a vybrat si z tuny spiderhadrů v papíráku.

Moje tvoření mě baví. Patlám dorty a mňaminy s očima, píchám špendlíky. Občas verušuju a píšu pohádky pro moje děti. Taky tvořím povídky na písmenko, u nichž jsem byla nařčená, že bych měla uvádět autora, když už si je tady takhle vesele kopíruju. Jako by máma od dětí neměla právo občas uniknout z toho mateřského kolotoče a popustit udzu své fantazii. Už dávno je mi jedno, že se na mně někteří jedinci dívají skrz prsty. No, kecám, občas mě ještě tak divně píchne, když prohodí, že to je na můj věk trapné, že se asi opravdu hodně nudím a že mám moc volného času (ještě, že netuší, že si tady pěkně bloguju). Volně přeloženo - chtějí říct, že zanedbávám svoje děti. Od matky se totiž očekává, že když už si jednou ty děti pořídila, automaticky jim věnuje 24 hodin denně a pojem volno vypustí ze svého slovníku jako to nejvulgárnější slovo.

Jinak ale hloupé poznámky, že se nechovám patřičně, snáším vcelku dobře. Hlavně proto, že mám neskutečné štěstí, že můj polovičák je založený velmi podobně a tak mu to ani divné nepříjde. Troufám si říci, že i naše děti to, spíše než trapnost, berou velmi pozitivně, obzlváště tehdy, když jim při dortíkopatlání předhodím jako divé zvěři kousky barevného marcipánu Smějící se. Kromě toho mě v tom, že nedělám nic nepatřičného, utvrzují ti, které jsem inspirovala a jejichž dílka se zájmem z povzdálí sleduji Mrkající.
A když už jsem načala to tvoření, bylo by vhodné představit moje nejnovější výtvory. Základem je polystyrenové vajíčko, stačí ale trochu zapojit, však víte co...

Falešný patchwork - prasátko


Falešný patchwork - kačenka


Pro příznivce falešného pachworku přidávám na TUTO stránku všechny mé návody a inspirace na toto téma Usmívající se.

Falešný patchwork - sova

17. února 2014 v 9:28 | Janinka
I kdybych se plazila bolestí po zemi, budu u toho alespoň syčet jako had. Já prostě nedokážu nic nedělat, i když mi je mizerně. Když jsem mamince oznámila, že si svoje špendlíky beru do nemocnice, sjela mě takovým pohledem, že jsem raději od tohoto nápadu nenápadně upustila a přibalila si místo toho kus knihovny. Hned po návratu jsem bez odkladu začala týrat další vajíčko, a tak se stalo, že kuře dostalo nové kamarády - partu doplnila paní sova a pan vajíčko, kterého má na svědomí náš tříleťák Smějící se.

Vajíčková parta Usmívající se


Sovička


Pro příznivce falešného pachworku přidávám na TUTO stránku všechny mé návody a inspirace na toto téma Usmívající se.

Špendlíkokuře

31. ledna 2014 v 15:35 | Janinka
Moje velikonoční tvoření v lednu vetšinou budí pozornost a vždy se najde někdo, kdo si ťuká na čelo. V tom lepším případě Smějící se. Víte, já jiná nebudu, u mně se to má tak, že jakmile Vánoce vezmou roha, zimně laděné stuhy letí do skříně do kouta a já vytahuju ty jarní. No co? Nejsem zrovna dvakrát velká milovnice zimy, přesněji řečeno, coby horalka sníh nesnáším a tohle je můj způsob, jak to jaro v mysli nějak pošťouchnout Usmívající se. O to větší radost mi udělalo, když jsem zjistila, že zase takový mimoň nejsem, protože hned po Vánocích se to v naší špendlíkopíchací skupině začalo hemžit právě vajíčky a já přitom ještě ani nezačala. A tak jsem v klidu a bez obav o své duševní zdraví začala opět špendllíkopíchat. Jedním z mých prvních letošních výtvorů bylo kuře...


Pro příznivce falešného pachworku přidávám na TUTO stránku všechny mé návody a inspirace na toto téma Usmívající se.

Úkoláček a poslední píchání

19. března 2013 v 13:26 | Janinka
Zbožňuju, když otevřu na konci týdne třeťákův úkoláček a čtu "AKCE NA PŘÍŠTÍ TÝDEN" s padesáti vykřičníky pro zdůraznění. Většinou tam není nic, co by mě enormě zaskočilo a s čím bych se nevypořádala, ovšem když příjde na řadu oslava Vánoc, jara nebo Velikonoc, respektive týden či dva před nimi, dají se tam nalézt hotové perly. Minulý rok touto dobou děti dostaly za úkol vyrobit herbář s pěti vylisovanými exempláři. U nás, v horách. Tenkrát jsem zaúkolovala "nížinné" příbuzné a jako nejhorší variantu jsem měla v záloze květinářství. Letos mají jinou paní učitelku, leč s neméně stejně velkým smyslem pro humor, zítra si děti mají přinést kytici březových větviček, ze kterých budou dělat velikonoční věnec. Můžete mi někdo prosím říct, jak mám poznat, kde se pod tou tunou bílých sraček skrývá březové větvoví? Už se neskutečně těším, až odpoledne, kdy třeba přestane trochu chumelit, vylezu ven s nožem, dvěma dětmi v závěsu a budeme si hrát na detektivy. Třeťáčka jsem ale dopředu upozornila, že jakmile narazím na cokoliv, co půjde alespoň trochu ohýbat, řežu to, bříza nebříza...

A tohle už je ono zmiňované poslední letošní píchání. Ještě přidělám očko a dveře od bytu nebudou působit tak dveřovatě Usmívající se.
Nadšení tvořílci najdou návod na výrobu věnečku ZDE. A když se tím budete chtít chlubit, tak si neberte příklad ze mně a nejdříve si před focením upravte případné stuhy nakřivo Smějící se.

Falešný patchwork aneb Hody hody, dejte vejce...

29. ledna 2013 v 15:02 | Janinka
Tuhle říkanku asi všichni znáte a asi si říkáte, co zase blbnu, když Vánoce za sebou sotva práskly dveřma. Inu, my tvořílkové už to tak prostě máme, obzvláště, chceme-li svými výrobky zaujmout případné vejcekoupěchtivé Smějící se. Takže jistě chápete, že kdybych se svými vajíčky přišla na trh týden před Velikonocemi, bylo by to podobné, jako přijít si na vlastní pohřeb.

Zde jsou tedy mé nejnovější velikonoční výtvory. A protože se brzy navracím do pracovního procesu, vězte, že jsou nejspíše posledními, které zde vidíte...Usmívající se

Falešný patchwork - zase ta vejce...

21. ledna 2013 v 16:33 | Janinka
Není to tak dávno, kdy jsem tu srdceryvně dávala tomuto typu tvoření sbohem. No jo. Jenže to by nesměla moje vajíčka vidět moje oblíbená exblogerka. Já vážně už nechtěla špendlíky ani vidět, ale Lucie byla opravdu umanutá, viz. část autentického přepisu (bez milionu smajlíků)...Smějící se

"Jééé, Janičko, udělala bys mi takový vajíčka? Přesně takový?"

"Určitě bychom se dohodly, ale přesně takový asi ne, protože vzorkované stužky jsem kupovala náhodně ve výprodejích. Ale barevně bych se mohla pokusit."

"Určitě by se ještě podobný našly. Všecko bych zacálovala, moc je chci, víš? Já jsem si to umanula! Je to totiž hrozně krásný a veselý."

No. A bylo to. A tak jsem minulý týden zamířila do galanterie, jakože JENOM pro špendlíky. Jenže já mám podezření, že to je nějaká divná galanterie a že existuje svět "před dveřmi" a "za dveřmi". No však Alenku v říši divů jste asi viděli nebo četli, není třeba se rozepisovat. Opět mě popadla patchworková nálada (což na jednu stranu nebylo vůbec na škodu, protože tvořit "jenom na zakázku" není to pravé ořechové) a u špendlíků samozřejmě nezůstalo. Miliony stužek navinutých na kotoučích mě nechávají chladnou, neboť jsem příliš netrpělivá na "tuhle dva metry a támhle dva metry", taktéž na čekání, až kotouče paní důchodového věku sundá, stuhy odmotá, naměří, ustříhne a popíše. Pro mně je tam největším lákadlem NENÁPADNÝ košíček plný zbytkových stuh přímo u pokladny. To je vážně mor. Matěj, který tenhle obchod miluje a byl tam se mnou, si většinou nechá vysvětlit, proč to a to nemůžeme koupit. Ovšem tentokrát si postavil hlavu a odejít bez věnečku by byla tragédie hodná Shakespeara. No nevadí, však on se u nás věneček uživí, rozhodně mi stojí obětovat pár kaček, než se nechat propalovat opovržlivými pohledy okolostojících, co jsem to za matku, když nechám řvát na celé kolo své dítě "Já chci taky píchat, já chci taky píchat!" Vysvětlujte jim, že se takhle u nás říká našemu špendlíkopíchání...

Drahý můj, nemám rohlíky, za to jsem přinesla špendlíky! Smějící se

Falešný patchwork - vejce - návod podruhé

4. dubna 2012 v 15:14 | Janinka
Plním co jsem slíbila, návod na vajíčka, ne nepodobná jarním poupátkům, je tu. A protože jsem ho musela díky šikovnosti mého druhorozeného, který zvládl naformátovat paměťovou kartu ve foťáku a zničit tak původní návod, dělat nadvakrát, važte si ho Smějící se.

Falešný patchwork - vejce - zápich

3. dubna 2012 v 15:39 | Janinka
A zase jsem kecala, když jsem psala, že už se do Velikonoc špendlíků nedotknu. Nepamatuju si, že by mě nějaké tvoření tak moc chytlo. Nejen, že mě nesmírně baví, ale ještě si u toho vyčistím hlavu. Ale slibuju, tohle už jsou vážně poslední výtvory. Došla mi totiž inspirace i vajíčka... Smějící se

Vajíčka technikou falešný patchwork ála velikonoční zápichy

Postup podobný jako ZDE, jen s tím rozdílem, že se nezačíná po stranách, ale z vršku. Podrobný návod dodám v týdnu.
Omlouvám se za kvalitu fotografií, ale nový foťák v nedohlednu, takže asi tak :).

Falešný patchwork - věnec - návod

23. března 2012 v 18:07 | Janinka
Tentokrát žádná omáčka okolo, jdeme rovnou na to. Jen pro jistotu upozorňuji, že samotná výroba věnce mě stála spoustu sil, obzvláště těch psychických, takže když říkám, že návod je určen jen pro drsoně (nebo blázny), vězte, že nekecám Smějící se.

Falešný patchwork - Věnec pro tchýni :)

21. března 2012 v 16:56 | Janinka
Ne, nejsem v "Antitchýním spolku" a ani se nechystám na pohřeb, jak by se mohlo z názvu článku zdát Smějící se. S maminkou mého manžela vycházím náhodou báječně a protože se nedávno zmínila, že má už "děsně odrbaný" velikonoční věnec na dveře, napadlo mě, že jí udělám radost a jeden jí vyrobím. Technika byla jasná, kdo ke mně občas nakoukne ví, že poslední dobou těžce ulítávám na "falešném patchworku". Akorát jsem netušila, že to bude tak časově i psychicky náročné. Než jsem přišla na to, jak věnec vlastně vyrobit (na internetu jsem nikde návod nenašla, jen obrázky pro inspiraci), stálo mě hodně úsilí ho vzteky nezlomit, nerozpíchat špendlíky, nezabodnout do něj nůžky, neuškrtit ho na stuze, nerozdupat ho na drobounké polystyrenové kuličky a nemajznout s ním o zeď. Ale nakonec jsem to ustála, rozdělané dílko jsem vzala na milost, po týdnu se k němu vrátila a tady je výsledek...

Velikonoční věnec - falešný patchwork

Falešný patchwork - velikonoční vejce

13. března 2012 v 17:35 | Janinka
Minulý týden jsem špendlíkovala velikonoční vajíčka jako o závod a jak jsem už psala v týdeníku, moc mě to bavilo a uklidňovalo nervy, které byly napnuté jako struny u mojí kytary. Ehm, to nebylo nejšťastnější přirovnání, protože jsem jí neměla v rukách ani nepamatuju. Tak napnuté třeba jako prádelní šňůry u nás v sušárně. No to je taky pěkná blbost...
Víte co? Tak se pojďte raději "pokochat" (případně inspirovat) výsledkem špendlíkování, jo? Smějící se

Hotová vajíčka
Návod na jejich výrobu najdete ZDE :)


Falešný patchwork, vejce - návod

28. února 2012 v 17:54 | Janinka
Po vánočních koulích technikou falešný patchwork, které jsem vtipně vyráběla až po Vánocích, se nechci dopustit stejného trapasu a mít Velikonoce bez vajíček (stačí, že jsou vymetené regály v obchodech Smějící se) a tak velikonoční vajíčka dělám pro jistotu s předstihem.


Návod na ně bude hodně podobný jako u koulí a bude se v mnohém opakovat, ale myslím, že je lepší mít všechny informace pěkně pohromadě, než každou chvíli odkazovat na minulý patchworkový článek, takže to snad přežijete Usmívající se.
 
 

Reklama